Tanec

Claudius Echeron

Moucha a dva čmeláci

Iskall a Lucrezie

Letohrad, Křišťálový palác, Daelinin sál
Den před turnajem, podvečer

Rhaella

Po krátké návštěvně rodné nabídky jídla se vrátím na své místo. Za normálních okolností bych pokračoval v hledání toho nejlepšího a nejlahodnějšího kousku, který kuchaři na tuto slavnost připravili, ale bylo načase trochu změnit taktiku. Myslím, že většina hostů dnes večer nejen sleduje mou dceru, ale i mou osobu, a to jak se zachovám, čemu budu věnovat pozornost, s kým se budu bavit a podobně. No a právě z toho důvodu jsem musel opustit svou oblíbenou kratochvíli a nepřímo podpořit své jediné dítě. Na mysli mi vyvstane myšlenka, že pokud bych celý život nezasvětil válce a armádě, je dost pravděpodobné, že bych se někde užral k smrti. Maelys Indiryon - známý jako Kulatý lev. Jo, bardi by se na tomto jistě vyřádili.
Ze svého místa mám poměrně dobrý rozhled o situaci. V první fázi jsem se pustil do rozhovorů s místní smetánkou a lehce rozvířil zdejší klidné vody, pronesl jsem několik slov se starými přáteli i s mocnými vazaly a spojenci. V druhé fázi byla navštívena má rodná kuchyň a nyní ve třetí je zapotřebí zkontrolovat bojiště, neboli rozestavění šachovnice. Kdo zde hraje na pěšce, střelce, či věž. Všichni však mají stejný cíl - získat "královnu" plesu. Samozřejmě se tu vyskytují i figurky, co zde nemají na první pohled co dělat. Včetně mnoha Ondoryonů, kteří se musí doslova nacpat všude. Ano, ano, je nutné je tu mít. Já vím. Je to přece prestiž mít tu členy královské rodiny, bez nich to nelze, oni povyšují každou slavnost a bla bla bla. Přestože jsme vzdálená rodina, nějak jsem jim celkově nepřišel na chuť. Jo, já mám asi taky rypák vysoko do nebes, ale s tím jejich se to nedá srovnat. Oni mají do nebes ostatně i prdel. Nehledě na to, že ta jejich sebestřednost má za cíl to, že vždy vyžadují maximální pozornost a to i v době, kdy na ni nemají primární nárok. Jako třeba dnešní večer. Dnes mají stát ve stínu a přenechat slávu jiným a jistě neudělají něco tak pošetilého, že ji budou chtít strhnout na sebe.
‚‚Pane,‘‘ pronese jeden ze sluhů a poté ke mně přistoupí a šeptem mi vylíčí poslední události, co se odehrály v dračích jeskyních. Jakmile skončí svůj monolog, pokynutím ruky ho propustím a sluha se hluboce ukloní a opět zmizí ve stínu. Secundus a moji lidé očividně svou práci bravurně ovládají a já nečekám nic jiného. Musím připustit menší překvapení. Nechali si ten bordel mimo hlavní dění, což samozřejmě oceňuji. Dokonce nešikanují ani mého vlastního vazala a tedy to nemusím přímo řešit a hlavně, pokud jsem to pochopil správně, mi do toho ani nic není. Je to záležitost rodiny. Je třeba říct, že jsem dostal nejzákladnější informace, abych byl v obraze a detaily neznám a ani mě nezajímají. Pro mě je pouze důležité, že nebylo nijak narušeno právo říše a tím momentem to pro mě jakožto vévodu a zástupce krále v této zemi končí.
Od tohoto momentu ještě více sleduji dění. Z neutrálního výrazu se stal lehce zachmuřený a mírně poklepávám prsty o desku stolu. Druhou rukou si podpírám bradu a snažím si srovnat všechny myšlenky. Koutkem oka také zahlédnu, že se okolo mé dcery začínají točit první nápadníci, nebo tanečníci. Nějak to vše rychle uteklo. Z malé holčičky je už dospělá dáma, co jednoho dne bude vládnout této zemi. Škoda, že to již neuvidím, tu změnu větru bych sám rád viděl.
Svými reflexy vojáka periferně zahlédnu přibližující se postavu, která své kroky zakončí na mé úrovni a posléze pronese svá první slova. V první vteřině zaváhám, ale poté mi rychle naskočí majitelka zvučného a elegantního hlasu. Rhaella. Jedna z účastnic velké jeskyní akce. Po jejich slovech se mírně usměji.
‚‚Alespoň jednou nejsem strašák do zelí.‘‘ odvětím a při její zmínce si vzpomenu, jak moc jsou tyto hadry nepohodlné. Opravdu, kdo tohle může nosit každý večer? Lehce se ošiji a mám chuť si instinktivně rozpárat kus límce. Nakonec se však ovládnu. Nepraktickej krumpl!
‚‚Většinou?‘‘ pronesu s lehkým pobavením ve hlasu. Ačkoliv to tak možná na první dobrou nevypadá, jsem rád, že ji vidím. Jako bych opět viděl svou sestru.
‚‚Jak si užíváš dnešní večer? A především, jaké to bylo v dračích jeskyních?‘‘ Nebudu chodit kolem horké kaše. Není to můj styl a nikdy jsem to neměl ani v povaze. A nyní se mi naskytla jedinečná příležitost zjistit, jestli je vše urovnané a dnešní večer tedy proběhne v klidu. Nevím, na kolik ji moje otázka zaskočí, zajímá mě pouze odpověď. A právě proto na ni zpříma pohlédnu očekávajíc její upřímnou reakci.

