Most a vůz a příroda

”Tak rozvážně na to zřejmě nepůjdeme…” povzdechnu si pro sebe a vydám se i s Garrem za lordem. ”No, snad to nějak půjde…”

Pomalu, rozvážně a ostražitě kráčíme po mostě. Vypadá vcelku zachovale. A ta výška, výhled. Přijdu až k okraji mostu, opatrně se opřu o zábradlí. Zřejmě stále drží… Já si ale musím odskočit.
A tak se kouknu na Danta s Maecachem a když vidím, že se zrovna dívají jinam, rozhodnu se svou potřebu vykonat dolů z mostu. Rozšněruju si svoje gaťata, sundám si je ke kolenům a spokojeně vypustím pramínek. ”Z mostu jsem ještě nikdy…” a tak sleduji, jak pramínek padá níž. vzdaluje se. A tam, kde zjevně končí jeden mostní oblouk zachytává ty kapičky poryv větru a rozprašuje je do mlhy, která se ztrácí v prázdnu. ”Krása..” žasnu. ”Nekonečný koloběh života. Nakonec to stejně asi skončí v té řece a bude s ní putovat až kamsi do dáli…”

Sleduji tok řeky, zatímco se oklepávám a hle! ”Co to tam je?” To už z řeky vyjíždí vůz a před něj padá strom. ”Koukejte, koukejte!” volám na Danta s Maecachem a rychle si zase nasazuju kalhoty zpátky. ”Myslíte, že je dostanou? Neměli bychom jim pomoci?”

Banditi na obzoru a nechtěná pomoc poutníkům od císaře

Lord zavelel, sám šel příkladem a tak jste vyrazili. Slezli jste na cestu k mostu, ostražitě ještě jednou přehlédli terén. Vzduch čistý.

První polovina mostu je stále ve velmi dobrém stavu. Kolem poloviny začíná občas chybět nějaký ten kus zábradlí. Na konci zjevně chybí i kusy dláždění. Větší a větší. Kousek za polovinou, tam, kde hluboko pod vámi zuří řeka, se otevírá pohled kolem skály na pokračování říčního koryta a kus široké vodní lesknoucí se plochy. Tam někde je pravděpodobně brod. A shodou okolností se z vody právě vynořuje monstrum jedoucí na pohyblivých pásech. Z té dálky působí vůz maličký, třpytí se jasnými barvami, jimž vévodí modrá a bílá. Jeden z vozů samotného císaře. Vozu do cesty hned u břehu náhle padá strom. To už nebude shoda okolností..

Most před vámi je ke konci dost děravý, ale s trochou obratnosti a opatrnosti to není žádnou překážkou. Když budete chtít, snadno dosáhnete posledního mostního pilíře.
Z něj vede k protější skále lano. Provazový žebřík tu je také, jenže je volně spuštěný podél pilíře dolů. Trochu nečekaná nabídka.

Rozhodně jste za řekou, jen byste se nevyhnuli velmi náročnému šplhání či obcházení skalních útesů.

Dante snad má zkušenosti s nošením kočkovitých šelem? Nemyslím. Na druhou stranu Azriela chápu. On by si byl raději zaplaval. Tak ať se milý průvodce snaží.

Dlouhou chvíli si i já prohlížím most před námi. Vzbouzí ve mně hrdost na příslušnost k inteligentní rase. Kolik úsilí stálo tohle naplánovat, natož zrealizovat stavbu? A jak dlouho to tu již stojí neužívané. Tedy pro původní účel.

Z našeho úkrytu jsme během pozorování na druhé straně žádný pohyb nepostřehli. To ovšem nemusí znamenat, že tam není ukrytá hlídka.

"Pokud by se Dantovi něco stalo, mapa ti nepomůže. Takže s tím se rozhodně teď nebudeme zdržovat.
Žádný pohyb. Možná tam opravdu nikdo není. Tak často tu nejspíš nikdo nechodí, aby se vyplatilo na něj číhat. Ale kdo ví. Musíme být samozřejmě opatrní.
S ústupovou cestou bych si nedělal starosti. Půjde-li někdo za námi, uvidíme ho stejně dobře, jako on nás. Každopádně je třeba, aby bylo světlo, takže do tmy čekat nebudeme.
Ani plížit se a šplhat po něčem, co nevím jak vypadá, také odmítám. Jestli to tudy jde, chci být do večera na druhé straně.
Jestli tam někdo je, zjistíme záhy."

Po těch slovech si hodím batoh na záda a odhodlaně vykročím na most.

