Posadil jsem se zpátky na židli a na okamžik jsem se zadíval na Petra, než jsem pokračoval v jídle. ,,Děkuji za nabídku, ale vyřeším si to s ním sám. Momentálně nevíme, kde se nachází. A hledat ho je zbytečnost. Může být kdekoliv a my nemáme čas ho pronásledovat. Nehledě na to, že by to mohlo být i nebezpečné a on by nás mohl snadno vlákat do pasti.''

Zavrtěl jsem hlavou. Ne, bude mnohem lepší, když se za ním pustím až poté, co uzavřeme tu záležitost s Vládcem živlů. Až pak budu mít čas na to vyřešit naše spory a jednou provždy je ukončit. Nyní ne. Navíc nás čeká ještě dlouhá cesta k té hoře a ta určitě nebude snadná a bude trvat dlouho.

Musím se pousmát, když si představím, jak v podzemním kamrlíku Petr čadí a pohořívá. Toriko se tváří, že by s tímto člověkem nejraději už neměl nikdy nic společného, takže to byl jistě emotivní zážitek. Přitom ale všichni neodbytně cítíme, že je to zřejmá a osudová náhrada za Elizabeth. A že bude v cestě pokračovat s námi.

O šípu jsem už pověděla vše, nemám moc co dodat. Zkusím snad ještě znovu popsat co nejpřesněji tu ženu, už jen proto, abych si ji zapamatovala. Vlastně mě překvapuje, že to Antonia s Petrem zaujalo. Možná i Torika, ale u něj člověk nikdy neví. Zkusím si z něj vzít příklad a pořádně se najím. Takový výběr pochutin už zase dlouho nemusí být k dispozici. I když pár obydlených končin nás ještě čeká.

"My.. za Erem... jdeme za ním. Je potřeba nového Vládce živlů. Jdeme to zkusit. Byli jsme vybraní. Já osobně bych řekla, že samým Erem, tady kluci odbornou porotou. No, a ta čtvrtá někým vlivným, kdo nám ten výlet hodlá pokazit.
Odstranit Riga je moc hezká myšlenka, Petře. Myslím, že protiútok by teď určitě nečekal. Osobně ale nemám tušení, kam všude sahají jeho klepeta a hlavně kde ho hledat, takže souhlasím s Antoniem. Je třeba vyrazit dál a to co nejdříve. Snad alespoň v klášteře bychom měli najít bezpečné útočiště."

Přátelé! Mohu vám tak říkat, doufám? Zajímám se hlavně o toho Era! Kdo to má, prosím pěkně jako být? Nějaký bůh? Čaroděj? Bytost z dávných časů? Povězte mi prosím víc o tom úkolu. Proč máte jít k té Hoře Bouří? Co se tam má stát a kde ta hora vůbec leží? Teda stojí?
Při kvalitní krmi myšlenky kloužou skoro samy. Nebo za to může ten kámen? Začínám nabývat dojmu, že mé spojení s tímto neobyčejným nerostem může nejen za mou dobrou náladu, ale způsobuje, že má mysl je klidnější a funguje jaksi efektivněji!
Napiju se piva a pak pokračuji v řeči:
Toriko, moc se omlouvám za to včerejší extempore, věřím, že se to již nebude opakovat. Prosím, už se k tomu nevracejme, je-li to možné, díky.
Antonio, pokud bys chtěl pomoci s odstraněním Reiga, jsem hotov Ti poskytnout plnou podporu, myslím, že by to nemusel být špatný tah...
Oleo, co je to za šíp, a jak jsi k němu přišla?
Oslovím postupně všechny vládce a čekám, co mi odpoví.

,,Ano, závazek máme, ale skupina přitáhne větší pozornost než jednotlivec.'' Posunul jsem šíp po stole k Oleii. ,,navíc když nás někdo potká na cestě, hned mu bude jasné, kdo jsme, kam jdeme a co děláme. S vozem jsme byli moc nápadní.'' Pokrčil jsem nad tím rameny. Tak jsem to viděl já. Navíc za každým křovím se mohl skrývat nějaký zvěd nebo nájemný vrah. Věděl jsem, jak pracují.

