Sekám. Sekám a sekat nepřestávám, dokud přede mnou nezůstane ležet jen hromádka písku, kterou rozfoukává vítr do stran.
Teprve pak se zastavím, zhluboka nadechnu a zjistím, jak to pálí!

"Ááááááááá!"
Tvář mám zkřivenou vztekem a bolestí. Zpropadená baba!

Ohlédnu se a trochu mě uklidní, když shledám, že Azriel je při smyslech. Poněkud mu doutná látka na rameni, on ale klečí u munala a pokládá na jeho osrstěné tělo ruce.
To mi připomene, abych se i já prohlédl. No jistě. Plášť ještě hořel. Kousky zbroje jsou zčernalé, železné části stále rozpálené a několik z nich mi přivodilo bolestivé popáleniny. Ne však horší než mám na místech, kde byla kůže naprosto nechráněná. Cítím, jak mi na obličeji, krku a hřbetech rukou naskakují puchýře.
Dante tentokrát duchapřítomně drží v ruce měch s vodou. Udělám k němu několik opatrných kroků a nastavím k němu ruce.
"Opatrně mi nalej trochu vody do dlaní, buď tak hodný." Zpočátku syknu, protože kůže je extrémně citlivá. Pak zamručím, jak držím zuby těsně u sebe, když si vodu šplíchnu na tvář.

Opřu meč o baobab a začnu si opatrně rozepínat zbroj, abych ji mohl sundat a ošetřit si ostatní popáleniny. Ani nevím, kde všude mne to pálí. Při té činnosti mi popraskají již naběhlé puchýře na rukou. U všech démonů. Ještě do toho ten všudypřítomný písek. Jestli se mi dostane do ran, tak...

Potřeboval bych zregenerovat. Sil na to mám dost. Jenže k takovému druhu léčení se musím maximálně soustředit. Provést hlubokou kontemplaci a pak směřovat energii tam, kde je potřeba. To teď půjde jen velmi těžko. Budu se muset spokojit s nějakým běžným prostředkem.

"Dante? Neměl bys čirou náhodou ještě tu mast na puchýře, kterou jsi mi nabízel tehdy, no, však víš. Ještě předtím, než jsme překonali ten most... Opravdu bych ji teď ocenil."
Pokud se na nás nic nežene a dění je klidné, snažím se povzbudit Azriela.
"Bude určitě v pořádku, neboj. Je silný. Jako ty.
Jen se obávám, že si už nemůžeme dovolit být naivní. Čelíme tady tvorům, kteří nechtějí naši pomoc. Ale naši smrt."

„Hej, voda, voda! Hej, voda, voda!“
"Draaaaak!"

Baba polekaně couvá od Azriela a zejména se tak snaží udržet na distanc od kněze. Její tělo začínají pokrývat plameny, které vyšlehnou možná přesně ve chvíli, kdy poprvé dopadne Garkinenův meč. Stěna ohně se valí vpřed a lehce popálí i Azriela za knězem. Dante, jehož vodní tanec poněkud zrozpačitěl, zůstal těsně mimo dosah.
Maecach je tom jednoznačně nejhůř. V bojovém rozpoložení nedbá na bolest a zasazuje babě další rány, třetí, čtvrtou - písečná bytost brzy začne ztrácet formu, až se docela rozsype na hromádku písku. Je nevyšší čas hasit ještě hořící části těla či výstroje!

Korzu bolest ihned probrala z omámení. Munal zůstal až za babiznou a jeho tělo sebou občas neklidně cukne jako kdyby spal.

Kolem vás se konečně chvíli nic neděje, tedy alespoň to tak na první pohled vypadá.

