Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
The Realm: The Young Lioness of Indir
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | V reji tanečnímDaelinin sál, Křišťálový palác, Letohrad, Co zaujalo mne v první řadě, byl způsob jakým vložila svou štíhlou ručku do dlaně mé. Zvláštní ladnost byla v tom pohybu, skoro jak by se Bohyně dotkla svého fauna s požehnáním. Nehledě na okolí, unáším ji v parket taneční. Každý krok můj osvědčuje, že tanečníkem jsem výborným. Však cílem mým není oslnit, ale dát maximálně vyniknout dámě svojí. By rozkvetla krásou svou, v pohybu, jak spanilá květina. Jež za polednách otevře světu se v celé nádheře své. V pohybu tanečním podporuji ten rozkvět, a úkolem mým je pomoci lístkům okvětním skrytým, okolnímu světu se konečně ukázat. Aby Paní noci rozprostřít mohla lépe svou hvězdnou nádheru po sálu celém, a jas její by přelil se i v zahrady okolní.
"Snad mohl bych představit masku svoji, Má Paní. Tedy mohl by to být Lesapán, či Lesapel, to zda Paní noci preferuje reka silného, či niterného." Pronesu cestou na parket. Šmahem odvrhnu běžnou bezobsažnou konverzaci. "Pokud by i ta jména příliš vzletná byla, pak mohu se nazývat třeba prostým Claudiem." Mé vyjádření zároveň naznačí, že se neberu příliš vážně. Jako mnozí zdejší poněkud ztuhlí páni. Daleko raději coby faun své nymfy proháním. Stejně tak lehce se slovy si hraji. "Mohu-li se zeptat, co že sama Paní noci zavítala mezi nás v tento taneční rej. Tedy mimo to, že jej prozáří svou hvězdnou krásou plnou stříbřitého svitu." Hovořím plynně i po čas figur tanečních, jak zurčící potůček v lesním tichu. Tanec jest mi stejně přirozený. Každé slůvko moje dává naději, že bych dokázal opěvovat půvab své dámy celé hodiny. Leč zadržuji vodopád chvalozpěvů a lichotek, neb dojem mám, že dáma tato více si váží nitra svého, které však odhaluje nemnohým. | ||
| |||
 | První tanečníciDaelinin sál, Křišťálový palác, Letohrad, „Z nápadníků mi zatím nikdo nepříjemný nebyl, zato někteří z jejich známých, nebo rodinných příslušníků,..“ pousměji se a nechám větu schválně nedokončenou zaniknout v šumu sálu okolo nás. Pokud bychom byli na nějakém klidnějším místě, už už bych se nadechovala k vysvětlování a vyprávění Galahadovi, pak si ale uvědomím, že s některými z nápadníků nesdílí krev jen jejich rodičové a strýcové, ale i jejich sourozenci… A právě proto, to nemohu udělat, pomyslím si, když se mi před očima vybaví obavami poznamenaná překrásná tvář dámy, která je jinak tak plná laskavosti a přátelství. To právě jí, to nemohu udělat, už jen proto jak moc přála bych si, aby mezi námi vyrostlo přátelství, ne zášť a zloba, či přímo křivda, ať už má volba manžela bude jakákoliv. „Taneční pořadník mám zatím nepopsaný, dosud se jen porozhlížím,..