,,Los.'' Ušklíbl jsem se a vyndal malý vrhací nůž. Chvíli jsem si prohlížel jeho čepel s tebou vrstvou ochranného oleje. Poté jsem ho vyhodil do vzduchu. Ostří se zalesklo a když padal, chytil jsem ho do ruky. ,,Los neberu jako důkaz. I kdybychom šli první my a ti čtyři až po nás, možná by pro ně bylo pozdě. Eliz byla s námi už před tou soškou.''

Zadíval jsem se na jeho strýce. Plameny z krku se odrážely v mých očích barvy onyxu. ,,kromě toho rozhovoru, jste žádný důkaz nepředložil. Nevím,  zda Reigo pracuje sám nebo se s někým spojil. Reigo mě chce zabít od doby kdy jsem se narodil. A to.je už hodně dlouhá doba. Stejně tak šel po mém otci. Ovšem ten se jim nenechal zastrašit.'' Měřil jsem si pohledem Torikova strýce. Chladně a klidně. Kromě toho rozhovoru nemohl předložit žádný jiný důkaz.



Díval jsem se, jak předává kámen. Svůj vlastní jsem měl stále kolem krku, spolu s medailonkem. Nevěřil jsem mu.

"Chcete důkazy?" Katsuro se ušklíbl. Ale pak pokýval hlavou, jako že rozumí.

"Tak předně, Torikův otec šel po původu té sošky a proč vůbec vstoupila do hry. Ostatně, zemřela kvůli tomu jeho dcera. Nadaná vládkyně ohně. A ne náhodou. Někdo pohnul losem, aby šla do arény jako první. První čtyři nic netušící oběti. Chtěli mít jistotu a zbavit se Aridany, aby na místo ní byla případně vyslána Elizabeth.

Tušili, že byste to mohli zvládnout. Potřebovali mít hlavně někoho uvnitř vaší čtveřice. Obávám se, že onen vysoce postavený státník, který ji naverboval, zmizel. Ale my si ho najdeme. Dřív nebo později někde vyplave. A pak půjde zase hezky rychle ke dnu."

Lord se odmlčel, aby smočil rty v poháru. Kývl a všem vám jeden z jeho lidí dolil. Všem ze stejného džbánu, Orochimu jako prvnímu. Ještě jednou upil než pokračoval.

"Jestli byl napojený na Reiga, není dosud přímo prokázané. Jisté je, že vyslal vrahouny, kteří na vás měli políčeno zde. Reigo v tom dozajista také nějak figuruje, protože primárním cílem jste byl vy, pane de Black. Ale jestli to byly dvě nezávisle pracující skupinky, které jsme nakonec pozabíjeli nebo tu ještě někde někdo číhá... Každopádně, mí muži budou dál nepřetržitě hlídat. Mám jich naštěstí dost.

Tu proradnou mrchu jsme přistihli, jak se posiluje a ozbrojuje s mužem vedoucím mezka. Jen nedaleko odtud. Čekali evidentně na posily. Skrz zemi neumím jen mluvit, ale i naslouchat. Takže jsem slyšel útržek jejich hovoru."

Katsuro Orochi se zadíval upřeně na prázdný hliněný džbán od piva. Z něj se poněkud zastřeně začal linout hlas, který bezpečně poznáváte. Patří Eliz.

"...na poslední chvíli seskočila, jinak bych si přelámala kosti. To byla teda blbá past! Ale aspoň se ti mamlasové trochu vysílili. Doufám, že to tam už zvládli Guš s Rebem. Trochu jsem jim pomohla a sejmula pár nicek ve stájích. Už budou hezky upečení." Elizabetin zvonivý smích. "Možná už z té boudy bude hromádka popela. Ale pro jistotu ještě počkáme. Kde ksakru jsou? Á, už někoho vidím. Ne! To... To nejsou oni! Střílej!"

Nakonec se zachmuřeně pohrabe ve váčku u pasu a vytáhne na šňůrce kámen, který ještě donedávna patřil jí. Je opět černý a netečný. Nakloní se přes stůl a podává jej Petrovi.

Může za to Olea? Nevím ani, že by říkala cokoliv k cestě. Vlastně celkově, že by se nějak projevovala, ale je pravda, že se na nás někdo připravil. Především pak na mě, jelikož tu představuji největší hrozbu, jako vládce dvou živlů, kdy oba ovládám velmi dobře.

To, že je na Antonia vypsaná odměna mě zas tolik neudivuje, takže to celkově přehlédnu, jelikož je zmíněna Aridana. Za to musí někdo zaplatit, ale nejdříve je tu před námi mnohem důležitější úkol, který má pro celý svět obrovský význam.

Díky otci? Myslí tím jeho část rodiny, že? Jo to dává smysl. S matčinou rodinou to je, jako když se potká jaguár s vlkem. Přátelské setkání to není a oba pak odejdou zranění pryč.
"Já vím a udělám vše, aby se tak stalo."

