Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Les Mytág
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 | Další otázky Edward, ostatní ve stodole a před stodolou, Shadoxhurst, Bodieho stodola, večer po dešti. "No nemáš zač, Edwarde, rád tě poznávám." Pozdravím se s mladíkem co mi nabízí svou pomoc při vykládání. "To srnčí nebylo z Rhyopu, ale z lesů vod výpadovky směrem k Birminghamu." Objasním původ srnčího, které Bodie s tou svojí vaří. Což mi připomíná, že se ho na ní musím zeptat, ale na to bude ještě času dost. Jako rád chodím do lesa, ale do lesa, kde se dá v klidu dejchat. Do lesa kde zpívají ptáci, co z ničeho nic zpívat nepřestanou, do lesa, kterej jednomu nehrozí, že ho zadusí tichem. Takovej Rhyopskej les zrovna není. Vzpomínky na mojí poslední krátkou návštěvu vybublávaj na povrch, ještě zmatenější než byly, navíc pomíchaný časovým odstupem, kterej stojí mezi tehdá a dnes. "Lovím všade kde se to dá a vyplatí. V Rhyopským lese to za moc nestojí." Vyjdeme před stodolu a já odemknu auto, pak se vydám ke kufru. "Co tebe do lesa láká, nezlob se, že se zeptám..." Vod přírody jsem prostě zvědavej vůl, co rád strká rypák tam kam by vůbec nemusel. Při svým věku už bych vod toho mohl pomalu upouštět, ale ještě mě to úplně nepřešlo. Edward, vlastně celá tahle skupina tady ve stodole je toho příklad. Les přitahuje hlavně zoufalce a podivíny, a mě zajímá kam si koho zařadit. Nebránim se zvědavosti, zatímco votvírám kufr auta a vyndavám z něj první ze svejch věcí. Napůl sbalená krosna, složenej stan a nová celta v igelitový tašce, to všechno mu podám. Sám jdu hlavně po luku a po toulci, co jsem hodil někam pod zadní sedadla, stejně tak hledám pouzdro s nožem k opasku, co ho nejspíš postihl stejnej osud jako luk. Nerad si z auta dělám trezor, radši mám svoje věci na vočích. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Další vědátoři Všichni ve stodole, shadoxhusrst, stodola Večer po dešti Nehnu brvou, když mi pěkná, vokatá brunetka hodí plechovku piva, jen jí mimoděk chytím, když se dostane na vzdálenost zhruba tak půl lokte od mýho hrudníku. "Dík." Pokývnu jí, svírajíc plech v sevřené pěsti, zatímco druhou dlaň dám do tvaru misky pod promáčklý dno plechovky, kterou si do dlaně zatlačím, zatímco prsty pomalu roztahuji. Starej trik, co jsem se kdysi naučil v nějaký putyce. Vypouklý dno a roztažená dlaň mezi sebou vytvoří podtlak, kterým se plechovka k dlani přicucne a člověk může mít ruku úplně nataženou, a stejně se napít. Cvaknu palcem uzávěr, a druhou, prázdnou dlaní brunetce naznačím jako že jí děkuju, než ve mě půl plechovky spokojeně zasyčí. Kath, říkala že se jmenuje Kath. Do psí díry, to je jmen, bejvávalo by mě ani ve snu nenapadlo, že Bodie na tu výpravu schrastí takovejch lidí. "Další vědátor? Asi budu muset upravit svůj názor na študovaný. Vypadáš hodně použitelně." Vyseknu jí poklonu, a až pak mi dojde, jak dementně to zní. "Myslím, jako použitelně co do přežití v přírodě." Vysvětlím modrooké kočce, před tím než případný vztek prozáří její mořsky modrý voči, a ona po mě flákne něčím míň příjemným, než je pivo. | ||
| |||