----
Azriel utrpěl lehké zranění (hodnota 1 z deseti možných)
Maecach těžké (hodnota 4)

Kuš babo
S vlky jsme se už setkali a tak víme jak budou reagovat, nebo jak se zachovají i když tohle nejsou obyčejní vlci na druhou stranu kdo ví jak to vypadá za městy, místo za městy patří duchům a jen osoby skutečně odvážní se tam vydají.
Jsme tak daleko jak se ještě žádný kurýr nevydal došli jsme až na konec světa.
Ale vlci na nás mohou pouze zepředu a my víme jak budou reagovat. Maecach dupne a zavrčí a donutí tím vlky couvnout, ovšem v očích vlků je něco nevím přesně co ovšem je zřejmé že to má uhrančivou moc. A musí to být vážně silné když ho to porazilo, myslel jsem že knězi jsou proti tomu odolní tím že neustále meditují. Ovšem teď je nutné abych se do toho zapojil já, otázkou je co mám udělat, profackovat Maecacha? Jsem si jistý že by to nebral jako neúctu, možná když by vlci nebyli tak blízko a ta začnu dupat, vrčet a štěkat. Vypadá že vlky to zarazilo protože pořád to jsou vlci a i Maecach se probere, začneme tak vlky zastrašovat společně vlci couvají a nakonec se dají na ústup.
Tak to by bylo, teď ještě ta babizna.
A vypadá to že Azriel podlehl účinkům které jsou zde mnohem silnější než u těch vlků, kdyby si nehrál s vodou a hned jí chytil pod krkem. no to je teď jedno. Maecach se do toho vložil ovšem mně napadne proč asi Azriel vyvolal vodu a tak vytáhnu měch s vodou a zavolám na tu babiznu.
„Hej, voda, voda!“to pořád opakuju a přitom poskakuju a vyhýbám se přímému pohledu zatím co mávám měchem s vodou.

Vlci berou do zaječích, jestli se to tak dá říct. Ať to zní jakkoli, oddechnu si, že to tak dopadlo. Protože si jsem vědom toho malého výpadku. Ti tři nás mohli dostat. Naštěstí zachoval kurýr duchapřítomnost a nejspíš si také vzpomněl na své vlčí dny. Díky, Dante.

Kdo to ale nevzdal, je babizna. Naopak. Chystá se poslat k zemi i Azriela, který nejspíš taktéž podlehl rudému záblesku. To ne! Ani nad tím nemusím přemýšlet a vztáhnu ruku jejím směrem, otevřenou dlaní od sebe, jen roztažené prsty směřují do stran. Vlna svaté energie, které jsem teď sytý, vyrazí vpřed, hnána pouhou myšlenkou. Měla by tu bytost odfouknout alespoň o pár sáhů dál. Snad nestihne provést to, co nebohému munalovi.

Pak už to jde ráz na ráz. Použiji speciální bojový manévr, kterým se pro běžného pozorovatele jako rozmazaná šmouha vmžiku přesunu o potřebnou vzdálenost - před Azriela (ať už bdícího, spícího nebo ležícího) a vedu sek zeširoka mírně vzhůru, tedy ve výši babiznina hrudníku až krku. Jestli to půjde, osekám z ní všechno, co přečnívá. Hlavou počínaje.

Přitom si uvědomuji, že je důležité vyhýbat se při boji s onou ženštinou přímému očnímu kontaktu. Vlkům to jednou vyšlo. Ale podruhé jim to už nedovolím.
"Draaaaak!"

Dante s Maecachem ve střehu couvají před šelmami, které se skutečně pokoušejí o očekávaný manévr. Mocný kmen za zády, který bez potíží zvládne krýt oba před útokem zezadu, jim dodá tolik potřebný klid. Zkušenost z vlčích těl je jim teď mimořádně užitečná. Kněz dokonce dupne a zavrčí, což donutí vlky lehce couvnout. Pak si on všimne rudého záblesku hluboko ve vlčích očích.
Není to odlesk světla, je to něco.. Maecach se zoufale snaží domyslet, co to je, ponořuje se do toho červeného lesku a ztrácí se v něm. Padá na jedno koleno a pak na druhé a opuští bezpečnou obrannou pozici. To se ale naštěstí chytí Dante a také začne dupat, vrčet a štěkat.
Cukne to s vlky, cukne to s Garkinenem, který se vrací okamžitě k sobě. Když začne kněz i jeho průvodce zastrašovat písečné vlky společně, rychle získávají navrch. Vlci couvají a když cítí dostatečný rozestup, otočí se a peláší pryč.