Most

”To je… krása.” pronesu užasle s otevřenou pusou. Města ani jiné lidské výtvory sice nemusím, ale tahle stavba působí opravdu majestátně… ”Tak jsme to viděli a můžeme jít jinam. No dobře, stejně by mě zajímalo, jak to tenkrát asi stavěli?”

Nicméně i přes nádherný výhled, ”Dante, ty slaďoučkej romantiku!”, bych se raději ihned otočil a šel přes brod. Ovšem byl jsem již dříve přehlasován. A je pravda, že Dante by měl zdejší místa znát lépe než já. A také bude zjevně blázen do staré architektury…

”No, takže pokud chcete tudy opravdu jít... zaprvé budeme na tom mostě skvělý cíl. Za druhé budeme z široka daleka vidět…Navíc, jak půjdeme, budeme mít jen jednu ústupovou cestu. Na rozdíl od brodu, kde bychom mohli utíkat do všech tří světových stran… Takže bych nejdříve důkladně prohledal tuto stranu mostu, aby nám někdo v případě potíží nezastoupil cestu, nebo nám jen tak nečekaně nevpadl do zad. Také bych počkal na noc nebo na večer. Pod rouškou tmy se mi zdá přechod mostu bezpečnější. Snad by nemusel svítit měsíc, co myslíte?” zamyslím se a potom dodám: “A také bych zkusil zjistit, jestli nás na druhé straně někdo čeká. Ve volnu si můžeme odpočinout, udělat ty nosítka… to nechám na tobě, Dante, já s nošením tohoto macka zkušenosti nemám. Krom toho, myslíš, že bys mi ještě mohl nakreslit tu mapu, kterou jsi mi slíbil? Jak jsi říkal, kdyby se ti něco stalo... ” vytahuju dopis a ještě jednou si ho čtu, abych si ho dobře zapamatoval, pak ho podám Dantemu s očekáváním, že by mi ji mohl nakreslit.

"Staré zlaté časy a pozoruhodný klid," řeknu po delší chvíli svorného zírání kupředu. Nespěchám dál; jestli se rozhodneme překonat most, bude lepší, když budeme odpočatí.
"Jeden by až řekl podezřelý klid, ale... hmm." Ale proč být paranoidní. Třeba se duchové a banditi vyřídili vzájemně a svorně nám tak pročistili cestu kupředu. Maně podrbu Gaaru, který se vecpe mezi nás, za ušima. Snaží se zjistit, na co se díváme, ale drbání si nakonec užívá mnohem víc než architektonický skvost.
Já sám si most prohlížím s nemalým zalíbením. Mám rád tyhle důkazy lidského umu a schopností. Vůbec si nedovedu představit, jak mohla podobná stavba vznikat, kolik dala práce, plánování... jaké ohromné množství lidí se na ní muselo podílet.
"Kdo by měl proti cestě dál námitky, nechť promluví teď, nebo ať mlčí navěky," uchechtnu se trochu a obrátím se k těm dvěma. Přes řeku musíme tak jako tak a žádná cesta není dobrá.

Most přes Sibagh

Dante vás zavedl cestou do prudkého svahu nahoru nad rokli. Několik desítek metrů metrů pod vámi se k úpatí mostu napojuje stará cesta. Zakousnutá do boku kopce.
Most. Kdo tu stavbu ještě neviděl, bude jistě překvapen její velikostí i krásou. Eghanský hlavní most je jistě delší a širší, ale to je všechno. Tohle je něco jiného, spíš to připomíná starý Eghanský chrám, který musel vzniknout v podobné době. Vysoké elegantní oblouky se tyčí do ohromné výšky. Stavitelé ze starých časů svému řemeslu zjevně rozuměli.
Také je celkem překvapivé, že není vůbec vidět řeka, je zcela zastíněná korunami hustě rostoucích stromů. Zato slyšet je dost. Nepřetržitý hukot dává jasně najevo, že proud je v těchto místech silný a dravý.
Koryto řeky zde má sotva dvacet metrů, až o pár kilometrů níž se rozlévá do údolí. Tam někde vede dnešní trasa vozové cesty s brodem.
Poslední oblouk mostu zcela chybí. Od pilíře vede nějaké vlákno ke skále naproti, z té dálky ale není jasné, jestli je to jen lano nebo provazový žebřík.

Ani po dlouhých minutách pečlivého pozorování se nezdá, že by v dohledu kromě vás byli nějací další lidé nebo snad dokonce duchové.

Pohled z druhé strany:

Jak funguje boží přítomnost?

