Salaš – 27.Mahena odpoledne

Netrvá to zase tak dlouho a oheň je uhašen, zašlapán či zaházen zeminou. Petr ještě chodí okolo, kontroluje stavbu a likviduje poslední zbytky hořící trávy a zašlapává doutnající oharky.
Teda, měli jsme fakt kliku. Tedy, díky vám to tu neshořelo celý a to, že jste pobili a zahnali bandu skřetů, to vám vesnice nezapomene.
Chvíli ještě chodí okolo a kontroluje okolí.

Hele, počkejte tu, doběhnu pro nějakou pomoc. Musím starostovi říct, co se tu stalo a přivést chlapy, aby to tu dali do pořádku a vykopali v lese pořádnou díru na ta těla.
Nerozhodně přešlápne.
Zvládnete to?
Tak do hodiny jsem zpět a pošlu sem kluky s vodou, pitím a pár obvazy co mám doma.
Když nikdo nic nenamítá, opře lopatu o boudu a rozběhne se zpět do vsi.

Vy se mezitím věnujete ošetření ran.
Vyčistit, vypláchnout vodou a pak nějak ovázat. Nejdříve přijde na řadu Bolgar a jeho šíp v noze. Ten zvládne vyndat a poté přiloží ruku na ránu a něco si zamumlá. A rána se zacelí, Zůstane po ní jen malé světlé kolečko „nové“ kůže.
Kromě zranění od šípu se Bolgarovi zacelí i zbývající škrábance, které utržil během bitvy.
Pak přijde na řadu Falgo a jeho hlava. Kožená čapka nejde moc dobře sundat a když se to podaří, na světlo se tak dostane krvavý flek slepených vlasů a pořádná boule.
Na tohle padne zbytek vody z měchu, protože vymýt sraženou krev z jeho světlých vlasů byl docela problém.
Hlavu ale rozbitou nemá a tak Kolar mu hlavu jen obváže obvazem.

Pak se pokusí ošetřit i sám sebe, ale to mu moc nejde. Svlékne si zbroj i košili, ale ošetřovat sám sebe na zádech, hrudi či rameni není zrovna jednoduché a tak mu přijde Falgo na pomoc a za chvíli je Kolar omotaný několika obvazy.

Po boji


"Sakra, von snad ještě zdrhnul, tak to mě pěkně naštval."
Lamentuji si v duchu, když najdu ulomený šíp. Ještě chvilku se koukám po okolí, jestli si něčeho nevšimnu a pak už se vracím k přátelům.
"Tak co, jak ste dopadli."
Zeptám se, když dojdu k Falgovi s Bolgarem blíž.
Hned si všimnu šípu trčícího z nohy Bolgara.
"No ty vole, tys to tu kryl vlastnim tělem, ty si tedy vodvážlivec, to já bych radši uhnul."
Zavtipkuji a prohlížím si tu ránu. Jenže jaksi jsem v tom všem zapomněl, že i já mám pár šrámů. Netrvá to dlouho a hned se mi zranění samo připomene.
"Si tu dělám srandu z tebe a sám jsem taky párkrát skoro chytal šípy. No nic, ukaž to, hned to dáme do pořádku. Tady si sedni a zatni zuby, vytáhnu ti ten šíp."
Počkám, až si Bolgar pohodlně usadí a dám se to práce. Opatrně chytnu šíp jednou rukou a druhou pevně podržím místo okolo šípu a začnu pomalu tahat. Když je šíp venku, ránu opláchnu vodou a použiji svou léčebnou sílu "uzdrav lehká zranění".
Položím ruku na ránu a soustředím se na hojení.
Když jsem si jist, že se vše zdařilo, ještě jednou ránu prohlédnu. (kdyby hod nestačil na úplné zhojení, použiji ještě obyčejný obvaz.)
Po tom, co skončím u Bolgara se zvednu a mrknu se na Falga.
"Falgo, teď ty. Ukaž tu hlavu."
Mrknu na to a pokud je Falgova hlava roseklá, ránu taky opláchnu vodou. Potom použiji obyčejný obvaz a jeden lístek "Entí Štěstí".

(Pokud není, ale rána by i tak mohla být vážná, třeba otřes mozku nebo tak něco, asi taky použiji ten obvaz s tím lístkem. Nechám na PJově uvážení.)

Když je postaráno o nejhorší rány přátel, mrknu se na ty svoje zranění. To nejhorší zranění obváži "lněným obvazem", ostatní jen obyčejnými, pokud je to potřeba. Všechny rány si opláchnu vodou.

Po boji

Jasný, sám se budu muset prohlédnout. Hlavně teda hlavu, ale s tím budu otravovat Kolara, si tam bez zrcátka nevidím.
Zakroutím hlavou.
Jako nemít alespoň tu koženou čapku, tak by to bylo asi o dost horší. I tak mě hlava bolí jak střep a budu mít bouli, že na ní pár dní nic nenasadím.
Během hašení přemýšlím, kolik mám obvazů a jestli nevyrobit alespoň jeden léčivý lektvar.
Mám tak na jeden nebo dva. Musím navštívit učitele, tam doplním zásoby. Tady tak maximálně poberu trochu surovin, ale to hlavní, magenergii, tu tu neseženu.