“ hledám, hledám hlavně očima, hledám masky které jsem některým poradila, a barvy které jsem doporučila, ale ani jednoho se mi nedaří doposud nalézt, a obé zůstává mi v útrobách velkého sálu skryto. Galahadova zmíňka o okopaných holeních mne rozesměje, stěží, že se nezasměji nahlas, víc než by bylo slušné. „Jsi muž velkých talentů Galahade, zůstaň mi proto prosím dnešní večer na dohled, zvlášť ten poslední zmíněný talent, by mi mohl přijít vhod,“ dovolím si zavtipkovat, zatímco jeho oči prohledávají sál. Je to jen ze zvyku, ze zvědavosti, nebo snad Gal očima hledá někoho konkrétního? Než se Galahada stačím zeptat, připojí se k nám Niobe, kterou přivítám úsměvem a jen mírním její obavy: „Vždyť noc je ještě mladá, a oslavy teprve začínají, dej jim chvíli se osmělit. Ti kteří přijeli dříve, nebo my, kdo jsme tu doma, máme přeci jen výhodu,“ položím rusovlásce dlaň na předloktí, jako bych jí tím snad chtěla ubezpečit. „Samotný lov teprve začíná,“ promluvím k ní pak o něco tišším hlasem, když se k ní na okamžik přikloním. Po té se znovu odmlčím a naslouchám slovům Galahada a Niobe, ta nejdříve mi předala ty verše, když jsme se spolu chystaly na ples, a teď sleduji, jak v tom elegantně umí chodit, co chodit, spíš tančit. Mohu jen doufat, že Luc a Meli budou stejně schopné. I tyto myšlenky ale kvapně pouštím k vodě, když se k nám přiblíží Dračí Princ a odvede si Primu k tanci. Překrásné a tajemné jsou tu dnes všechny dámy, a tak jsem vděčná, za pevnou ruku, která si Primu rychle odvede. Jako by jeho odvaha prolomila nějakou kletbu, a tím, že na sebe on vezme břímě prvního vyzvání k tanci tohoto večera, jako by vyšlapal cestu i dalším, kteří se po jeho příkladu také osmělí. A než se naději dojde řada i na mne, a já s úsměvem přijímám, naslouchajíc slovům půvabné žádosti o tanec. „Bude mi potěšením,“ odpovím masce fauna, a usměji se na muže skrytého pod ní, když k němu natáhnu ruku, a nechám se odvádět na místo vyhrazené k tanci. Správným pojmenováním mé masky mne vlastně potěšil, a nyní zbývá mi, zjistit, jak já jemu mohu říkat… Hudba teprve začíná hrát první písně k tanci, a tak se nechám mlčky odvádět od svých předchozích společníků, s úmyslem, se během tance, na to jak oslovovat ho mohu, zeptat svého tanečního společníka.
| ||
| |||
| FaunDaelinin sál, Křišťálový palác, Letohrad, Poměrně záhy spatřím rusovlásku ne nepodobnou Lady Niobé. Jsem si takřka jist, neb strávil jsem s ní skoro celé odpoledne. Vedle ní dvě stříbrovlasé panny, jedna sluncem oděná, druhá ve svitu hvězd halená. Poblíž sir Nevímkdotoje, tedy Tercius Galahad, jak jsem dodatečně zjistil.
| ||
| |||
 | "Rodina" Letohrad, Dračí jeskyně "Obaja vieme, že na to nemáš." zamietnem bratove argumenty už v zárodku. Nemáš k tomu odvahu, nemáš na to charakter. Nikdy si nemal, nikdy mať nebudeš, drahý Vaeron. "Rodinné záležitosti sa majú riešiť v rodine." dodávam ešte ale...vo výsledku ani len nemusím. Malý úsmev a uznanlivé prikývnutie, keď Rhaella ukáže, že túto situáciu vidí stejne. "Verím, že tu sme skončili." otáčam sa už na odchod, no predsa na krátky moment zaváham a s očami upretými na kľačiacu Gloriu zvažujem či ju varovať, či jej venovať nejakých posledných pár slov. Rozhodnem sa proti tomu. Ak má prežiť, prežije. Ak nie...nebude to zas taká škoda. Ak to dievča má len trochu rozumu bude sa nám vyhýbať. ----- ----- ----- ----- ----- Už naspäť v sále vyhľadám ako prvého Secunda - aby som ho len v krátkosti, gestom či pohľadom ubezpečil, že všetko dobre dopadlo. Až potom je načase konečne sa zapojiť do víru zábavy. Ač moje možnosti v tomto smere sú...obmedzené. Nikdy som nebol práve najlepší tanečník a postávať so sklenkou vína niekde v rohu