Všechny cesty vedou do Soleku

každý hráč

"Na vědomí se dává všemu lidu země, že v hlavním městě Soleku, jakož i ostatních městech císařství, se od šestnáctého dne měsíce Abikura konají velkolepé týdenní slavnosti, ku příležitosti dvoustého výročí nástupu rodu Rakků na říšský trůn a s tím i příchodu tohoto věku prosperity a míru pro celý civilizovaný svět. Dvanáctka nechť žehná císaři dlouhými léty v plnosti sil i moudrosti a lid zpívá písně o Císařových dobrodiních... ." Rekapituluješ si v hlavě před spaním, co dnes vyhlašoval jeden z gardistů, pak už tě ale spánek přemůže...

Ve strohé světnici bez oken i dveří, jen při mihotavém světle lampy pracuje shrbený tkadlec. Ačkoliv snad ani ta lampa není potřeba, pracuje po paměti. A má na spěch. Jeho dílo už je skoro hotové, jeho prsty zkušeně kmitají mezi vlákny vznikající tapiserie tak obratně, jako by hrál na harfu. Už zbývá jen několik řádků a ten nejskvostnější, největší a nejdokonalejší gobelín, jaký byl kdy stvořen od dob samotného založení světa bude konečně hotov. Věděl, že nemá ani chvíli nazbyt, aby se mohl pokochat a propadnout jen na moment kouzlu té nádhery, zadavatel toho arcidíla se pro ně totiž už brzy vrátí.

"Jdete dřív." vydechne zlomeným hlasem tkadlec aniž by polevil v práci nebo pohnul hlavou směrem k siluetě, která se právě zcela bez hlesu pospojovala z útržků stínů v rohu místnosti za jeho zády.
"TO SI NEMYSLÍM." dostane se mu odpověďi ledovým hlasem, který nejprve spálí kůži a až pak se zavrtává do morku kostí.
Stařec mohl v zádech přímo cítit, jak se silueta bez hlesu přibližovala. Ani tehdy se mu však neroztřásly ruce. A dokonce ani když mrazivé ticho přerušil táhlý nezaměnitelný zvuk taseného ostří.
"TAK PATETICKÉ." Ani tehdy se ale na příchozího neotočil, a ani tehdy se nepodíval na své umělecké dílo, které si v tom přítmí vlastně nikdy nemohl prohlédnout celé. Namísto toho přejetím ruky uhladil místo v tapiserii, na kterém právě pracoval, byl to shodou okolností zrovna motiv erbu města Solek, a jeho zrak padl na několik malých dosud nezapojených nitek, které tím pohybem trochu povytáhl, v posledním okamžiku je uchopil prsty jedné ruky a sežmoulal v nevzhledný uzlík.

Následoval bleskurychlý záblesk stříbrné čepele, který tě prudce vytrhl z toho podivného snu.