Krčma – 27.Mahena večer

Tak vše se dá opravit nebo vybudovat od znova, ale tohle dopadlo ještě dobře.
Pak starosta pokrčí rameny.
Tak ovce jsou jen ovce, klidně se mohlo stát, že by tam byl někdo z rodiny nebo by ta banda napadla někoho jiného ve vsi.
Po Kolarově chvále se jen usměje.
Člověk se snaží a občas to jde. Jsme malá ves a snažíme se spolu vycházet.
Poslechne se Falga a pokývá hlavou.
Jo, ten je s tou trpasličí výpravou na severu, ani nevím, kdy se má vrátit.
Pak chvíli přemýšlí.
Tak ten dostavník končí v Darasinu, to je největší město tady v Pohraničí. Hmm... tedy jediné, Kolarik se už do Pohraničí nepočítá.
Tam by alchymista být měl, myslím, že tam mají nějaký obchod s lektvary. Hmm... no a možná se pletu, ale v Dolním Randolu také jeden bydlí. Tedy, před pár lety tam měl dům. Zkuste se zítra zeptat vozky, měl by vědět co kde je v místech, kudy dostavník projíždí.
Pak se obrátí na Bolgara.
Zeptám se na to Petra, co mi k tomu řekne. Když jste tam odvedli kus práce, jistě bude rád a i když ta stodola není hotová. Jak jsme šli okolo, tak hlavní konstrukce již stála a slámu nebo došky na střechu již zvládne s rodinou dokončit sám.
Odstrčí od sebe prázdný talíř, párkrát si s vámi ťukne.
Tak vás nechám být, mám ještě nějaké povinnosti a zítra se ještě uvidíme u dostavníku. Zkusím něco zjistit o těch alchymistech a jak to vypadá se stodolou.
Počká, jestli ještě něco nepotřebujete a pak se omluví, že musí jít.

Zábava v krčmě se v plném proudu, po úvodních ovacích vás nechávají vesničané na pokoji, občas se u stolu někdo zastaví, poblahopřeje, klepne korbelem a pak pokračuje dál.

Venku se již setmělo, v žaludku vás tíží dobré jídlo utopené ve spoustě piva, které vám sem tam někdo přinese. Dnes se hold nepije za své.

Krčma
"Tyjo, no ty vole 12 vočí!!!!! to je 4 a 4 a 4 ne??" pozvednu obočí a otevřu pusu. Rychle si to uvědomím a rychle se zakousnu do masa, abych to trochu zamaskoval.
"Měl bys něco říct... Vyjádřit vděk, nebo tak"
Pokývnu, polknu a podívám se na starostu.
"No, moc díky. Jak říkal tady Falgo, škoda že už musíme odjet, nerad tu nechávám rozdělanou práci. Než začal ten průšvih s tou salaší, pomáhali jsme Petrovi se stodolou. Ale pěšky se mi nechce."
Vypiju pivo a znovu se zakousnu do chleba.
"Noe nemusíme alespoň řešit tu dopravu, to je skvělý..."

"no zítra zaplatím opravu i té svojí zbroje, pokud ji Ethan stihne, a pokud to půjde tak so možná ještě vezmu zpátky tu palici, říkal, že by mi seděla, možná bych si nechal oštěpi jen na dálku. ještě, kdyby mi někdo vyrobil atlatl...."

na chvíli se zamyslím a pak zase slyším přípitek. pozvednu své pivo a připiju...

Krčma

Ááá to vypadá hodně dobře.
Když přinesou jídlo, málem se štěstím rozplynu.
Sleduji rozhovor mezi Kolarem a starostou, pokyvuji hlavou a vychutnávám si křupavé maso.
Tak tohle bych asi nezvlád. Hmm... na výpravě určitě ne, ale mít k dispozici pořádnou kuchyň a pomocníka, tak hmm... no asi taky ne.
Položím okousané žebro na okraj talíře.
I když, ale ... tak zase umím vařit slušně, na cesty to stačí a ve městě si stejně jídlo kupujem, tak co...

Když pak starosta vytáhne odměnu, pozvednu obočí, protože tohle je hodně slušná částka.
Jo, děkujeme mnohokrát.
Potěžkám měšec a schovám jej. Ta pětice měděných je už také v mém váčku.
Tak my jsme taky rádi pomohli, je škoda, že musíme zítra odjet, pár dní bychom se jistě rádi zdrželi. Ale slíbili jsme pomoc Peterovi co pomáhá trpaslíkům u Osamělé hory. Mají nějaké potíže tam u něj doma v Randolu. Takže musíme stihnout ten dostavník, jinak bychom museli buď čekat nebo pěšky.
Vytřu chlebem omastek, byla by ho škoda a je moc dobrý.

