Djax začne sypat jednu teorii za druhou a já...nemám co bych k tomu řekla. Těmhle věcem nerozumím a ani se o to nepokouším. Vlastně ani nevíme, jestli je to ta samá kytka. Možná jako zvonek jen vypadá. Možná září pořád, a možná jen někdy. Nezodpovězených otázek je příliš mnoho, na to, abychom z toho něco seskládali.

Láká mě představa, vyrazit hledat mýtinu teď hned. Nepochybuji o tom, že bychom to místo dokázali najít. Djax má ale bohužel pravdu, je to nebezpečné a i když si ráda dělám věci po svém, umírat se mi ještě nechce.
"Ne, bez ostatních určitě ne. Počkáme, až si odpočinou a pak půjdeme společně."
Kdybych nevěděla, jak dostali v lese nařezáno, asi bych šla. Takhle jsem opatrnější.

"Měli bychom se za nimi vrátit. Využijeme toho, že je klid, načerpáme síly a pak se vrhneme znovu do práce."
Nezním příliš nadšeně, když to říkám. Přeci jen, už mám za sebou několik hodin čekání. Ale moji noví společníci ten odpočinek potřebují, a já nebudu trhat partu.
Pokud Djax neprotestuje, zamířím zpátky do domu.

Plánování s Ouškem

Dojdeme od farmy až k okraji lesa. Je vidět, že tady skutečně žije dřevorubec, který se o les stará tak, jak by měl. Žádné suché stromy, ani polámané větve. I kdyby se tu ale potuloval nějaký tajemný ochránce hvozdu, nemohl by být takovou péčí uražen.
Nedává mi to smysl.

Kytku jsem zde skutečně nikde nenašla.
"Proč tady ale potom útočili vl...ty víš kdo?"
Zamumlám a zamračeně hledím do přítmí stromů. Jako kdybych doufala, že odtamtud odpověď sama vyskočí.

"Podle popisu si myslím, že by to mohl být zvonek broskvolistý. To je poměrně běžná květina, jak v lese, tak i v jeho okolí. Roste ve velkých trsech, což odpovídá i tomu, co jste popisovali vy. Problém je v tom, že obvykle nezáří."
Obrátím se na Djaxe.
"Myslím, že nemáme jinou možnost, než se na tu mýtinu vrátit. Střelec vás odtamtud vyhnal, což znamená, že je tam něco, co chrání. Nebo prostě nechce, abyste to našli."

Pátrání

Gridani, Krystalik, Azazel

Na procházce s Ouškem

Pátrání

Když se Djax po minutě vynoří ven z lampy, uvidí farmáře, jak se na něj dívá se zamyšleným výrazem někoho, kdo ví, že se mu něco právě dost nepovedlo. Pokývá hlavou na znamení, že soucítí a jen prohodí, že: „Jo, tohle musí jednoho docela naštvat, promiň.“

„Seba neuměl střílet,“ prohodí následně směrem ke Gridani, protože očividně usoudí, že nemá smysl onen incident s lampou dále rozmazávat, ať tak či onak. Když se Djax s Rainou rozhodnou odejít pryč, nijak jim v tom nebrání.

Po Azazelově první poznámce se uchechtne. „Však se tím nemusíš nacpat, proto tam máš i ty brambory. A to se prý říká, že tieflingové jsou experimentální typy, che, che.“

„Už nějakou dobu se tu nemotá – od té doby, co se ztratil. Tady pracoval, ale sázení kytek v jeho popisu práce nebylo a nevšiml jsem si, že by k tomu tíhl.“ Pak se ale zarazí a zdá se, že ho Azova slova zaujala.

„Možné to je. Jak jsem říkal, ten les má své záhady a v tomto světě se staly i divnější věci. Navíc, kluci jsou dobrodružná povaha, mohou zkusit cokoli. Nebo prostě jen nepoznat nebezpečí, které z některých věcí plyne, ať už je očividné, nebo ne.“

Podívá se tieflingovi do očí, než položí svou otázku? „Ty bys takovou hrobku poznal? I kdyby… nevypadala jako klasická hrobka?“

//Záchranný hod na inteligenci – nejvíce měl Djax, takže mu pošeptám, na co si vzpomněl.

Po večeři, po vlcích a po legraci