"Tak to snad dáme do pořádku, ne?"

Nevím, jestli chlapci v tomhle budou silní. Tyhle věci musí vzít do rukou ženy. Kdepak sedlák, ten bude v koutku doufat, že na přípravu slavnosti na letošní letnice se v té hromadě povinností tak nějak zapomene. Ale dobrá zbožná selka si takové věci umí ohlídat.

Petr - ten je schopen mi pomoci. Má cit a spoustu empatie a dokáže vzbudit zájem a bavit. Spolu přesvědčíme většinu obyvatel, co je třeba udělat. Antonio s Torikem si mohou vzít pak na starost starostu a další představené a vysvětlit jim to pěkně formálně jako něco, co se z moci úřední nejen může tolerovat, ale musí iniciovat a podporovat.

"Vílo... " oslovím ji jemně. "My ti pomůžeme. Rádi. Všechno jim to pěkně vysvětlíme. Jen úplní tupci by teď nepochopili, jak je to důležité. Řekni nám ale, jak jim vyčistit hlavy? Jak zařídit, aby nás už na první pohled nehnali od domu? Jak z nich dostat zlobu, co teď v sobě mají? Jak v Holubičkách vyčistit vodu i vzduch?

Asi bychom to dokázali i sami, ale... ne trvale, jen na chvíli."

"Bojí se? To by měli! Ale tolik, že sem nemají odvahu přilézt s prosíkem...? Říkáte, že se pobíjejí? Nu, ano, to jsem jim asi po vodě poslala. Ale nechtěně! Vždyť oni přestali chodit sem na blata. Nikdo tu celá léta nevhodil snítku lučních květů do mechového jezírka. Žádné průvody, když tály ledy. Žádné obřadné zamykání studánek. Nikdo neobešel s vykuřovadlem aspoň deset stromů na ochranu proti zlým silám. A na skálu abych teď obřadně ťukala sama? Já... To nemohu sama! Vidíte, jak to končí."

Fascinovaně hledí na Antoniův kámen. Trik s kapičkami vody ji možná trochu obměkčil. Líbí se jí, že si s vodou dokáže hrát.

"Horu Bouří neznám. To nebude v okolí. Já to daleko nezkoumám, musím být u holubického pramene. Je totiž můj. Já jsem... jeho víla." Řekla posmutněle.
"A nikdo tu nebyl tak dlouho! Tak dlouho! Až... až jsem takhle zarostla. To přece není fér!"

Otočí se k vám nakonec zády a usedavě se rozeštká.

„Jmenuji se Antonio, jak už bylo řečeno." Vydal jsem se pomalu k němu. „Myslím, že nejspíše vůbec netuší, že tady jste a možná je nikdy ani nenapadlo sem jít. My tou vesnicí pouze projíždíme. Nebudu vám lhát, máte právo to vědět. Putujeme k Hoře bouří a jsme vládci živlů."

Vstoupil jsem na hladinu vody a udělal jsem několik dalších kroků ke stvoření. „Pokud mohu být tak smělý a zeptat se vás. Kdopak jste? A z jakého důvodu lámete onu skálu?" Položil jsem mu klidně otázky a přivolal si do dlaně dvě kapičky vody. Nechal jsem je pohybovat se do kola a vytvářet různé tvary. To stvoření tady bylo z nějakého důvodu a já jsem chtěl vědět proč. Třeba mu dokážeme pomoci. Možná ho....tedy spíše ji tady něco drží a proto nemůže odejít.

"Vy jste vážně mocná osoba. Je to něco úžasného a jsem vděčná, že vás poznávám. Oni.. vesničané.. se vás bojí. Vědí, že udělali chybu a mají teď přílišný respekt. A navíc nejspíš kvůli otrávené vodě už ani nevědí, že by měli něco dělat. Jsou vzteklí a mlátí se navzájem."

I já stočím posléze trochu zaraženě pohled k Antoniovi, na kterého se dívají nakonec všichni. Nakonec ustoupím stranou a ukážu na něj rukama.

"Antonio. Fajn elf. Také vám rád pomůže, když to bude v zájmu všehomíra, důstojnosti a pravé.. on vám to řekne lépe."

Pohledem přejedu znovu široké okolí pěkně kolem dokola, odshora dolů.

Dost mě zarazí, když si uvědomím, že ten skřet je vlastně nejspíš ... ta skřetka. Chvíli čekám, jestli se někdo bude mít k tomu jí odpovědět. Pak se zamyslím, a připravím si řeč tak, aby pokud možno nebylo znát, že neříkám tak úplně celou pravdu. Nemusí o nás hned vědět všechno. Přeci jenom netušíme, co od ní můžeme čekat.

"Jsme prostě parta kamarádů. Dobrodruhové, chcete-li. Já se jmenuju Toriko. Byli jsme teď v Holubičkách, a lidi jsou tam... dost agresivní. Prosím, řekněte nám, co se tady děje. Co se stalo? Něco vám provedli?"

Myslel bych, že ji bude zajímat Olea, která na ni promluvila. Ale zdá se mi to, nebo se dívá hlavně na Antonia? No jistě. Dojde mi. Je to vládkyně vody. Proto byla schopná otrávit tu studnu. Co jí asi vesničani udělali?