Cuklo to i s babou. Nejen skvěle napodobený vlčí štěkot z lidského hrdla, ani zhmotnění zjevně nenáviděného živlu v Azrielových rukách se jí vůbec nelíbí. To prosté slůvko "voda" v ní pak vyvolá opravdovou hrůzu.

Jenže i Azriel se zamotal v rudých záblescích suchých očí té ženy. I ona disponuje touto pastí. Voda se se šplíchnutím neškodně rozlije pod démovýma nohama.
A tak ve chvíli, kdy Garkinen s Dantem mají jistotu, že vlci to vzdali, spatří chabých deset kroků od sebe babiznu, jak natahuje kostnatou dlaň k hlavě bezmocného Azriela, který klečí v loužičce bláta. Nebohý Garro leží nehnutě opodál..

A bude hůř
Nakonec se nám podaří snížit počet duchů na polovinu, když zůstanou už jenom tři duchové dáme se na útok. K duchům kteří nás pronásledují se přidají ještě další dva ovšem pak to vzdají a vrátí se k truhle, nevím co je tam přitahuje jako by je je někdo svolával aby střežili tu truhlu.
Ne že by to bylo potřeba ta truhla je schopná se ochránit sama.
A potom se vynoří nějaká pouštní osoba Azriel je naštvaný ohledně toho co se stalo jeho munalovi ovšem vypadá to že i my budeme mít problémy ohledně písečných vlků kteří se zvednou ze země.
Už zase vlci skvělé a co dělá Azriel, hraje si s vodou místo aby tu babiznu vzal pod krkem.
Tedy obrazně řečeno, ale je tu jistá možnost že ti vlci jsou projení s ní buď je vyvolala a tak by se měli rozplynout pokud nebude schopná je udržovat nebo pokud by jí dostatečně zranili mělo by se to projevit i na těch vlcích. Nebo zkusit nějaký silný zvuk který by byl nepříjemný pro jejich uši, protože jinak se budeme muset spolehnout pouze na to co o vlcích víme z doby kdy jsme my sami byli vlky.
Ano to není málo, porazili jsme je jednou půjde to znovu.
I když tihle vlci jsou jiní, ale postup chování je stejný takže také odcouvám k baobabu, vím že budeme s Maecachem muset sledovat všechny tři vlky abychom jim zabránili v útoku ze dvou stran případně aby někdo z nás zasáhl toho třetího vlka který se bude snažit využít situace a nepozorovaně zaútočit. Doufám že to té doby se Azriel pokusí udělat něco s tou babiznou protože slova zde nejspíš nepomohou.

"Cos mu to udělala?!" vyjeknu rozrušeně. Garro leží bez hnutí na zemi. Nezdá se mi ale, že by byl mrtvý. Možná tomu prostě jenom odmítám věřit. Mířím na písečnou postavu svojí dýkou, ale zatím se nehýbu. Koutkem oka registruju, že i mí společníci mají problémy. Ale nějak mám pocit, že tady tomu velí tohle přede mnou. Když se s ní vypořádáme, dají nejspíš pokoj i ty další problémy.

"Nic jsme vám neudělali. Nechte nás být." Postava na mě zatím nezaútočila. A pevně se upínám k naději, že i Garro je snad pouze omámený, a brzo se probere. Já určitě nebudu první, kdo se pustí do útoku. Ale jestli se jen malinko podezřele hne, moje čepel je připravená.

Umím vyčarovat vodu. Bojí se píseční lidé vody? Nejspíš ne, proč by měli? Touží po vodě? Nejspíš ne, proč by měli? Vyčaruju před sebou větší množství vody. "Voda." Řeknu babici. Jestli mají nějakou inteligenci, nejspíš si o mně bude myslet, že jsem idiot.

Jen co setřeseme duchy, pověsí se na nás jiná smůla. Nezalekl jsem se duší převahy a ještě se mi ani nestačilo rozbušit rychleji srdce, když se mi doslova zastaví. Pokud mi ta ženština nenahání husí kůži, tak nevím, co způsobuje, že mi stojí pomalu i vlasy.

Azriel je jí teď tváří v tvář, ale já mu naneštěstí na pomoc hned tak nepřiběhnu. Nestačil jsem si ani rozmyslet, jestli bych si neměl zkontrolovat čistotu spodního prádla, když se stane další překvapivá věc.

