Vesnice Splavy – 28.Mahena dopoledne – Falgo a Bolgar

Díky.
Povídá Ethan a mince zmizí tam co ty předchozí. Pak chvíli přemýšlí nad Falgovím dotazem.
Horní Randol, povídáš? Tam... tam... hmm... myslím, že tam mají nějakého trpaslíka.
Promne si nos.
Jo, určitě tam maj trpaslíka. Jméno si nepamatuji, měl by být nějaký starší, ale zkušený.
Peter se o něm zmínil při nějaké příležitosti, že ho tam mají. S kladivem to prý umí, opravuje vše co se jim tam rozbije a že to byl nějaký voják.
Jo, Peter říkal, že dokázal opravit i meč nějakého jejich vesnického hlídače nebo strážce. Třeba já bych spravit meč asi nezvládl. Možná jo, nejspíš ne.
Pokrčí rameny.
Víc ti neporadím, uvidíš až na místě. Ale z toho mála co jsem o něm slyšel bych řekl, že připevnit trochu plechu a nýty na zbroj zvládne.
No a kdyby jste u něj nepochodili, tak v každé vsi bývá nějaký kovář a dostavník končí v Darasinu, tak tam určitě.
Pak se s vámi rozloučí a vy se vydáte zpět ke krčmě.

V obchodě


Obchodník mě sice nijak zvlášť nepotěší, jenže lepší je pro mě, se těch věcí zbavit než je sebou tahat.
"Takovejch ještě bude."
na otázku, jestli nemám lebku jen zavrtím hlavou.
"Ale je dobrý to vědět, že bys te jí koupil. budu na to příště myslet."
Odpovím ještě, seberu svých pár mincí a odcházím k dostavníku.
"Tak tedy díky a mějte se."
Rozloučím se při odchodu a už si to mířím k dostavníku. Když tam dojdu, jsem tu první a tak pokecám s vozkou, uložím si věci a po chvíli se pohodlně usadím v dostavníku a čekám na přátele.

Kovárna

No, ty jsi ale vtipnej.
Povídám kovářovi.
My nemáme ani dost stříbra, natož zlata. Být potulným dobrodruhem nevynáší tolik, co bys čekal.
Hmm...
Nebo spíše nemáme štěstí na pořádnou kořist.
Podívám se na Bolgara.
A když už něco získáme a prodáme, druhý den to vykoupíme zpět. Hehe..
Ale jinak máš pravdu s tím okováním zbroje. Rozhodně si to zkusím zařídit, až bude nějaký čas a schopný kovář.
Podrbu se na hlavě, opatrně..
Ty hele, Ethane, míříme do Horního Randolu, asi nevíš, jestli tam mají někoho, kdo by to okování zvládl?
Pak seskočím ze špalku a poberu své věci.
Jojo, už jdu. Jídlo na cestu, říkáš? To se bude hodit.
Počkám ještě na kovářovu odpověď a pak se s ním rozloučím.

Nákup
"No samozřejmě, že jsem ti to nechtěl sebrat zadarmo, Tady jsou peníze."
Vytáhnu měšec a začnu odpočítávat
"Tak tady je 7 za palici a 5 za štít, a děkuju za úschovu přes noc haha."
poté co kováři zaplatím si upevním štít na záda a palici přes něj.
" jasně zbroj přijde na řadu příště."
Obrátím se k Falgovi.
"Tak co, půjdeme?"
"Krčmář má ještě připravené jídlo na cestu, tak ať to stihneme vzít"

