Po snídani
"No né, pane starosto, vyřiďte prosím Petrovi, že moc děkuju, ty užiju opravdu rád. Ano pro práci na farmě opravdu nejsou, ha ha. A ten dostavní je take skvělý."
Pak se podívám na FAlga s Kolarem a jen kolarovi přitakám:
"Jasně, to do hodinky stihneme určitě."
Pak se podívám na Falga.
"Počkej na mě, kopnu do sebe zbytek snídaně a jdu s tebou. Já ji tam možná budu mít taky a možná si vezmu tu palici pro útok na blízko, ale uvidím..."

Krčma

Zvednu oči od zbytků snídaně a podívám se na příchozího.
Zdravím Pane starosto.
Pak jen spokojeně přikyvuji.
Dobrý, doprava je tu, vše zařízeno...
Ale spíše sleduji rukavice a svitek na stole. Uctivě počkám, až skončí s povídáním a pak se natáhnu pro svitek.
Děkuji. Vyřiďte Petrovi dík a tohohle se rád ujmu.
Prohlédnu si pečeť a pak text ve svitku rychle přelétnu pohledem.
Hmm.. hmm... zajímavý.. hmm.. to je...
No, máte pravdu, písmo je dost vybledlé a.. podívám se na to pak venku na světle, ale v podstatě je to recept na lepidlo. Tedy několik variant lepidla.
To se bude hodit.
Kývnu hlavou a odložím svitek na stůl.
Jak říká tady Kolar, jsme v podstatě připraveni, jen doběhnu za Ethanem pro zbroj a můžem vyrazit. Nechceme zdržovat více než je nutné.

Snídaně

Všichni jsme se už slezly v krčmě u stolu a nějak klábosíme, jíme jídlo které jsme si objednali a tak. Nějakou dobu po nás se ukáže i starosta.
"Zdravíčko, přisedněte."
Pobídnu starostu, aby se tu s námi chvilku zdržel, jenže ten tu není na pokec, ale nese dobré zprávy a taky něco pro mé kumpány.
"To je skvělí pane starosto, díky moc za dobré zprávy. Měli jsme ještě v plánu dojít za kovářem a kudůkem, ale myslím, že by sme to do tý hoďky měli v pohodě stihnout."
A mrknu po ostatních, co oni na to.

Krčma – 28.Mahena dopoledne

Než stačíte odpovědět na trpaslíkovu otázku, vrznou dveře a do krčmy vstoupí starosta Grigar.
Tady vás mám.
Přistoupí ke stolu a položí na něj kožené rukavice pobité nýty a zažloutlý svitek a porušenou modrou pečetí.
Dobré ráno nebo spíše již dopoledne. Jak jste na tom? Dostavník je již venku a co jsem mluvil s vozkou, tak za hodinu by chtěl vyrazit.
Podrbe se ve vousech.
Domluvil jsem pro vás dopravu do Darasinu, co jsem koukal, tak se vejdete. Jedou s ním ještě dva cestující a ve voze je místo pro šest až osm a jeden může sedět na kozlíku.
Jo, abych nezapomněl.
Ukáže na věci na stole.
Petr Zelný že nechá pozdravovat a posílá něco za pomoc se stodolou a taky za ty skřety. Hmm... tedy za tu stodolu, na skřety již přispěl.
Posune rukavice po stole směrem k Bolgarovi.
Tyhle rukavice má již dlouho a k práci na statku se nehodí. Na to stačí obyčejné bez těch nýtů, ale tobě by se mohli hodit. Tak ti je posílá a děkuje.
Pak se otočí na Falga.
Ten svitek je pro tebe. Měl by to být nějaký alchymistický recept na lepidlo? Tedy tak se to jmenuje, Slizová lepidlo pro neběžná užití.
Usměje se.
Fakt to tam takhle stojí, pak tam je návod na výrobu a co je k tomu potřeba, ale jsou tam samý složitý slova a postupy, kterým jistě porozumíš.
Má to v rodině již drahně let, kdysi si to tam zapomněl jeden alchymista, který na statku nocoval s pár chlapy a když odtáhli, Petrova žena to našla ve slámě, muselo mu to vypadnout a již se nevrátili. Říkal, že nechtěli nocovat v krčmě, nebylo dost volných pokojů a druhý den odpluli po řece na jih.
Opře se o stůl.
Takže to jsem vyřídil. Mám tedy povědět vozkovi, že za hodinu vyrážíte?

