Vyprávění u kolovratu

Gridani, Raina, Djax

„Nooo,“ stařenka přestala na chvilku příst a pokusila se narovnat zkřivená záda. Zamžourala na Djaxe, který si k ní přiklekl a vůbec nevěnoval pozornost dřevorubci, který si pod vousy mumlal, že je to vážně hrozné prokletí, s těmi psovitými šelmami a modrému muži to vůbec nezávidí…

„Víte, oni si lidi myslí, že ti staří už nic nevidí ani neslyší, ale já sem tam něco pochytím, jak mě mladí přehlížejí. A když jsem si všimla, že za Sebou dlouho nikdo nechodí, tak jsem se ho ptala, co se stalo, jestli už se s ostatními nekamarádí.“

"Nalijete mi někdo vodu z džbánu?" Zeptá se a na chvíli se odmlčí, jak se rozmýšlí, ale nakonec pohodí hlavou a pokračuje.

„Víte, ony se děcka někdy pohádají a úplně zbytečně, tak jsem chtěla zjistit, co se děje. A Seba mi řekl, že se nepohodl s Thomasem Podhorským, sousedovic druhým nejstarším synem, právě kvůli tomu klukovi z města… éééé … Alexandr se prý jmenuje. Byl rozzlobený a mluvil hodně nahlas, když vykládal, že se ten měšťák chová, jako by byl vůdce místních kluků, a dokonce si do jejich skrýše v lese nechal donést křeslo, aby se mu tam lépe sedělo.“

„No, a to víte, že se to místním nelíbí, protože mají strach, že kluky napadne nějaká blbost, třeba zdrhnout do města, pokud jim ten údajně šlechtic naslibuje hory doly. A víte, jak to pak obvykle končí – neštěstím.“ Loupne okem po dřevorubci a zdá se vám, že se dívá dost vyčítavě.

„Matko, nepřeháněj,“ vloží se jí do řeči dřevorubec, než obrátí pohled zpět k vám.

„Prostě se jí nelíbí, že já do města před lety odešel,“ pokrčí rameny na vysvětlenou. „Pokud zde chcete přespat, doporučil bych vám zkusit jednu z těch salaší, i když věřím, že by si tady slečna poradila i v lese. Mladý Seba tam taky spával, třeba byste v té chatě našli něco užitečného. Ukážu vám, která to je, než padne tma,“ dokončí úvahu a vydá se směrem ke dveřím, kde jej na okamžik zastaví stařenčin hlas: „Oni jsou kluci všichni hodní, ale falešnému pozlátku odolává málokdo, a Thomas, ten není úplně v záviděníhodné pozici. Není ani nejstarší, aby převzal farmu, ani nejmladší, aby ho všichni rozmazlovali."

Se zájmem pozoruji farmářovu čmáranici. Navzdory tomu, že očividně není zvyklý pracovat s něčím tak jemným, jako je uhel, namaluje vcelku přehlednou mapku. I jeho vysvětlení, proč se stará lesní cesta přestala používat, dává smysl. I když mám pořád pocit, že té cestě přikládá až moc velký význam. Je to jen cesta.

Povídačkám o vílách mnoho pozornosti nevěnuji. Djax se nás sice snaží přesvědčit, že i na takových řečech může být zrnko pravdy, ale já tomu nevěřím. Vyrostla jsem uprostřed hvozdů a v životě jsem žádnou fey neviděla.
Je to asi jako s těmi zářícími kytkami. Přijde mi to...vykonstruované. Jako divadlo, které nás má svést ze stopy.

I já se ohlédnu, když stará žena promluví. Sleduji, jak s ní Modrásek opatrně rozmlouvá a trochu mi přitom zacuká koutek.
"Já se vyspím venku."
Odvětím dřevorubci. Jít se vyspat! To je asi ten nejlepší návrh, co jsem zde zatím slyšela. Ne, že bych věřila, že ráno moudřejší večera, jen chci mít na chvíli svůj klid.
Nejprve si ale chci poslechnout, jestli nám stařena ještě něco prozradí.

