"Umění Zrcadlení. Na provedení tohoto umění je zapotřebí zkušený vládce skla. Socha je schopná pozřít útok a v zásadě jej zrcadlit na toho, kdo jej seslal. V tom spočívá celé toto kouzlo. Jakmile nemá socha co zrcadlit, tak je i po útoku. Když vládce větru, jak jsi říkala použil mlhu, tak socha ji také zrcadlila. Jednoduše zopakovala útok, který zachytila. To samé s ostatními. Pokud jí tedy nechám propadnout do země, tak se to samé stane i mě, ale co když tam bude někdo další, kdo mě chytne, aby jsem nespadl. Socha to nemůže zkopírovat, jelikož to nebylo použito na ní, takže dopadne a zrcadla se rozbijí."
Tohle je nejlepší technika, která jde myslím použít. Ovládnout sklo by bylo dost složité, ale kdybych sochu rozbil zevnitř, tak by nemusela stihnout zrcadlit, navíc ve mě není materiál, která by mohla ovládnout, neb útok by pak musel být na stejné fázi, jako ten můj.

"Promiňte, pánové," seberu se při jejich slovech. "já se nehodlám nechat uvařit ani propadnout do nějaké jámy. Ta socha má zrcadla a zrcadlo napodobuje, co vidí. Nebo to, co se mu přihodí. Nebo jsem to, co jsem teď viděla, nepopsala dost jasně?
Já myslela, že bychom mohli, no, být na ni hodní. A ona bude na nás. Pokud je úkol sochu za jakoukoliv cenu zničit, a to s jistotou nevíme, pak mám plán takový, že bychom mohli zahrát vlastní sebevraždu. Pokud tomu uvěří, zničí sebe sama. Co? "
Vytřeštěně koukám z jednoho na druhého.
"Rozhodně před jakoukoli agresí vůči té soše vyzkoušíme všechno možné, ano? Celkem nedávno jsem v té aréně málem zemřela, a už nehodlám být tak lehkovážná."

Rozesměji se.
"Oheň to pohltí. Proto nemají šanci. Šanci by mě pokud by kolem sochy vytvořil kruh ohně o vysoké teplotě. Musel by to udělat, ale více jak jen jeden vládce. Celá socha je pod kontrolou vládců a vhledem ke stavu sochy, tak vládce skla, kterého mají není zas tak zkušený. Celkově je to prosté. Socha dovede pohltiti oheň, ale ne samotná žár. Tedy trochu dovede, ale jediné co dělá je to, že ohřívá vzduch okolo sebe, což jen urychluje celkový proces."
Usměji se na elfa.
"To je druhá možnost, která mě napadla. Podzemí. Vytvořil bych obrovskou průrvu a nechal sochu se do ní propadnout. Je příšerně těžká a nemohou do toho přímo zasahovat, aby jí udrželi ve vzduchu."

Je to ono. Ksakru. Normální útoky proti tomu nemají šanci.
"Zrcadlení. Velmi staré umění vladců země. Není zas tolik praktické, když se s tím řádně neumí, ale tady ro určili jako cíl. Takže skvělé využití. Nicméně je to jako klasické zrcadlo a tudíž by s tím neměl být problém, když tu jsem já. Jednoduše ovládnu sklo, které tvoří zrcadlo a bude po zrcadlovém efektu."

Nezabili je. Myslím. Spíše budou polomrtvý. Především moje sestra bude nejspíše naživu. Je odolná a nemůže přeci jen zahanbit rodinu.

Nechám poslední oko rozplynout při těch hororových obrazech..
"Tak co vy na to? Nějaké nápady? Já teda jeden jo, pokud by vás to zajímalo, ale jestli to bude fungovat, to nevím."

A v tu chvíli se mi zlomí hlas a v očích se objeví slzy.

"Co je tohle za zkoušku, že je nechali zabít? Řekni, že to není pravda!"
Jdu nabrat síly do Elizabethiny náruče, jediném místě zde, kde snad najdu porozumění.

Mezitím co se to všechno děje okolo, tak sedím a poslouchám. Nejsem zrovna mluvka a nyní hlavně sbírám informace, které musím zpracovat v dobrý plán.

Mezitím co Olea, která se zdá se trochu přecenila své schopnosti u svého kouzla sděluje co vidí vstanu a zajdu si pro hrušku.
Cestou zpátky se trochu zarazím, když zmíní, že jde o zrcadlovou plochu. Pak se však usadím na místo a vyčkávám co nám k tomu poví.
Zrcadla. Velmi staré umění Pánů země, které v dnešní době skoro niko neumí. Vymyslel to jeden šílenec. Celkem doufám, že to nebude ono, ale pokud ano, tak stále mám nápad co s tím udělat.

Čtveřice krátce pokynula davům, zatímco nejistě pošilhávala po obří soše. Pak, jako když střelí, každý z nich se snaží dostat do jiného prostoru arény a sochu obklíčit. Ta doposud nehybně stála. Když se ale v její blízkosti udál pohyb, nepatrně se začala natáčet hlavou za jednou z pádících postaviček. Pak zas na druhou stranu, jako by si obhlížela terén.

V tom z rukou aspirantky ohně vyšlehl fialový záblesk přímo do gigantického hrudníku. Ten v zrcadlovém těle zmizel. Chvilku se nedělo nic, načež se socha k Arianě (ano, je to opravdu Torikova nevlastní sestra) otočila ostentativně zády. Zřejmě jí od ní již nehrozilo žádné nebezpečí.

Vodní paní se v rukou zjevilo ledové kopí, které bez váhání vrhla po obří noze. I to zmizelo v těle beze stopy.

Zatímco za velkého máchání rukou mistra větrníka houstne kolem veliké hlavy mlha, zprostřed písečné arény se zvedá veliký balvan. Stoupá pomalu ale jistě nad mlhu. Zdá se, že tihle dva se na nějaké strategii přeci jen domluvili. Nebo improvizují. Každopádně, když je balvan opravdu vysoko, zastaví se a náhle padá. Nabírá rychlost. Vniká do mlhy - přesně do míst, kde se dá tušit hlava, jelikož nohy jsou stále vidět.

Ale žádný zvuk se neozval. Socha stojí dál nehnutě. Ovšem mlha kolem její hlavy řídne. Naopak se v mlze ocitá poněkud zmatený vládce vzduchu, který v ní záhy celý mizí. A pak se stane několik věcí naráz. Tedy téměř naráz. Pokud by si to někdo dokázal dostatečně zpomalit, zaznamenal by, že jako první, kde se vzal tu se vzal, na vládce země spadl megašutrák.

Druhé vyletělo z obří ležérně napřažené ruky ledové kopí a proklálo vodní dámu jako párátko olivu v Martini. Blesk na sebe nenechal čekat a Ariana odlétla dobrých deset sáhů nazad, přičemž se jí kouří z hrudi.

Mlha se rozptýlila. Na zemi leží bezvládné tělo s vypoulenýma očima a vyplazeným fialovým jazykem. Písek u úpatí balvanu se zbarvuje do růžova.

Celé scenérii vládne příznačně mrtvé ticho.