Hrr na ně!
Jakmile se k nám připojí i Kolar, začnu být trochu víc v pohodě.
Vyloží nám plán, ale než k němu stihnu něco říc, tak se vydá bojovat.
"Jo", stihnu mu jenom odpovědět a připravím si oštěpy.
potom ještě k ostatním dodám
"POkud to půjde podle plánu, on je na sebe strhne a pak půjdeme my zestrany. Až nás uvidí a otočí se na nás, zkusím trefit jednoho z nich. Nelezte přede mě než hodím první oštěp, nechci trefit vás. Až hodím ten první budu druhým bojovat nablízko. Ten už házet nebudu. zbytek už porubeme na blízko. Souhlas?"

Cesta k ohni

Když spatřím ty tři, jak se krčí v trávě, místo toho aby začaly něco dělat, docela mě to překvapí, až skoro naštve,
"Sakra proč nehasej nebo něco, voni to snad jen budou vočumovat a čekat na zázrak či co. To si ze mě dělaj srandu, no počkejte, já vám to zpočítám."
A hned přidám do kroku, no spíše se dám do běhu.
" Chásko jedna, si mě nepřejte."
V duchu si lamentuji a dost rychle se blížím k nim.
Když jsem už jen kousek od nich a hodlám na ně spustit, můj zrak ještě jednou projede okolí.
"Jak znám ale Falga, určitě by jen tak neležel a nedíval se, to je nějaký divný."
Na poslední chvíli se raději taky přikrčím a po čtyřech se přidám k ostatním.
"Co je, co tu vejráte jak tu hoří, je na tom něco zajímavího?"
Optám se jich polohlasně a ještě jednou se zadívám před sebe, teď už z bezprostřední blízkosti.
Až teprve teď zjistím příčinu jak ohně, tak proč tu tak všichni leží.
"Do háje prkenýho, ty hajzli si tu dělaj klidně táborák a u toho tu chtěj všechno zapálit. Co s tim uděláme. Když se rozdělíme, určitě polovinu sundáme hned. Vezmu to kousek bokem na levou stranu, abych je viděl a pošlu jim tam šíp nebo dva. Při troše stěstí hned dva sundám. Když ne, nalákám je na sebe a vy je z boku můžete napadnout. Moment překvapení je na naší straně. Nalákám je na sebe a strhnu je směrem k vám, buďte připravený, ať o vás nevěděj."

Moc nečekám na další řeči, pomalu se stáhnu zpět a

Statek - Falgo a Bolgar - 27.Mahena poledne

Na to, že si sebou Bolgar bere sekeru Pert jen kývne a o chvíli později již míříte přes pláň k lesíku.
Jestli tam ti troubové jen pálí trávu nebo větve, budu fakt naštvanej.
Povídá se pro sebe.
Taky mohli říct, že tam něco budou dělat...
Dodá o chvíli později.
Sousede, neplaš, budem tam dělat oheň
...
Je to tak těžký?

V podobném duchu uplyne těch pár mil, kdy se dostanete na dohled lesíka. Před vámi je poslední pahorek lehce zvlněné krajiny.
Když dorazíte pod něj, zaslechnete nějaké zvuky. Jednak tedy se odtamtud opravdu valí dým. Z několika míst, takže hoří buď na více místech nebo ... kdo ví.

Zaslechnete zvuk praskajícího dřeva a pak něco jako smích.
Zastavíte se a Petr si dá prst před pusu a přikrčený se začne přibližovat k vrcholku pahorku. Těsně před ním odloží lopatu a lehne si na břicho. Následně se začne plížit až pod vrcholek a skrz trávu nahlédne co se tam děje.
Vidíte, jak se hned zase přikrčí.

Oba jeho příkladu následujete a konečně zjistíte, o co tu jde.

Skřeti.



Nízká bouda je v plamenech. Tedy ne celá, ale uvnitř je naházené dřevo a opodál dvojice ohnišť nad nimiž se peče či pálí kusy masa.
Ohrada okolo je pobořená a kromě dvojice mrtvých ovcí vidíte i původce smíchu.
Tlupa asi šesti skřetů se pohybuje okolo ohniště, v ohradě a nebo jen posedává okolo a cpe se masem.
Většina jich má na sobě hrubou koženou zbroj a zbraně se různí. Od kamenných seker, oštěpů po skřetí meče a dýky. Není vše dobře vidět, u těch co sedí žádné zbraně nevidíte, ale jistě je mají položené na dosah pazoury.

Ležíte v trávě za pahorkem, k hořící boudě to je asi patnáct kroků, většina skřetů je až kousek za ní u dvojice ohnišť.

Po obědě
Stejně jako Falgo si dojdu pro svoje věci a k nim vezmu i půjčenou sekeru.
"Jo jdu a tuhle vezmu s sebou." ukážu na sekeru kterou jsem dělal na dřevě na krovy. "mohla by se hodit, pak vrátím."
a pak se připravím abychom mohl co nejdřív vyrazit.

Statek

Zamhouřím oči v poledním slunci.
Nevidím nic, jen jak se chvěje horkem vzduch.
Prohlásím po chvíli mžourání do pláně, ale pak pokrčím rameny.
Jo, klidně. Jen posbírám svý věci a jdu.
Jak řeknu, tak udělám a za chvíli již stojím po Petrově boku.
Na co má tu lopatu? Jako sekeru chápu, ale lopatu?
Ale nahlas se nezeptám, třeba je to něco, co je každýmu jasný. Každýmu co má statek a žije na louce.
Ještě odběhnu ke stolu a naklopím do sebe zbytek piva na cestu.

Statek - Falgo a Bolgar - 27.Mahena poledne

Co?
Petr se zvedne od stolu a popojde trochu stranou.
Já tam nic nevidím, se ti asi... no ... máš pravdu, něco tam hoří. Ale tam nic ne...
Na čele se mu udělá pár vrásek navíc.
Starosta Grigar tam má ovce. Bouda, ohrada a asi tucet kusů.
Podrbe se ve vlasech.
Že by tam něco pálil? Ne, to je blbost, posílá tam synka je ráno pustit a večer zavřít a zkontrolovat. Teď je poledne, to budou doma na obědě a když jsem tam byl před týdnem hodit řeč, nemaj tam nic, co by pálili. Obzvlášť takhle v létě, když je sucho. Snad ani seno tam nemaj, na podzim dobytek přeháněj do vesnice.
Otočí se a hvízdne a jednoho z klučinů.
Seber se a běž ke starostovi a zeptej se ho, jestli něco nedělá u ohrady s ovcema, že odtamtud stoupá kouř. A víc než by dělal jen nějaký ohníček.
Mazej!
Klučina se otočí a rozběhne se do vesnice.

Střecha počká, jdu se tam podívat.
Otočí se na vás dva.
Pojďte se mnou, střecha počká. Jestli mu tam něco chytlo, musíme sehnat ovce, než se mu rozprchou po okolí a vlci je zbaští jednu po druhý.
Chvíli se rozhlíží a pak vezme do ruky sekeru a lopatu.
Jdete?