,,Pokud se tedy nechcete rozdělit, měli bychom vyrazit co nejdříve na cestu. Čím déle tady jsme, tím větší existuje nebezpečí, že někdo jde v našich stopách a kdykoliv nás může napadnout. Ať už zde nebo někde jinde.'' Klidně jsem se na ně díval. K té hoře to určitě bude ještě daleko. Tím jsem si byl jistý.

Olea zdá se nemá žádný problém s tím, že mí Petr kámen naší mrtvé společnice, která tedy byla zrádce. Budiž. Nějak to zkousnu, ale nevlezu s ním do žádných malých prostorů. Hlavně pak za případu, že budu až moc unavený, aby jsem se mohl dostat pryč do bezpečí. Pokud by nějaká taková situace hrozila, tak jej raději pošlu do bezvědomí, kdy se utlumí i jeho moc.
Antonio zatím řeší, jak tedy zemřela naše spolubojovnice a já si mezitím dojdu pro další porci jídla, jelikož mám opravdu hrozný hlad a tak trochu mám obavy, že se nějakou dobu zas pořádně nenajím, což s mým spalováním bude opravdu na nic.

Následující konverzace se zá se trochu zvrtá. Moc se mi o toho zasahovat nechce, ale jedno vím jistě. Rozdělit se, je pěkná blbost, jelikož po nás jdou nejspíše také, už jen, jelikož by jsme mohli vědět, kam se pak vydal Antonio, když se od nás oddělí.
"Rozdělovat se nemá opravdu smysl. Nejen, že by šli i tak po nás všech nadále, ale taky by nás snadno dostali. Navíc máme závazek. Každý z nás zastupuje stovky vládců daného živlu. To na našich bedrech spočívá ona zodpovědnost a nejde jen tak o něco."

Olea mi přijde už trochu zoufalá, ale nyní mám něco rozdělaného, takže jí utišit nemohu. S touto myšlenkou se opět vracím ke svému talíři jídla a začínám uvažovat, jestli si jako třetí porci nechtít dát něco jiného.

"Ne, počkej, počkej, to byl vtip!" vyskočím na nohy také, jako bych ho chtěla přes stůl chytit za šos a stáhnout zpět na židli. Elfova reakce mě zaskočí. Ještě toho trochu.
"To se jako naše parta rozpadne ještě než dojdeme do chrámu, jo? To je přece blbost! Proč jsme tady? Proč jste byli v té aréně? Snad abychom šli na horu Bouří. Je tam takový mocný pán, Er se mu říká, a jeho spojkou se zeměmi lidí i elfů, s naším Krattem, byl vždy Vládce živlů. Opravdový Vládce živlů. Ochránce míru a všeho lidu. Nebo tak nějak, nejsem úplně historik, ale nemám ani špetku pochybností, že teď, s blížícím se koncem století, pravého Vládce živlů potřebujeme. A to by měl být někdo z vás, myslím si, je zřejmé, že na to máte talentu dost." Chvilku těkám pohledem z Torika na Antonia a měřím jejich šance. Pak na mě jako pěst dopadne tíha jisté nezanedbatelné eventuality. Že tu ani jeden z nich není z tohoto důvodu. Že jim jde jen o to se předvést. Ukázat svou moc. Získat vliv. Prostě politika. Dopadnu ztěžka zpátky na židli. Vtom na mě vesele zamrká Petr a já se opět uvolním. Ne, ještě nekončíme. Tenhle nás nezradí..
"Zkrátka, ještě to se mnou budete muset chvíli vydržet."

Svůj šíp jsem vrátil do toulce a prohlédl si ten Olein, potom jsem ho položil na stůl a klidně jsem vstal. „Pak je nejspíše lepší, aby si šel každý svou cestou. Pokud po mě Reigo jde, jakože ano, pak vás nechci ohrozit a bude lepší putovat sám. Cestu k té hoře si nějak najdu a vy budete v bezpečí." Pokrčil jsem rameny a klidně jsem se na ně díval. Nechtěl jsem je vystavit nebezpečí a ani to neudělám. Raději budu putovat sám a pokud najdu Reiga, pak s ním budu bojovat a budď ho porazím, nebo sám přitom zemřu. Jiná možnost neexistuje. Na druhou stranu jsem se chtěl vrátit do království a převzít trůn a ochránit svůj lid. Nejspíše nyní vládne někdo z rádců. Věděl jsem, že to ještě nějakou dobu zvládnou, ale srdce mě táhlo zpátky. Až moc dlouho jsem byl a nějakou dobu možná ještě budu.