Krčma

Ještě ani nemám namazaný první krajíc a už se Kolar objeví na schodech. Počkám, až si přisedne.
Dobré ráno.
Ukousnu chleba.
Jen chvíli. Jak jsi odešel, tak se pak zvedl Bolgar, že má taky dost.
Jsem si dal ještě jedno a šel jsem taky.
Chvíli žvýkám.
Jo, trpaslíci vydrží víc, obzvlášť když fušují do alchymie.
Heh..
Víš jak je těžký se pro mě opít. Myslím pořádně. Nebo ne těžký, ale drahý.
A mě tvrdý nechutná, dobrý pivo jo, ale to co mají tady je slabý. Dá se pít, včera k masu a po tom co jsme zažili bylo fakt dobrý, ale mít na výběr, radši bych si dal jiný.
Pak dorazí i Bolgar a jsme tak kompletní. Ukážu chlebem na Kolara.
Už se taky ptal.
Jsem šel chvilku po tobě. Dopil jsem, dal ještě jedno a šel jsem spát.
Taky jsem se dobře vyspal. Tady Kolar musí víc trénovat.
Usměji se a pokračuji v jídle.
Takže my jdem ke kováři a ty zajdi za kudůkem. Máš tu minci, že?

Ráno
"Uáááále jóóóóó´, vždyť už se hrabu, snad nehoří....."
Zahuhlám napůl rozesapale. ale hned se začínám probírat.
"Hele, hlava dobrý... to můžu příště i víc...."
Rychle se vyhrabu z potele a začnu shromažďovat všechnu svoji výbavu.
Jakmile mám vše pohromadě, zabalím, vyzbrojím se a seběhnu čilým krokem do lokálu.
Vidím relativně veselého Falga a o něco hůře vypadajícího Kolara, jak sedí u našeho typického stolu.
U krčmáře si objednám snídani: "prosil bych nějaké maso, sýr a chleba a k pití vodu.
Vyndám na pult nějaké mine a zamířím ke svým přátelům.

"brýtro, pánové... Jak jste se vyspali?
Falgo, příště vydržím dýl, slibuju. Ale alespoň je mi teď skvěle. Ale koukám, že Kolare, tebe to nějak vzalo... Nechceš pivo? mně to pomáhá - Mi říkali doma, když tě kouse vlk, vyléčíš se jeho chlupem. Čím se večer zničíš, tím se ráno vyléčíš."
Pak se podívám přímo na Falga
"Jak dlouho jsi ještě vydržel?"

Těžká rána opilcova

S lehkou kocovinou a vylekaný z ran do dveří vstanu a promnu si oči.
"Sakra, že já to poslední pivo pil, určitě by mi bylo teď líp."
Protáhnu se a pomalu se postavím na nohy.
"No dobrý, zas tolik se nemotám, mohlo bejt i hůř."
Řeknu si a rozhlídnu se okolo po pokoji.
Když najdu všechny svoje věci a posbírám je, jsem připraven k odchodu a tak pomalu sejdu dolu do lokálu.
Tam už sedí Falgo u stolu, kde jsme seděli včera. Pozdravím hostinského a objednám si snídani. ( sýr, pečivo, mléko a jablko.)
"Čau Falgo, jak si se vyspal, já hrozně, nějak mi to včera nesedlo, přijde mi, jako bych vypil bečku sám. Jak dlouho si tu ještě potom byl, vypadáš, že si nic nepil, i když, vy trpaslíci něco snesete, máte to v sobě. "

Krčma

Probudí mě šramot pod podlahou a když otevřu oči, zjistím, že je ráno. Dávno ráno, dalo by se říct i že je dopoledne.
Takže jako včera, zajdu na snídani... Počkat, musím vzbudit ty dva a přece jedem dostavníkem.
Sakra!
Posadím se na posteli a ohmatám zavázanou hlavu.
Lepší, je to lepší.
Posbírám své věci, obhlédnu pokoj, zda-li jsem tu něco nenechal a vydám se ven z pokoje.
Pak chvíli naslouchám u dveří Kolarova a Bolgarova pokoje, ale podle ticha za nimi je mi jasné, že jsem vzhůru první.

Zabouchám na dveře.
Hele vy dva! Koukejte vstávat! Už je dávno ráno!
Lehce do nich kopnu.
Čekám dole!
Ještě chvíli počkám, než zaslechnu z pokojů nějaký šramot značící, že sem je vzbudil a odejdu dolů do krčmy.

Dobré ráno.
Povídám, když najdu krčmáře nebo jeho ženu a položím na pult pár drobných mincí.
Jestli můžu poprosit o něco k snídani. Třeba jako včera pár vařených vajíček, chléb a třeba sýr, kus masa a ještě něco k pití.
Zamyslím se.
Pivo už raději ne, včera ho bylo dost. Třeba vodu s nějakým ovocem.
Děkuji.
Vydám se do sálu, zaberu „náš“ rohový stůl a počkám na jídlo a případné společníky.
Pokud nedorazí, než se najím, ještě chvilku počkám a případně pro ně dojdu.