Sama. Zadumaně přežvykuju, notně to prolévám kořalkou. Rum. A dobrý! Tupě zírám z okna do tmy. Vstanu. Smyju ze sebe malátně tu nejhorší špínu a vodu z lavoru vyleju oknem na dvůr. Ještě chvíli sednu a užívám si vůni a chuť té tmavě zlaté tekutiny.
Snažím se vybavit náš vůz. Zavazadla a tak. Jestli skončil v plamenech nebo ty věci máme. Tančí kolem mě šaty. Modré, bílé, černé i šedé. Něco měli poslat za námi později, tak to jsou asi ony, ty šaty, letí za námi. Přemýšlení už je dost obtížné. Svléknu se do spodního prádla a sáhnu ještě po skleničce. Asi stačilo. Vyleju zbytek z okna na dvůr. I se skleničkou. Hm. No nic. Dopotácím se k posteli a zavrtám se do peřin.
Během minuty mě do své náruče konejšivě přijímá spánek..

Vzal jsem si pohár a napil jsem se piva. To mi ovšem brzy zhořklo v puse a jen s námahou jsem ho polkl. Odložil jsem pohár a přistoupil jsem ke krbu. Klidně jsem sledoval plameny uvnitř něj. ,,Vím, že na mě Reigo vypsal odměnu a hodně velkou. Já se však zabít nenechám. Musím splnit tento úkol a pak se vrátit zpátky domů ke svému lidu. Můj otec je mrtvý.'' Stiskl jsem jílec saxonského nože. ,,Můj otec je mrtvý a je mou povinností pokračovat v mé cestě.'' Byl jsem rozhodnutý stanout tváří v tvář Reigovi a donutit ho platit za jeho činy.


,,Jaké máte důkazy, že nás přivedla do pasti?'' Zeptal jsem se tiše a sledoval jsem plameny. V mém nitru zuřila bouře, ale oči jsem měl chladné. Ať už skončí tato výprava jakkoliv, vrátím se domů. Pochyboval jsem o tom, že by za všechno mohla Eliz. A nevěřil jsem jeho strýci.

Katsuro Orochi se zúženými štěrbinami svých očí vyslechl různé varianty představení se všech. Jediná Olea se po chvilce mračení zvedla a znaveně, přesto s odhodláním, stoupá do patra. Je bez debat, že chce být sama a nikdo jí nebrání. První porce večeře míří do pokoje, který si sama vybrala. Otevřené byly všechny a je jich dost.

Petra uspokojil soudek. Rum. A dobrý! Jeho vnitřní oheň rozhodně povzbuzuje dokonale. Raději zvolnil, aby se mu zase nezačalo kouřit z uší.

Po té, co promluvil i Toriko se jeho strýc zhluboka napil a pak praštil pohárem o stůl.

"Taky že jsme ji zabili! Ostatně, nedala nám na výběr. A dostala dva mé muže. Třetího zmrzačila. Ta mrcha byla za tím vším, cožpak jste to ještě nepochopili? To ona vás přivedla do téhle pasti! A nebýt tedy zde pana Busqueratse, mohlo jí to i celé vyjít. Kdo myslíte, že podpálil stáje? Ta čubka!
My dorazili pozdě, protože jsme se cestou museli vypořádat s těmi jejich posilami. A že jich bylo..."

Na stole přistane další džbánek a také jídlo. Nechá vás, abyste něco požvýkali a s tím i zpracovali jeho slova. Nenuceně se zadívá na elfa.

"Váš původ, pane, mi není utajen. Já si z toho ale na zadek nesednu. A dovolte mi poznamenat, že především vaše přítomnost zde přivedla všechny do nebezpečí. V jistých kruzích je na vaši hlavu vypsaná nemalá odměna. Jistě lákavá pro nespočet vyvrhelů. Ne ke každému se ovšem takové informace dostanou. Nasazení "Kukačky" do vaší čtveřice muselo být naplánováno už v aréně.

Proto se z té předváděčky stala smrtelně nebezpečná zkouška. Několik nic netušících chudáků přišlo o život. Mezi nimi i má snacha Aridana. Takže je to osobní. A já vás žádám, abyste tedy mou úlohu zde neznevažovali. Už kvůli její zbytečné smrti.

Naše rodina utrpěla ztrátu. Ve hře však zůstává Toriko. A, chlapče, musím uznat, že jsi vážně dobrý. Staré spory a zášť stranou. Rodina je díky tvému otci jednotná a stojí při tobě. Vaše mise musí pokračovat!"

Strýc byl vždy. Trochu výstřední, tedy mě tak připadal před lety, když jsem jej prvně poznal a také naposledy viděl. Už tehdy mě probodával dost nepříjemným pohledem. Máme sice dost společného, ale přitom jsme opravdu velmi rozdílní. Nelíbí se mi jeho způsob uvažování a také celkový přístup ke světu.
"Také tě rád vidím. Za ta léta, co jsem tě viděl naposledy ses dost změnil a také zjevně změnil názor na rodinu, když jsi otci vyhověl a vypravil se sem se svými lidmi."

