Když se práce rozjedou na plné obrátky, rozhodně nebudu nečinně přihlížet a modlit se za to, aby si nikdo nezadřel třísku. Pohotově vystřídám jednoho z chlapíků, když už umdlévá. Zrovna jsem tedy na "šichtě" s Rogadolem.

"Je to možné." Ucedím mezi zuby a nepřestanu máchat sekerou. "Tak jako ve společnosti, i v Církvi jsou lidé, co dávají svůj prospěch na oltář a utrpení druhých klidně obětují na misku vah. Už se asi nedozvíme, kdo draky zradil. Určitě nebyl sám. Já ale vím, že naše budoucnost tkví právě v tom, přivést je zpátky. Když ne Jediného, tak jeho ztělesnění."

Ano, tito všichni, aťsi třeba odpadlíci, přesto budou hrdinové. Tenkrát byli u znovuzrození, budou o nich vyprávět legendy. Tohle jim je třeba říct a přiložit tak pod kotel jejich snahy, aby nadšení nepolevilo.

Garro se činí a nosí drobné dary. Je jich už pěkná hromádka. Azriel s Dantem by mohli ještě ulovit něco většího. Pokud už tedy může "hmota" být bez života. Asi to není to samé, jako živá oběť, ale teď potřebujeme hlavně dostatek!

Mnu si mozoly a Nelwana hned přiklekne a něžně mi dlaně hladí a prohmatává. Stává se z ní kněžka. Byla kněžkou lásky, teď bude velekněžka Draka. Na ni možná čeká osud přesahující naši představivost.

Blíží se večer. Řeklo by se, rozděláme oheň. Teď ale nikdo nechce nechat ani polínko. Vždyť stálo tolik potu.

Hledání hmoty
„No nemyslím si že by trpaslíkům šlo právě o tohle. Nebo že by někdo věděl co se vlastně stane.“ pokusím se zastat Rogadola protože ptát se kdo za to může je stejné jako se ptát kdo pustil psy.
Není teď důležité kdo za to může, také bych se mohl zeptat proč původním úkolem nebylo oživit draky, ale najít nový zdroj černého zlata.
Mezitím se rozhodneme pokácet baobab což nebude snadné zvlášť když pořád nevím co potom s ním, toho jako složíme před toho draka se slovy tady máš hmotu? I když to by měl vědět Maecach, tedy aspoň myslím opět se vrátím k tomu proč tohle nebyl původní plán.
Neměli by něco podobného vědět? Proč mám pocit že mi pořád něco uniká?
Zjistím že Maecach o něčem mluví ovšem zachytím pouze začátek kdy mluví o přivezení přebytečných baterií z vozu a konec kdy se ptá té elfky na její jméno. No a po odpovědi té elfky už mám pocit že vím co jsem to vlastně cítil v té vzpomínce.
Ani byla to slepá víra jako u té elfky nepodložená ničím dalším, je možné ...
Ano je možné že černé zlato mělo mít původně jiný účel a možná že nečekali že k tomu dojde protože je to nejspíš nenapadlo. A později spoléhali na víru ostatních tak jako ... rozhodnu se tím zatím nezabývat protože mám pocit že běhám v kruhu. Teď nás čeká pokácení baobabu což zabere tak dva dny potom se uvidí co dál.

Práce se velmi brzy rozjedou na plné oprátky. Je to zvláštní. Všichni najednou táhneme za jeden provaz, i když ještě před chvílí jsme si šli po krku. Jako by i oni nakonec zaslechli drakovo volání. Tak nějak nanovo. Čistě. Rogadol má dokonce tolik sebedůvěry, že si před Garkinenem rýpne do církve. I když po tom všem, co se nám stalo... kdo ví. Samotného by mě zajímalo, jak se vlastně ten kněz teď staví ke své církvi. Všechny své kolegy i nadřízené by nejspíš hravě strčil do kapsy.

Přesto, že naše vzájemná spolupráce je velmi plodná, stejně se nepřestávám mít na pozoru před zbytkem posádky transportérů. Nevěřím jim. "Nechceš jet raději s námi, Garkinene?" Moc se mi nechce jet s nimi sám. No, v nejhorším to kdyžtak nějak s Garrem zvládneme.