 | Lavina Shadoxhurst, bouda, listopadové úterý, večer Che se ptá, kdy se ráno razí. Neřeknu na to nic. Yagi organizuje tuhle sešlost, tak je to spíš na něm, či na nějaké společné diskusi. Caleb zdá se zapadl, takže ho nechám, ať se baví. V dosahu má jak dvě ženský, tak pomyslného šéfa téhle bizardní expedice. Rovnou si naleju tu fajnovou whisku co dovalil, svolení jistím jen pohledem. Tak něco přinesl, a určitě něco sní a vypije, takže je to vyrovnaný. Sednu si poblíž Viv, někam mezi ní a provizorní krb. Moje úzké napojení na tuhle starosvětskou dámičku je asi dost zřejmé i Calebovi, který právě přišel, neřku-li ostatním. Nemám ve zvyku něco kamuflovat. Cumlám si tu bowmorskou whisky, občas přivoním, zakroužím, občas ochutnám. Krb za mými zády praská, co víc si přát? Kvalitní pití chce svý. Viv zvolí píseň co neznám, takže má nabízená doprovodná foukací harmonica zůstane prozatím v kapse mé flanelky. Pozorně poslouchám hlas Vivien i text, který zpívá. Je pro ní dost příznačný. Jinak sleduju cvrkot v Boudě. Občas se zvednu a zamíchám guláš, abych se pak zas vrátil na své místo poblíž kytary. Že Caleb taky fandí Liverpoolu nekomentuju. Není tu asi moc lidí, co by holdovali fotbalu. Nabídku cigára venku zamítnu za sebe zakroucením hlavou, kouřil jsem před chvíli, navíc tu písničku chci slyšet celou a do konce. Možná mu pomůže Kath, co teď zkouší laškovně jeho postřeh pivem. Musím se tomu uvolněně pousmát. To, že Texasanka nabízí nějaký biologický seminář, už mi však žádnou radost neudělá, ale neřeknu nic. Při troše dobré vůle nás vědecký řeči minou, alespoň pro tento čas. | ||
| |||
 | Zábava nabírá obrátky Evelyn, Edward, nově příchozí a všichni ostatní Shadoxhurst, bouda listopadové úterý, večer, přestalo pršet Jenom se pobaveně usměju nad všemi těmi dokonalými psychoanalýzami, kterými mě s Evelyn za těch pár minut Bodie zahrnul. Terapeut by asi dobrý nebyl, teda pokud by zrovna nebyla v jeho blízkosti Vivian, ale jako analyzátor je geniální. „Pojďme, vevnitř je stejně lépe než tady.“ Popadnu u sklepa další karton chlastu a vydám se za nimi dovnitř. Ještě cestou šťouchnu loktem přátelsky do Evelyn. „Úsměv holka, na deprese je čas kdykoliv jindy, no ne? A navíc úsměv nám ženským sekne daleko víc než smutné oči a nakrčené čelo. To mi můžeš věřit.“ Vevnitř prázdného lahváče dám do bedny s vypitými plechovkami, aby se zbytečně po chalupě nedělal bordel. A pak už zaujmu pohodlnou pozici zhruba ve středu dění, aby mi náhodou něco neuteklo. Přeci jen tahle skupinka je tak různorodá, že všechny rozhovory jsou něčím zajímavé. Samozřejmě že mi neunikne, jak blízko k sobě Bodie s Vivian mají. To jejich milé hašteření je přesně to, co vztah udržuje často při životě a neustále svěží. Tedy tady se asi o vztahu ještě nedá vůbec hovořit, ale dá se mluvit o jakémsi souznění duší. A očividně jim to oběma zvedlo dokonale náladu. Vivian už nevypadá jako zaprděná vdova, která neví, jestli se má dřív koukat do země, do stěny nebo do stropu. Teď září mateřskou energií, kterou by nejraději všem rozdala. No a Bodie… Bodie… Jako by to najednou byl jiný chlap. No jo, ženské prostě umějí čarovat. Pak ale nechápavě vykulím oči, které tedy rychle zamaskuju decentním úsměvem a prohrábnu si nervózně vlasy. Poručík výsadkového pluku. Chlap, který se tváří jako farmář, který neumí do pěti napočítat, patřil k elitní skupině britských vojáků. Fajn, v téhle skupince už mě nic nepřekvapí, nebo ano? Moji pozornost přitáhne hlas Edwarda. „No ano, přesně tam jsme skončili. Pokud máš chuť v našem botanickém okénku pokračovat, nejsem proti. Když se najde kdokoliv, kdo mě chce aspoň chvíli poslouchat, tak jsem schopná o tomhle mluvit i roky.“ Věnuji mu kouzelný úsměv. „Zajímalo by tě něco konkrétního?“ Ještě na chvíli odtáhnu svoji pozornost od Edwarda a mrknu na nového příchozího. Zamávám mu na přivítanou zvesela. „Kath, těší mě. Další podivný vědátor k tvým službám.“ Je čas vyzkoušet reflexi nového spolustolovníka, když je to ten lovec, a jakmile má ruce prázdné, tak na něj zavolám jménem, naznačím hod a pak mu do rukou přiletí plechovka piva. „Na zdraví.“ Sama si vezmu taky další, přeci tu nebudeme sedět na prázdno. | ||