Po boji
"jo vypadá to že ti, co přežili už jsou pryč a bzytek se tu válí."
povídám Petrovi.
Dojdu co nejrychleji s nimi k salaši a jdu pomoct hasit.
"Sakra ta sekera leží za kopcem, no tam jemi platná..."
během hašení se podívám po stavbě, jestli přece jen někde není problém, který by na nás mohl dopadnout později.
"Falgo, až tu skončíme, než je půjdem prohledat, mohl bys mi vytáhnout ten šíp? je to celkem malý ale zpomaluje mě to. Z toho co jsem si všiml, a cítím, háčky to nemá... "
podívám se na nohu, Vytáhnul bych si to sám, ale teď budu platnější tady.

Skřeti

Sáhnu po dalším šípu a vložím jej do tětivy.
Sakra, jen jsem ho škrábnul.
Je to už daleko. Jako jestli ho chceš, budeš si ho muset dohonit.
Opatrně dojdu k salaši, po cestě zkontroluji mrtvá těla, jestli jsou fakt mrtvá.
Kopancem.
A pak, když jsem si jistý, že je fakt po všem, odložím věci k ohradě a začnu pomáhat Petrovy s hašením.
Vezmu nějaké prkno a rozhrnuji oheň, snažím se jej zaházet hlínou nebo co půjde prostě ušlapat.
To dáme, Petře, fakt to nehoří moc.
Když už jsem v tom, porozhlédnu se k ohnišťům, jak je na tom to maso, co se tam peče. Byla by škoda, kdyby se spálilo.

Boj se skřety – Kolo 8

Skřeti utíkají, jak ten s lukem, tak ten s oštěpem na východě.

Po tom prvním vystřelí Kolar z luku, střela se mihne vzduchem a utíkající skřet zakopne a s šípem v zádech klesne do trávy.
Falgo také vystřelí, skřet ale na poslední chvíli trochu zahne a šíp jej jen lehce škrábne na rameni. Pak se dostane do vysoké trávy, ze které je vidět jen jeho ramena a hlava. Na trpaslíkův luk to již začíná být daleko a skřet prchá co mu nohy stačí.

Boj je u konce.
Všichni skřeti jsou buď mrtví nebo mimo dohled.
Kolar si hodí luk přes rameno a s mečem v ruce začne prohledávat prostor za hořící boudou.

Na Bolgarov zavolání se Petr pomalu vyškrabe na pahorek a přikrčený se ostražitě rozhlíší.
No, tady to teda vypadá.
Jste si jistí, že už jsou všichni pryč?
Sevře v ruce lopatu.
Jestli jo, musíme rychle uhasit ten oheň, než to chytne pořádně. Vypadá to, že uvnitř hoří jen zbytky sena od loňska.
Ještě párkrát se rozhlédne a pak se vydá k hořící salaši, opatrně obejde mrtvá těla a když se dostane k ohni, začne jej utloukat lopatou.
*****
Konec 8. kola a konec boje.

Skřeti na ústupu


Konečně se přesunu do míst, ze kterých je vidět za klády, za kterými mají být šaman a skřet s lukem. Však když se pořádně podívám, vidím jen prchajícího skřeta s lukem, ale po šamanovi, jako by se zem slehla.
Nebo jsem se jen překoukl či nechal zmást nějakou iluzí?
"Kurva kde je, přeci se jen tak nepropad do země. ti je nějaký divný. musim si dát pozor."
Nedá mi to a když zhodnotím vzdálenost sebe od klád a i od prchajícího skřeta, natáhnu zase tětivu, co to luk dovolí, nadsadím před skřeta, abych mu střelil do běhu pěkně, nadechnu se a pustím šíp z tětivy.
Dál šíp už ale nesleduji a spíš se zaměřím na prostor za kládami, kde by měl být polomrtvý šaman. Nejsem si moc jistý touto situací, tak až budu blíže kládám, uklidím si luk a pro jistotu vezmu meč.
Pomalu se přibližuji ke kládám a bedlivě sleduji okolí a snažím se odhalit jakoukoliv anomálii, která by naznačovala nějaké kouzlo na skrytí nebo nějakou iluzi.

***********
PJ nejsem si úplně jistý tím mečem, jestli ho mám vůbec u sebe nebo jsem to všechno nechal v hostinci. Kdybych ho u sebe neměl, nechávám si stále luk s nasazeným šípem. Jo a asi si hodím k% , jen pro jistotu.

Skřeti

Na chvíli zaváhám.
Nó...
Sáhnu do toulce pro další šíp a nasadím jej do tětivy.
Tak on mě taky nechal být... Ale zase jsme mu dali náskok, že?
Mumlám tak nějak nerozhodně.
Napnu luk a zamířím na utíkajícího skřeta.
Jo, dali jsme mu náskok.
Namířím do místa, kterým by měl v každém okamžiku proběhnout a pustím tětivu.