Andor.cz - Dračí doupě online

Město Darasin - před Modrou čepicí

Kývnu Nelrefovi na souhlas a pak se ujme slova Harbud. Jeho slova mne však dokonale zmatou.

Von snad u toho alchymisty chlastal, dyť sem teď řikal, že na strážnici musíme všichni a až za hodinu.

Otevřu pusu abych mu odpověděl, ale stihnu jen "Eeh,… ?" a to už Harbud mizí směrem ke strážnici.

Pokrčím rameny. No, von si to tam s kapitánem nějak vyřiká. Pomyslím si a v duchu se uchechtnu nad tím, jak Harbud kapitána zmate.
Zamířím do hostince Prasklý džbán za Silviou. Máme sice ještě čas, než kapitán tu smlouvu připraví, ale aspoň si dám nějaké pivko a poklábosím se Siv a ono to uteče.

"Před obchodem"

"Takže dohodnuto. Pobalíme saky paky a jdem. Nelref si skočí po krámech, ty Yeryme skoč pro Siv a já skočím na tu strážnici a po cestě si naberu akorát vodu. Mám už skoro všechno prázdný. No a sejdeme se zase tady."
Odpovím jedním dechem tak nějak oběma a hned po tom co odejde Nelref jen naznačím i Yerymovy aby vyrazil a já také odcházím pro ten obrázek.
"Patnáct mil, to sou tak tři hodinky cesty. No myslim, že do večera by sme mohli bejt až u těch močálů. Tam bych přenocoval a ráno pořešil ty bahňáky. Počkám ještě co na to ostatní."
Přemýšlím si po cestě ke strážnici. Když tam dojdu, nechám si zavolat velitele, představím se a vypovím mu, proč tam jsem a co po něm chci.
"Dobrej, jsem Harbud a jsem společník trpaslíka ménem Yreym. Prej tu má vyzvednout nějakej nákres, mapku nebo něco takovýho. Měl sem cestu kolem, tak sem se nabíd, že to tu vyzvednu za něj."

U „Modré čepice“

Hmm... To je pravda, že ten maník z Randolu nám asi neuteče.
Zatahán se za vousy.
No, chtěl jsem to mít z krku, ale souhlasím. Ale také si tu něco potřebuji ještě zařídit. Tedy oběhnout obchody, všechny dva, víc jich tu nemaj a dokoupit potřebné věci na cestu.
Jinak...
Otočím se na Harbuda.
Nejdřív se jde do Lariku, což by mělo být patnáct mil a odtamtud se dá jít na ty kytky k močálu.
Tak jak to tedy uděláme?
Potřebuji tak asi hodinu na ty krámy a pak můžu vyzvednout Siv v hostinci. A dojdem ke strážnici.
Někdo se musí stavit tady pro ten obrázek. Bez něj nemá cenu nikam jít.
Když se nějak dohodnem, zamířím nejdřív k vetešnictví, kde hodlám probrat jejich sortiment.
Patnáct mil do Lariku a pak asi to samý k tý vesnici. A zpět... Skvělý, potřebuji pořádný boty. Tedy kromě jiného...

Město Darasin - před Modrou čepicí

"Fakt jo? Takže dvě zakázky stejným směrem, to je dobrý. No to v tom Randolu by mohlo přece jen nakonec počkat. Ten kovář tam bude i za pár dní a zpátky do Greru za Dinainem s tou informací vod něj stejně hned nepudem."
Odpovím Nelrefovi a pak se otočím na Harbuda.
"Potvroy z klacků? To bude ňáká černá magije. Tfuj." odplivnu si. "Ale jasně že do toho pudu s váma, když vy pudete se mnou na ty skřety."
"Nevim jaký přípravy potřebuješ, já mužu jít hned." a pozdvihnu kladivo.
"Ale vlastně musíme vyzvednout Silvu a zajít všichni na strážnici abysme podepsali smlouvu vo těch skřetech. Prej asi za hodinu nebo dvě. Takže eště ňákou dobu tady zkejsnem."
Je vidět, že jsem již natěšený na nové dobrodružství, jen vyrazit.

"Před obchodem"

Vyjdu ven a div nevrazím do Yeryma.
"Sakra tos mě vyděsil, co tu... ale to je jedno, taky tě rád vidim."
Než stihnu něco povědět dál, Yerym spustí o jaké si výpravě někam, kam shodou okolností máme namířeno i mi.
Na to mu po chvilce odpoví Nelref a také stihne zmínit něco o našem původním plánu.
"Tak jako Nelrefe, stejně dneska už nikam nepůjdeme, poptat se klidně zatim můžeme, u toho seženeme nějaký to vybavení na cestu. "
Potom se podívám na Yeryma.
"Yeryme, tvího kámoše je mi líto, ale než půjdeme do Lariku, cestou musíme nasbírat nějaký bylinky pro tady obchodníka a nebude to asi jen tak. Neslyšel si někdy o šedejch trpaslíkách? Takový potvory z bláta a klacků, no jestli ne, tak je nejspíš brzo potkáš. Tedy jestli deš do toho s náma. Jasný, že pak dem hned zase mi s tebou. Domluveno? Nemáme moc času a příprav je dost, jo řikals, že s náma pude i Siv. Určitě se bude nějak hodit."

V „Modré čepici“

Hmm... Olej. Jo, ten bychom sebou asi nějaký vzít měli.
Odpovím Harbudovi a přebírám si dál alchymistova slova. Po receptu na výbušnou hroudu se jen ušklíbnu.
Jo, to by mohlo zabrat. Hlavně být na správném místě, až se to bude házet. Třeba o pár set kroků dál.
Pak pokrčím rameny.
Moje eso v rukávu se jmenuje Yerym a má moc pěkný kladivo. Dobře, poradíme se a dáme vědět.
Podrbu se ve vousech.
Stejně se tu máme stavit pro ten obrázek ty květiny, ne? Říkal jste tak za hodinu nebo dvě?
Pak se rozloučím a vyjdu ven před obchod za Harbudem.
Samý lepší. Dojít se poptat po tý brašně mi připadá jednodušší, i když za tohle je víc.
Málem vrazím do stojícího Harbuda a všimnu si „našeho esa“.
Ahoj Yeryme.
A pak jen poslouchám co povídá.
Co je místní šlehačka? Aha... jo dobrý už mi to došlo.
Zamumlám o chvíli později.
No, zajímavé. Larik, to je odtud na jihozápadě. Dobrá náhoda. Také jsme si sehnali nějaký kšeft tím směrem, ale co s tím co máme teď? Poptat se po tom těžkým nákladu? I když trpaslík ve sklepě asi také nepočká.
Povídám a pak se otočím na Harbuda, co k tomu řekne on.
Místní šlehačka, pěkný. Jestli je jen z půlky taková jakou znám z domova, tak to bude asi zajímavý.
Nemám rád ty z vyšší vrstvy, jako by to... No co... skoro dvacet zlatých je ale docela dost. Skřeti...