Můj zachránce se tvářil a choval dost prkenně, když jsem ho políbila.

Byl to jen ze srdce vyjádřený hluboký dík, ty jeden...

Dobrá, budu opatrnější. Možná má v publiku holku nebo co já vím. Jenže při pokusu situaci odlehčit se zatvrdí ještě víc. Copak mu nejde o to jít na Horu Bouří? Nejde o to nám všem? Možná ne se mnou. To by dávalo smysl, po mé dnešní šou.
Nakonec mi škrobeně nabídne rámě a odcházíme do útrob stadionu. No, byla bych raději, kdyby i mistrům Země aspoň maličko hlava v oblacích létala.

---

Zase nějaká neútulná díra, tentokrát pro čtyři. Spíše pro dva, ale nacpali nás sem čtyři. A zrovna jsem s těmi dvěma, jejichž výkon dnes dominoval.
A doplňuje nás pohledná rusovlasá dívka, vonící kouřem. Takže oheň. Na druida zbývá voda. Možná celá slavná výprava k Erovi. Uvidíme.

Není mi právě teď ani do řeči, ani do zpěvu, určitě ne do tance. Ba ani do pláče či odpočinku. Bezvětří. Najdu si takové místo, abych viděla okénkem aspoň kousek nebe.

Toriko - tak se nám představil - se snaží svým škrobeným pragmatickým způsobem začít konverzaci.
Chce se mi čůrat. Ta neformální myšlenka vprostřed jeho formálního proslovu mě pobaví.

"Hned jsem zpátky," přetavím to v upřímný úsměv na všechny, zatímco spěchám ze dveří ven na chodbu a hledám záchod.

Je hrozné jak to celé skončilo, ale nedá se s tím nic dělat. Mrtvý tygři zůstanou mrtí, to nelze změnit a nikdo takovou moc nemá. Někteří vládci vody mají sice léčivé schopnosti, ale pochybuji, že tu mají někoho, kdo by se k šelmám přiblížil a vyléčil je.

Nabídnu dívce rámě, aby jsem s ní poté opustil arénu. Je to slušné gesto a navíc se tím zvětší moje sázka na výhru. V zásadě mi o to nejde, ale rád bych naštval svou sestru tím, že jsem o dost výše v žebříčku než ona. Neb jsem si dnes získal odiv mnoha diváků a má oblíbenost prudce vzrostla.
Raději se již nedívám na mrtvé a vyčkávám kam budu přiřazen.

Vládkyně větru, uspávač zvěře (vládce vody) a ohniví maniak. Nevím jak moc bych mě být nadšený. Každopádně to vypadá, že budou souboje po 4. Tím pádem budeme muset donutiti našeho vládce vody, aby se už nesnažil nikoho uspat, neb nestojím o to být uspán.
Vezmu si jedno jablko, přičemž se i podívám zda tam nenajdu nějaký lísteček a usadím se na slamník.
Jakmile jsme uvnitř tedy všichni, tak si lehce odkašlu a usměji se na ostatní.
"Zdravím. Ještě jsme neměli možnost se seznámit. Jsem Toriko, vládce země. Je mi ctí, že s vámi nejspíše budu spolupracovat v dalším kole."

Něco přes třiceti účastníkům dnešního klání se zklidňuje dech. Druhý tygr byl Torikem eskortován v písečném pytli do svého dočasného domova. Antonio využil silný vztah k přírodě a odvádí další zvíře k jednomu z prázdných kotců. Nakonec ho ještě napadlo se trochu předvést, jako kdyby nebyl ohromující samotný fakt, že si vede obřího tygra jako pejska na vodítku. V jeho sepnutých dlaních vytryskla malá fontánka, kterou v kotci položil na zem a tygr se k ní vyčerpaně sehnul a pije.

Ten poslední, zubožený a vyděšený z toho všeho dění, couvá před Elizabetiným tančícím raráškem, který kolem sebe plive malé ohýnky. Sám a rád zalezl do díry a tam se bojácně krčí. Přes všechna pozitivní gesta, při nichž byla většina tygrů ušetřena, pokrývá zem několik mrtvých těl. Tu jedno tělo velké kočky s očouzenými chlupy, tam jiné bezvládně leží u jezírka a připomíná obří utopené kotě. Další tygr je perforován mnoha ostrými výčnělky a jeho hlava rozdrcena mohutným balvanem. Tuhle po pruhované kůži přejíždí malé výboje a chlupy se ještě stále ježí. Aha, sem tam škubne svalem. Tak není mrtev. Omráčený. Že by ten Arianin?

Jen zázrakem zde neleží žádný člověk. Ale nebylo k tomuto černému scénáři daleko. Olea svému zachránci věnovala polibek. Z tribun se na to konto začíná ozývat nesmělý potlesk, až nakonec jásají všechny tribuny. Je však znát, že to není tak přesvědčivé nadšení jako tomu bylo včera. Toriko diplomaticky nabídl větrné dívce rámě a opouštějí spolu s dalšími arénu. Volnou rukou kynou davům a on po očku sleduje, zda někde nezahlédne znovu tu záhadnou postavu. Nic.

