To, co viděla poštolka o chvíli dříve, vidíte posléze i vy všichni. Ať již za komínem, přitisknuti ve stínu budovy či vyhlížející skrze záclonku z okna sálu.

Jezdců bude kolem patnácti. Na dohled od hostince se rozprostřeli do jakési rojnice a zůstali stát na hranici dostřelu. Jeden z nich pak pobídl svého koně a sám se vydává přímo k "vám".

Ostatní čekají. Někteří z nich si ledabyle připravují luky, pričemž se nejistě rozhlížejí kolem sebe nebo nejistě mžourají do vycházejícího slunce.

Kdybyste byli blíž nebo měli opravdu tak dobrý zrak jako ta poštolka, viděli byste na jejich tvářích stopy únavy. Nepochybně jeli celou noc. Když ne na nich, na jejich zpěněných koních to poznat je.

Přikývl jsem a oblékl jsem si svou maskovací pláštěnky a přes rameno si navlékl luk. ,,Tak to bychom sebou měli hodit a připravit bažinu.'' S tím jsem za mířil ke dveřím. Věděl jsem, jak vytvořit bažinu. Nebylo to těžké, jen k tomu bylo potřeba vhodné místo. Určitě nějaké najdeme.

Vyšel jsem ven z budovy a šel jsem u zdi domů. Bylo by hloupé jít středem ulice. Takto jsem mohl využít stínů a zůstat neviděn, zatímco sám na ně uvidím. Měl jsem v plánu najít si úkryt a střílet odtamtud. Nyní však musíme udělat tu bažinu. Štěstí bylo, že po včerejší bouřce byly na zemi kaluže s vodou. Toho se dá využít.

Světaznalý Torikův strýc nabádá, abychom se drželi vzadu. Přesto všichni vyletí jak poplašené sýkorky a hotoví se do akce.
Hlavou mi letí ještě nějaké nejasnosti. Takže vládce živlů má být nakonec jen jeden? Proto ta odtažitost, kterou se ostatní vyznačují? Budeme nakonec soupeřit mezi sebou? Snad ne na život a na smrt? Ale co jiného je boj o moc? Proč Antonio odmítl mou pomoc? Stále mi nevěří? Je tak pyšný, nebo jen až příliš slušně vychovaný?

Ze zamyšlení mne vytrhne Katsurův hlas:
Na místa! Rychle! Budou tu každou chvíli!
Zmateně se rozhlédnu, ostatní jsou pryč.A moje místo je jako do kočičí řiti kde?
Kámen na mém krku jakoby sebou škubnul. Cítím, že nyní není potřeba nic víc, než jen se plně soustředit na svou moc. Postavím se, párkrát se nadechnu a cvičně udělám pár pohybů ve stylu tai-či, nebo jak to nazvat. Mé celé tělo je nyní jeden smrtelně nebezpečný mechanismus. Následuji Katsura a mlčky mu dám najevo, že jsem připraven. Nyní se již nebojím, že by se mi moc vymkla z rukou. Jsem vyladěný jak precizní hudební nástroj, klidný a sebevědomý. Způsob případného útoku nebude nijak rafinovaný, jen oheň, oheň a zas oheň.

Antonio je tedy pro. To jsem rád, jelikož dám bych s tím měl trochu problém, jelikož bych ovládal pouze zemní část bahna. To se dobře ovládá, ale takhle to bude ještě jednoduší a navíc můžeme vytvořit skutečnou bažinu.
"Celkem mě napadá vhodné místo." Je to vlastně kousek před místem případného střetu, který by měl nastat, když vezmu v potaz naší pozici a to, že oni jedou hlavně sem k nám a mi je chceme překvapit.

"Tak jdeme na to."
Povím pouze, jelikož jsem nikdy nebyl na žádné velké proslovy. Uděláme bažinu, tu pak skvěle můžeme použít proti nim, jelikož bahno je ksakru nepříjemné věc a jakmile jsi v hlubším bahně, tak se šíleně špatně pohybuje.
Pak je tu ten fakt, že dovedu ovládat kovy, takže brnění a šípy budou dost k ničemu.

"Kudy se dostanu na střechu?" ptám se hostinského. Při jeho poznámce, že je hrozně kluzká a nebezpečná rozčileně mlasknu. Žádná střecha na světě není tak nebezpečná jako spousta míst, kde jsem nejen byla, ale třeba i spala. "Ale no tak, prostě mě tam doveďte."

