Invaze Rhûnu

je předmětem velké šuškandy, která se nese především z jezerního města a Dolu. Zpráva o tom, že velká armáda východňanů rozazila k severu Temného lesa se šířila jako požár. Prý na východě jakási císařovna sjednotila velké kmnožství národů a kmenů a její moc je tak veliká, že se vyrovná i samotnému Mordoru! Ale pšt!

Král Dolu a starosta Esgartohu, Bard, krátce na to vyslal mnoho vojáků do lesa, aby splnil spojenecké závazky s pánem lesní říše. Mnoho rodin oplakávalo své muže v zoufalství, neboť se ukázalo, že strach je mocný nástroj. Všichni vstávali i usínali s hrůzou, kdy přijede posel, jež ohlásí další armádu, jež si příjde pro samotná lidská města. Taková zpráva ale nepřišla... a ať už se mužové z Bardovi personální únie báli, či ne, smlouvy se musejí ctít a především prý ty s elfy, jež jim v minulosti tolik pomohli. Přeci jen, to není dávno. Mnozí z veteránů v armádě byli v Bitvě pěti a pamatují si.
Tak jako tak, odcházeli ze svých domovů s chmurnými myšlenkami.

To, co se ale dělo v Temném hvozdu bylo... podivné. Vojáci se po pár měsících vrátili domů s tím, že když dorazili společně s Lesním králem na pozice a chtěli východňanům na hranicích lesa čelit, tato armáda uctívačů zla se prostě obrátila a... odešla. Vyvolalo to mnoho kontroverzí.
O co vůbec šlo? Doufala Císařovna, že zastihne nepřátele nepřipravené? Nebo se jednalo o pouhou prezentaci moci?
Kdo ví. Tak jako tak nám vzdálená, Rhûnská říše ukázala, žeby se na ní nemělo zapomínat... a že má zuby.

Knížectví Sîr Ninglor

vzniklo krátce na to, co Haldir v čele s Lórienskou armádou osvobodil zdejší kraj od skřetích tlup, které dlouho terorizovali povodí Anduiny. Nikdo nečekal, že by se kdy tajemný Zlatý les mohl takto otevřít. O to méně vesničané a měšťané čekali, že jim příjde na pomoc právě on.

Obliba elfů vzrostla bleskovým tempem... stejně jako obliba samotného Haldira, jež byl jak zapálený pro boj s temnotou, tak lidský a laskavý ke všem strastem a starostem lidí.

Osvobozená území se začala spojovat a do jejich čela s požehnáním Pána Celeborna nedosedl nikdo jiný, než Haldir! Tedy... nyní už kníže Haldir.
Není pochyb o tom, že mladé knížectví je jedna ruka s Lothlórienem – těší se jeho rad, pomoci i ochrany. De facto se jedná o protektorát, jehož představitelé se nijak netají s tím, že jim anektování k této lesní říši nedělá žádné větší problémy.
Když už nic, jedná se o velmi zajímavý společenský experiment. Dovedou lidé i elfové žít pospolu v jednou státě, jež má srtřed v pomyslné 'poslední jiskře Valinoru' ve Středozemi? To ukáže budoucnost.
Nebo paní Galadriel v zrcadle... s přesností zhruba na 70%.

Světlo

Míra světla určuje, nakolik jsou vaši lidé morální, hodnotoví a zároveň nakolik uctívají Valar, či své dobrotivější a spravedlivější bohy. Země s vysokým světlem (což jsou nejčastěji ty elfí) jsou státy, kde se k sobě lidé vzájemně chovají hezky. Když najdou na ulici měšec se zlatem, hledají majitele místo toho, aby si jej nechali, pomáhají chudším a starají se. Veřejnost je ctnostná a ctností si váží.

Světlo lze šířit různými rozhodnutími vás, jakožto vládců. Když budete morální a vytvoříte nějaký sociální program pro chudé, či postavíte chrám Valar, vaše světlo se nejspíš bude zvyšovat. Samozřejmě, máte-li světlo jako svou výchozí hodnotu a oficiálně se k této straně hlásíte, počiny a úspěchy, jako jsou slavná vítězství, nebo budování monumentů, mohou světlo také zvýšit (spolu se spokojeností).