Když mi Antonio vysvětlí, jak se věci mají, nemohu se ovládnout a musím na to něco říct.

"E...!?" Tak to jsem vyjádřila moc hezky.. Eliz? Takže za tím vším byla mimo jiné Eliz? Ta svině! Vybavuji si její obraz v lóži porotců. Už tam věděla, kam nás vede? Sváděla mě v lázni. Svině, ale moc hezká svině. Kdo nejvíc spěchal do hostince od té louže a vůbec? Eliz. Jo, nemám problém tomu uvěřit ani vteřinu. Měla jsem to vědět už večer, snad bych nemusela zapíjet žal a mohla místo toho slavit.

"Eliz. Pěkné. A jdou tedy po nás, coby vládcích?" Udělám při tom slově na obou rukách z prostředníků a ukazováků zajíčky a zastřihám s jejich ušima, protože pořád nechápu smysl říkat si vládkyně větru, když jsem spíše jeho služebnicí, prostředníkem.
"Nebo jdou prostě po tobě, Antonio?" Rozhlédnu se roztomile po osazenstvu stolu a s nadsázkou dodám: "Potom navrhuji se rozdělit."

Když vidím Antoniův zájem o šíp, dám mu ho, ať si jej vezme a povyprávím také o té ženské a co se stalo na mé včerejší procházce do pryč, zatímco oni si hráli s ohněm v podzemí.

"Možná by ta žena mohla být nějaká stopa."

S Oleou jsme se posadili naproti sobě ke stolu a pustili jsme se do jídla. Během toho jsem ji seznámil s tím, co jsme se dozvěděli večer. Jak Eliz zemřela a proč s námi byla. Moc se mi tomu nechtělo věřit. Pomalu jsem jedl a zadíval jsem se na Oleu. Všiml jsem si, že drží šíp, velmi zvláštní. Takový jsem už hodně dávno viděl. Peří bylo jiné, než se běžně používá, šíp už od pohledu byl pevný. „Odkud máš ten šíp?"

Snažil jsem si vzpomenou, kde jsem ho už viděl. Elfové takové nepoužívali, jejich šípy měly jiné peří i tvar hrotu. K lidem mi to také moc nesedělo. Zamyšleně jsem se díval na ten šíp. Měl jsem pocit, že ho znám a že mám odpověď na dosah ruky. ALe pokaždé, když se se na tu vzpomínku zaměřil, zase se vzdálila. Bylo to k zbláznění. „Vím, že jsem ten šíp už někde viděl, ale nemohu si vzpomenout kde." Vytáhl jsem svůj vlastní šíp a zadíval jsem se na něj. Nepodobal se tomu, který měla Olea.

Toriko hltá jako hroznýš po půlročním půstu. Petr je šarmantní až to pálí, ale mě to baví. Ohnivé nátury mě baví.
Já vím, tati, oheň je extrémně nestálý, dokáže být stejně ničivý jako voda a země, jenže mnohem rychleji než oni. Však už nám to naznačil. Jenže je takový - milý. A neudělal nám nic zlého schválně. Naopak nám velmi pomohl. Prostě je tak trochu jiný. Rozlédnu se po Antoniovi a Torikovi a vyprsknu smíchy. Tady jsou všichni trochu jiní. Ale jsem si jistá, že se naučím mít je ráda. Že už je mám ráda.

"Dostal jsi její kámen? Zatím mi to přijde jako dobrý nápad. Já.. netuším, jaká jsou pravidla. Jestli porota za námi vyšle náhradníka, půjdeme dál jen tři. Nebo prostě nabereme ohnivého Petra, kterého nám do cesty přivál sám osud." usměju se i na Petra. "Myslím, že se skrze ty kameny můžeme vzájemně vnímat. Nevím ještě přesně jak, ale přijdu na to. Díky," poděkuji za dolitý čaj.
"A víme už tedy, co se stalo Eliz? Jak ji dostali a kdo to byl? Kdo nás vlastně přepadl a proč?" Nedá mi to, tuhle otázku musím mít zodpovězenou, abych si ji následně byla schopná vyřešit v sobě. Navíc díky Petrovi a náladě, kterou u stolu vytváří, bychom to mohli zvládnout - bych to mohla zvládnout - snáz vstřebat.