Posraný farmář s chlupatým slovníkem

Hodina zeměpisu

„No, musíte se na to podívat takhle,“ poškrábe se farmář na hlavě a koukne na mapu Mečového pobřeží, kterou vám ukazoval dříve. Vezme ji do ruky, aby na ni něco ukázal, ale pak se rozhodne dojít znovu k truhle, z níž vytáhne kus papíru a uhlem na něj začne kreslit.

Nejprve načrtne zubatou čáru značící okraj lesa Westwood a postupně přidává další záchytné body, jako je Vysoká cesta vedoucí z Waterdeepu na sever podél Mečového pobřeží a Amphailská cesta spojující velkoměsto s osadou Amphail. Nakonec dokreslí čtyři domečky a začne vysvětlovat:

Zobrazit SPOILER

„Tohle jsou farmy pod Westwoodem, na kterých útočili vlci. Jasan,“ ukáže na první domeček zleva, k němuž přikreslí jasanový list. „Tady,“ pronese a k druhé chaloupce na mapce přimaluje tři dubové listy. „A pak na Vysokém vrchu a u Podhorských,“ přikreslí kopec pod třetí farmu a pár kopečků nad tu poslední.

„Směrem k Amphailu osídlení roste, ale těsně pod Westwoodem nás moc není. Starou cestu lesem nepoužíváme, protože každá farma má pěknou cestu, která ji napojuje na hlavní trasu z Waterdeepu do Amphailu, a pak dále na Dlouhou cestu vedoucí napříč říší. Nikomu se nechce trmácet se lesem, když je tady mnohem pohodlnější způsob přepravy."

Djax farmáře upřeně pozoruje, ale musí si nakonec v duchu přiznat, že tento muž před nimi nic neschovává. Jeho mapka je sice načrtnutá neuměle a uhel, který není ideálním kreslícím náčiním, nechává na papíře špinavé šmouhy, leč v ničem, co je řečeno nebo učiněno, nevidí žádnou záludnost nebo lež.

„Lesem chodíme po té cestě jen občas, spíše z rozmaru, pokud se chce někdo jen trochu projít nebo se skrýt před letním sluncem. O lesích za tu dobu, co jsem dřevorubec, něco vím. Jak jsem řekl, vnitřní část lesa je výrazně starší než ta okrajová a stará cesta je tou dělící linií. Kdybych měl hádat, řekl bych, že cesta původně sloužila jako hlavní spojovací trasa, ale pak zarostla. Možná proto, že místní začali používat hlavní trasu mezi Waterdeepem a Amphailem?“

Zvedne hlavu od svého náčrtu a pozorně se podívá na každého zvlášť. „Říkali jste, že jste odtamtud přišli. Viděli jste, že by ta cesta někde byla nějaká jiná? Pokud vím, tak jde v kruhu pouze kolem lesa. Ty divné květiny byly u té cesty? Hned někde zkraje?“
Když ho Raina zasype dalšími otázkami, jimiž rozvíjí dotazy Djaxe, jen pokrčí rameny.

„Báchorek tady koluje mnoho, ale nic konkrétního. Jen povídačky o vílách, fey a jejich tajemných lesních paloucích, ale kde se o nich nevykládá? O tom, co je v hlubinách lesa, nevím. Pro dřevo chodím jen do určité dálky. Ale pokud je tam opravdu hrobka, tak bych doporučoval neplenit ji, aby na nás nepřišli nějací pobouření duchové. To bychom gildě naúčtovali jako způsobené škody,“ doplní ještě rázně, jakmile Gridani vyjádří svou myšlenku prodchnutou jiskrou nezbednosti.

„Hm, a někdo nový? Nikdo se nepřistěhoval, pokud myslíte tohle.“ Krčí rameny, když v tom se z rohu místnosti ozve chraplavý stařecký hlas: „Prý se kluci začali bavit s nějakým bohatým hochem, z města,“ pronese farmářova matka, ale nepodívá se na vás a pokračuje v předení. „Lidem se to nelíbí, ale zatím sem nepřišel nikdo, kdo by nás chtěl vykázat z naší půdy.“

Farmář jen překvapeně nadzvedne obočí, když slyší promluvit svou matku, ale nijak to nekomentuje.

„Pokud chcete spát všichni společně, tak se sem nevejdete, ale můžete si lehnout v některé z menších salaší venku,“ neopomene odpovědět ani klerikovi, na něhož se dále dívá velice přísným pohledem.