Dvanáct zlatejch, to je čtyři pro každýho. Super, mám na to zaplatit Ethanovi za zbroj a ještě mi zbude. Musím sehnat nějakýho učitele.
Zamyšleně se podívám na starostu.
Pane starosto, jestli bych se mohl zeptat. Nevíte náhodou, jestli v těch vsích, co jima budem projíždět, nesídlí nějaký alchymista? Trochu do toho oboru fušuju a potřeboval bych doplnit zásoby.

Se starostou


Starosta si k nám přisedne a chvíli, dlouhou chvíli, s námi pobude. Jíme výbornou pečínku, pijeme pivo a odpoví na dotaz se salaší a ještě něco přihodí, co se dělo potom.
"Aspoň že tak, tý salaše by byla škoda, ale těch ovcí je mi líto. Snad se vám vrátěj, bylo by jich škoda."
Pronesu, zakousnu zase kus masa a zapiji to pivem, dalším pivem.
"Tedy ještě pár takovejch rychlejch piv a do postele mě budou muset donýst."
Pomyslím si, když stěží dopíjím pivo a vidím krčmáře, že už nese další.
Poděkuji, krknu si, protože jsem tohle pivo vypil opravdu nějak rychle a chci něco říct, jenže starosta mezi tím sahá pod stůl a vytahuje váček, slušně naditý váček, s obnosem .
"Dvanáct zlatých? Tedy díky moc pane starosto. Je vidět že si ještě někteří pomoci umí považovat a ocenit ji. Tak tedy na starostu, chlapa který je muž na správném místě."
Vezmu váček a předám ho Falgovi, je to taková naše kasa a trezor zároveň.
"Schovej to u sebe, u mě by se to mohlo stratit, myslím, že za chvíli stratim vědomí z toho piva."
Řeknu k Falgovi, když mu podávám váček.
Potom pozvednu pohár se slovy "na starostu" a když si přiťukneme, zase se napiji.

Krčma – 27.Mahena večer

Dobře, děkuji, ale jen trochu.
Povídá starosta.
Musím si nechat místo na večeři doma, tedy pokud se odtud nějak dostanu, což asi moc nehrozí, když to tu vidím.
Pokrčí pak rameny.
No uvidíme.
Ale k té salaši. Zastavili jste je včas, nestačila pořádně blafnout a naštěstí tam bylo jen nějaké staré seno jako podestýlka a to nebylo úplně suché. Ovce se nijak neobtěžují chodit ven, když se potřebujou vychcat. Takže tak.
Podrbe se na bradě.
Z tuctu ovcí oni zabili jen dvě a dvě zranili, ale to se jim zahojí. Ty jsme chytli, pak jsme pochytali co šlo, ale tři se museli zaběhnout někam daleko do lesa, protože na pláni jsme je nikde neviděli, i když tráva je tam docela vysoká, tak klidně tam někde můžou být.
Je to škoda, ale třeba se vrátí.



Pak krčmář donese jídlo. Pěkně propečené maso, trocha brambor a miska s chlebem. Voní to hodně dobře.
Těla jsme odtáhli do lesa, jak nám ukázal Petr. Vývrat a pak taková vymletá díra v zemi, tak jsme je tam hodili a zaházeli hlínou, kamením a větvemi. Jsou dost daleko, aby nesmrděli a když se k nim prohrabou lišky, tak se alespoň nažerou.

Pak chvíli jíte a popíjíte. Krčmář vám nosí pivo, pokud dojde a zábava se v sále rozjíždí.

Když už už končíte s jídlem, sáhne starosta do kapsy a vyndá napěchovaný měšec. Položí jej před Kolara, přeci jen, on obstarává za vás veškerou konverzaci.
Je tam celkem dvanáct zlatých. Hlavně ve stříbře, ale pár zlatek tam je.
Půl na půl z vesnické pokladny a mých úspor.
Ještě vám zařídím ten dostavník, ať vás doveze kam potřebujete a hlavně, ať neodjede bez vás. Říkali jste, že potřebujete do Dolního Randolu. Že?
Takže dopoledne, až budete připraveni na vás bude čekat tady před krčmou.