miestnosti taktiež neznie práve zábavne. Takže...spojiť príjemné s užitočným. "Krásna, tajomná panno." neúspešne sa pokúsim v hlase zamaskovať náznak irónie keď oslovím lady Primu, napriek maske neprehliadnuteľnú. Využívam navyše fakt, že zbytok jej spoločníkov má taktiež masky - a ja tak môžem predstierať, že netuším o koho ide a teda sa zdržiavať ich zdravením. "Smiem ťa požiadať o tanec?" ponúknem jej ruku, s cieľom odviesť si ju na parket. A u pokusu o tanec jej zhrnúť udalosti ktoré sa práve odohrali v jaskyni. Bude lepšie ak sa to dozvie odo mňa skôr než o tom správu podajú tí...s menším nadhľadom než som ja. | ||
| |||
 | O klimatických podmínkách a dalších problémech. Daelinin sál, Křišťálový palác, Letohrad, Dorion byl asi trošku zaskočený, že jsem s ním mluvil na rovinu, ale já jsem neměl důvod něco tajit a hrát hry ve hrách. Teda lépe řečeno před ním. Myslím, že tady to bylo zcela zbytečné a hlavně nic z toho co jsem tu dělal nebylo tajemstvím. "To já si dovedu představit taky příteli, ale nevím jak Váš otec, ale ten můj by rád viděl vnuky a vnučky a pokračování rodu a tak dále a tak dále. Myslím, že Indyr mým cílem nebude, ale turnaj by mohl být zábavný to rozhodně." Ono kdyby se stalo záhadnou shodou okolností, že se tady do mě někdo zakouká, tak by to mohlo být zajímavé, ale jsem jen baronský syne z Hranice. Moje sláva prestiž končí pár set mil za Thalonským hradem. Tady jsem jen chudý západňan. "Vaše pozitivní nálada se mi líbí příteli, ale nemyslím, že tady můj šarm něco svede. Zkusit to samozřejmě mohu, ale to je tak všechno. Bude mi radostí se do Andaru podívat. Byl jsem tam málo a když už mám cestovat, tak proč ne do Andaru. Ani o jednom z toho co říkáte nepochybuji, neboť minimálně Andarské vojáky v Legiích, které se na Hranici točí jsem poznal." Ono je celkem snadné být pozitivní, když jste dědic Andaru. Stejně jako vychvalování svého kraje, ale zase nedělá to nijak násilně a nevytahuje se tu na mě. Rád bych řekl, že to se neděje nikde v království, ale už jsem tasil meč kvůli menším blbostem, ale zase s většími hlupáky než je Dorion. On hlupák aspoň není. "Hranice má pořád stejné problémy. Máme málo mužů a peněz. Není to o tom, že by jsme jí neubránili, ale oboje tyto dvě věci chybí neustále. No a nová krev taky. To je důvod proč jsem vlastně tady. Otec chce, aby se na Hranici dostala nová krev, která nás zase posílí. Jsou to vlastně věci, které se na Hranici točí od nepaměti. Kdyby jsme nebyli nejzápadnější výspou měl bych to lehčí. Bydlet někde na východ od Thalonského hradu, tak je to snazší. Takže to není třeba ani psát. Prostě lidi a peníze, noví lidé na Hranici, aby jsme posílili naší krev. Tam je základ všeho." Pokrčil jsem rameny a nebylo to rezignované. Prostě jsme se roky snažili o to samé a moc to nefungovalo. Draci byli velká záruka a spousta lidí na ní sázelo. My je na Hranici pořádně neviděli pár let. Takže naše záruky jsou naše meče. | ||
| |||
