Na pláni do vesnice

Tak jasně, že by se kovařina hodila, ale ono to není jen tak vyrábět zbraně a brnění. Zhuf říkal, že musíš umět zpracovat kov, to hlavně a pak umět vyrábět zbroj. A nejlépe ještě umět pracovat s kůží, většina zbrojí má kožené díly a třeba i umět se dřevem, když potřebuješ vyrobit vhodné násady, rukojeti a podobně. Jako jeden to sice zvládne, ale pak se neučí nic jiného a najednou je z něj kovář v nějaké vesnici a dobrodružství může pověsit na hřebík.
Povídám, jak se blížíme ke kováři.

U kovárny potkáme Ethana a s povděkem vidím, že se plně věnuje mé zbroji.
Zdravím.
Super, stavím se asi ráno, dostal jsem šutrem do palice, že mi, nemít čapku, málem vyrazil mozek z hlavy.
Takže míníme zapadnout do krčmy a pořádně to oslavit.
Opatrně složím tu hromadu na zem.
To je naše kořist. Jak jistě víš, jsem tak trochu na štíru s prachama, tak jsem pobral co šlo. Tak nějak doufám, že bys od nás něco z toho koupil nebo nějak využil.
Nerozhodně přešlápnu.
Jo je to šrot, co čekáme od skřetů, ale nějaký kousky snad nějakou cenu mají.

Zpět do vesnice – 27.Mahena odpoledne

Pár mil přes pláň a jste zpět ve vesnici.

Nejdříve tedy minete farmu Zelných a pak, přes pole po pěšině, dojdete ke kovárně.



Kováře najdete pod přístěnkem, jak něco dělá na falgově zbroji, nárameníky leží vedle na špalku a již jsou vyčištěné a opatřené na vnitřní straně kůží a pásky.

Když dojdete až ke kovárně, Ethan odloží průbojník, vstane a protáhne si záda.
No, vítejte.
Povídá a prohlédne si to, co nesete v náručí. Vidíte, jak se mu na čele udělá vráska a přimhouří oči.
Tak už jsem slyšel, co se stalo a co se vám povedlo, tak nějak jsem čekal, že se objevíte, ale že sebou přinesete tohle všechno, to ne.
Podrbe se ve vlasech.
Co pro vás mohu udělat? S tou zbrojí budu hotový do večera, Falgo, vyzvedneš si ji ráno nebo si pro ni zajdeš ještě večer?

Cesta do vsi

Poberu co na mě zbilo a vyrážíme ke vsi. Starosta se s námi dohodl, že se sejdeme večer v krčmě a s tím nemáme nikdo žádný problém, tak se rozloučíme a jdeme. Věcí je pořádná kupa a tak máme všichni plný ruce a i když to není těžké, blbě se to nese.
Falgo ještě tak nějak upřesňuje své poznatky k rudě a špekuluje nad tím, jak dál.
"Bolgar má v jednom pravdu, zatím to můžeme jen ukázat kováři tady, jestli s tím něco nesvede a jinak si to prozatím poneseme sebou. Určitě bych se toho nezbavoval, to mi přijde jako hloupost. Nebo si to můžeme nechat prozatím u někoho v úschově, aby sme se s tim pořád netahali. Když hned neřekneme co to je, nebude to nikoho lákat to votočit. Jako třeba nechat to tu u starosty třeba."
Porovnám si věci v náruči, aby mi nespadly a pokračuji v cestě.
"Jo kovařinu a ani jinou práci okolo toho neumim, sakra. S kůží to jo, to si nějak poradim, ale železo, já se ho snad naučim nějak používat a zpracovávat.. Kovařina v partě se nám hodí víc, než by se zdálo, sakra."
Ani sám nevím, jestli jsem to myslel ze srandy nebo vážně.

U vesnice
Poslouchám,jak Falgo mudruje.
Chvíli se zamyslím a pak odpovím.
"Asi bych tu rudu schoval, třeba to půjde vyřešit později, máme jak ji nosit s sebou? Zbraň by se vážně hodila."
Pak ještě dodám.
"Heleď ne, s kovem jsem nikdy nic nezkoušel, jenom se dředem a z toho zbraně taky neumím..."
Když mi Falgo jetě připomene kováře, tak se usměju:
"Vidíš ten mě nenapadl, ale záleží, jestli to stihne nebo ne. do zítřka moc času nezbývá."
během chůze si několikrá bednu přechytím, aby se lépe nesla...
"Je toho celkem hromada, asi bych to vzal nejdřív k Ethanovi, ať se s tím netaháme do hospody..."