Když jsem pohodlně usazená i celkem dobře krytá příjemně hřejícím komínem, hvízdnu na jednoho z Katsurových mužů, který ostatním rozdává povely. Ukážu si na oči a pak směrem na cestu. Budu hlídkovat. Ať o tom ví. Chvíli se zamyslím, zda nevyvolat oko jako v aréně, ale vzhledem k tomu, že cestu obšancovaly Katsurovy hlídky, vyhodnotím to jako zbytečné. Co by se mohlo stát? V tu chvíli mě to napadne. Co ostatní směry? Co když to je promyšlený tah a něco horšího přijde zezadu? Podrazů už bylo na téhle cestě tolik..
Musím na to upozornit ostatní.
"Hej!" zavolám ještě na toho chlapíka, který na mě stále ještě kouká. "Kreje nám vůbec někdo záda?"

Dobrá, jeden trik přeci jen udělám. Můj oblíbený. Jako na zavolanou se ani ne dvacet metrů ode mě objeví poštolka.
"Smap! Swert! Strabuuuhhh!" Kdyby mě viděl hostinský, asi by ho omyli. Při zaklínání stojím na jedné noze na hřebeni střechy a prudce mávám rukama. Pak se opět pohodlně usadím do svého útočiště za komínem. Poštolka zamává křídly a vylétá výš. Ihned toho využiju a nyní a pak vždy zhruba po minutě se krátce rozhlédnu po okolí jejíma očima. Obraz je dost zkreslený, spíš jako mix tmavších a světlejších mračen. Ale jakýkoliv pohyb je vidět perfektně. Pokud se něco bude k hostinci blížit, nemělo by mi to uniknout. Pokud si však poštolka zamane odletět pryč nebo se vrhnout na myš, mám smůlu. To kouzlo dokáže jen se dívat, ne ovládat.

Zejména si ale budu hlídat Torika, Antonia i Petra. To by v tom byl čert, abychom se k Erovi nedostali.

Torikův strýc věcně přikyvuje a potvrzuje Oleinu domněnku.

"Ano. Mají stejné barvy jako ti, co jsme pobili včerejšího večera. Ještě štěstí, že jsem svým mužům nedal úplné volno a nechal pár zvědů hlídkovat i v širokém okolí.
Zřejmě jich v tom jede víc než jsme si mysleli. Někdo, nejspíš víme kdo, nešetří výdaji na tenhle lov.

Za námi jsem stopy zahladil. Měli bychom mít naprosté překvapení. Takže hoši, tu bažinu nemusíte přehánět. Stačí, aby je to zpomalilo. Na ta ocelová lanka, milý synovče, už není čas.

Na místa! Připravte se. Budou tu každým okamžikem."

Boj? Zase? Močál? Megalomani!

"Opatrně, Toriko," ať tě zase nemusí větříček tahat z bryndy a nést zbytek cesty.
Uf, těsně jsem to neřekla nahlas. Už jsem postřehla, jak jsou pro Torika rodinné vztahy a jeho pozice chladnokrevného nejvíc nejlepšího borce důležité. Nebylo by dobré ho před strýcem shazovat. Pokud ale máme výhodu překvapení, možná je močál zbytečně velká věc. A ani nemáme jistotu, že je to nepřítel!

"Mohlo by se snadno stát, že to dnes nebude vše, co nás čeká." Snad to takhle pochopí. "V boji se nevyznám, plány nechám na vás. Pokud by se hodil můj živel, jsem tady. Spíš se ale budu snažit sledovat dění a kde bude třeba, tam zasáhnu."

Na chvíli se odmlčím. Nevěřím, že o tom Katsuro nepřemýšlel, ale stejně mi to nedá, protože se zdá, že všichni jsou do boje žhaví nejméně jako Petr před výbuchem.

"Víme tedy, kdo to je? Neměli bychom nejdřív vyjednávat? Třeba mi jen vezou šaty!"

Zadíval jsem se na Torikova strýce a vyslechl si jeho zprávu. V očích mi nebezpečně zajiskřilo a ušklíbl jsem se. Takže bude zábava. Možná ti jezdi patřili k těm, se kterými byla spojena Eliz. Možné to bylo. Ať tak, či tak, chtěli nás ohrozit. Pomalu jsem vstal a přes rameno si navlékl luk. Opravdu to bude zábava. Ti jezdci nejspíše brzy zjistí, že to nebudou mít tak snadné, jak si mysleli. Budou to mít velmi těžké a rozhodně se jim to nebude líbit. To jsem věděl už nyní. „Se mnou také můžete počítat. Zapojím se." Se svým lukem mohu výrazně pomoci.

