Pozoruji jezdce, který se blíží jede sám, takže chudák byl vyslán, aby zjistil zda je bezpečná cesta. Jelikož nechci, aby byla naše past hned prozrazena a ostatní jezdci do ní nepadli, tak prostým narovnání ruky o něco více vyztužím místo pod koněm. Jakmile tam budou třeba dva, tak by to už nevydrželo, ale toho jednoho to snad udrží.

Onen první jezdec jede napřímo k hospodě, kde je až podezřelý klid. Ostatní si udržují odstup, možná popojeli jen o pár sáhů, ale spíš za to mohou netrpěliví a neklidní koně, kteří popocházejí a snaží se ulevit unaveným končetinám.

Tak dojel až doprostřed nastražené pasti. Pod jedním kopytem povolil suchý škraloup a koňská noha zapadla až do půli holeně. Postupně se propadly i ostatní tři končetiny a jezdec tak zůstal nehnutě stát. Zjevně neví, co si má počít. Po marném snažení koně pobídnout se nejistě otáčí v sedle a něco gestikuluje na své kumpány. Z pohybů jste pochopili, že si nejspíš říká o lano.

,,Jsem si jistý, že budou ještě rádi mluvit. A pokud ne, existuje řada metod, které můžeme vyzkoušet a po kterých budou moc rádi mluvit.'' Klidně jsem se na něj podíval a pomalu jsem přikývl. Jeho nápad s tím hadem byl velmi dobrý. A já jsem si byl jistý tím, že vyjde. Za předpokladu, že se vše podaří jak má a nic se nepokazí. ,,tak doděláme tu bažinu a pak se vrhneme na toho hada.'' Navrhl jsem mu.

"Ano vzdají se. Nakonec , ale nesmíme ani jednoho nechat uniknout. Všichni musí být buď mrtvý, nebo zajmutí a vyslýcháni, i když jistě nic nic vědět nebudou."
Zadívám se do dálky.
"Koně jistě budou potřeba. Jinak. Až dám signál zkus se prosím přesunout na tuto pozici, kde právě jsme. Půjde o sloup bahna co vyletí vzhůru. Pak by jsme spolu stvořili hada, když by bylo třeba. Odřízli jím tím úrokovou cestu a postarali se, aby nikdo neutekl. Pokud se ti to nelíbí, tak chápu, ale musíš brát v potaz, že únik informací by nás jen znevíhodnil. To mi připomíná, že jsem chtěl říci Olee, aby pak dohlížela jestli tu není někde pozorovatel nepřítele, který má pak podat hlášení o tom fo se zde stane. ."

Pomalu jsem přikývl. Chápal jsem to. ,,tak musíme doufat že oni se brzy vzdají a odejdou pryč. Navíc koně by se nám hodili. K tě hoře je to daleko a na koních to přeci jen bude lepší.'' Zadíval jsem se na něj a přemýšlel jsem, co on na to bude říkat. Doufal jsem, že to uvidí stejně jako já. Nebo alespoň podobně. Ale dalo se s ním mluvit a to byla výhoda. A velká.

"Proto máme bažinu pod kontrolou, aby je ani hnát dál nemohli a místo toho byli staženi do bláta a ušlapáni kopyty vlastních koní." Tentokrát se už trochu pousměji. Přijde mi to tak správné.

"Kdybych nebral ohled na koně, tak dělám mnohem agresivnější věci. Vytvořím kráter, ten vytvaruji do děla a následně jím vystřelím proud žhavé lávy. Udělám golemy, kteří je pohltí a rozdrtí uvnitř sebe. Já si koní vážím a udělám vše, aby jich přežilo co nejvíce. Vím, že to zde neobejde bez obětí, ale aktuálně je hlavní strýcova armáda. Ti lidé mají rodiny, kteří na ně doma čekají a rodina, která marně čeká na otce, který se nevrátí, je pro ě větší bolest, než mrtvý kůň. Dokud to půjde, tak se budu snažit, aby přežili, jakmile to už nepůjde, tak půjdu přes mrtvoly."
Povzdechnu si.