Dante doslova bleskovými reakcemi uchrání svůj démí krk před čelistmi písečného vlka. Zase vlci. Máme na sebe ale štěstí...
Když se od rozpraskané země odlepí další dvě těla, napřáhnu ruku, dotknu se průvodcovy hrudi a naznačuji tlakem, aby se mnou odcouval zády k baobabu. Tasený meč stále před sebou v pohotovosti. Pokud vyrazí naráz, mohl bych chvíli odolávat díky své zbroji. Díky Drakovi za ni. Ani ta mne ale nechrání všude a já si matně vzpomínám na to, jaký jsem měl jako vlk stisk čelistí.

Ano! Vlk. Byl jsem přeci vlk. A Dante též! Snažím se si vybavit, jakkoli je to v tuto chvíli obtížné, protože musíme být ve střehu jako při kažném duelu, tedy, snažím si vybavit, jakou jsme my vlci měli pro takový případ strategii. A najít v něm co nejrychleji slabinu. Budou nás nejspíš chtít obklíčit a pak zaútočit ze dvou stran naráz. Přičemž ten třetí bude hledat volnou skulinu v naší obraně a zakousne se do prvního možného nechráněného místa. Toho budeme muset nějak vyřídit, aby to bylo jeden na jednoho.

Dovolím si hodit okem stranou, jak si vede Azriel s paní uspávačkou koťátek.

Ústup nakonec proběhl hladce. Z osmičky duchů zbyla polovina a ta nedokázala dost efektivně utáhnout plánovanou smyčku kolem vyhlédnuté kořisti. Stačilo sundat ještě jednoho (kdo napíše první, ten to zařídil a dostane triliardu zkušeností) a cesta k úprku je volná. Zbylí tři, ke kterým se zpoza nějakého stromu přidali další dva, vás sledují jen pár desítek metrů, než to vzdají a vracejí se kamsi k truhle a jeskyni.

Jenže, jak tak hledíte více za sebe než před sebe, přijde něco naprosto mimořádného. Azriel to postřehne první - ne že by dával víc pozor, ale Garro náhle vyšle silnou emoci strachu a prudce uhne ze směru, kterým jste dosud utíkali. Azriel automaticky přibrzdí a sleduje svého přítele, který bez přehánění vběhne do náruče jakési ženské postavy, jež se zvedla z písku. Její potrhané roucho i její vlasy a pleť má stejnou strukturu a barvu jako zdejší půda. Ani munal si jí nevšiml, dokud se nezvedla, a to už bylo pozdě se jí vyhnout. Stihl po ní seknout tlapou a z roztržené tváře se teď pomalu sype písek.
Babice - žena je vzhledem velice stará - položila munalovi na hlavu dlaň a bezvládného jej pustila na zem. Štítivě pozoruje Azriela.

Zatím se nevede dobře ani Dantemu, jehož krok je nejrychlejší. Míjí jeden z baobabů, když zpoza něj kurýrovi do zad skočí vlk. Nedosahuje zdaleka velikosti Doniovaniona ve zvířecí formě, ale je těžký dost, aby Danteho srazil k zemi. Jen šestý smysl a neurčitý pokus o úhyb těsně před nárazem zachránil Dantemu možná i život, vlčí zuby hrozivě secvakly kurýrovi u ucha, místo aby neomylně našly krk. V kotrmelcích se svalí oba na zem, kde se klubko rozpadne a člověk a zvíře stanou proti sobě tváří v tvář. Vlk je celkem veliký, ale vychrtlý. I jeho srst se přizpůsobila zdejšímu terénu a je silně nažloutlá. Dante náhle pochybuje, zda bytost před ním je zvíře a červené světélko hluboko ve vlčích očích jej utvrzuje. Vlk pomalu couvá a sleduje svou zamýšlenou kořist i Garkinena, který se právě zařadil Dantemu k boku. Pečlivě se rozhlédnete a vaše pochyby se zhmotní, když dosud k zemi přitisknutí a téměř neviditelní se zvednou další dva píseční vlci.