Na pláni do vesnice

Jak odejdeme z doslechu, začnu s tím nad čím již nějakou dobu přemýšlím.
Nechci vám dělat velký naděje, to s tou ocelí a hlavně částkou, kterou jsem zhruba vypočítal, je třeba to brát s určitou rezervou.
Chvíli přemýšlím.
Jako nejrychlejší prachy by byli přímo za prodej té rudy. Ale jak říkal Kolar, pokud chceme v tomhle hmm... zaměstnání pokračovat, zbraň nebo zbroj z černé oceli by nám hodně pomohla. Ale je tu problém s tím, že budeme muset někomu zaplatit, aby provedl všechny potřebné úkony. Jak vytavení hvězdného kovu, tak výrobu černé oceli až po vyrobení vhodných věcí. A na to asi zatím nemáme peníze.
Přimhouřím oči.
Sakra, hodil by se Zhuf, myslím, že uměl pracovat s kovem a kovařinu snad také uměl. Hmm...
Vy dva, nějaké zkušenosti s kováním či výrobou zbraní asi nemáte co?
Počkám co mi odpoví.
Já tohle neovládám. Jo, vlastně, Bolgare, tu zbroj by ti mohl opravit kovář. Již opravuje tu mou a kdyby mu zbyl čas, dal by ti ji také do pořádku.
A s těma číslama si hlavu nedělej. Musíme to nejdřív získat než si to budem dělit.
Nadhodím si ty krámy co nesu.
Vlastně ani nevím, kolik jsem u nich našel peněz. Jen jsem to házel do měšce a když byl skoro plný, tak do druhého. Pak si sednem, dáme pivo a mrknem, kolik to hodilo.
Když se ves přiblíží na „dosah“.
Tak co? Krčma nebo nejdřív kovář a zbavíme se těch krámů?

Salaš – 27.Mahena odpoledne

Dobře.
Povídá starosta.
Až to tu zařídíme, najdu vás v krčmě. Dobře.
Pokývá hlavou a rozhlédne se po okolí.
Tak snad utíkají, jako když jim za patama hoří. Hmm...
Zachmuřeně sleduje doutnající salaš.
No nic, do práce. Jsme tedy domluveni, sejdem se pak v krčmě a večer to zapijeme. A nemějte strach, ten dostavník bez vás neodjede.
Poplácá Petra po rameni.
Tak pojď, přiložíme taky ruku k dílu. Ukážeš mi, kam tu chamraď zahrabem. Škoda, že tu nemám nějaký ovocný stromy, bych zakopal po jednom ke kořenům. Byl by z nich alespoň užitek.
Vyrazí k salaši.

Vy si pak poberete zbraně z hromady, Bolgar ještě vezme čapku, koženou zbroj a bednu s rudou. Kolar vezme štíty a případně to, co trpaslík s barbarem již nepoberou.
V každém případě vyrážíte směr vesnice docela obtěžkáni. I když to není těžké, je to objemné a blbě se to nese. Ale tomu navzdory těch pár mil dáte v pohodě.

Salaš

Když dorazí vesničané, stojím opodál a sleduji dění.
Jo, jasný.
Povídám pak starostovi.
Vyrazíme do vsi a půjdem se natáhnout do krčmy, máme tam pokoje a tak, až nás budete hledat, budem tam.
Podívám se po spolubojovnících, jestli chtějí něco dodat.
Kdyby jste zjistili, že je nás ještě třeba, budete vědět, kde nás hledat.
Přijdu pak k hromadě zbraní, pokrčím rameny a začnu si je nakládat do náruče.
Bolgare, vem, prosím, tu bednu, poberem s Kolarem tohle dříví a jdem.
Zkusím toho pobrat co nejvíc, aby měl barbar jen tu bednu a Kolar toho co nejmíň. Pak se rozloučím se starostou a Petrem.
Promiň, stodolu ti asi nedokončíme, chtěli jsme zítra stihnout dostavník na západ.
Pokrčím rameny.
No, ještě uvidíme.
Vyrazím přes pláň směrem k vesnici.