| |||
| V Boudě,Všichni v Bodieho boudě, Shadoxhurst, večer po dešti. "Rhyopskej les? Tam mám taky namířeno." Řeknu s úšklebkem a podívám se po osazenstvu stodoly. Bodieho znám, od vidění poznávám i sestru z ortopedický a rentgenologický ordinace zdejšího prachbídnýho, starýho lékařskýho střediska, co se představuje jako Viv. Další slečna, pěkná, mladá bloncka se představuje jako Chelsea, nebo Che. Jen pokývnu na znamení souhlasu s přezdívkou, směrem k Bodiemu. "Taky fandím Liverpoolu." Dodám jako vysvětlení. Další část jejího monologu není určena pro mě, proto jí jen nechám vzít si co chce a projdu boudou, směrem ke stolu, a vodložím to co táhnu, stranou rozkreslený mapy, a připravenejch talířů, co se suší na nějaký starý utěrce. To co jsem přines, to vkládám do pléna. Ať si každý poslouží. Pivsony jsou z dodávky ještě docela pěkně vychlazený. Situace ve stodole se zdá být dobrá. Jídlo voní, pití je jak pro regiment, dokonce i ženských je tu dost, což bych na takovouhle výpravu moc nečekal. "Nedáte si se mnou venku někdo cigaretu? Musím ještě vynosit auto." Navrhnu do pléna. Přijde se představit další člověk, "Yagi jo?" Změřím si ho vočima. "Toho vědátora bych si člověče i domyslel." Dodám potlačujíc úsměv. Není voblečenej zrovna jako na čundr. "Caleb Ryan Smith, rád tě poznávám. Řekl bych že já zas zastupuju skupinu lovců, i když i pytlák nebo stopař, neberu jako urážku." Vysvětlím mu svoje motivace. Blíží se zima. Na zimu je vždycky lepší naplnit si mrazák co to dá. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Na společenské struně Všichni ve stodole, včetně nově příchozích Shadoxhurst, večer prvního dne, po dešti Mít pod rukama měkce znějící struny je změna kterou vítám. Zatím co ladím, Bodie přidá svou trošku k mapě. Držet se potoka zní jako rozumný nápad. To je poměrně dobře sledovatelný orientační bod. Když se mi kytaru konečně povede naladit, do stodoly zavítá další návštěvník. Zvednu od nástroje oči, abych zaregistrovala chlápka, jehož tvář je mi mírně povědomá, ale nejsem schopná si jí hned zařadit. Bodie muže přinášejícího s sebou další basu piv, představí jako Caleba. Údajný zdroj srnčího, které právě vařím. "Dík za maso." Promluvím k němu. Odněkud to jméno, i obličej znám, jen se mi muže nedaří na první dobrou si zařadit. Ostře řezaná tvář, a divná boule na nose. Nerentgenovala jsem mu ho někdy? Vypadá to, jako špatně srostlá zlomenina, spíš víc než dědičný rys. "Já jsem Viv." Jen na něj zpoza kytary mávnu. Nechce se mi ji odkládat, teď když už to co se mi z ní daří mámit konečně zní víc jako hudba, než že někdo koupe vztekající se kočku. Dalších pár prázdných drnknutí, než si vzpomenu na prstoklad, i na nějakou písničku, kterou budu schopná zahrát z hlavy. Landslide, od Dixie Chicks. "I took my love, I took it down Na začátek, spustím něco pomalejšího, abych stíhala hrát i zpívat. Myslím si, že v té verzi, kterou znám, je v doprovodu ještě banjo, ale na to neumím zahrát jedinou notu správně, takže se do krucánků melodie, tak jak si jí pamatuju z nahrávky nepouštím. Držím své prsty při zemi, stejně jako svůj hlas, zpívajíc jen tak, tiše, polohlasem. "Oh, mirror in the sky, what is love? Můj hlas je jinačí, než hlas zpěvačky skupiny, od které tu píseň znám, takže si píseň občas poupravím svému hlasu, pár míst a slov, si položím o trošičku níž. "Well, I've been 'fraid of changin' Poslední sloka se po mírném zpomalení opakuje. Už nemám tak velkou potřebu sledovat jen svoje vlastní prsty, a tak po očku sleduji osazenstvo stodoly. Vidím, jak se Chelsea zvedá od Yagiho, a zdraví se s nově příchozím mužem. Zpívám dál. "Well, I've been 'fraid of changin' | ||
