Andor.cz - Dračí doupě online

Hostinec Prasklý Džbán

"Promiň Harbude, já tu nebyl tak sem neslyšel co si Siv řikal." omluvím se svému příteli, když vidím jak se kaboní. A pak když pozvedá korbel, tak s úsměvem ťuknu svým o ten jeho a také se napiju.
A když Harbud zmíní, že mi koupí další pivo, tak se znovu napiju. Hodně.

Pak dorazí Nelref a řeší se hledání jiné práce. Na to mám také názor a tak ho přidám k dobru.
"No hele, já jako sem pro tu ňákou dobrou práci, ale Dinainovi sme slíbili že se poptáme co v tej brašně bylo. Nemůžem se na něj vykašlat. Takže dřív než začnem něco novýho, tak bych šel do toho Randolu za kovářem, jak máme v plánu."

Hostinec Prasklý Džbán
”“
Zamyslím se nad Nelrefovou poznámkou. Ten morous toho ví možná víc než jeho společníci, ale s tím jeho odměřeným přístupem mi asi stejně víc neřekne. uvnitř plná zájmu, ale nakonec pokrčím rezignovaně ramena.
”To asi cokoliv, když najdete toho správného kupce.“ shrnu poznámkou nakonec. Byla to jednoduchá logika postavená na myšlence: „kde bezcenný kamínek pro jednoho, může být nesmírný symbolický význam pro druhého a ten, jako jediný na světě, bude ochotný za něj zaplatit“. Takové věci se samozřejmě stávali, ale většinou to k nějakému skutečnému zisku mělo daleko. Přeci jen, co mohl mít kovář tak vzácného v brašně, že?

”Vlastně ani ne, ale pokud můžu soudit, tak pro tři statné mládence se práce najde vždycky a všude.“ rozhodím rukama do stran, jakoby to byla všem známá věc.

V hostinci

Dobře, dobře.
Odpovím Harbudovi.
Hlavně to nepřežeň.

Pak si vyslechnu co povídá dívka a nakrčím obočí.
Torna, jasně. Vyklopili všechno co ví v první hospodě první sukni. Co jsem vlastně čekal?
Napiji se piva a v duchu kroutím hlavou nad svými společníky.
Nějakou cenu to jistě mělo, jinak bychom tu nebyli a nehledali, co v ní bylo.
Zakroužím zbytkem piva v korbelu.
To máme také v úmyslu, porozhlédnout se zítra tady po městě. Když se tu něco zajímavého naskytne, tak proč ne. Ale co bylo v tý torně mě osobně dost zajímá. A rozhodně půjdu zkusit víc o tom, co bylo uvnitř.
Podívám se na ní.
Ty víš o něčem zajímavým? Tedy o nějaké práci, která by vyžadovala tady ten spolek?
Opět zakroužím korbelem, aby bylo jasné, že myslím osazenstvo stolu a pak si pořádně loknu.

Hostinec Prasklý Džbán

Jakmile Yerym uslyší moje otázky, rozhodne se uvést věci na pravou míru. To, po čem skutečně pátrají není torna samotná, ale její obsah, který vlastně ani sami neznají. Zvláštní… napadne mě, ale než stihnu svoje myšlenky trochu rozvést chytí se Harbud zpátky slova. Očividně ho trpaslíkův zásah nepotěšil a tak se rozhodl hodit vinu na mojí hlavu. Obočí se mi stáhne do nespokojené křivky, nosík se trochu nakrčí a rty vyšpulí. Takže já jsem ta blbá? Dala bych ruku do ohně za to, že řekl, že hledají ztracenou tornu, ale… Nestihnu ani dokončit svojí naštvanou myšlenku, když se Harbud jedním dechem omluví za zavádějící podání. Moje rysy okamžitě povolí a rty místo rovné nazlobené čárky vykouzlí drobný úsměv. ”Stane se.” prohlásím, jakoby se nic nestalo, ale užívám si mladíkových rozpaků. Byl to příjemný pocit. Mezitím se k nám připojí i mrzout Nelref. Silně pochybuji, že by ho jakýkoliv můj úsměv potěšil a tak se ani nesnažím. Nevím sice proč, ale nemůžu se zbavit dojmu, že se mu moje přítomnost u jeho společníků zrovna dvakrát nelíbí.

”Zdá se to jako spousta práce, když ani nevíte, jestli to, co bylo v torně, mělo nějakou cenu.” nadhodím k tématu. Pořád mi vrtalo hlavou, proč se plahočit někam, když ve výsledku mohlo být v torně jen něco symbolického. ”Skutečně vám to za tu námahu stojí? Nebylo by jednodušší se podívat po nějaké pořádné práci tady ve městě?”

