Masakr v divočině Rhudauru

Asi žádný vládce, šlechtic nebo i dobrodruh si snad již nemůže být nevědom toho, co je dnes nazýváno jako Rhudaurská krize. Toto území severně od Imladris, které v minulosti stálo na straně temných sil z Angmaru, nyní samo poznalo hrůzy, kterých jsou skřetí nájezdníci schopni. Plenitelé z Mlžných hor a Gundabadu naprosto drastickým způsobem zasáhli celou tuto divokou krajinu a situace došla až tak daleko, že spojené síly Eriadoru a Roklinky byly nuceny vstoupil do Rhudauru a začaly jej čistit od následků skřetího plenění.

Zřejmě však sami netušili, jaké síly tak dali do pohybu. Nejdříve se zlodější skřeti z Mlžných hor spojili do jednotného celku o síle zhruba 3 000 mužů a vzápětí se ze severu vynořila až neuvěřitelně velká armáda Gundabadu a zřejmě i obnoveného Angmaru. Spojenci se tedy museli dát se svými jednotkami na ústup, jelikož neměli v otevřeném poli šanci proti téměř pětinásobné přesile.

Kupodivu se však armády skřetů nespojili, ale větší část, pod Gundabadskými prapory, zamířila po západním břehu řeky Mitheitel protékající Rhudaurem, zatímco armáda skřetů z Mlžných hor vyrazila za ustupující armádou Roklinky a Eriadoru k Poslednímu mostu po východním břehu.

Toto rozdělení se ukázalo jako klíčové, jelikož velitelé Elrond, Glorfindel a Modron využili situace a terénu, kdy se, podle toho co se povídá, armáda spojenců ukryla v Trollím lese a nastrčila skřetí hordě z Mlžných hor jako návnadu válečníky z rhudaurských klanů. Skřeti, vyhladovělí kvůli dlouhému pobytu na vydrancovaném území a téměř neexistenci zásobování, které bylo paralyzováno záškodnickou činností, se hladově vrhli proti snadnému cíli.
Barbaři zaujali obranné kruhové postavení a když na sebe upoutali většinu sil skřetí armády, vyrazil z lesa Modron s eriadorskými jednotkami, kteří až s podivuhodnou účinností napadli nechápající skřety. Když se do boje zapojili také elfové, mohli prostí válečníci z Eriadoru vidět bájné bojové umění Noldor, kteří spíše tančili než bojovali, a zbraně nasycené krví Morgothových démonů byly jakoby na deseti místech zároveň. Někteří elfové vlastní magií rozráželi skřetí řady a s chladným pohledem se prosekávali zástupy řvoucího potěru. Bitva však dala prostor především eriadorským jednotkám, které se rozhodně nedrželi zpátky a hlavně jejich síla byla pro boj rozhodující. Hoboti, lidé, barbaři, trpaslíci, všichni bok po boku v barvách svobodných národů Eriadoru útočili na skřety a brzy je zahnali na útěk. Stejně tak se osvědčili i další jednotky především střelci a jízda, která hlavně dobíjela prchající a eliminovala z boje jezdce na vrrcích.

Výsledek bitvy byl skvělý. Na téměř tři tisíce padlých skřetů nepřipadlo ani 300 mrtvých na straně spojenců. Tato bitva neuvěřitelným způsobem zvedla morálku celé spojenecké armádě, která s novou nadějí a vírou zamířila zpět k Poslednímu mostu. Stále se však nad Rhudaurem drží hrozba zbylých skřetích sil, které se zřejmě jen tak nepodaří obelstít. Naštěstí se řeka Mitheitel, která Rhudaurem protéká po celou dobu manévrů a samotné bitvy tak rozbouřila, že nebylo možné ji přebrodit, takže se síly Gundabadu na druhé straně museli zastavit a vyčkat, než se vody uklidní, ale nyní již prý překročili brody a shromažďují se zřejmě k finálnímu tažení na jih.