Skřeti

Sakra!
Sice se trefím, ale je to jen škrábanec. Čekal jsem něco víc.
Jsou daleko, musím o trochu blíž.
Povídám Bolgarovi a popojdu o dva kroky napravo s tím, že si vybírám, po kterém budu střílet.
Maj štíty, tamten co je přikrčený u sloupku, toho bych mohl trefit.
Napnu luk a vystřelím po skřetovi s dýkou.

Boj se skřety

Přikrčený Kolar přeběhne na levou stranu pahorku, připraví si šípy. Bolgar a Falgo se blíží k vrcholku kopečku.

Pak začne Kolar střílet.
První šíp míří na skřeta u hromady dřeva. Střela jej zasáhne zboku do hrudi a ten se s výkřikem zhroutí k zemi do trávy.
Slyšíte jak řve, takže po něm není, ale jak padl, zmizel Kolarovy z výhledu. To už se na vrcholku objevuje Falgo a také napíná luk.
Bolgar kousek nalevo vedle něj.

Než stačí trpaslík vystřelit, Kolar pouští tětivu a zasáhne skřeta stojícího vedle salaše. Není to tak dobrá rána, jako předtím. Skřet se již začal otáčet a zdá se, se šíp lehce otřel o jednu z podpěr držící střechu boudy.
Ale i tak je skřet zraněn, ale není vyřazen z boje.

Falgo se přikrčí a vystřelí na toho sedícího u bližšího ohně. Toho co má u sebe oštěp.
Už se začíná hýbat a tak jej šíp jen lehce škrábne na rameni.

Už se začínají hýbat všichni, sahají po zbraních a vyskakují na nohy. Ten úplně vpravo začne nahlas hvízdat.

U salaše je nějaký pohyb, zdá se, že za boudou ve stínu je ještě někdo, ten zraněný vpravo u boudy se přikrčí, tasí skřetí meč a začne něco křičet.

U ohňů vyskakují na nohy, u zadního pouští nůž na zem a popadne kámen a nějaký opasek či co. U toho předního se jeden přikrčí u sloupku ohrady a druhý, ten zraněný Falgem, popadne kožený štít s nějakým barevným klikyhákem a vytrhne ze země oštěp.

Ten úplně vpravo se rozběhne kupředu k vysoké trávě. Má nasazený kožený štít a v ruce oštěp. U pasu se mu kývá kyj.
*****
Začíná boj na kola. Startuje kolo první.

Skřeti

No, myslel jsem, že se víc domluvíme...
Remcám pod vousy potichu a sleduji, jak se Kolar přesune doleva pod kopeček a Bolgar se začne plížit výše.
Dobře, jdem na to.
Naznačím Petrovy, ať zůstane dole a s lukem v ruce se také vydám na vrcholek pahorku.
Není to moc daleko, bych se mohl i trefit. A furt mám ještě hroudu pro štěstí, když to nevyšlo s vlky, rád ji věnuji někomu jinému.

Stejně už mám i rozmyšleno po kterým budu střílet. Ty u ohně, po tom s oštěpem. Mám na ně dobrý výhled.
Když budu těsně pod vrcholem, počkám až to Kolar spustí a při jeho druhém šípu již klečím na hřebeni a vypouštím šíp na skřeta u ohniště.
Myslím, že se do nich můžem pustit.

Do útoku
"Ten u salaše by mohl být jejich velitel - vypadá největší a má nejvíc zbraní. Pokud ho sundáme, mohli by zdrhnout." Řeknu ostatním.
"Pokud půjdeme kolem kopce druhou stranou, než šel Kolar tak nás uvidí hlídka. Zkusil bych vylézt na kopeček, počkat schovaní za vrcholem a až to Kolar spustí, tak jdem my."
Dodám ještě a skrčený se vydám směrem do kopce. přitom si připravím oštěpy. Podívám se a počkám až Kolar začne střílet.
*******
zbytek dopíšu podle toho jak se vyvine bojová situace

Útok na skřety

Když podběhnu o kus dál na levou stranu, nejdříve si opět zkontroluji směr větru a když usoudím, že je vše v pořádku, připravím se k útoku.
Nejblíže k sobě mám skřeta u dříví a potom hned toho u salaše.
Připravím si dva šípy, jeden hned nasadím a druhý si zapíchnu před sebe, abych mohl okamžitě opět střílet.
Počkám si, až si budu jistý, že mě nikdo z nich neuvidí, potom se rychle a potichu zvednu, vteřinka na zamíření a střílím první šíp na skřeta u hromady dříví. Mířím mu na hrudník, abych měl jistotu, že se opravdu trefím.
Po tom beru hned druhý šíp, který mám už připravený před sebou, nasadím a
***
Pokud trefím toho u dřeva namířím na toho druhého u salaše a vystřelím hned po něm.
Pokud ne, vystřelím znovu po tom u dřeva a ještě se pokusím vytáhnout další šíp a vystřelit po tom u salaše.
Ať to už dopadne jakkoliv, jakmile pustím poslední šíp, rychle zhodnotím situaci, připravím si další šíp a začnu se přemisťovat, připraven střílet, ke svým společníkům, jak jsme se dohodly.