Jakmile jste prošli branou vedoucí z arény, v dlouhé chodbě si vás odchytávají organizátoři - povětšinou studenti akademií živlů jako byl ten, který vás ubytoval. Úslužně, leč neodbytně roztříďují jednotlivé uchazeče a posílají je do různých odboček. Je otázkou, zda záměrně nebo náhodně, zkrátka jste se vy čtyři octli v jedné místnůstce. Je vybavená dvěma pryčnami a jedním slamníkem v koutě, větším stolem a dvěma lavicemi. Na stole je džbán s vodou, karafa s rudým vínem, čtyři hliněné koflíky a mísa s ovocem. Malé zkosené okénko je docela u stropu, asi tři a půl sáhů vysoko a je z něj slyšet vzdálený šum diváků.

Usměji se na dívku. Jednoduše mě prokoukla. Tak, nijak jsem své zjevné záměry nemaskoval ,tudíž se není čemu divit, ale ona se rozhodla přestoupit na špinavou hru. K její smůle se mi více zamlouvají chlapci nežli ženy.
Celkový dojem si však pokazila nejvíce svými posledními slovy. Znělo to, jako by čekala, že bude vybrána.

Nicméně stále je zde jeden tygr a pokud nechci, aby někomu ublížil, nebo někdo jemu, tak jej jako ty předchozí přesunu do jeho cely, kterou za ním zavřu.

Další kolo v aréně?

Zbyli 3 poslední volní tygři. I vypadá že jsou zmatení. Asi chvilka na vydechnutí, zamyšlení, promyšlení taktiky. A i čas kouknout po ostatních.

No pánská část asi ví, jak si poradit, a vypadá že každý má svoji taktiku. A co ženská část, jen se nezadařilo, nebo je to součástí taktiky? A taktizuje se nebo jsou to jen instinkty …uf, že by nás řídili naše živly?

Ale zpět k tygrům, pomalu se k nim snažím přiblížit. Vypadají opravdu zmateně. Jak asi zareagují. Nechám vzplanout na rukách ohníčky a pomaličku a obezřetně se přibližuji. Ale v mysli mám docela obavy.

No tak, utečte, je to jen zkouška, nechci vám ublížit, ale plameny vám ublíží, vraťte se zpět do mříží.

„Přestaňte si tam všichni něco povídat, co uděláme s těma zbývajícíma? Vypadají trochu zmatení, ale jak dlouho?“

Zastavím svůj postup k tygrům, stále pevně a nebojácně se snažím jim hledět do očí a čekám na odpověď.

Spojíme se? Nebo budeme intrikovat, zkoušet či pozorovat druhé? Každý pojede to své? Je to jen zkouška … toho co umíme … vydržíme … či jak se chováme? Tak utečte, ne že se na mě rozeběhnete!

Z bezpečné pozice nyní pozoruji dění v aréně. Zdá se, že hra se dohrává. Bylo to asi zajímavé, ale pořád nechápu lidi, kteří za podobnou šou jsou ochotni platit. Typicky zápas.
Bum prásk, za půl minuty je po boji. Lidi řvou a jásají, zaplatili za tu podívanou kdovíkolik, potom půl minuty a konec? Tohle bylo podobné. Jenže já byla herec. A vzala jsem si zbytečně důležitou roli.

Na co máš hlavu? Když používáš moc, musíš PŘESNĚ znát svou situaci a vědět, co děláš a jaké mají být následky! Kromě hlásek, ovšem, ty si musíš vžít, nad těmi musí naopak vládnout intuice.
Já tu od tebe vidím fantastické technické provedení zaklínadla, které je pro mě samého nedosažitelné, ale soustředíš se na co, prosím tě!?! Dokud to nepropojíš, nikdy nedosáhneš dokonalosti.

Ach, jo, cokoliv udělám, pasuje na to nějaké další otcovo moudro. Aspoň tu hlásku mám opravdu zažitou. Vyzkoušeno. A snad i všechny ostatní.

Sáhnu si na místo, kde mě trefil tygrův dráp a dál sleduji dění na place. Zdá se mi, že mimořádně jistě si v tom zmatku počínají zejména dva muži. U jednoho ani nevím, jaký živel používá. Spíš působí jako druid, který dokáže komunikovat se zvířaty.

Druhý pracuje se Zemí. Obratně a přesně. Dost možná to byl on, kdo mi pomohl.

Mistři Země dokáží nejlépe vidět skutečnost, pracovat přesně a jistě. Nelétá jim mysl v oblacích jako Tobě.. Posloucháš Oleo?