| |||
6653.jpg){kind=icon} | Strašidelné historky Yagi, všichni uvnitř dnešního hotelu Shadoxhurst, Bodieho stodola venku tma, déšť, nevlídno; uvnitř vonící seno, rum, srnčí a pivo Vnímala jsem všechno. Pro ženy je to docela jednoduchý úkol. Každé slovo co mi Yagi vykládal. A musím říct, že u některých mi předjížděl mráz po zádech. Jak jako že les tě sežírá zevnitř? Že ten muž šel do lesa a za pár dní z něj byla troska? Lehce jsem se při těch slovech zachvěla. Yagiho chápu proč tam chce. Chápu i slova že myslí na mě, pokud jsem tady jen ze zvědavosti. Jen mě trochu překvapí s tím, že by byl rád kdybych tady zůstala. Vnímám i slova Kath co všechno může les nabídnout. Chvíli z těch všech příběhů zůstanu nehnutě sedět s div ne otevřenou pusou. Už už bych na to reagovala, když mě dá Yagi polibek do vlasů. Víte, Yagi zrovna nevypadá jako nějakej namakanej plejboj co běhá po pláži a loví mladé slečny stejně tak jako dámy v letech. Ale vypadá že je chytrej a ví jak na ženy. A to už od první chvíle co jsem ho poznala. Neucuknu však. Naopak, jsem ráda že mi věnuje takovou pozornost. Na tváři se mi objeví úsměv a pohled mi padne na Yagiho. "Víš Yagi, jsem sice ještě studentka, ale lékařský fakulty. Myslím, že bych mohla být trošku k užitku po cestě lesem. A snad se o sebe umím i trošku postarat." Pokrčím s úsměvem rameny. "Když si se mnou dáš ještě nějaký to pivo, tak zůstanu." Zazubím se. Poté však trochu zvážním abych se mu podívala znovu do očí. "Myslím si, že člověk může dosáhnout toho co chce. Musí si ale věřit. Bez toho to nejde. Hm?" Poplacám Yagiho po stehně abych se vzápětí zvedla. To už cítím jak srnčí guláš který se připravuje. Vidím jak ostatní donesli dovnitř spoustu piva a jak Bodie představí dalšího muže. Caleba, má to být jeden z místních. " Ahoj. Já jsem Chelsea. Ale Bodie mi říká jenom Che. Fandí Liverpoolu." Promluvímnna něj když přicházím zrovna blíž. Na tvářích mi už zase hraje úsměv jako když jsem všechny tyto lidi viděla poprvý. Jako když jsem ještě nevěděla kam to vlastně jdeme. " Můžu?" Promluvím, zatímco se natahuji pro dvě piva a jedno zvednu nad hlavu aby ho i Yagi viděl. Co ho čeká. "V kolik budeme vyrážet?" . Padne má zvědavá otázka do vzduchu. "Ten guláš voní opravdu skvěle." Pochválím jej. | ||
| |||
| Návštěva Shadoxhurst, Bouda, listopadové úterý, večer Viv se pokouší naladit kytaru Harryho syna, co sem jí z trámu podal. Já si říkám, že zaúkoluju ještě Lyn, než se to tu opravdu rozjede. Tedy namířím si to k ní do koutku. Jdu dostatečně pomalu, aby mohla schovat to svý překvapení, který pro mne jistojistě chystá. Když dosáhnu cíle, dřepnu si vedle ní.
Vivien pořád tahá strunovou kočku za ocas, ale už jí to trochu zní. Zvednu se od Evelyn, a chci si vzít další pivo, když tu před Boudou huláká známý hlas. No jo, už du! Caleb tvrdí, že nejde s prázdnou, takže otevření dalšího pivsona nechám na potom. Votevřu dveře. Zdar. Vezmu mu z rukou co je třeba. Pojď dovnitř, mám tu mejdlo pošahaných vědátorů, co chtějí zkoumat Ryhopskej les. Když vejdeme dovnitř, představím ho úsporně. Caleb, jeden z místních. Zbytek už nechám na něm, případně na nich. Děláme srnčí guláš, z tý flákoty, cos mi tuhle přines'. Takže si zvanej ku stolu. Vivien ho možná zná, jako jednu z pochybných existencí Shadoxhurstu. Ostatní ani ťuk. | ||