Ten polodivoch přece musí vyznávat něco... přírodu, možná nějaký živel, kočičí bohyni se třemi ocasy, co já vím.
Ale boží přítomnost prostě musí alespoň občas pocítit každý. Nebo ne? Možná je to něco, co je dáno právě především těm, kteří Bohu svůj život zasvětili, oddali se mu a propojili s ním svůj osud. A skrze jejich kázání na zemi a pomocí jejich působení můžou Boha i ti ostatní, třeba i bezvěrci, pocítit také.

Vysvětlovat mu, jak se to s tím drakem mělo, je také složitá záležitost.

"Přivolal, nepřivolal. To je věc pohledu. Podívej, já věřím. Věřím v Něho skálopevně a důkazy k tomu žádné nevyžaduji. Jsem přesvědčen, že to bylo boží znamení, protože Drak nás chtěl ochránit. On mě vidí. Ví o mém poslání. Ostatně, je v Jeho jméně. Proč tak okázale? Třeba to bylo nutné, aby to odlákalo duchy. Ale možná to bylo spíše pro vás dva."

---

Šelma v nosítkách. Hmm. Domestikovaná možná. Sestře u nohou občas nějaký ten chlupáč polehával, když se nechala vyvézt na projížďku či nákupy. Tohle je stále divoké zvíře se svými instinkty. Věřím, že vodu by zvládlo lépe. Ale to musí nejlépe vědět jeho dvounohý přítel.

"Dante ta místa na rozdíl od nás již viděl. Zkusme to po jeho. Můžeme to obhlédnout a na místě ještě přehodnotit nebo tam náš plán lépe promyslet. Kvůli zvýšenému riziku banditů bych navrhoval se připlížit na dohled a chvíli místo pozorovat. Možná je tam lepší krytí, ale jistě i výhodné pozice k nenadálému přepadu."

Moment, moment. Já se nechci nechat vláčet na laně!
"Pro Garru můžeme snadno z lana a náhradní košile vyrobit nosítka," nadhodím s jistou nadějí v hlase.
"A most je blíž než brod, nezajdeme si tolik. Jistit se lukem můžeme stejně dobře na žebříku jako přes řeku, zato nebudeme muset sušit všechny naše věci." Boty schnou dlouho!
Ne že bych si dělal moc nadějí. Vypadají zaujatí a jsou dva proti jednomu - pokud bychom náhodou předstírali, že tu má smysl názor většiny. Azrielovi se navíc při slově voda podezřele lesknou oči, leda by to způsobil ten doušek vína? Přišlo vhod.
S bandity je ale nepotěším.
"Tam těžko něco odhadnout, jsou jako plíseň, jejich počty rostou a znovu upadají, záleží na aktivitě duchů a odhodlání obchodníků si platit dobrou ochranu. Třeba budeme mít štěstí a nepotkáme je vůbec."
Říkám to sice jako možnost, ve skutečnosti tomu ale příliš nevěřím. Ale možnost to je! A připadá mi čím dál sympatičtější tisknout se před jejich šípy za kamení, než se při útoku plácat ve vodě.

Pán draků

Když Dante zmíní elementála, spadne mi kámen ze srdce. ”Takže nejsem blázen!” Viditelnou úlevu vystřídá na mé tváři znepokojení, když si uvědomím, že nám možná pořád hrozí nebezpečí. ”Mohl by nás elementál sledovat? Jak jsou asi chytří? Může být někde poblíž?”

Dante si však evidentně také není jistý tím, co přesně viděl, a tak se obrací svou otázkou na lorda. ”Počkat, ‘můj pane’?” dochází mi až teď slova, kterými Dante Maecacha oslovuje. Snad je to tím, že konečně nepospícháme Divočinou, a tak si všímám i “detailů” v mezilidských vztazích, které jsou pro mě jak španělská vesnice. ”Je Dante lordův sluha? Nebo snad otrok? Poddaný - co vlastně to slovo přesně znamená? Vždyť říkal, že je kurýr. Snad mne nemá v úmyslu taky zotročit…” Přejíždím pohledem z jednoho na druhého. A proč lord vytahuje alkohol?
”Tak otrok to zjevně nebude. Možná, že je Dante ochočený stejně, jako si já ochočil Garra. A teď jsou z nás přátelé, jako z těchto dvou. Jak jinak donutit déma - tvora, co má svobodu a přírodu v krvi - aby říkal - ne, to oslovení je pořád prazvláštní....” spekuluji v duchu, když se Maecach dělí o víno s Dantem.

”Ale já alkohol nepiju…” protestuji mlčky, ale neodmítnu a polknu jeden malý doušek této ďábelské tekutiny, z opatrnosti, abych lorda neurazil. ”Děkuji.”