Krčma
Poté co odejdu na pokoj se úspěšně pokusím usnout.
Vzbudí mě halas z lokálu a vidím, že venku už se setmělo. Rychle se dám do pořádku a vyběhnu na chodbu abych nešel až pozdě za ostaními a třeba o něco nepřišel.
Když sejdu po schodech a slyším slova chvály, jsem za to velmi rád.
Sednu si s Kolarem a Falgem ke stolu a pak si vezmu od hostinského nabízené pivo a s ostatními si připiju.
Když se přiblíží starosta, odsunu se blíž k přátelům abych mu udělal místo.
"Tady nechám mluvit Kolara s Falgem, určitě vyjednají víc než já..."
Začnu jíst připraveného koloucha a mezi sousty střídavě koukám na starostu a na Kolara.

Krčma


Po tom, co se odebereme na své pokoje se i ve věcech položím do postele, stihnu jen vedle sebe položit věci, co by mi překáželi a už mám hlavu zabořenou v polštáři.
Netrvá to nijak dlouho a spím jako zabitý. Ze spaní mě vytrhne až už docela velký hlahol zespoda, z krčmy. Pomalu tedy vstanu, vezmu váček s penězi a jdu dolů. Tam na nás čeká milé přivítání a dokonce slova jako hrdinové, zachránci a tak. Je to milé a tak všem děkuji a s úsměvem usedám s přáteli ke stolu. Za chvilku už tam jsou korbele s pivem a když hostinský pronese, že to je na podnik, můj úsměv to jen prodlouží.
"Tak na to hrdinství pánové."
Zvednu pohár a pronesu, po ťukanci a pořádném zaklonění korbele vyndám váček a z něj na stůl udělám tři hromádky po pěti měděních.
"Tady bych zapoměl, to je ještě z těch skřetů, neni toho moc, ale lepší než nic."
A ke každému postrčím jednu hromádku.
"Jo bylinky a tak sem si nechal, jestli to nevadí. Určitě nám ještě přijdou vhod."
Dodám ještě a hned na to opět zvedám korbel jako gesto díků k osazenstvu okolo nás, které nás zve na jedno.
Pak si k nám přisedne starosta a krčmář oznámí, že je připravená večeře.
"Krčmáři, nos na stůl, tady pan starosta si jistě taky rád nabídne, čerstvý mladý kolouch, ráno jsem ho ulovil. U dobrýho jídla a pití se hned líp jedná a klábosí."
Když máme všichni jídlo a další korbel piva, dám se do jídla a u toho prohodím.
"Tak pane starosto, .....co pak ste nám přišel říct..... jo jak to dopadlo se salaší. ....Nenapáchali tam ty skřeti příliš......škod? "
Mluvím a u toho si vychutnávám pečínku, zapíjím to pivem a jsem opravdu spokojený.
"Sem zvědavej, kolikrát se nám tahle situace ještě naskytne, hlahol v krčmě, všude díky, pivo zdarma, radost a náklonost."
Probleskne mi hlavou, když se tak rozhlédnu okolo sebe.

Krčma

Sotva se za mnou zavřou dveře, zamknu, odložím na podlahu vše co nesu a bacím sebou na postel.
Nějakou dobu sleduji prkna na stropě a snažím se přestat přemýšlet. Jen na chvíli, aby si mysl odpočinula.
No nic, tak příště.
Posadím se a vysypu obsah měšce na deku a proberu se obsahem.
Doufám, že starosta něco donese, jinak až zaplatím kováři za opravu, tak na tom budu jak na začátku.
Prohlédnu si pak ukořistěnou dýku a porovnám ji se svýma dvěma.
Dobrý, vypadaj stejně a ani ji nebudu muset brousit.
Pak v prstech protočím koženou čapku a zevnitř vyloupu zaschlou krev.
Tebe budu muset vyměnit za něco pevnějšího, ale zase tě nemít, tak už spinkám někde pod drnem.
Fajn.
Opět se natáhnu a snažím se alespoň na chvilku usnout, než se setmí a půjde se dolů na večeři.

Když se pak proberu, upravím se, oklepu kalhoty od prachu a trávy.
Mám hlad jak vlk.
Po chvíli již s ostatními sestupuji do krčmy, kde se nám dostane zaslouženého uvítání. Děkuji, ťukám korbelem a nakonec skončím u stolu v rohu.
Doufám, že přinesou jídlo, jinak se mi do žaludku už nic nevejde a to by byla škoda. Srnčí je lahoda.
Sleduji starostu přes stůl a točím korbelem dokola. Čekám, až začne on, kvůli tomu tu s náma sedí.