Společenské tanečky

Letohrad, Křišťálový palác, Daelinin sál
Den před turnajem, podvečer
Raffael a Melite, následně Dorion a Iskall

Tanec a politika

Letohrad, Dračí jeskyně
Den před turnajem, podvečer
Maegor, Prima
okrajovo ktokoľvek na bále

Na lovu jedinečné perly

Daelinin sál, Křišťálový palác, Letohrad,
Den před turnajem, noc
Viona, Claudius

Plujeme parketem za mého vedení. Já si to užívám, a opravdu se snažím, aby si to užívala i Paní Noci. Jelikož se po pár krocích uvolní, tak jsem zřejmě na dobré cestě. Když počne hovořit, poměrně rychle zjistím, že o věcech i dosti přemýšlí, možná až moc. První její věta takřka mimoděk řečená mi naznačí, že jsem dámu zaujal, což rozhodně bylo mým úmyslem. Druhá mne obratem zasadí do příběhu o nešťastné lásce. Nabídl jsem ji poněkud žoviálně možnost stát se společníkem podle jejích představ, být rekem silným, či niterným. Upřímně za jména Lesapán a Lesapel jsem jen tak hodil do větru konverzace, podobně jako děti házejí do vzduchu chmýří trávy. Aby viděli, co pak s nimi vítr vlastně udělá. Nic zvláštního jsem tím nezamýšlel, snad až na to, aby se voda rozvířila, a já uviděl něco jiného, než před chvílí. Či to stejné, z jiného pohledu. A to se taky stalo. Lady, o níž jsem čím dál víc přesvědčen, že je budoucí Vévodkyní, tedy že jde o Lady Vionu, na níž jsem se tolik těšil.

Poté vyhlásí svou teorii o hrdinovi a příběhu, podle mého naprosto zcestnou. Neboť příběh přec není jakýmsi okolím, vzduchoprázdnem, co má hodnotu samo o sobě, bez ohledu na hrdinu, který právě svými činy onen příběh vytváří. Už se chci ohradit, že to mne snad Paní Noci zkouší, jestli ji poslouchám, či dokážu alespoň elementárně přemýšlet. Tedy ne, že by právě toto, nemohlo být účelem toho tvrzení.

Ale pak si začnu dávat střípky z těch vět k sobě, podobně jako ony později zmíněné perly vylovené v okolí Indirských přístavů. Paní mne zřejmě poznala, ono těch Claudiů tu po parketu jistě příliš mnoho neběhá. Konečně své skutečné jméno jsem zmínil naprosto záměrně.

