Dole. Ticho, klid, který ruší vaše přítomnost a uvědomíte si jej, až když uznáte, že jste neobjevili nic, co by vám více napovědělo, kudy se dát, a mlčky se zahledíte k ústí chodby, kterou se chce Azriel vydat. Je tmavá, jak jinak.

Jedna z těch zbylých dvou vede jen pár metrů k další, o trochu menší místnosti, která je opět hojně zaplněna vším možným. Muselo se tu tajně pracovat léta! Z této chodby také vede úzký a křivolaký komín vzhůru. Je špinavý kouřem a divným mazem, zřejmě při vaření všeho možného (kamna jsou právě u této chodby) byly výpary odváděny tudy.

Poslední chodba vede nejhlouběji a není původní, je kompletně vykopaná. Pět kroků prudce šikmo dolů, hrubá podlaha pro dobré zapření nohou. U stropu kladky a lano a na něm vědro. Na několikrát prohlubovaném dně na konci tunýlku se ve svitu lucerny či pochodně leskne černá hladina. Tady je to. Pramen.

hoďte si 1k6 a přičtěte magii

Pak už vyrazíte po stopách zdejších vědců. Co je přimělo k takovému spěchu? Co je donutilo všechno tu nechat? Cesta je náročná. Tu dva metry po skále nahoru, tady tři dolů. Tu se protáhnout místem sotva pro hrudník, tam chvíli bezradně hledat, zda chodba vůbec má nějaké pokračování. Dlouhodobě je ale jisté, že chodba neustále stoupá k povrchu. Po dlouhém pachtění nakonec dorazíte ke komínu asi šestimetrovému, kterým je vidět modré nebe. Shora až k vašim nohám je spuštěné lano.

Vzhůru dolů
Maecach říká že si pořád moc neodpočinul pořád netuším co ho vlastně tak moc vyčerpalo a co se týká toho jestli je tu další zdroj černého zlata tak ... nevím co znamenal ten pohled. Jistě viděli jsme víc než by vyvážili peníze i když vzhledem k tomu co mi dali na začátku, na druhou stranu k čemu by byli všechny peníze světa pokud by měl Maecach pravdu ohledně svého snu.
Možná viděl jen pravděpodobnou přítomnost? Minulost? Budoucnost?
Ale nakonec to vypadá že se přece jen rozhodneme spustit Azriela dolů, ale stejně bychom se měli nějak dohodnout ohledně toho co tam narazíme.
Azriel je nadšený ovšem tím že tam vtrhne a bude řešit co dál až potom svému otci moc nepomůže.
I když něco podobného jsem viděl už předtím vzhledem k jeho plánu, ano dal by se uskutečnit ovšem pomalu a opatrně. Navíc by to sebou přinášelo víc rizika než toho co by mohl získat. Co se týká jeho otce ani Azriel si není jistý, ale na druhou stranu co je v dnešní době jisté. Nakonec se rozhodne že se Azriel dolů spustí sám a munala nám zde nechá zatím co se dole porozhlédne jak to tam vlastně vypadá.
Vypadá že je to tam docela hluboké.
A protože to vypadá že se přece jenom na nějakém plánu dohodneme a tak začneme Azriela spouštět dolů. Je vidět že ta plošina byla vytvořena opravdu důkladně a tak jenom dohlížíme aby všechno fungovalo tak jak má, Když se Azriel vrátí tak nám řekne že dole je velká jeskyně se zásobami jídla a pití i když nevím co myslel tím harampádím ovšem je jasné že stopy mířili sem. Nakonec se i my spustíme nakonec dolů, nejdřív Maecach a potom i já,plošina se objeví ve velké jeskynní ploše která jako by byla vytesaná ze stěn tohoto světa. Odsud vedou tři chodby na zemi, se nachází nějaké nářadí a taky si všimnu laboratoře něco zde dělali a vzhledem k té malé věži kterou jsme viděli nahoře zjistím brzy co. Dojdu k sudu kde je černé zlato dokonce tu mají i živelné esence které jsou k tomuto procesu nezbytné.
Zdá se že tu mají všechno.
Maecach vypadá že prohlíží všechno polní lůžka, káď s vodou i láhve s olejem, ano černé zlato tu je ovšem je tu i Azrielův otec? Kam se vydáme nechám tedy na Azrielovi protože já netuším kterým směrem se dát.