Zadíval jsem se na Torika a přikývl jsem. „Samozřejmě, že ti pomohu. Připravíme jim takové malé přivítání, které rozhodně nebudou čekat a nejspíše se jim nebude líbit. Docela by mě zajímalo ke komu patří." Přemýšlel jsem nad jednou věcí. „Musíme ale vybrat vhodné místo. Takové, kde ta bažina bude opravdu výhodná a neohrozí to i nás." Kdyby nebyli na koních bylo by to snadnější. Zase na druhou stranu jsem chápal, proč zvolili koně.

Najedl jsem se dosti do syta a musím říct, že jsem nyní velmi spokojen. Žaludek je spokojený, moje zásoba energie kompletní, takže bych se nyní mohl vypořádat i s menší armádou, i když to si trochu moc fandím. Jednoduše se cítím skvěle a náladu mi nyní nezkazí ani Petr a ani to, že neví, kdo je Er.
Dokonce tak moc spokojený, že pokývnu hlavou, když přijde s omluvou. Opravdu mu radím, aby se to u neopakovalo. Dost mě to naštvalo a šíleně unavilo.

Strýc je tady a zdá se, že nám přišel něco sdělit, jelikož je oblečen do boje.
Usměji se na něj, když zjistím, že jde opravdu o boj. "Konečně si budu moci spravit náladu po tom včerejšku. Neměl jsem možnost si nic užít, takže se mnou počítej, i když. Proč musí být zase na koních, těm nerad ubližuji."
Jelikož se k nám teprve řítí, tak by šlo po cestě nastražit pár ocelových lan, aby setnuli nějaké ty hlavičky. I když možná bych.
"Antonio? Pomohl bys mi vytvořit bažinu?" Když nebude moc hluboká, tak koním se nic moc nestane a navíc budeme schopni pak spolu bažinu kontrolovat a tím v ní každého nepřítele pohřbít.
"Venku jsou na to ideální podmínky." Dopovím pouze.

Antonio vstal brzy a jak bylo jeho zvykem, zatrénoval si v přírodě. Snad i vědomí, že kvůli němu byli všichni vystaveni smrtelnému nebezpečí, mu nedalo příliš klidu. On se ale umí ovládat. Extrémně. Jeho vrozená šlechetnost vedla k návrhu se rozdělit, kdy by z ostatních snad sejmul ten pomyslný terč. Sám by byl jistě mnohem nenápadnější. A nejspíš i rychlejší. Sedí tedy u stolu a pouze uždibává sem tam. Rád by se vydal co nejdříve na cestu.

Jenomže Toriko si zavdává, jako by týden nejedl. Olea sotva vstřebala zprávy o Elizabetině zradě a Petr je také hladový, ovšem spíše po informacích. Jinak vypadá bezstarostně a ve velmi dobré náladě. Z vás všech se nejspíš vyspal nejlépe.

Pomalu si doplňujete břicha, energii, domněnky i znalosti. Do toho se zjeví Katsuro. Nikoli ze schodů z patra, což vás překvapí, protože jste předpokládali, že ještě spí. Přišel zvenčí a je v plné zbroji. Boty zastříkané od bláta, spodní lem dlouhého pláště urousaný a ztěžklý nasáklou vodou. Zplihle však nepůsobí ani trošku. Naopak.

Jeden z mužů mu plášť pomůže odepnout a jde ho pověsit poblíž hořícího krbu. Torikův strýc si k vám sedá a v očích má naléhavost.

„Blíží se sem další jezdci. Nic, s čím bychom si neměli vědět rady, ale štěstí přeje připraveným. Budeme bojovat, to je jasné. S vaší pomocí bychom je měli zvládnout beze ztrát. Nechci vás ovšem vystavovat zbytečnému nebezpečí. Držte se spíše vzadu. Můžete-li pomoci, pomožte. Jsme tu pěkně opevnění a ve výhodě. Početně nás nepřevyšují. Možná ani netuší, co se včera odehrálo. Třeba je ale někdo varoval. To se uvidí.

Moji lidé se teď každopádně stáhli a jsou rozmístěni v úkrytech. Můžeme tedy tentokrát překvapit my je.“

Katsuro vstal od stolu a působí ještě pevněji než včera. Několik lidí mezitím zaujalo místa u oken se střelnými zbraněmi v rukou. On sám jde prohodit pár rychlých slov s hostinským, který má náhle opět blízko k mdlobám.