* * * * Skřeti * * * *

Skřeti by se dali přirovnat ke krysám. Je jich spousta a nikdo je nemá rád. Jedinci této rasy nejsou příliš vzrostlí a ani jejich tělesná stavba není nijak mohutná i když se vyskytnou výjimky. Skřetí tělo bývá shrbené a šlachovité. Jejich kůže je suchá, tvrdá a vrásčitá, podle druhu šedé nebo hnědé barvy. Na hlavě skřetům roste tmavé,řídké a mnohdy mastné, slepené ochlupení, vzdáleně podobné vlasům. Jejich uši jsou velké a zašpičatělé. Věčně šklebící se ústa vyplňuje spousta ostrých zubů, určených k trhání syrového masa.

Nedaleko hořící salaše - 27.Mahena poledne

Krčíte se na druhé straně pahorku, všichni, protože dorazil i Kolar s tím, že jej také zaujal kouř a ve vsi mu zhruba řekli o co tu jde. Tedy, komu to tu patří a že by tu rozhodně hořet nemělo.

Zbytek si necháte na později a urovnáte si myšlenky a plány na nadcházející čas.
Jako, je jich tam docela banda.
Povídá přikrčený Petr potichu.
Jste si jistý, že si s nima chcete začít? Přeci jen jste jen tři a jich je půl tuctu.

Když jste si je prohlíželi, zjistili jste, že ty u ohně se cpou masem a zbytek se zdá, že se nějak baví.
Na stráži je snad jen ten úplně vpravo, opřený o velký kámen a pak ten vyzbrojený mečem opírající se o stěnu doutnající salaše.
Ta není tak v plamenech, jak to vypadalo. Hoří něco uvnitř, zřejmě podestýlka, seno nebo nějaké větve. Proto to tak kouří.

Ale zpět ke skřetům.

Všichni na sobě mají podobnou zbroj, zvířecí kůže sešité v něco co se podobá kožené zbroji, jen to není tak kvalitní. Vlastně je to to samé, co má na sobě Bolgar, jen asi více špinavé.
Kromě toho na sobě mají jakési plátěné kalhoty nebo spodky, vesměs to jsou hadry.
Pak už se liší jen vzhledem a výzbrojí.

První nalevo, něco dělá u hromady dřeva, je menší postavy. Nevidíte, že by měl u sebe nějakou zbraň.
Další, ten u doutnající salaše, je vyzbrojený mečem, tou skřetí variantou na meč a také má nasazený dřevěný štít a za opaskem nějaký nůž nebo tesák. Je větší než ten nalevo, více svalů méně vlasů a větší uši.

Dvojice u prvního z ohňů je velikostně něco mezi. Sedí a uřezávají si z kusu ovce naražené na rožni. Oba používají dýku a ten vpravo má vedle sebe v zemi zaražený oštěp.

U druhého ohně sedí drobný skřet s pokřivenou tváří, nebo spíše deformovanou celou hlavou. Také on má nějaký nůž a cpe se masem.

Poslední, úplně vpravo, opřený o kámen, je spíše menší a kromě oštěpu má i kožený štít a u pasu se mu pohupuje kyj. Má asi hlídku, zdá se, že hlídá prostor napravo od salaše i když se rozhlíží o směrem k lesu a pak ke vsi.

Skřeti

Rychle obhlédnu situaci a potichu se vrátím k Petrovy s Bolgarem.
Skřeti a celá banda.
Oznámím očividné.
Pak se u nás objeví Kolar a tak jej s pozvednutým obočím, jako co tu dělá, přivítám.
Udělali si tam zastávku, pečou maso a vůbec se tam válí a odpočívají.
Kde se tu bereš?
I když je mi jasné, že ten kouř musel být vidět z daleka. Tedy pokud se někdo pozorně dívá a stará se o to, že tu něco v létě hoří.
Jasný, nebudu se cpát dopředu před tebe, Bolgare.
Připravím si krátký luk a zkontroluji toulec.
Šípů mám dost, tak se taky můžu přidat.
Ty, Petře, se drž tady pod kopcem, v boji nám moc nepomůžeš, případně utíkej pro pomoc. Tedy podle toho, jak se bude boj vyvíjet.
Když vyjde Kolarův plán, postřílíme je. Doufám.