Azriel se odhodlaně noří do hlubin a my s Dantem sledujeme vzdalující se světlo pochodně. Pohybovat rumpálem je snadné, takže spíš kliku přidržujeme, pro případ, že by se náhle něco utrhlo či povolilo.

Munal za dobu jeho nepřítomnosti párkrát zmatemě "mňouknul". Jinak čeká na povrchu napjatě spolu s námi. Občas se rozhlédneme, jestli se neobjeví nečekané překvapení v podobě ducha, ale já spoléhám na případnou ochranu bleskové věže. Dochází mi, že tady nemůže fungovat jen tak, sama od sebe! Svrbí mě konečky prstů při předtuše toho, co se tam dole nalézá.

Když se zanedlouho Azriel zase vynoří s tím, že to tam vypadá bezpečně na odpočinek i další průzkum, souhlasím se sestupem. Nevěřím sice, že bych pod zemí mohl efektivněji odpočívat, ale rozhodně mě pohání zvědavost. Spouštíme se podle plánu a jde to bez problémů.
Když konečně stojím dole, zažívám sice mírně stísněný pocit, ale dám se do podrobného zkoumání toho, co zde po "hornících" zbylo. U sudu s černou tekutinou mi poskočí vzrušením srdce. Musí tu někde být. Ten pramen!

Nicméně se donutím ke klidu a dál zkoumám prostorný dóm. Do chodeb se nepouštím. Jen velkou prostoru. Nechám Azriela, aby pomohl se zavazadly a následně v sestupu i Dantovi. Já zatím hledám, zda tu nezůstal nějaký vzkaz, plánek, nějaká značka vyrytá do zdi. Polní lůžka převrátím a odsunu stranou. Vyhrnu si rukáv a zalovím v sudu s vodou. Čichnu k několika nádobám od oleje. Zkrátka, zkusím si vzpomenout na finty, které jsem se učil ve výcviku bojových mnichů tehdy, když jsme měli manévry v terénu.

Jinak ale nechám rozhodnutí, kterou štolu prozkoumat, na mldém démovi, jenž plane nadějí, že se shledá se svým otcem. Já už o existenci černého zlata na tomto místě pochybnosti nemám.

Vzduch je čistý

Zběžně se vydám okouknout chodbu, do které vedou stopy. Ale ta pokračuje dál a dál, a kdo ví, jak je dlouhá. Nemá smysl nechávat ty dva čekat nahoře. Takže se pro ně jdu vrátit. Uvážu se zpět na tu pojízdnou plošinku a pokusím se vytáhnout nahoru. Zatahám za provaz vedoucí nahoru, abych vyslal smluvený signál. Snad si pánové nahoře všimnou, že se tu něco děje, a pomůžou mi.

Na povrchu pak všechny obeznámím se situací. "Zdá se, že dole je bezpečno. Je tam veliká jeskyně, kam se všichni bez problémů vejdeme. Jsou tam dokonce i zásoby jídla a pití. A kromě toho taky spousta harampádí. Stopy pokračují dole, vedou do jedné z chodeb, které tam začínají. Navrhuju sjet dolů a prozkoumat to."

Zdá se mi, že Garkinen už od včerejška opravdu není v kondici a vůbec z toho nemám dobrý pocit. "Snad si tam budeš moct v klidu odpočinout. Můžeme pro tebe něco udělat?"

Pokud budou ostatní souhlasit s plánem vypravit se dolů, začnu hned organizovat postup, aby to bylo co nejrychleji. "Takže první bych jel já s Garrem, pak Garkinen, batohy, a nakonec Dante, který nám bude krýt záda? Co myslíte?"

Vyprázdnit hlavu se úplně nedaří. Tak jak to ten Garkinen dělá? Ale vlhkost Korzu prostoupí až je to i jemu nepříjemné. Zatřepe hlavou aby ji pročistil znovu, tentokrát ve smyslu probudil do běžného stavu. Náhle vidí na podlaze mnoho odlesků, vidí i stopy staré mnoho dní, všechny, které obsahují třeba jen o maličko jiné množství vlhkosti než okolní kámen (bláto, piliny...). A rozezná snadno ty nejčerstvější. Vedou do jedné z těch méně frekventovaných chodeb, dokonce do té, jež byla používána úplně nejméně. Zdá se, že všichni tři muži se dole malou chvíli zdrželi, snad pobrat pár věcí a rychle pryč.