Usměju se, teď už jen pro sebe a o pár vteřin později i pro něj, jelikož přichází a napůl se chlubí a napůl má o mě upřímnou starost..

"Přesně včas. Děkuji ti!" Stoupnu si na špičky, jemně ho chytím za hlavu a lehce ho políbím na rty.

Nechám maličkou chvíli ten moment dozrát a mlčky stojím vedle něj. Pak na něj šibalsky mrknu:

"Doufám, že tě také vyberou a na Horu půjdeme společně."

Chudíci zvířata. Když vidím, jak tu s nimi jednají, tak mi je zle. Proto jakmile je to možné, tak se zraněný a vyčerpaná zvířata pokouším přesunout do jejich klícek, aby jim už nebylo ubližováno. Pokud již vidím, že je nějaký mrtvá, tak jej nechám ležet.
Moje drahá sestřička se chovala přesně jak jsem očekával. Především jsem si však mohl prohlédnout její blesk a tím i ihned vytvořit kvalitní strategii právě proti bleskům.

Jiní účastníci se také zdají celkem slušní i když vládci ohně pálí a pálí. Hold nic jiného nesvedou.
Jakmile zbývají poslední tři tygři, tak jednoho z nich opět vracím do jeho klece, jako toho prvního. Tohle je pro mě velmi smutné.
Vládce by neměl způsobovat bolest pokud nemusí a už vůbec ubližovat. Doufám, že mnoho z těch, kteří zde byli budou vyřazeni.
Poté dojdu za dívkou, kterou jsem předtím zachránil.
"Jsi v pořádku? Měl jsem obavy, že jsem použil písek příliš pozdě."
Co nejmileji se na ní usměji. Je to jen moje tušení, ale může to být tak. Je nás tu hodně a souboj jeden na jednoho by trvali příliš dlouho. Proto je možné, že pak nadejdou souboje dva, proti dvěma, nebo to samé s trojicemi.
Bude fajn si ji naklonit. Uživatelka větru se může velmi hodit.

Je to neskutečná podívaná. Tygři, každý z nich velký jako dvě krávy, se záhy rozeběhli do středu arény pro “snadnou kořist”. Už tohle poslalo do kolen většinu publika. Nutno podotknout, že také pár účastníků tohoto klání to nevzalo jako běžnou ranní rozcvičku a bledí jako stěna se hledí někam uklidit.

Toriko jako jeden z prvních začal jednat. Tygr nejblíže k němu se doslova propadl do země. V oblacích vířícího písku doputoval zpět do kotce a jeho mříž se sama spustila. Jeho jednání bylo tak suverénní, že většina strašpytlů přiskočila blíž, aby se schovali za jeho záda.

Antonio pomocí své vodní flétny vyluzuje zvláštní hudbu, kterou snad mezi sebou hovoří legendární zpívající velryby. Pro některé posluchače je nepříjemná a ježí se jim chlupy na těle. Jenže tygr se zastavil, zívl, pak složil packy pod hlavu a zavřel své veliké šelmí oči. Zajímavým vedlejším efektem bylo to, že se do snů odporoučelo i pár soutěžících, nejeden osazenec tribuny a pár bookemakerů, jimž okamžitě poblíž stojící sázkaři vybílili kapsy.

Není to jediný zmatek, který se tu děje. Jako v laciné a špatně napsané grotesce se chtějí různí aspiranti všemožně předvést a vzduchem šlehají ledové střely, někde ze země vystřelují kusy skály ostré jako kopí. Do toho se jeden tygr vznesl pár sáhů do vzduchu, a jen proto ho minula čepel plamenného meče.

Olea na tenhle mumraj málem nešťastně doplatila životem. Už, už cítila tygrův horký dech a jeho drápy téměř pronikly nově ušitou kazajkou. Je nutno znovu vzát hold mistrovi, který tento korzet spíchnul. Protože použitý materiál zafungoval jako brnění. Navíc Torikova připravenost a duchapřítomná reakce tygra odmrštila několik metrů od ní. Tam, zrovna když se škrábal znovu na nohy, ho uzemnil blesk. Aridanina paže sice směřovala na zvíře, ale její pohled byl plně soustředěn na jejího nevlastního bratra.

Elizabeth se s tím také nepáře. Ve vzduchu je cítit spálené chlupy a kůže. Jenže kdo by si bral servítky v moment, kdy na vás běží takovéhle bestie dvě, no ne? Těžko říct, jestli druhou šelmu vyděsila plamenná střela, jež zasáhla jejího nešťastného druha, anebo podivný rohatý ďáblík, který před ní nyní agresivně dupe kopýtky, až se z něj kouří.

V tento moment zbývají v aréně ještě poslední tři tygři, kteří stojí stále na nohou. Už nejsou vyloženě vydráždění. Spíš zmatení z toho vývoje událostí. Čas a prostor toho náležitě využít, chcete-li.