Kořist
Kořist
Chvíli poslouchám Falga, a pak mu zamyšleně odpovím. "A sto je kolik? tohle číslo jsi mě neučil... třicet zlatejch je taky určitě víc, než jsi mi ríkal, zatím jsem končili u dvacet. Ale zbraň z černé oceli by se určitě hodila, ale nemyslím si, že se to zvládne udělat tady...Neprobereme to spíš u piva? Navíc, už se blíží..." dodám jakmile zalédnu Petra a za ním zástup vesničanů. "Schovej to. Ale nejsem proti."
Následně vstanu a jdu vstříc vesničanům. Taky tím trocho možná odvedu pozornost od Falga.
"Zdravím Starosto... No to máte pravdu, paseka je tu slušná..."
odpovím starostovi.
počkám až domluví a pak odpovím
"Za sebe i souhlasím. My si odneseme tuhle bednu a ty zbaně do vesnice, tam to nějak probereme a pak se asi domluvímse s Etanem, Jakože kovářem, to co nebudeme chtít my, tek určitě nějak upotřebí. To mi připomíná, umí tu někdo s kůží? Tohle měl jeden z těch hajzlů na sobě a sneslo by to opravu..." Ukážu koženou zbroj a pak se podívám na ostatní?
"Tak asi půjdeme, ne? Poberem zbraně, bednu a já tu zbroj a čapku a můžeme."
Pak se ještě otočím na Falga.
"co s tím bych probral cestou do vsi.

Salaš


Přestanu si hrát s kouskem masa a strčím ho naráz celé do pusy a poté poslouchám Falga, co zjistil o těch šutrech.
Skoro mi zaskočí,když vyřkne tu sumu "třicet zlatých".
Pořádně rozžvýkám maso a rychle polknu, protože k tomu chci také něco dodat, jenže to už Falgo pokračuje v počítání a nebýt toho, že jsem to maso už spolkl, asi bych se zalkl.
"Cos to povidal, sto...sto zlatejch. Ty si děláš srandu. jako vážně sto zlatejch, no to mi píchni šíp někam, no ty jo. "
Snad nikdy jsem ani neviděl takový obnos a najednou by jsme ho měli vlastnit. Jsem jako u vytržení a nebo malý kluk co dostal jen tak pytlík plný bonbónů.
Jenže Falgo povídá dál a ani to není špatná možnost, co navrhne.
"Jako Falgo, vem si to z černý oceli třeba pro každýho zbraň i za cenu, že by sme zbytkem materiálu měli to všechno zaplatit, to by asi bral každej kovář ne? No nevim, jestli se hned zbavovat takovýho matroše pro pár, no pár zase ne, ale i tak, pro těch několik desítek zlaťáků. víš co, ty se rozkutálej za cokoliv, jenže ty věci, co by jsme z toho mohli mít, ty by nám zůstali už na pořád. Hele, ještě vo tom dáme řeč."

Salaš

Čekání si krátím tím, že si prohlížím trojici kamenů. Tedy, prohlížím. Znalost nerostů je jeden z mých koníčků a k tomuhle se trpaslík nedostane zase tak často, aby si nechal ujít příležitost se v nich trochu porýpat.
Doslova.
Vytáhnu své alchymistické vybavení a do kamenů šťourám, vyrývám rýhy a zkouším je zvážit na vahách, které k vybavení správného alchymisty patří.
I když, že by se na nich vážily takový šutry, to zase ne.
Ale i tak o nich zjistím vše podstatné a to, kolik hvězdného kovu obsahují.
To je docela slušné.
V duchu provedu pár výpočtů.
Hele, vy dva.
Povídám, jen co uložím kameny zpět do bedny a náčiníčko do truhličky.
Tak jsem ty kameny prohlíd a můžu říct, že se nám povedlo získat dost slušnou kořist.
Hmm...
Z těch kamenů dokáže slušný řemeslník, tavič, kovář nebo jak se u nás říká, metalurg, získat okolo šestnácti mincí čistého hvězdného kovu.
Na chvíli se odmlčím.
To samotné by mohlo hodit takových třicet, pětatřicet zlatých.
Ale...
Zvednu ukazováček.
Když se to smíchá s ocelí a vyrobí se z toho černá ocel, tak je toho rázem asi desetinásobek. Tedy stopadesát šedesát mincí kvalitní černé oceli.
Zase chvíli počítám.
To by mohlo dát tak sto zlatých. Samozřejmě bychom museli zaplatit výrobu a vše okolo, ale sto zlatých je hodně. A nebo si z toho nechat něco vyrobit, ale to bude stát zase prachy nás.
Podívám se na Kolara s Bolgarem co na to říkaj. Vesničany ještě nevidím a chtěl bych to vyřešit než dorazí.