I Maecach zřejmě viděl totéž co já, tedy draka. ”Drak? Jistě, vypadalo to tak. Boží přítomnost? Tím už si nejsem jist. I duchové utíkali, nemyslím si, že bych tu ‘boží přítomnost’ toužil poznat na vlastní kůži.” Pozoruji Maecacha, který vypadá vcelku spokojeně. Bude to asi těmi vznešenými slovy o Drakovi a boží přítomnosti. Zjevně na něj má stejně blahodárné účinky, jako na mě Matka Příroda. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že by náš lord jakoukoliv nevysvětlitelnou záhadu nazval stejně.
”Jak asi ta boží přítomnost funguje?” uteče mi.

Tohle jsem neměl říkat. A tak se zatvářím - já tomu říkám “nevinně pitomě” a doplním:
”Ten drak, toho jsi zavolal ty...” Sám jsem svou otázkou překvapený.
”Vlastně, bylo by skvělé mít mezi sebou někoho, kdo vládne drakům! Snad proto mu Dante slouží. Už mi to všechno začíná zapadat!” ”můj pane?” dodám obdivně. ”Ale mohl to taky říct dřív. Nedíval bych se pak celej den přes rameno, v obavách, jestli to za námi nejde. Každopádně ale musí vládnout pekelně silnou magií...”

později

”Dobrá tedy, běž ty…” usměji se na Danteho, který se nabízí, že půjde lovit. Snad se mu poštěstí přinést něco moc dobrého! ”Garro, chceš jít s Dantem?” ptám se kocoura a rozhodnutí nechávám na něm.


”No, já bych šel raději přes brod. Ten lanový žebřík s Garrem půjde asi dost těžko. Jen nevím, jestli pana Garkinena nebude ta zbroj táhnout ke dnu…” zamýšlím se při pohledu na výzbroj našeho draka. ”A kmen vůbec není špatný nápad. Alespoň za mě můžu říct, že ve vodě se budu cítit mnohem lépe, než na lanové žebříku. S vodou bych nám to mohl ulehčit…”

Je po dešti. Vzduch se pročistil. Tak zase připnout zbroj, důkladně vysypat všechen písek z bot, dotáhnout příslušné popruhy na batohu a vydat se dál. Tentokrát jsme nešli ani zdaleka na pokraj mého vyčerpání. Až jsem překvapen, jak to šlo. Pořád velká zátěž, to ano. Ale některé svaly možná už začínají chápat, co se po nich vyžaduje.

Chystáme se k utáboření a tu příjde řeč na onen úkaz, jenž zjevně nedal spát ani jednomu z nás. Vytáhnu měch s vínem a podám jej nejprve Dantemu, který se otázal přímo mě. Pokynu, aby se podělil i s Azrielem. Zahledím se do dálky, ale pravím pevným hlasem, ve kterém nejsou známky jakékoli pochybnosti.

"Inu, byl to přeci Drak!"
Pohlédnu střídavě oběma do očí a mírně pokývám hlavou.
"A ano, viděl jsem už něco podobného. Ovšem každé setkání s boží přítomností je jedinečné."

Pak si loknu také. S neslyšným svatým slovem na rtech. Načež měch zazátkuji a opět schovám. Tímle se plýtvat nesmí a oba dva démové by jinak mohli nabýt dojmu, že bude další kolo.

Pokud můžu přispět nějakými zásobami k vylepšení večeře, učiním tak. Dante ví nejlíp, co s sebou vláčím. Vypráším si plášť a oklepu usazený prach z oblečení i deky. Ošetřím i meč, spíš ze zvyku, čistě rutinně, než že by to opravdu potřeboval. Přetřu ostří hadříkem nepuštěným v kvalitní esenci z černého zlata.

Tu přijde na řadu plánování zítřka. Most nebo brod. Obojí zní riskantně. Ale nakonec se zdá, že nemáme příliš na výběr.

"Jak dlouhý je ten úsek, který je třeba zdolat? Mohl bych si tě k sobě přivázat lanem, a i kdyby ses nedokázal udržet nad vodou, nevzal by tě s sebou proud a já tě vytáhnu. Pokud tedy ta říčka není příliš dravá. I tak by se to za pomocí nějakého plovoucího kmene dalo zvládnout. Uvidíme na místě. Navíc nás tuhle Azriel může pokrýt lukem. A pak my z druhého břehu zase jeho. Jak početná a jak dobře vyzbrojená může taková skupina banditů být?"