V chalupě

Djaxova poznámka mě pobaví. Možná až příliš. Ten pocit znám a právě proto většinou raději pracuji sama. Znám své schopnosti, i své limity. Věřit někomu dalšímu, někomu, kdo není já, to zavání průšvihem. Ne vždy se ale zadaří a možná...jestli je to tady skutečně tak nebezpečné, jak se ostatní tváří, bude lepší, že mám společnost. A možná jsou to taky jen pěkná paka.

Vrátíme se zpátky do domu a já si konečně vezmu něco k jídlu. Vlčí maso mi dvakrát nevoní a tak si vystačím jen s bramborami. Zatím, co se cpu jídlem, poslouchám dřevorubce.
Vypadá to, že seznam zajímavých místo, v tomto lese, se zase trochu rozrostl. Nejprve mýtina s květinami a nyní tenhle podivný skalní útvar. To může být prakticky cokoliv, od hromady kamení, až po hluboké a neprobádané jeskyně.

"Mohyla? Dolmen? Kdyby to bylo obětiště, tak by to mohlo být zajímavé. Neříkal tu předtím někdo, že tyhle lesy nejsou pro druidy vhodné?"
Matně si něco takového vybavuji. Ale možná že ta slova vyslovil někdo jiný. Prastarý les může skrývat prastará tajemství. Ale takováhle magie neobživne sama od sebe. Musel by někdo přijít, a probudit jí.
"Neobjevil se tady, v poslední době, někdo nový? Někdo neznámý?"
Střílím od boku, zatím co se láduji bramborami.

Prastaré místo?

Rozhovor v chalupě

„Mokré sny?“ Pronese dřevorubec nevěřícně. „Přece tady celou dobu mluvíme o jídle, ne?“ Uvede věci na pravou míru a podívá se na Azazela úkosem, jako by přemýšlel, co to do něj vjelo.

„Asi za sebou máte všichni opravdu náročný den. A za chvíli se bude stmívat. Chtěl jsem vám tady nabídnout na noc přístřeší, ale pouze za předpokladu, že se budete chovat.“ Dodá rázně a naznačí, že klidně může klerik jít spát ven do lesa, je-li mu to příjemnější.
Zdá se, že se nakonec rozhodne nechat ho trochu vysoptit a obrátí pohled ke Gridani.

„Na vlky tady obvykle používáme oměj. Buď se tím tráví přímo maso, nebo se používá jako šípový jed. Farmářka z Jasanové farmy to sbírá po lesích, trochu té byliny tady mám, klidně by se dala použít,“ prohlásí a jde vidět, že její nápad nezavrhuje.

„Možná byste museli nejdříve v lese ulovit nějaké zvíře, jehož maso by posloužilo jako návnada, protože svoje stádo neobětuji – proto platíme vás z gildy, abyste to vyřešili bez dalších škod na majetku nás, farmářů,“ vysvětlí ještě, ale hlas má už zase smířlivý.

Vstane z lavice a popojde k oknu, aby se podíval ven. Jakmile spatří, že se Raina s Djaxem vrací od lesa zpátky dovnitř, prohodí směrem k Azazelovi: „Pokud ses už uklidnil, tak počkáme na ostatní, protože tohle je bude taky zajímat.“

Dále nic neříká, dokud oba zmínění nesedí vevnitř. Vrhne další přísný pohled na kněze, než začne vyprávět: „Před chvílí jsem v hovoru tady s vašim společníkem narazil na otázku toho, co se může dít v lese. Jak jsem už řekl, je to starý les, ale nevíme o tom, že by byl nějak začarovaný nebo v něm bylo něco divného. Ano, je tam stará zarostlá cesta, která vede podél celého okraje a odděluje starší vnitřní část lesa od mladší okrajové, leč není dost velký ani strategicky umístěný na to, aby tam žili lapkové.“

Na chvíli se zamyslí, jak si v hlavě rovná myšlenky, než pak pokračuje.

„Slyšel jsem, že prý jsou v té staré části nějaké jeskyně nebo zvláštní seskupení kamenů. Ale nikdy jsem tam nebyl, takže kdo ví, co by to mohlo být? Hrobka? Obětiště? Nebo jen hříčka přírody?"