Z vůně toho oleje se mi dělá zle. Už aby jsem mohl odejít. Nemám rád tyhle falešné vůně. Když to očichám až moc dlouho, tam mě z toho jak akorát bolí hlava.

Proč mluví hned o ní a proč byla ona hned vybrána? Její schopnosti jsou spíše jakožto pozorovatele. Moc toho zatím nepředvedla, takže se musí znát s někým dosti vlivným, aby s ní už počítali.
Na přijmutí jen pokývnu hlavou.

Nejvíce si tu asi políbím králová rádce. Ten, asi jako jediný chápe, že jsme vydali hromadu energie a potřebujeme si tedy odpočinout.

Obchodník se zdá také fajn, ale nedivil bych se, kdyby tam na nás udělali další zkoušku. Přeci jen ti co vymysleli to s tou sochou jsou magoři.
"Mohu vědět, kdo vymyslel to s tím artefaktem?"
Moc rád bych věděl, kdo může za smrt mojí sestry.

Pánové magistři, velmoži, rádcové samotného krále i vlivní obchodníci, jakožto zástupci za všechen obyčejný lid sedí či postávají porůznu na prostorném balkóně. Jejich oči se upírají na vás. U sloupů visí hořící lampy a vzduch je provoněn vůní exotického oleje i květinové výzdoby.

„Gratuluje vám. Slečna Olea byla radou vybrána již dříve, ale dohromady jste prokázali, že dokážete jít za společným cílem. Efektivně polupracovat. A nadto mistrovsky ovládáte své živly. Vskutku jedinečné. Pakliže přijímáte, stáváte se oficiálními delegáty Krattu. Váš úkol? Dojít na horu Bouří a stanout před Erem.“

Slova se ujal jeden z nejstarších děkanů. Jeho slavnostní řeč byla poněkud roztřesená. A není divu. Je opravdu starý. O jeho moci kolují zvěsti, ale není pochyb, že cestu do hor by nezvládl.

Do popředí se prodral králův rádce.

„Pro všechno na světě, nechte je vyspat. Podívejte se na ně. Musí si teď hlavně odpočinout! Na ceremonie a vysvětlování jejich úlohy, jakkoli důležité, bude času dost. Ostatně, mají přeci ještě mnoho měsíců čas.“

Vyskočil jeden z bohatých obchodníků.

„Ano, jste zváni do mého domu. Prosím, nosítka jsou připravena. Bude o vás postaráno s veškerou péčí, to vás ujišťuji.“

Asi nikomu neujde, že jeho pohledy se opakovaně vrací k Elizabeth a jejímu dekoltu.

Bez protestů jsem následoval ostatní do lóže porotců. Zajímalo mě, co od nás budou chtít. Nejraději bych si však lehl a pořádně se vyspal. Spánkem se mi doplní energie a budu se cítit lépe. Také bych měl začít trénovat s různými úbytky energie.

Opřel jsem se o jeden sloup a čekal jsem, co budou porotci říkat. Nejspíše čekali  že zemřeme stejně jako první skupina. A hodně se přepočítali. Já jsem.chtek žít ještě hodně dlouho a ne zemřít zde v aréně. A myslím, že ostatní na tom jsou stejně. I na ostatních však byla vidět únava.

Dělám ti oči, abys rozeznala dobré od zlého.

Vzpomenu si na svá slova, když rektor nastavuje ruku, aby si vzal sošku. Křivě se usměju. Možná se mají pánové ještě na co těšit.
Jsem krásně mimo. Je mi dobře, volně, jsem v obrovské únavě a cestou do lóže klopýtnu.
Konečně jednoho z těch mužů napadne nabídnout mi rámě místo nastavování dlaní v gestu "Dej".
Aréna není prostředí pro mě, říkám si - a nebo jsem to prostě špatně pojala.. vybaví se mi zase jedna z otcových pouček. Pozdě? Ale přece.
Země bere sílu ze všeho neživého. Z hmoty. Živé si dělí Voda a Oheň, tekutá a pevná složka života. Dech a projevy živého jsou tvoje, Oleo. Už jen když tě oslovím - Oleo. Cítíš tu energii? Oleo, posloucháš...!?

Natáhnu se po těch hlasech, které křičí mé jméno i jména ostatních, po pachu potu, po energii, která tryská z davu na tribunách. Jenom lehce, maličko se té energii pootevřu a zvolna regeneruji. Sama jsem zvědavá. Bude to fungovat stejně jako ve větru? Nebo jako v bouři?

S myšlenkami úplně jinde než v lóži porotců dorazím s ostatními do lóže porotců. Sednu si bez ptaní na nejbližší volnou židli.

"Už žádný podraz, pánové, rozumíme si?" zamumlám bezděky.

Kdo je ten, kdo přišel s touhle zkouškou. Chci to zjistit. Kdyby jsme nevěděli o co jde, tak umřeme také, jako ostatní, i když možná ne, ale byli by jsme na tom špatně. Tenhle artefakt. Měl by být bezpečně uzamčen. Jistě sloužil jako ochranný artefakt pro ještě něco mocnějšího. Mi jsme neudělali ani správný způsob deaktivace sochy. Nicméně.... uspěli jsme.

Otec odchází. Zjevně má něco důležitého. Je možné, že se to týká rodiny. Hlavní je, že tu byl a viděl to. Neviděl to co chtěl. Nevládl jsem ohni, ale láva je mocnější než oheň. Přesto otcova rodina touží pouze po ohni a ten jsme nepředvedl.

Nějaký chlap si přebírá sošku. Zdá se, že je opravdu už konec. Co bude s těmi, kteří měli nastoupit po nás? Kdo ví. Hlavní je, že jdeme pryč.
Nakonec se ocitáme v místnosti porotců, kde je nyní i soška. Hádám, že nám budou zpovídat, ale také půjde o něco jiného.