Krčma – 27.Mahena odpoledne

Rozdělené mince si každý z vás uloží do váčku a pak už jen tiše upíjíte pivo.
Vzhledem k tomu, že večeři máte slíbenou až na večer, je to večeře a navíc, v kuchyni nemají na starost jen vás, tak se rozhodnete si jít odpočinout na pokoj.
Cestou nahoru vyměníte prázdný korbel za plný, stále ještě platí „pozornost podniku“ a vyjdete po schodech a zapadnete do podkroví.
Dáte si asi tříhodinový odpočinek, který strávíte spánkem, odpočinkem či přemýšlením.

Když se začne stmívat a zezdola se ozývá stále více halasu se seberete, upravíte, necháte na pokoji co nebudete potřebovat a sejdete dolů do sálu.

Už když scházíte po schodech vidíte a slyšíte, že v krčmě je docela narváno. A jak sejdete dolů, halas se utiší a pak se ozve potlesk, volání sláva hrdinům, pískot a spousta dalších projevů značících radost osazenstva.
Také spousta pozvání na jedno.

Rozhodně dnes nebudete nic platit a asi budete rádi, že se pozdě v noci doploužíte po čtyřech na pokoj.
Od stolu se zvedne starosta Grigar a krčmář se k vám přitočí s trojicí plných korbelů.
Následuje hromadný přípitek, spousta ťukání, poplácávání po ramenou, potřásání rukou a tak podobně.
Než se dostanete ke svému stolu v rohu, prý, aby jste měli alespoň nějaké soukromí, jak vám stačí povědět starosta, dvakrát vyměníte prázdný korbel za plný.

Pak se k vám posadí starosta a osazenstvo v krčmě se uklidní a začne se věnovat tomu, čemu před vaším příchodem. Občas se ozve pozvání na pivo, až s Grigarem skončíte, ale jinak vás nechávají na pokoji.
Krčmář vám oznámí, že večeře je připravená a jak si to se starostou vyřídíte, může podávat.

V hospodě
Natáhnu se po svojí hromádce mincí a uklidím ji. Poté se podívám na Falga a napiju se. "Díky."
"Jo a až půjdeš k Talbotovi, tak mu dej pozor na prsty. Jednou k nám přišel jeden co obchodoval a hrál takohou hru s kalíšky a kuličkami, abysme jakože hádali kde kulička je. A ten hajzl ji měl vždycky v prstech a pouštěl ji tam kam se mu to hodilo." Když jsme mu na to přišli tak o to bolelo a rád vrátil co vyhrál... ale... prosstě pozor."
Pak si ještě natáhnu ruku.
"Jo půjč mi meč, k Etanovi ho vezmu, ale" sáhnu si k pasu a vezmu si tesák. "vezmi si k sobě tohle, je to sice kratší, ale pokud by ten vetešník něco zkoušel, ať nemáš prázdný ruce."
pak se ještě zamyslím nad tím, co by mohl starosta pustit.
"No nevím, hele je to malá vesnice, nevím jestli tu budou mít nějaké "lepší" vybavení. ale pokud uvidím, něco zajímavého, bránit se určitě nebudu."

V krčmě


"Jo určitě, to bych moch, stejně nemám pořádně zejtra nic na práci. Potom se aspoň zajdu podivat na nějakou bylinku a možná si krapek zastřílet."
Odpovím Falgovi a natáhnu ruku pro tu minci a počkám, až ji Falgo přestane porovnávat a dá mi ji.
Bedlivě při tom poslouchám, co mi povídá, protože je jediný z nás, kdo tomu nejvíce rozumí a tím mě připraví na podvůdky Talbota, jakožto prohnaného obchodníka.
Když je mince i s ostatními bezpečně v sáčku, jsem hned klidnější.
"Co myslíte, kolik dá starosta nebo ještě jinak, co dá starosta. jako ani by mi nevailo kvalitnější vybavení v podobě tý odměny. Jo to sem ještě chtěl, když už pudete ke kováři, necháte mi tam přebrousit meč? Nebo jestli to zvládne někdo z vás. Ne že bych ho nějak používal, ale i tak, taková ta běžná údržba by neškodila."
Poté se napiji z korbele a pohodlně se usadím do židle, spokojeně si odfrknu a na chvilku si popřemýšlím o zítřku a o tom, co bych asi tak mohl stihnout.
"jestli tu budeme sedět dýl, tak budu stejně rád za to, když vůbec dojdu k tomu Talbotovi."

Krčma

Vezmu do ruky tu zlatou minci a protočím ji mezi prsty.
Hmm... Spíše bych sázel na toho malýho vetešníka. Talbota. Jestli o ní tady někdo bude něco vědět, tak on.
Položím ji zpět na stůl a prstem posunu ke Kolarovi.
Hele, stav se zítra o něj. My dva půjdem stejně do kovárny pro zbroj, tak bys ses ho mohl mezitím zeptat.
Ale, jestli ti bude tvrdit, že má cenu jak normální zlatka, tak kecá. Když ji porovnám s tím Zhufovým zlaťákem, tak je sice o trochu menší, ale zdá se mi rozhodně o něco těžší. Takže je buď celá ze zlata nebo její větší část.
Poklepu prstem na běžný zlaťák.
Tohle má tak desetinu zlata, zbytek je něco jiného, ale ta malá je určitě celá ze zlata.