Temnota

Temnota, nebo také Tma a Stín je komplikovaná a tajemná, jak by se dalo čekat. Co ale dělá z člověka někoho, o kom bychom mohli říct, že je za jedno s Temnotou? Jedním slovem – sobectví a účel světí prostředky. Temní jsou spalování nenávistí, smutkem, strachem, nebo zlostí a lítost cítí snad jen sami nad sebou. Tito lidé žijí s jizvami na srdci a snaží se své svůj smutek a bezmoc zahnat touhou po nadvládě, moci, bohatství, vědění, nebo násilí. Jsou to kriminálníci, kultisté a černokněžníci, pochybné existence, blázni, bezpáteřní hadi a mnozí další. Alespoň co se týče zemí, jež se oficiálně hlásí ke světlu. Jistý podíl Temnoty u nich může indikovat, že na jejich území existuje třebas kult, nebo nějaká rozsáhlejší síť lupičů, vrahounů a zlodějů, či tlupu skřetů, nebo nějaké prokleté místo, stíhané zlými duchy.

Zatímco ve Svobodných zemých se musí temní skrývat, nebo čelit trestům a persekucím, v zemí, kde je Temnota dominantní se najednou 'proměňuje'. Černá není barva, ale absence světla, říká se. Pod sebou má bohaté skeptrum, což ale nic nemění na tom, že státy a národy temnoty jsou obvykle vcelku darwinisticky a autoritářsky založené. Soucit k chudým, nebo slabým zde nemá místo. Pakliže si nejste schopni vydělat na své živobytí, nemáte právo žít. Vládnou silní a v čele frakcí jsou hráčské postavy právě proto, že jsou nejsilnější.
Temnotu se můžete zvednou podobně, jako u světla. Rozhodnutí v duchu tohoto textu, či stavba chrámu Sauronovi, Melkorovi, nebo Stínu (či různým kombinacím) vám jistě zvedne procenta. Informace na závěr – ačkoliv Saurona a Melkora mnoho temných vnímá jako bohy, není to pravidlem. Ve světě existují ti, kteří propadli temnotě a přece Temné pány nenávidí do hlouby svojí duše. Zkrátka stejné přesvědčení neznamená nutně absenci konfliktů.

Konverze

Je možná. Těžko si představit někoho tak pomateného, že by známé frakce obrátil a oficiálně přijal jinou stranu. Rozhodně by to znamenalo hodně opatrných příprav a občanskou válku, které téměř není možné se vyhnout. Krveprolití by jistě bylo obrovské a oslabení státu zrovna tak... ale takováto konverze by se jistě zapsala do dějin a vychýlí uspořádání světa jak je.

Cech obchodníků

Ve Středozemy se dějí změny. A tím myslíme Změny. Krom prvních bitev se totiž stalo něco mnohem méně okázalého, avšak neméně důležitého – frakce uzavírají obchodní smlouvy a dostávají se do kontaktu jedna s druhou!
Jednou bude rok 3000 Třetího Věku archiváři popsán jistě jako Zlatý věk Diplomacie, neboť nikdy za tak krátkou dobu neprojelo Středozemí tolik poslů, jako nyní. Odlehlá a jindy izolovaná království trpaslíků i tajemné hvozdy elfů se otevírají a lidská pokolení se sjednocují do aliancí a silných království! Jaké jiné prostředí pro rozkvět obchodu ve Středozemy by mělo být, když ne tohle?

Mnoho frakcí mezi sebou uzavřelo obchodní dohody a to jistě naplnilo kapsy mnoho vladařů cikavými zlaťáčky. Nenechme se ale zmýlit – nejvíc bohatnou vždycky obchodníci. A o oni dělají se svým bohatstvím, ptáte se? Inu, víc už dumat nemusíte!
Ve známost vešlo, že se zformoval jakýsi celozemní Cech Obchodníků. Má se jednat o velkou organizaci, jejíchž moc se skládá z dobrých konexí na dvorech panovníků Středozemě, i z členství stovek obchodníků a obchodnických společností, kteří s Cechem více či méně spolupracují. Ať už se jedná o elfy, hobity, lidi, nebo trpaslíky, všechny spojuje obchod. Ať už je jejich motivace bohatství, nebo sběr vzácného a krásného, jedná se o unikát který má brzy přinést plody...

Banka je termín přejatý... původně z trpasličích slov bânk-ach, což je hanlivý výraz pro lichvu (doslova 'prachobraní'). Toto etymologické slovíčko na úvod vystihuje situaci více než dobře. Cech obchodníků se totiž rozhodl vzít za předlohu tuto krutou praktiku a udělat z ní něco, co pomůže všem – ale především těm, pod jejíchž rukama se točí velké peníze. Lichvu překovali na 'vznešené umění zlatokupecké'!

Nová organizace, Cech obchodníků, nabízí půjčky vznešeným Královstvím Středozemě (skřetům a temným úplně ne... holt je svět rasistickej)!