Vesnice Splavy - U kovárny – 28.Mahena dopoledne – Falgo a Bolgar

No chtít budu, to je jasné.
Povídá se smíchem Ethan.
Pokud si to dobře pamatuji, tak za palici jsem vám vyplatil sedm stříbrných a za štít pět.
Pokrčí rameny.
No, byli to ty nejlepší kusy z té hromady co jste sem dotáhli.
Podívá se po trpaslíkovi a pak se otočí zpět na Bolgara.
Jako to má pravdu.
Začínáš vypadat jako válečník. No, dobře, ještě je co zlepšovat, ale i tak je to lepší než předtím.
Podrbe se na tváři.
Pořádná přilba, sehnat kovovou zbroj. Třeba šupinovou nebo plátovou, tam už takový rozdíl v ceně není a no, lepší boty.
Ukáže na Falga.
A ty nárameníky jsou taky dobrá věc.
Ale pokud není dost zlata, tak nejrychlejší a nejlacinější způsob, jak si vylepšit obranu jsou alespoň kožené nárameníky a nechat si u zbrojíře nebo zkušeného kováře tu koženou zbroj pokrýt nýty a plíšky. To moc nestojí a rozhodně to zvládne nějakou tu ránu zastavit nebo alespoň zpomalit.

Kolar - U obchodníka

Tak dávej.
Vezme si od tebe obě vlčí kůže a důkladně si je prohlédne.
Vidíš? To je přesně to o čem mluvím. Díry po šípech, dobře to ještě jde, ale tady je to proseklé od meče nebo sekery. A proto dávám jen pět měděných za kus.
Ukáže ti otvor v kůži tím, že jím prostrčí ruku. Pak po stole chvíli honí vlčí zuby.
Ach jo..
Povzdechne si a zaloví v měšci.
Stříbrňák za kůže a vosm měděných za zuby.
Posune kovová kolečka po stole k tobě.
To jsou kšefty. Lebku asi nemáš co? Myslím jen lebku. Čistou, vybělenou a s kompletním chrupem. Bez poškození. Vzal bych ji za tři stříbrný.
Podívá se na tebe s nadějí, ale asi je mu jasné, že kdybys ji měl, asi bys ji již nabídl.
*****
Získáváš 1 stříbrný a 8 měděných.

Kovárna

Když tak chvíli sleduji Bolgara, jak okolo sebe mává palicí, dojdu si pro meč a také si zkusím pár výpadů.
Tak stejně se budu držet vzadu a spíše střílet.
Poplácám se po „obrněném“ břichu.
Nebo vlky. Na ty jsem meč použil.
Prohlédnu si čepel, ale neshledám na ní nic co by bylo potřeba opravit.
Ha, jako nová.
Pak si sednu na špalek a sleduji kováře s barbarem.
Vypadáš o dost nebezpečněji než s těma klacíkama.
Povídám Bolgarovi.
Času dost, máme ještě tak půl hodiny. Pak jdem na dostavník.

U obchodníka


Po tom, co mi obchodník zdělí se moc šťastně netvářím, ale jelikož mě to vše jen zatěžuje, tak na to kývnu a začnu obchodníkovi podávat kůže a tesáky.
"tady jedna kůže další, nějaký ty tesáky. Jo a ten luk s toulcem, ten si nech taky. stejně bych ho jinak tady za rohem hodil do trávy."
S úsměvem mu podám luk a toulec a poslední tesák, který se schovával na dně vaku.
Za svojí prací si stojím, jenže si nejsem úplně jistý čistotou skolení vlků a tudíž i kvalitou kůží.
"No co, každej měďák se počítá a jinak by mi to stejně k ničemu nebylo."
Ještě chvíli dumám, jestli jsem nechtěl něco koupit nebo jestli nechtěli ostatní něco koupit. Ale hned mě nic nenapadá a tak jen čekám, s čím na mě vyrukuje obchodník.

U kováře
Poslouchám pováře a když přinese palici a štít, zamyslím se.
Natáhnu po nich ruce a potěžkám je.
"Abych nebyl jak pochodující zbrojnice. Ale jo to půjde. Oštěpy do rukou a při boji hodit nebo odložit. tesák nechám u pasu, na záda půjde štít a přes něj palice..."
Sundám oštěpy a poodejdu a zkusmo se rozmáchnu palicí, se štítem v druhé ruce...
"To vypadá dobře, má fakt dobrý švih..."
Ještě chvilku uvažuji a pak odpovím.
"Jako palici a štít busdu nosit na zádech ale to co říkáš určitě půjde." Oštěpy buď vrhnu nebo odbodím a pak si stáhnu palici a štít ze zad.
Co za ně budeš chtít? nějak si vzpomínám že jsme ti toho dávali víc anevím na kolik jsi cenil tohle..."