Na špici společně nabereme všechno potřebné vybavení. U věže se zdržíme jenom na nezbytně dlouhou dobu, abychom vyzvedli baterii. S tím si snad Rogadol bude umět poradit. A pak rychle zpátky.

Garro se soustředěně věnuje shromažďování nebohých malých živočichů. Vždycky ho vděčně podrbu za ušima, ale jeho odhodlání je vážně obdivuhodné. Snad nikdy jsem ho neviděl tak dlouho o něco usilovat. Čekal jsem, že během prací se tu bude válet na sluníčku ve vyhřáté suché trávě. Kočičák nás ale všechny inspiruje. A tak v potu tváře kácíme a porcujeme starobylý baobab, abychom ho spolu s baterií, brouky, ptáky a hadem nabídli drakovi k utvoření potřebné hmoty.

Vzácná shoda

A tak jste se dali do práce. Naprostá nezbytnost nářadí z tábora se projevila záhy. Sekyrka a pila, které byly ve vozech, se hodily maximálně tak na pokácení a nařezání menší soušky..

Ať už tam zašel kdokoliv, práce dala nesourodé skupině konečně jistou jednotu a cíl. Rogadol se ukázal jako opravdový inženýr velice schopný celou práci organizovat tak, aby šla mnohem rychleji i vytrvale zabrat tam, kde druhým docházejí síly.
"Je to pověst. Trpaslíci přišli na to, jak černé zlato zpracovat, ale nebyli těmi, kdo s tím přišel. Byla to... církev."
Na chvíli jste zapomněli na nejednotnost a spory. Prostupuje vás jistý uklidňující pocit, že věci zase běží správným směrem.

Snad jedině Dante má stále pochyby, aniž by je dokázal přesně vysvětlit, aniž by měl nějaký lepší nápad. Práce budou trvat jistě nejméně dva celé dny, včetně doručení baterií z vozů, možná i z věže u dolu. Co dál? Co s flétnou? Co s elfkou? Lovit a sbírat další hmotu? Munal se z nějakého záhadného důvodu této činnosti věnuje s velkým nasazením a už svému příteli Azrielovi přinesl malou sbírku ptáčků zpěváčků s prokouslými hrdélky. Také jednoho písečného hada.

-----

Elfka se nehodlá představit. "Dejte mi, pane, nové jméno, prosím, nechci již mít nic společného s tím původním."

Elfka mi masíruje zezadu krk. Je to uklidňující. Další uklidňující konstantou jest munal, který si hraním získává naši pozornost. Hned po Dantově proslovu. Ten byl uklidňující asi jako chřestýš ovinutý kolem vašeho kotníku. Ačkoli... Několk faktů do sebe zapadlo vskutku perfektně.

"Takže za všechno můžou trpaslíci?" Hodím očkem po Rogadolovi, který se při zmínce o souvislostech s černým zlatem a uvězněním draků zdá být ještě menším. Odfrknu si. "Nemůžeme přece všechny házet do jednoho pytle." Leda Drakovi...

Je třeba jednat. Dokud máme tuhle sebranku k ruce. Pokácet baobab nebude hračka. Ale zkusit to je určitě dobrý nápad. Otočím se tentokrát na řidiče, neboť jsem z Azrielova počínání pochopil, že je teď něco jako jejich mluvčí. "Máte potřebné nástroje? Aspoň něco, s čím by se dalo začít?" Nechce se mi je vést k prameni. Tam sice bylo vybavení a ne špatné. Ale na jejich loajalitu bych zkrátka stále nevsadil ani tři týdny starou ponožku. V nejhorším bych tam poslal jen řidiče s Azrielem. Mohli by dovézt i tu baterii, která už nemusí plnit obrannou funkci. Naopak. Když se tam nastěhuje nějaké zvíře nebo duchové, tak ať. Ačkoli nejlépe by tam bylo nejspíš jen netopýrům.