A pak to celé začne dávat až překvapivý obsah.
Já, Claudius zapadám do příběhu o nešťastné lásce, a bude to sám příběh, jež zformuje svého hrdinu, tedy mne. "Tak je potěšující, že před námi vůbec nějaký příběh stojí, že?" Zahlaholím vesele, protože to vskutku je dobrá zpráva. A lehce ji protočím v pár tanečních figurách.

Další promluva Paní Noci mne opravdu zaujme, vcelku banální příběh o tom, jak zrozená byla maska má svoji vnitřní krásu i poetiku, která je skryta za výrazy běžnými. Dáma zhluboka ocení schopnost noci inspirovat, což je velmi pěkný obrat. Zvlášť pro mne, jež si rád hraje s inspirací, i se slovy. "Velmi hezké vyjádření Má Paní, osobně bych přidal ještě Ženu, která je taktéž Múzou mnohých umělců. A to jak ve dne, tak i v noci. Což ovšem podporuje Vaši masku, i Vás koncept. Neboť vy jste překrásná žena v masce Paní Noci. Což bych označil za dvojnásobný hold oné Múze inspirace. Pokud se mýlím, tak mne prosím opravte."

Vrhne na mne pátravý pohled svých podmanivých očí zpoza masky, zda ji vůbec nadlouchám.
Věřím, že mé reakce konverzační, i živý pohled blankytně modrých očí, ji o tom dostatečně přesvědčí.

A propós, k tomu naslouchání a k lovení mořských perel v okolí indirských přístavů. Následující otázka to lovení perel korunuje, což mne vede k přesvědčení, že o ty perly, či spíše Perlu opravdu v celém rozhovoru jde. Tedy já, poznaný Claudius, s pověstí proháněče sukní, zapadám v očích Lady Viony do příběhu o nešťastné lásce. Budoucí Vévodkyně se nejspíše bojí, že jí jen a pouze zlomím srdce. Nechce hrdinu, kterého ji nabízím, chce takového, kterého stvoří příběh, jež je před námi. Toto opravdu oceňuji, neboť jestliže zvolí mne, naprosto jasně říká, že chce skutečného muže, ne svou, či jinou představu o něm, o svém manželu. Pokud se nemýlím, pak je to asi to nejkrásnější přání, které na mne žena měla. Vylovení perel, a důraz na to, abych ji skutečně naslouchal jen podtrhuje návod, který mi sama ať už vědomě, či nevědomě poskytla. Suma sumárum, Paní Noci Viona je bezpochyby interesantní bytostí! Ne podle rodu, či krve, ale sama v sobě. Navíc obdivuje a miluje umění, jako já sám. Taková žena si zaslouží, abych k ní byl upřímný jako Faun, i jako sir Claudius Echeron.

Takže pár dalších tanečních figur, co jí dají zažít krásu a vášeň pro pohyb, a jde se na to!
"Oh, Má Paní Noci, vám nic neunikne! Dozajista v masce mé se skrývá podobenství, neb ženy jsou Múzou mojí. Kořím se jejich kráse, šarmu, intelektu a citu pro věci skryté podstaty. Ať už jsou vyhotoveny (ony ženy) z mramoru, zachyceny na plátně, v dikci veršů, v tónech písně, či v živé bytosti. To Vám zastírat nemohu, ani nechci. Zvláště, když jste mi tak hezky vyprávěla o vylovení perel v okolí indirských přístavů, což mimochodem je velmi pěkný obrat.
Jedním dechem, ale musím říci že Vévodkyním srdce nelámu, to raději dřevce na udusané půdě. A pokud naleznu tu, jež v sobě zobrazí půvab všech žen, přísahám že se od ní nehnu! Zvláště pokud mne bude brát takového jaký jsem, a nebude podřizovat mé jsoucno jakýmkoliv představám. Protože přesně po takové Ženě toužím, a tu hledám mezi všemi. Zatím marně."

Zajímavý rozhovor

Daelinin sál, Křišťálový palác, Letohrad
Den před turnajem, podvečer
Niobe