Po zběžném nahlédnutí chodba mnoho tajemství nevydá. Její ústí je zhruba ve výšce hlavy. Vypadá přirozeně, neopracovaně a brzy se stáčí, takže není vidět dál než několik kroků.

Dole v dole

Vezmu si jednu ze solidně vypadajících loučí, které se tu povalují. A na Garkinenovo doporučení i stříbrné házecí dýky, které jsem před chvílí našel. A už se spouštím dolů. Můj "vůz" je veden poměrně důmyslným systémem, díky čemuž je jízda plynulá a pohodlná. Bedlivě sleduji, co se kolem děje. Tady ten otvor snad někdo záměrně vykutal. Proč asi?

Netrvá dlouho, a už jsem dole. V poměrně velké jeskyni. Zaujatě si prohlédnu ten prostor, kde se různě po zemi povaluje obyčejné důlní náčiní i nejrůznější zvláštní předměty. Některé jsem nikdy dřív v životě neviděl. Zaujme mě barel s černočernou tekutinou. Tohle je černé zlato? A co teprve ty krásné barevné krystaly? Jakou asi mají hodnotu? Snad se nic nestane, když si jich pár vezmu do kapsy.

Ještě chvíli fascinovaně studuju všechny ty baňky, kahany, váhy a olejíčky, co jich tu je, když v tom si uvědomím, že jsem sem vlastně nepřijel jen tak. Mám tu důležitý úkol.

Takže kam pokračovaly ty tři postavy? A moment... proč tu jsou jenom dvě ležení? Vidím, že z jeskynní síně vedou tři chodby. Jedna z nich zjevně nejvíc používaná. Ale kam šli posledně, to určit nedokážu. Pořád se ale cítím nabit energií, a tak jí zkusím prostě dát volný průchod. Vyčistit hlavu. Vnímat tady a teď. Dělá to takhle nějak i Garkinen? Vyčistit hlavu! Možná, že na tohle nejsem zrovna ten nejlepší adept.

Nádech. Výdech. Jsem jedno se svým otcem. A se svým dědem. Se svými předky. Kořeny sahají až kamsi do nedohledna, právě tak jako kořeny stromu, který po staletí ze země a vody vyrůstá a sílí. Vše je jedno. Kam mě to táhne?

Hned u jámy je hned několik pochodní i luceren, takže světlo problém není. Hned pod vstupem je malá odbočka pod bleskovou věž. Odtud se zřejmě dá udržovat.
Lano vede přes několik kladek, které plošinu nutí jet dolů i nahoru bez ohledu na zátěž poměrně stejnoměrnou rychlostí. Díky tomu je možné pohodlně sjet dolů i bez toho, že by vás někdo spouštěl. Dokonce by za vedle vedoucí lano mohlo jít zespodu vytáhnout vlastní váhu zase nahoru. Uvědomíte si to všichni, i Azriel dole i ostatní nahoře, když je dém asi v polovině cesty. Během té doby vidí dvě přírodní pukliny ve skále, jednu uměle trochu rozšířenou. Obě ale záhy končí.

Ještě níž, v nějakých dvanácti metrech hloubky se náhle Korza objeví ve volném prostoru - vykopaný komín končí a začíná velký jeskynní dóm. Kámen je velmi podobný tomu, z jakého jsou stěny světa, jak se zde dalo čekat. K zemi od stropu je to sotva čtyři metry, ode zdi ke zdi nejméně deset v jednom směru a pět v druhém. Z prostory vedou tři viditelné chodby. Všechny přírodního rázu, na výšku od metru do dvou, na šířku maximálně metr. Dole na zemi je poházené další nářadí, dřevo, pily, motyky, menší laboratoř a podivná černá hmota hmota v sudu a hromádky různobarevných krystalů a nejedna další podivná věc. Zásoba oleje, několik dalších improvizovaných luceren po stěnách, zásoby jídla, přetékající káď s vodou v místě, kde ze stěny skapávají kapky prosakující vody. Dokonce i dvě přistýlky a deky.