"A dali by se dovézt také zbylé baterie z přebytečných vozů. Zvládnete to? Já zkusím chytit nějakou zvěř s pomocí Danteho a..."Došlo mi, že ani nevím, jak se elfka jmenuje. Říkali jí "ona" a možná také něco jako "bestie", ale tak ji oslovovat nehodlám. "Jak se vlastně jmenuješ, má drahá?"

Hledání hmoty
„Protože se mnou ten drak spojil a protože na rozdíl od vás nejsem zvyklý na vize a zjevení a tak mi nějakou dobu trvalo než jsem si to všechno poskládal.“odpovím Azrielovi, ten potom zavolá toho munala nevím přesně proč ovšem ten munal začne honit brouka v trávě.
Ano svěřme to munalovi, jistě já i Maechach jsme byli vlky, ale to neznamená ...
Vypadá to že můj proslov uchvátil i ostatní a mně se teď nechce připomínat že to byly moje pochybnosti které měli zachránit nejen je, ale i všechny ostatní rasy od nastolení nové dračí nadvlády. Azriel pak navrhne pokácet strom a to by mohlo být řešení a tak dodám:
„Dobrá, ale čím ten strom pokácíme?“
Vypadá to že se budeme muset vracet ke špici a pokud tam najdou černé zlato, no děj se vůle vaše pokud do toho nebudeme zahrnuti přímo my a nedojde k dalšímu boji.
Proto bych se radši cestě tam vyhnul.

"Hodnej kocourek," škádlím Garra, zatím co ho drbu za krkem. Spraží mně za to zlým pohledem, tak chvíli jen tiše pokračuji v drbání. "Stromy, jo? No, jak myslíš. Díky, kamaráde."

Pak se narovnám a promluvím ke všem okolostojícím: "Drak potřebuje hmotu. Vypadá to, že by se daly použít baobaby místo..." záměrně se zastavím pohledem u našich nových "přátel" z transportéru, "...jiných možností." Nadále se snažím udržovat oční kontakt, což pánové pravděpodobně nevydrží. Potřebuju, aby mi pomohli. Nejlépe řidič. "Chci zkusit pokácet jeden ze stromů a nabídnout ho drakovi. Kdo jde se mnou?"

Dantemu ohromeně naslouchá celá společnost.
"Jezdci?"
"Tak proč ho nechce... " zamumlá si pod vousy Rogadol.

Elfka se podívá na Azriela a roztomile pokrčí rameny. "Nejsem si jista, jak jsem to myslela, ale hádám, že Garro by stejně jako já nebo vy nebyl vhodnou hmotou. Je příliš .... lidský." Se zadostiučiněním se krátce ohlédne na řidiče, než se s netajeně zbožňujícím výrazem zahledí zpět ke svému svatému obrazu, Garkinenovi. Soustředěně sleduje jeho rty, vděčná za každou slabiku, kterou vysloví, připravená splnit každý pokyn.

Garro se konečně věnuje Azrielovi. Podívá se na něj a přihraje mu brouka. Podívá se na brouka, na Azriela. Pak se nonšalantně vydá k nejbližšímu baobabu a začne si o něj brousit drápy. Ne tím způsobem, kdy si chce nabrousit drápy. Tím způsobem, kdy na sebe chce upozornit. Znovu si zkontroluje, zda jej Azriel sleduje a hned svou akci zopakuje. A vzápětí se (naprosto marně) pokusí ulovit jednoho z méně opatrných pískově hnědých drobných ptáčků, kterých tu bývá na stromech celkem dost, nejsou-li rušeni hlukem v okolí. Po tomto vystoupení se vrátí k pánovi a lísá se v očekávání důkladného podrbání.

Ohromeně poslouchám, co Dante vypráví. "Jak tohle všechno víš? A pro jsi nám to neřekl dřív?"

Garkinen je na nás pěkně naštvaný, ale zatím to drží na uzdě. A má pravdu, měli bychom se začít snažit.

"Garro!" Zavolám svého čtyřnohého přítele, aby se konečně přestal kočkovat s kurýrem. "Kamaráde, potřebujeme najít hmotu pro toho draka. Zvládneš to?"