Přikývl jsem. ,,To vím. Ani já nevidím rád mrtvé koně. Je mi jich vždycky moc líto. Ale podívej se na to i z druhé strany. Když je nezabijeme my, udělají to oni. Koně jsou už nyní unavení a jsem si jistý, že oni je budou hnát bez milosti dál. I když budou v bažině.''

Klidně jsem se na něj díval. Chápal jsem, jak to myslí. Zranit zvíře, zvláště pak koně, nebylo nic příjemného. ,,Mohu pár jezdců zastřelit. Ale nejspíše je tím jen vyprovokuji a nebudou brát ohled na nic. Navíc pro ně jsou koně jen dopravní prostředek. Nepřemýšlejí o nich tak jako my.''

Vše jde dobře. Nic složitého. Voda a hlína jdou krásně k sobě a bahno se tvoří jedna dvě.
Zamračím se, když Antonio navrhne svůj nápad.
"Víš, že jsem proti tomu, aby bylo koním zbytečně ubližováno."

Zadívám se na blížící nebezpečí.
"Věř, že já sám usmrtím každého nepřítele, který se dostane moc blízko."
Mluvím velmi vážně a malinko ponuře. Vážně to opravdu myslím. Kov, který je součástí jejich zbroje se stane jejich největším nepřítelem a půjde po nich velmi dravě, stejně jako duchové pouště po vodě.

Postavil jsem se vedle něj a poslouchal jsem, co říká. Nebylo to složité. Jakmile začal prohlubovat zem, pohl jsem rukama několikrát do stran a pak k zemi. Vytvořil jsem z hlíny bláto. Nebylo to složité. Postupně jsem přidával vodu dokud bláto nemělo tu správnou konzistenci. Přemýšlel jsem o jeho nápadu ohledně hada.

,,Nebo můžeme udělat v zemi jámy a zamaskovat je slabou vrstvou zeminy. Když se jim podaří nějak překonat bažinu, bude tady další nebezpečí. Zapadnou i s koněm do hluboké jámy a než přijdou na to, jak se dostat ven, chvíli to potrvá. V tu dobu můžeme zmenšit jejich počet.'' Navrhl jsem a sledoval jezdce. Blížili se k nám. ,,Měli bychom si trochu pohnout. Brzy tady budou.''

Dorazím s Antoniem na místo.
"Takže. Prohloubíme to a na povrchu následně vytvoříme něco jako krustu, která bude stále bahnitá, ale nepůjde poznat, že jsme z toho udělali bažinu. Nejdříve tedy udělat prohloubenou část. Rozmělním hlínu a ty využij vodu, aby jsi změnil hlínu v bláto. Až skončím, tak si s tím pomůžu. Následně zpevním trochu vršek a ty z něj odstraníš vodu. Pak už to jen lehce přikreji slabou vrstvou bláta a past bude hotová. Navíc tady pak díky tomu máme velká zdroj bahna. Navrhnul bych stvořit velkého hada. Jeho ovládání by bylo dost o naší synchronizaci, ale, když se to povede, tak můžeme stvořit něco opravdu dost velkého."
Shrnu, tak vše co jsem chtěl říci a dávám se do pohybů, kterými začnu tvořit prohlubeň. Tedy zjemním zeminu, aby z ní šlo snadno udělat bahno.
Bosé nohy mi zajíždějí do bahna a já mám tak krásný přístup k zemi. Nejdříve dupnu levou, pak pravou nohou. Následně dám ruce před sebe a začnu s nimi třást, u toho velmi rychle pohybuji prsty.
Bažina by měla mít nějak rozměry 10x7m. To by měl být dost dlouhý a i dost široký pás. Naštěstí vlastně dělám jen opravdu málo, takže energie opravdu moc nevynaložím.