Pak svou pozornost zaměřím na hromádku.
Vlastně jo, ještě něco přibude. Ale nejdřív tohle.
Začnu dělit hromádku na stole na tři stejný díly. Tedy podle hodnoty, zlaťák je tam jen jeden a ten si šoupnu do „svý“ hromádky. Stejně ho budu muset dát zítra kovářovi za opravu.
Takže pro každého je to dva zlaťáky, čtyři stříbrné a pět měděných. Celkem. Vy to máte ve stříbře a mědi, já si nechám tu zlatku a zbytek jak vy.
Jednu hromádku posunu ke Kolarovi.
Dvacet tři stříbrných a patnáct měďáků pro tebe.
Druhou k Bolgarovi.
Dva a dvacet stříbra a pětadvacet měďěných.
A poslední k sobě.
Zlatka, tucet stříbrňáků a taky pětadvacet měděných. Vyšlo to akorát.
Dám si hlt piva a utřu pěnu z vousů.

V hospodě
vezmu si od krčmáře korbel.
"Díky... No tak asi na to že jsme to zvládli" poděkuju a připiju s ostatními.

Potom do sebe otočím asi půl korbele. Mezitím už Falgo začne počítat. Chvíli se ho snažím sledovat, ale po chvíli se ztratím a vzdám to.
"tohle je moc složitý"

Poté co Falgo dopočítá ještě připomenu.
"A to nám ještě něco slíbil starosta... to bude asi celkem slušný, ne?"
pak ještě dodám. "klidně tam ten Zhufův přihoď, on se neztatí..."

Od kováře do krčmy


U kováře už není co by se dalo dál probírat nebo s něčím handlovat. Přinese obnos na kterém se domluvíme a za chvilku už zase mizí dovnitř, aby stihl vše opravit a dodělat.
"Tak zdar zejtra."
Houknu ještě na kováře do kovárny, když odcházíme a hurá do krčmy. Tam jsme za chvilku a po krátkém zamžourání do tmy usedáme k volnému stolu, pěkně do rohu, aby nás nikdo moc neotravoval.
"Asi si počkám na pečínku, přeci jen sme před chvílí něco málo pojedli a tak vydržim."
Odpovím na krčmářův dotaz a poskládám si věci okolo sebe, abych měl přehled a hezky vše po ruce.
Za chvíli přistanou na stole korbeli s pivem. Dovětek "na podnik" je pro každého pohlazením a než se nadějeme Falgo už ten svůj korbel drží v ruce a se slovy "Nazdraví" naklání korbel a plnými doušky z něho řádně upije.
"Sakra to byla žízeň. Taky na zdraví"
Prohodím a také ze svého něco upiji, ale jen asi tak polovinu z toho co Falgo. Řádný krkanec jen potvrdí, že mi chutná. Utřu pěnu z úst a odložím korbel.
Potom už sleduji jak Falgo vyndavá váčky s penězi a začne je rozpočítávat.
"hele, co se zeptat krčmáře na tu zlatou minci, třeba už něco podobnýho viděl a poví, co by za ni bylo nebo něco k ní. Za pokus to stojí. Sakra nebo sme se měli zeptat kováře, ten by věděl. No nic."
Povím po tom, co Falgo rozpočítá veškerý mince a tuto u toho zmíní.
Když potom ještě mluví o té zlatce, která byla i pro Zhufa, nemám nic proti.
"Jako, klidně ji tam zatim přihoď, než Zhufa zase potkáme, budeme mít tu zlatku ve stříbrňácích a bude se líp propíjet."
Zasměji se a zase si trošku upiji z korbele.

Krčma

Dík.
Zatím jen pivo, asi si počkám na pečínku. Musím si odpočinout.
Povídám krčmáři a popadnu pak „svůj“ korbel a půlka z něj ve mě hned zmizí.
Ty krávo. My to zvládli.
Konečně si uvědomím, co jsme dokázali a že jsme všichni naživu a nikomu nechybí žádný důležitý kousek.
Hlavně teda mě.

Tak na nás.
Pozvednu korbel k ťuknutí a po napití jej odložím a vytáhnu trojici měšců.
Takže tenhle je od kováře a ty další dva obsahují to, co jsme sebrali skřetům. Ti už prachy potřebovat nebudou.
Dám stranou ten od kováře.
To je dva a dvacet stříbrných.
Následně na stůl vysypu obsah zbylých dvou a rozdělím mince na měďáky, stříbrňáky a tu divnou zlatou minci.
Pět, deset... takže pětatřicet stříbrných a pětašedesát měděných. Hromádka je to slušná, ale stejně je to jen něco přes čtyři zlatý.
Když k tomu přidáme to od Ethana, tak to je padesát sedm stříbrnejch a pětašedesát měděnejch. A ta zlatka co není zlatka.
Zatahám se za vousy.
Tu bych zatím nepočítal, stejně nevím jakou má cenu.
Pak se zamyslím a vyndám z měšce zlaťák.
To je ten co jsme chtěli propít se Zhufem. Asi bych to přidal k lupu a rozdělil. Nebudu na to alespoň pořád myslet, abych ji náhodou neutratil. Až se s ním setkáme, tak to vyřešíme.
Co říkáte?