Kresba

2. časová rovina
Ryhop, tábor, u ohně



Většina prací ve skicáku připomínala spíše technické náčrtky a nejinak na tom byl i Katherinin Zelený muž. Pouze jednoduše vyšrafované stínování a naprosto minimální množství zvýrazněných částí se zvláštním přísvitem lesknoucím se polomýtickému tvoru v očích mi svou syrovou hrozbou zježilo chloupky na zátylku. Ten pohled byl rozhodně dosti významný a temný, ale co měl asi sdělovat? Hádám, že to se asi nedozvíme, dokud s ním nebude konfrontováni i na fyzické rovině. Zítra se určitě musím podívat do Lyttonových zápisků - pokud najdu zmínku o tom daurogovi, která se mi zasekla v mysli, možná nám to pomůže nahlédnout, oč jde. Ačkoli - kdo ví...



"Nejsem si jistý," pokrčím opatrně rameny na otázku Kath ohledně zvýšení míry očekávatelné materializace paranormální aktivity a případné upozadění běžného způsobu prožívání. "Ale řekl bych, že se to dá vcelku předpokládat. Přestože každý sledujeme vlastní cestu.

...Dobrou noc."

Kývnutí, pro sichr i chvilkové sledování jejích zad, dokud nezmizí ve stanu.
Když se tak stane, dopřeju si ještě pár minut nahřívání u ohně, než se i já zvednu (pokud tedy nezaslechnu cokoli nepatřičného, co by mě přimělo k opaku), abych pokračoval ve svém přetrženém spánku - přinejmenším než budu probuzen na hlídku, kterou jsem měl mít až za několik hodin...