Pokud se Azriel podívá po stopách, zjistí, že už nezjistí, kam tři muži utíkali (snad kdyby nějak využil stále zesílený cit vody?).

Jedna z chodbiček je ale zřetelně nejpoužívanější a nejvíce opracovaná.

Vzhůru dolů

"Co? No, jistý si tak úplně nejsem. To ani nejde, poznat bezpečně jen ze stop, kdo je zanechal." Garra pustím zpět na zem a přidržím se dřevěné konstrukce. Zdá se, že než mě spustí dolu, bude potřeba si nejdřív vyjasnit plán. Ale to bychom museli nějaký plán vůbec mít, což nemáme. Začínám si uvědomovat, že se navíc ani moc snadno nedostaneme všichni tři dolů - posledního nebude mít kdo spustit. Nějak se to celé komplikuje. Proč ten kněz vůbec něco říkal? "Ale naděje umírá poslední, no ne?"

Garkinen mi můj záměr přímo nevyvrací, ale zdá se mi, že by radši volil opatrnější postup. Taky ho zřejmě mrzí, že Dante podniká celou tuhle akci jenom pro peníze. I když mně se zdá, že i ten zdánlivě netečný průvodce má už v jejich... našem snažení kousek srdíčka. "Tak zůstaň s Dantem tady nahoře a já se dole jen rychle opatrně rozhlédnu a dám vám vědět, jak to vypadá. Garra vám tady taky nechám, ať se kdyžtak stihnu rychle vrátit." Podívám se do temné hlubiny. "Nemáte náhodou někdo louč?" Jestli ne, tak si z batohu vytáhnu aspoň křesadlo a svíčku.

"Jak to může být hluboké?" Zkouším odhadnout délku vytaženého lana. "No, řekl bych že celkem dost. Dejte mi dole tak patnáct minut a pak mě zas vytáhněte ven. Kdyžtak povytáhněte kus lana nahoru a kontrolujte ho. Když za něj dole zatáhnu, vytáhněte mě hned."

Luk a šípy nechávám nahoře u batohu, nechávám si jen dýku za opaskem. Cestou dolů se snažím poslouchat, jestli se zevnitř něco neozve a přivřu oči, aby si přivykly temnotě.

Z porostu se vynořil Azriel. Buď za to mohlo moje volání nebo ho upozornil munal. Nebo obojí. Důležité je, že jsem se nejen shledal s oběma démy, ale navíc mi ještě bylo ukázáno, co že to tady na té špici díky stezce objevili. U Draka!

Hledím do hluboké temné jámy a mám smíšené pocity. Předně, díky tomuhle objevu naděje stále žije. Třeba se tam dole opravdu nalézá nová žíla černého zlata! Že by nakonec celá tahle "procházka" nebyla marná? Třesu se vzrušením.
Na stranu druhou jsem unavený, opravdu téměř vyčerpaný. A navíc zde působí síly, které mi na klidu nijak nepřidávají. Oheň z jedné, voda z druhé. Jaké protiklady. A přece se tu snoubí a soupeří zároveň.

"Poslyš, Azrieli, jsi si jistý, že jsou to stopy tvého otce? Mnoho trpaslíků jménem neznám. Pokud se nejednalo o bratry z řádu či některé obchodníky, ostatně, kdo by neznal Hustmiho - velitele hlídky a lovců? V řadách šlechty žádný trpasličí rod nebyl. Ehm. Není."Naděje žije. No tak, přece musí být šance, že se lidé ubrání alespoň ve vnitřním městě.

"Ale bránit v sestupu ti nehodlám. Jen upozorňuji, že jsem opravdu dost zesláblý a jestli bude potřeba velké fyzické námahy... Nevím, nakolik budu schopen se angažovat. Podívej, já také chci zjistit, co je tam dole. Tím spíš, že jestli je to pramen černého zlata, je má mise úspěšná. Nevrátím se s prázdnou! A Dante dostane po zásluze zaplaceno." Vrhnu kosý pohled na svého průvodce. Podmínky splnění jeho úkolu sám dost dobře neznám.
Přistoupím k rumpálu a zkusím odpor kliky. Ano, to by šlo. A když na to budeme dva, jistě ho bez problémů spustíme. Nedá mi to a důkladně prohlédnu mechanismus, abych případně odhalil nějaké poškození.
"Jak to může být hluboké? Chci říct, nejspíš bychom si měli smluvit nějaká znamení a varianty toho, co dělat, kdyby se třeba stalo něco neočekávaného."