Munal se na mě chvilku dívá, jako by nevěděl, která bije. Já moc dobře vím, že mi rozumíš, ty mála potvoro. Nevěnuje mi žádnou pozornost, a místo toho začne v suché trávě honit tlapkou nějakého brouka.

"Počkat!" Zaraženě se obrátím na elfku. "S tou hmotou - nemyslela jsi Garro, jako... Garro? Že ne?"

Most přes minulost

Maecach to nakonec to vzal lépe než jsem čekal a co se týká mně cestou sem jsem měl možnost o tom přemýšlet a už vím co mi unikalo. A také jsem klidnější po jeho ujištění ať si každý věří v co chce, ale jak začít. Jak mám říct že já, obyčejný kurýr jsem nyní na stejné úrovni jako on.
„Ten drak se se mnou spojil podobně jako s tebou, byl jsem překvapený protože přece jenom ty jsi kněz. Ty jsi sloužil mši .... Ale to co jsme viděl ... viděl jsem se jak letím na drakovi a pak přistáváme abych ho mohl nakrmit. A to co jsem cítil byl strach, ne víra a pokora jako u tebe, ale strach obyčejných lidí ... ale možná jsem si to špatně vyložil. Bylo toho mnohem víc, cestou sem jsem měl možnost o tom přemýšlet a jednotlivé věci začínají do sebe zapadat. Takže nyní stojím za tebou, příteli protože to co máš v úmyslu udělat nejspíš obnoví minulost na kterou jsme zapomněli protože si to přálo něco co nás dalece přesahuje.“
Ano to co teď říkám může znít poněkud zmateně, ale mám stejně naléhavý hlas navíc Maechach může poznat že to co říkám myslím stejně upřímně jako předtím.
"Ale asi bych měl začít od začátku, kdysi dávno draci uzavřeli dohodu s lidmi že je budou chránit a na důkaz toho vznikli jezdci. Jednalo se o spojení draka a jisté osoby ovšem potom trpaslíci přišli s černým zlatem a lidé byli uchváceni. A to tak že je nakonec napadlo něco co by dřív bylo naprosto nemyslitelné že se obejdou bez ochrany draků. Tato myšlenka se šířila jako požár mezi těmi kteří se draků obávali a také zde šlo o chamtivost těch kteří tento strach přiživovali. Mluvili o tom že mají v úmyslu lidi osvobodit od nadvlády draků, navíc nám trpaslíci neřekli o černém zlatu vše buď proto že to nepovažovali za důležité nebo si chtěli nechat jisté věci pro sebe. Ale černé zlato bylo jen spouštěč dalších událostí, jak slábla víra v draky lidé zapomínali a v tu chvíli se nejspíš objevila jiná prastará síla která chtěla tento svět pro sebe. A draci nějak potřebovali víru ostatních aby mohli zabránit tomuto uvěznění, kromě několika věřících jste však zbyli jen vy Církev Jediného Draka Stvořitele, ale i vy jste však zasaženi vzniklými událostmi. A i když vaši víru nepoznamenalo přerušení kontaktu stali jste se nakonec opatrovníky střípků minulosti na kterou si málokdo pamatuje. Byli tu totiž duchové, duchové měli být předvoj té prastaré síly buď je sama vypustila se objevili když byla porušena stará rovnováha, buď těžením černého zlata nebo uvězněním draků. Tím si nejsem úplně jistý, ale mám pocit že to spolu souvisí, duchové měli být její invazní silou ovšem lidé se jim odmítly postavit a radši se schovali za hradby města a za ochranu černého zlata. A bez předpokládaného přísunu potravy pro duchy nad nimi ta síla nakonec ztratila kontrolu ovšem i tak svého vítězství dosáhla protože to že se prostor za hradbami města nechal duchům zajistilo že se tak nikomu nepodaří osvobodit své bývalé ochránce.“
Domluvím a počkám až si to Maechach přebere, snažil jsem se to pojmout tak by to bylo srozumitelné a já ho nezahltil moc informacemi nebo spekulacemi. No pak tu je ještě moje úloha kterou jsem nakousl a ke které se snad později dostaneme.