Hostinec Prasklý Džbán

Zadívám se na Yeryma s výrazem, "jako co, asi sme se krapek nepochopily a nebo tu někdo špatně poslouchal.
Potom se stejně podívám i na Siv.
"Tak snad abych uved všechno do pořádku.
Ano mluvil sem o brašně a tam sem se sek, ale kdyby ste mě pořádně poslouchaly, tak sem dodal to o jejím obsahu a to mělo bejt směrodatný. Omlouvám se, moje chyba. byl sem tady ze Siv krapek nervózní."
Potom se honem napiji piva, co přede mně postavil Yerym a s hlasitým klapnutím ho zase položím.
"Jo díky za pivo, jestli sem ti to ještě neřek, potom ti koupim pivo zase já."
Potom se objeví Nelref.
"Za mě vůbec nevim, jak dlouho tu budeme, já mám určitě akorát nový pivo."

V hostinci

Podívám se na stůl a uvidím osamocený stříbrňák ležící u „mého“ místa.
Dík.
Pronesu trochu nabručeně a vložím jej do váčku.
Pokoj ujde, je docela prostorný, čtyři postele. Jednu jsem zabral.
Vidíte, že u sebe nemám ani hůl ani tornu, jen na opasku pochvu s nožem.
Bavíte se?
Já jsem docela utahanej. Dojdu se ještě koupit pivo a něco na zub nahoru. Vlastně...
Zajdu k hostinskému a vezmu jeden korbel hned. Když se vrátím ke stolu, sednu si a pomalu upíjím.
Plánujete tu být dlouho? Jestli jo, nechám vám tu klíč a půjdu si lehnout.

Město Darasin – hostinec „Prasklý džbán“ - 22.Mahena - večer[/b]

Když se Nelref vzdálí, rozprava mezi vámi pokračuje. Trpaslík si dojde k pultu, koupí dvě piva a jedno z nich postaví před Harbuda.
Zábava v hostinci pokračuje a venku to také ještě žije, i když se již začíná stmívat.
Siv si nakonec vezme mince ležící na stole, tedy kromě té „pro Nelrefa“.

Ten se ostatně zanedlouho objeví na schodech. Sestoupí dolů do sálu a dojde k vám.

Hostinec Prasklý Džbán

Zatvářím se na Siv zmateně. "Eeeh, tornu? Jakou tornu?"
Otočím se na Harbuda, nakloním se nad jeho korbel abych zkontroloval, kolik toho už upil. "Hele, kámo, co si to tady m'lejdy nakecal? Kdyby si furt nekoukal po kytkách tak bys to věděl."
Pak se otočím opět na Siv a s pokrčením ramen povídám. "Nóóó v podstatě se dem zeptat do toho Randolu kováře, co poslal v kožený brašně jinýmu kováří do pevnosti u hor. Bylo to něco, co ty banditi hrozně chtěli a je to jediný s čim se jim podařilo zdrhnout. Takže asi tak."

Hostinec Prasklý Džbán

Napjatě visím pohledem a vlastně svou celou zvědavostí na rtech trpaslíka. Nemůžou mi to říct, protože je to tajný? Zlato, stříbro, drahé kameny nebo nějaká jiná vzácná ruda? Myslí mi začne vířit změť hypotetických možností. Jedna fantastičtější než druhá a vlastně všechny, alespoň zrnkem možné. Yerymova dramatická pauza ještě přileje oleje do ohně. Cítím, jak se moje tělo sklání blíž, jakoby doufalo, že čím blíž budu, tím pravděpodobnější bude, že mi prozradí ten jejich tajemný náklad.
To co ale následuje, se mi vůbec nelíbí. Byl to obyčejný šprým, ze kterého jsem si připadala akorát hloupě. Jak jsem mohla skočit na něco tak laciného? Obočí se mi stáhne do nespokojeného véčka, zatímco se tělo zpátky narovná. Nezlobila jsem se ani tak na trpaslíka, ale spíš na sebe samotnou. Nejspíš jsem se nechala moc unést vidinou dobrodruhů. Pokusím se o jednoduchou obranu sama před sebou.
”Vtipné…“ konstatuji, ale úsměv, který ze sebe dokážu dostat, byl dost nepřesvědčivý asi pro každého, kdo ho uviděl. Pravou rukou k sobě přisunu zbytek peněz ze stolu a nechám je zmizet v měšci.
”Očividně nezahálíte.“ uznale pokývu hlavou nad odvedenou prací a záchranou tří mužů, než se ale stihnu doptat, tak trpaslík zmizí a další vyprávění nechá na svém společníkovi. Pohled mi přeskočí na mladíka, který mi toho ale příliš neprozradí.
”Tornu?“ zopakuji nahlas a trochu nevěřícně. ”Není to tak trochu hledání jehly v kupce sena? Jak poznáte správnou tornu? Něco takového má přeci každý ne? A jak vlastně víte, že je v Dolním Randolu?“ vychrlím na oba muže, protože se během Harbudova vykoktávání stihl Yerym vrátit i s novou náloží piv. Poslední trpaslíkovu otázku přejdu bez povšimnutí, protože moje pozornost se teď upírala naprosto jiným směrem. Navíc na nudné řeči o rodné výspě bude ještě určitě dost času. Torna se zdála, jako mnohem zajímavější téma.