Vyrážíme
„Za město se teď nikdo neodváží tedy pokud si nemůžou dovolit cestu vozem, navíc duchů je hodně nevím jak se množí, ale jsem si jistý že budou schopní nahradit ztrátu kterou bychom jim byli schopni způsobit. Navíc postavit se duchovi žádá dost odvahy.“
Azriel to vidí moc jednoduše, myslí si že jsme nezkoušeli bojovat s duchy? Navíc Maecach mluvil často o svém snu takže mám pocit že k té situaci už došlo. Jenom ať Azriel zkusí přemluvit ostatní což půjde těžko když nepřesvědčil ani mně. Ano jsme závislí na černém zlatu, nemáme z toho radost ovšem je to zatím jediný způsob boje proti duchům. Azrielův způsob zní hezky, ale nemyslím si že by byl proveditelný. Když se blížíme k vodní stěně tak to cítím ovšem Azriel je na tom ještě lépe což poznám už podle toho jak se vypořádá s tím duchem, tohle jsem netušil vlastně jsem nevěděl v co věří on když pobývá zde v přírodě.
I přes jisté nedostatky ho za jeho odhodlání obdivuji.
Jsme na konci světa doslova jsou zde jenom stěny které nás obklopují, vybavím si mapu kterou jsem před odchodem z Erghanu viděl a která vznikla ještě před příchodem duchů. Nakonec narazíme na stopu něčeho co dřív někomu patřilo a pak najdeme i majitele tedy spíš to co z něj zbylo. Azriel si ho prohlédne, je vidět že ten ubožák měl zřejmě tu smůlu že předtím než přišli psi narazil na duchy, psi už našli jen prázdnou schránku která nebyla schopná se vypořádat s tím co se právě děje. Smutné ovšem ten muž zemřel už po odchodu duchů, potom najdeme stopy trojice která utíkala směrem ke špici trpaslík, člověk a dém, tenhle se zřejmě postavil něčemu většímu než byl schopný zvládnout. Sledujeme stopy a Azriel potom pokračuje ke skrytému průchodu v keři za kterým je pěšina která končí u dalšího keře. Křoví je umělé a je v něm ukrytá zmenšenina bleskové věže vypadá v provozu a nabitá. Potom si všimnu díry která vede dolů ovšem tohle bude asi místo na spouštění osob, ale kam? A potom přijde něco nečekaného jako by se mi vraceli vzpomínky a zaplňovaly prázdná místa která vznikla po zásahu duchem.
Ostružiny, maliny, Janike, Chloe, Patrick! Já si na to všechno opět pamatuju,jak je to možné?
Ne že bych se tím chtěl dlouho zabývat jsem nadšený a pokud bych znal vhodnou píseˇb tak bych jí zazpíval taky. Ovšem to není vše, já si uvědomuju, už zase můžu ... natáhnu ruku a soustředím se, jako by vše znovu zapadalo na své místo a mezi prsty mi začne prskat energie.
Blesk, já to už zase dokážu!
Jiskření zmizí a já se rozhodnu využít současné nečekané situace, dám ruku nad věž a nechám se energií které z ní proudí prostoupit. Potom zaslechnu že na mně někdo mluví.
Azriel?
Otevřu oči a chci se ho zeptat co to říkal protože ve stavu v jakém jsem se předtím cítil jsem ho neposlouchal. Ale on už vytáhl tu plošinu, myslím si že bychom se měli vrátit ovšem Azriel už je nedočkavý a chce se vydat hledat svého otce. Potom z křoví vyběhne Azrielův munal, ale kde je Maecach? Brzy ho zaslechnu jak nás volá a tak se vydá tím směrem, zeptal bych se ho co zde dělá, ale když tam dojmeme tak už to za mně udělá Azriel. Společně se vracíme zpátky ke věži a jak jsem čekal Azriel se nemůže dočkat až zjistí co je dole.