Kolar, Falgo a Bolgar – Ke kovárně

Ke kovárně to nemáte daleko a i když se v jednom okamžiku Falgo hodně courá, dorazíte k ní za pár minut.

Je to také jeden z těch fortelnějších domů zde ve vesnici.
Masivní kamenný sokl a na něm postavené přízemí z pořádných trámů, žádná prkna. Ty jsou až v horní části, kde začíná nízká střecha. Dům nejspíše nemá druhé patro, možná nízkou půdu. Střecha je pokrytá došky.
Před domem je malé prostranství z pečlivě vyskládaných kamenů, které pokračuje pod přístavek, kde se nachází vlastní kovárna.
Vidíte masivní špalek, kovadlinu, tavicí pec a měch.

V peci je roztopeno a před přístavkem vidíte postavený pluh, chybí jí ta železná věc, co se jí ryje zem.
Pak z domu vyjde vysoký chlap. Ošuntělé, nebo spíše častým používáním opotřebené hnědé kalhoty a o něco světlejší košile, silná kožená zástěra s přesahem až na hruď. Nese si kožené rukavice s rukávcem až někam k lokti. Je to jeden z vesničanů, kteří obědvali v krčmě.

Když jsi vás všimne, na chvíli se zarazí a pak zamíří k vám.
Zdravím. Můžu vám nějak pomoc?

Cestou ke kováři

Pokývnu hlavou.
Jo, také nečekám zázraky, ale kdo ví.
Když ale Bolgar promluví dál, zarazím se, až mi o pár kroků odejdou. Pak se plesknu dlaní do čela.
Ajo, já blb to hodil prostě do váčku a prostě na to zapomněl. Sakra, no to jsem pěkně posral. Mám poslední zlatku a ta je vlastně na pivo. Tedy, až se zase se Zhufem setkáme.
Někdy.
Já vůl! Mi to úplně vypadlo z hlavy.
Doženu ty dva.
Sakra, sakra, sakra. No, tak se alespoň zeptám, no.
Mumlám si spíše pro sebe.
Ty jsi takový vůl. Si kup papír a zapisuj si co nesmíš zapomenout. No, hodit si to do váčku byl fakt dobrej nápad. Se tu najednou Zhuf objeví a bude to chtít prochlastat. Doprdele!
Budu muset něco vydělat. Takže mě obchůzka po okolí nemine. Doufám, že tu maj i jinou práci než lovit vlky.

ke kováři
chvíli poslouchám o čem se Falgo s Kolarem baví a nic neříkám, Jakmile se dolmuví, tak se vydám s nimi a konečně se vymáčknu.
"ale jo, já půjdu taky, sice mi zbroj dali do kupy už pod horou ale myslím si že třeba pár hlavic na kopí by se mohlo hodit. pokud to přivážeme na delší tlustší větve, tak se to možná bude dát použít jako provizorní kopí třeba proti vlkům a tak podobně. Co vy na to? Si ce je to spíš venkovký kovář než zbrojíř ale hroty/hlavice by tam mohl mít..."
Podívám se po nich,co oni na to.
Cestou se podívám i po něčem co by se dalo použít případně jako hůl.
"Jinak jasně, když tak tě na dostavník zkusím založit, budu li mít dost, a pořád mámě někde ten zlatý za Zhufa, ne?"

Před vetešnictvím


"Jo zajdu tam s tebou, jen tak se mrknout co tam má, třeba se mi bude taky něco hodit. "
Odpovím Falgovi, po tom co mu předám nazpět jeho zbroj, kterou jsem si prohlížel.
Zapřemýšlím rychle nad tím, co by se mi tam asi tak mohlo hodit, ale hned mě nic nenapadne.
"Hm, třeba si nechám aspoň nabrousit zbraň, vomrknout zbroj, štít. No uvidí se."
Chvíli na to se Falgo vydá za kovářem a tak jdu taky. Ještě kouknu na Bolgara, co on a potom se už plně věnuji koukání se okolo sebe cestou ke kováři.

Před vetešnictvím

Škoda, tak hold jdu za kovářem, snad pomůže von.
Poberu věci, hodím tornu přes rameno a zbroj do podpaží.
Zajdu za ním hned, třeba to do zítra nebo alespoň do pozítří stihne. Tedy, pokud mě nepošle do prdele hned dnes, že?
Povídám s úsměvem.
Jdete se mnou?
Počkám chvíli jak se rozhodnou a pak zamířím na jih vesnice, kde má být kovárna.
Jako, starej Brut mi říkával:
Chlapče, dej se na dobrodružství. Poznáš cizí země, nové lidi a budeš mít plný kapsy zlata.
By mě zajímalo, co dělám blbě.

Před vetešnictvím

Falgo mi podá jeho koženou zbroj a mě hned dojde, že tady jsem přecenil své dovednosti a um. Chvíli si ji přeci jen prohlížím, jestli bych alespoň něco nebyl schopen opravit, ale potom mi dojde, že bych mohl napáchat více škod než užitku.
"Falgo, omlouvám se, ale po zběžné prohlídce tvé zbroje ti musím říct, že na tohle si netroufnu. Nerad bych ji ještě víc poničil než je. Jo a s tim dostavníkem si starost nedělej, když tak se na tebe složíme. A kdyby ta oprava nestála moc, tak tě založim i na ní."
Vrátím Falgovi jeho zbroj a přátelsky ho poplácám po ramenou.
"Sakra pes, kdybych se víc snažil motat okolo toho zbrojířství, mohlo to bejt teď k užitku a klidně se tim dal přivydělat i nějakej ten stříbrnej, možná i zlatka. Třeba neni ještě všem dnům konec a dostanu šanci se něco doučit."
Zamračím se na chvilku při té myšlence, ale rychle mě to zase opouští, protože se už těším na zítřek a den strávený se svým dobrým přítelem a učitelem.

Před vetešnictvím

Když jsme všichni tři pohromadě, podám zbroj Kolarovi.
Jako, jestli ji dokážeš dát do pořádku, budu jen rád. Nosit ji můžu, i v tomhle stavu to bude větší ochrana, než co jsem měl předtím, ale kdyby byla opravená, byl bych radši.
Pak se otočím na Bolgara.
Tak je už odpoledne a dostavník jede až pozítří.
Hmm...
Dneska bych už nikam nešel. Chtěl bych si odpočinout, co nachodíte vy, já musím šlapat dvakrát tolik.
A ta projížďka na lodi má stále ještě vliv na můj žaludek.
Ale jestli bude Kolar zítra celý den pryč, můžem se zajít někam podívat. I když vlky bych moc nerad, určitě ne v množství jak posledně.
Chvíli přemýšlím.
No, ale kdyby se naskytla příležitost si něco vydělat, jsem pro. Tohle... ukážu na zbroj ...mě docela vyždímalo. Sakra, dostavník! Doufám, že budu mít dost na něj. Mám asi zlaťák a pár drobných.
Podrbu se na hlavě.
Do hajzlu, já zapomněl, že budu potřebovat prachy na něj. Ještě že už mám zaplacenej pokoj, bych zůstal spát někde venku.