Stvoření se poté, co Olea zahájila vyjednávání, zatvářilo na moment překvapeně. Pak, jako by mu snad došel na chvíli dech, těká pohledem po vás všech. Asi nejdéle si prohlíží Antonia. Tak zvláštně, trochu podezíravě, ale především zvědavě.

Nyní si tu potvůrku i vy můžete lépe prohlédnout. Ano, nejspíš to tedy bude ONA. Její obličej je sice pokryt jemným chmýřím a oči pod hustým obočím, za které by se nemusel stydět dospělý trpaslík, velmi pichlavé. Ale tvary jsou spíše ženské. Nebo možná dívčí. Zhruba stejně široké boky jako ramena, lehce vyklenutý hrudník. Prsty na rukou i na nohou jsou zakončené dlouhými a ostrými nehty. Jinak má celé tělo doslova a do písmene osrstěné.

Vzpamatuje se ale velmi rychle a zase se hluboce zamračí. Dřepne si na kameni, jako žába připravená ke skoku. Nahne hlavu na stranu a praví nasupeně:
"Tak oni nepřišli? Poslali vás! Co... co jste zač?"

Jo tááák! Toriko, to bylo dobrý! Konečně něco fakt dobrýho! Žádná velkolepá demonstrace moci. Díky tobě Oleo, jinak by házel skalami. A ty bas zas házeela tím pidimužíkem.

"Hej," mrňousku? Chlupáči? Příšero? Trpajzlíku? Nenapadá mě vhodné oslovení pro někoho dost ješitného na to, aby kvůli nějaké urážce zničil vesnici. Jestli je to tedy práce jen téhle bytůstky. Takže po špičkách. Jemně. Vždyť to snad je holka! Nějaká hejkalka.

"Prosím vás, já se hrozně omlouvám za všechny, kdo vás urazili. Dáme to do pořádku. Uděláme co je potřeba, aby se vesničané zase drželi tam, kde mají. Fyzicky i chováním. Mně.. mně je to hrozně líto, že máte nějaký spor. Co pro to můžeme udělat, abyste vy i vesničané mohli zase v klidu žít vedle sebe?"

Popojdu pár lehkými krůčky před ostatní a mile se na stvoření usměju. Oči mi těkají kolem. Pořád se mi nezdá, že tohle by bylo všechno. Dost možná vrazil klín mezi zdejší obyvatele ještě někdo třetí.

Chvíli jsem se trochu zmateně díval na to stvoření. Takové jsem ještě neviděl. Můj kámen na krku začal hřát. Takže to bylo vodní stvoření. Ale co přesně je zač? To jsem nevěděl. Vůbec ne. ,,Z jakého důvodu jste na nás čekal?'' Položil jsem stvoření otázku ve snaze z něj dostat nějakou odpověď a také více informací. Doufal jsem, že nám poví, proč tady a proč čekal na nás. Rukou jsem stiskl jílec meče. Jen tak pro jistotu a abych se uklidnil. Pozoroval jsem to divné stvoření. Přemýšlel jsem, jak dlouho tady už asi je.

Chlupáč se na Torikovo oslovení otočí. Zahlédnete malá, pronikavá očka vykukující pod dlouhou ofinou hustého porostu. Ústa tvora jsou zkřivena do hněvivého oblouku. Ostentativně bouchla za sebe kladívkem a nevelký kus skály se odloupl a zřítil dolů do jezírka.

Jako vánek se začne ta zvláštní figurka snášet k hladině též. Chlupy jí při tom povlávají. Jako malí hádci. Nebo červíci. Ne, je to určitě ochlupení. Nakonec přistane na jednom z rašeliny vyčnívajících kamenů.

"Tak jste přece přišli! To vám to trvalo..." Hlásek je jemný. Uvědomujete si, že tvor je veliký sotva jeden sáh. Přesto se v té výčitce najde stopa chraptivého zaskřípění. Zlobí se.

Koukáte na něj nevěřícně a nevíte, co si myslet. Ta scéna by byla i trochu k smíchu, nebýt vážných událostí ve vesnici.

Dá si znenadání chlupaté ruce v bok a netrpělivě podupává na kameni nožkou.
"No tak. Čekám omluvu, slyšíte? Jinak vám ten pramen zavalím docela a už nenapojíte ani králíka, natožpak kravku!"

Udělám pár kroků dopředu. Čvacht! Noha mi sklouzne do prohlubně plné vody a zabořím se až do půlky lýtka. Sakra!

"Cože?" Otočím se na Oleu. Nojo, to je vlastně pravda. Foukat do skály je celkem nesmysl. Na co jsem myslel?... Vytáhnu nohu z bahna, a vrátím se zpátky na pevnější kus země. "Tak jo." Přijmu neochotně plán, který nadnesla Olea. "Pojďme to teda připravit. Ale nejdřív bych to s ním stejně zkusil po dobrém."

"Antonio, můžeme?" Bažinu už umíme na jedničku. Připravíme pod skálou to nejjemnější bahýnko, do kterého se začvachtne jako do peřinky, ale ven se moc dobře dostat nepůjde. "Oleo, buď připravené ho sfouknout dolů, kdyby ho napadlo dělat cokoli nepředloženého." Otočím se k tomu cotosakraje. A pak zpátky. "Prosím." Bleskne mi hlavou, že bych se snad mohl i usmát. Ale zas to nebudeme přehánět, že ano.

"HEJ, TY TAM!" Začnu hulákat nahoru. "CO TI TA SKÁLA UDĚLALA?"