"Co vše ti otec pověděl a pak... Kde jste našli tu dívku, kterou jste sebou přivezli. Nechci nic říkat, ale váš příjezd působil spíše dojmem, že jste jí zabili a vezete jí sebou, aby jste nám ukázali její tělo a my se vzdali."
Pak fakt, že strýc se zdržoval někde v pozadí, takže jsem neměl sebemenší možnost zjistit, že moje obavy jsou nejsou na místě.
"Já si dám hlavně něco k jídlu. Za dnešek jsem vydal tolik energie, že bych mohl celý další den prospat."
Povím trochu zasmušile.

Smích toho chlapa mě provokuje. Stejně namachrovaný jako jeho synovec, který si sebevědomě přisedl rovnou k němu. Zjevně to mají v rodině. Než se nadechnu k nějaké ostřejší reakci, ozve se Petr. A víceméně to shrnul za mě. Jo, tuhle hospodu zachránil on. Nás? Tím si nejsem jistá. Nějak bychom se z toho dostali. A Eliz je stejně mrtvá. Ani jeden z té haldy dokonalých zachránců kolem ji nedokázal zachránit. Fakt jsem se o ni zajímala celou tu dobu jediná? Užuž se nadechuju k pár peprným nadávkám a dlouhé řadě výčitek, ale..
Občas se ovládej, proč dělat zlou krev, kde být nemusí?

Zas ta otcova moudra v hlavě. Ať jde taky někam, blbeček. Sám se ovládat neuměl. Dobře, já to zvládnu, kašlu na to, nebudu protivná. Je to, jak to je. Vydechnu, zavřu hubu. Přinejmenším se díky nim můžu najíst, opít a vyspat. Možná. Sedět s nimi u stolu ale nebudu, to bych teď nedala.
Zvednu se a beze slova vysvětlení jdu po schodech nahoru, kde očekávám hostinské pokoje. Nahoře se ovšem bezradně zastavím, protože nemám pokoj, natož klíč k němu. Sednu si tedy zády ke zdi, schoulím se do klubíčka, abych se zahřála. Hryžu si ret a je mi šíleně smutno. Moc si přeju, aby někdo přišel, na nic se neptal, citlivě mi nabídl pokoj, suché oblečení, přinesl mi jídlo a vypadnul.

Přistoupil jsem spolu s ostatními blíže m muži a prohlédl jsem si ho. Rozhodně byl bohatý, dalo se to poznat podle oblečení. ,,Těší mě, jmenuji se Antonio a bláto mi nevadí. Jsem zvyklý cestovat a cestoval jsem už i v horších podmínkách.'' Klidně jsem se díval na muže. Moc jsem mu nevěřil, spíše vůbec. A proto jsem se také rozhodl vynechat své příjmení a titul. Jméno Antonio nebylo tolik nápadné.

Zadíval jsem se na pivo a nadechl jsem se. Ucítil jsem však jen pivo, žádný jed  v něm nebyl. Tedy žádný takový, který by se dal poznat podle zápachu. Existovaly i takové, které byly bez zápachu. Ale ty byly hodně těžko dostupné. ,jaké zprávy nám přinášíte? '' Zeptal jsem se klidně a položil jsem ruku na jílec saxonského nože. Vytáhnout by ho by mi nezbralo ani minutu a ve chvíli bezpečí by byl lepší varianta než luk a dlouhý meč.

Nevypadali bychom takhle, kdyby jeden blb poznal svého strýce, a druhý blb( ukážu na sebe) nebyl příliš 'rozohněný'! Řeknu s nadsázkou, ale nikdo se asi nezasměje. No a třetí blb se neráčil ohlásit předem. Ukážu na Katsura Orochiho.
Pánové jsou zdaleka? Prohlásím ironicky a rozhodně se postavím doprostřed místnosti.

Já jsem Petr Busquerats a to jen já především jsem zachránil celou tuhle zkurvenou knajpu! ( podívám se na krčmáře a jeho choť...)
Jen já sám jsem se vloupal do pokoje podezřelých týpků a zjistil tak, že chtějí podpálit hostinec i s vládci.Ihned jsem po nich šel a většinu z nich zabil, až na jednoho nebo dva.Tak, co mi tady vyprávíte o pravém zachránci, pane Katsuro?


Zajímá mne nyní jen, kdo byla ta mrtvá dívka? A jak zemřela?
Pak mi nalejte něco ostřejšího než jen posraný pivo!
A pak už budu mlčet.
Jsem rád, že to takhle dopadlo, ale připomínky si neodpustím.
Jsem zvědav jak na ně Orochi zareaguje.