 | Trocha dětinské zábavy neuškodí Daelinin sál, Křišťálový palác, Letohrad, Den před turnajem, podvečer Viona, Prima, Tertius „A vy jako nenápadné křoví aspoň můžete plnit úlohu ochránce. Celou dobu býti neviditelný a monitorovat situaci… Vlastně to není tak špatná taktika, když víme, že celý tento maškarní bál je jen o tom, jak co nejlépe ulovit ledy Vionu.“ Pobaveně se zasměju a s děkovným úsměvem převezmu od Tertia číši vína. Pozvednu číši a postupně pohlédnu na všechny přítomné. „Tak na Vionku, přeci jsme tu hlavně kvůli ní.“ Pronesu s úsměvem a Vionce zároveň pošlu vzdušnou pusu. Lehounce upiju z číše, abych ve stejnou chvíli vrátila pozornost k Tertiovi. „No… vlastně jsem si právě přišla dámám postěžovat. Nejen že mě mladý Lucerys Ondoryon nevyzval k tanci, ale po chvíli hovoru dokonce pláchl z mých spárů neznámo kam. Tedy neznámo, byl prý odvelen vlastní rodinou, konkrétně Maegorem Ondoryonem. Víc bohužel netuším. Ale sir Lucerys vypadal jako by do něj píchla vosa.“ Pobaveně mi cuknou koutky. Svoje slova spíše mířím k Primě. K Primě z důvodu, aby věděla, že se mezi Ondoryony možná něco děje a aby byla v obraze. Člověk tak nějak očekává, že na každém větším plese dojde k určitému pozdvižení, ale zase odsud posud. „No ale zpět k zábavě!“ Jemně uchopím rámě Primy a odložím číši vína. „Povězte nám, lady Primo, kolik tanců už vám pánové tady v sále věnovali. A nepočítáme ty, které byli čistě pracovní, diplomatické nebo výzvědné.“ Zabodnu přísný pohled do Priminých očí a následně se zářivě usměju. „Jakožto sestra Vaší blízké přítelkyně musím zajistit, abyste se nám tu neupracovala a taky se trochu pobavila.“ V nestřeženém okamžiku, proběhnu tanečním krokem kolem Primy a obratně ji protočím, jako bychom byli na tanečním parketu. Jemně ji uchopím do tanečního postavení a předvedu pár drobných tanečních kroků, než Primu pustím, případně než se mi vykroutí sama. Následně dopluji až k Vionce a snížím hlas do provokativního šepotu. „Povídej, kterého z nápadníků ti máme přinést jako na stříbrném podnose.“ Zasměju se. „My se o to s radostí postaráme. Od toho je rodina.“ Skončím na svém původní místem mezi Tertiem a Primou. Oběma věnuji hravý úsměv. „Tak nějaké nápady, jak tento večírek trošinku více rozvířit? Přeci tady nechcete celou noc dělat křoví!“ Věnuji pohled Tertiovi. „Nebo řešit až do rána politiku.“ Obrátím se na Primu. | ||
| |||
 | O klimatických podmínkách a dalších problémech. K mému překvapení odpoví Sir Iskall na moji poněkud dotěrnou otázku upřímně. Jiný by celou záležitost odbyl nějakou frází, nebo žertem. Toho si na něm cením. Upřímnosti. "Dokáži si představit, že dáma vyrůstající v mírném podnebí laskavého Indiru se bude poněkud zdráhat s přesunem na místo, jako je Hranice." Odpovím na upřímnost upřímností. Přeci jen jsem na Hranici sloužil a znám dobře tamní klima a co si budeme lhát. Je to drsná země, drsné podnebí a drsní lidé, jinak to ani nejde s barbarskou hrozbou za rohem. Proto mi přijde zvláštní, že hraničář, jako je Iskall, hledá nevěstu právě zde. "Nicméně, jsem si jistý, že váš šarm a charizma dokáží vyvážit tuto drobnou nevýhodu, proto zažeňte chmury, příteli! A i kdyby vaše záležitosti zde nedopadly k vaší spokojenosti, rád váz pozvu do Andaru. Naše dámy jsou stejně půvabné jako ty Indirské, naše rody produkují zdatné bojovníky a v neposlední řadě si dovoluji podotknout, že podnebí Andarské má přeci jen blíže k tomu na Hranici oproti podnebí Indirskému." Nabídnu Iskallovi alternativu, kdyby mu to zde nevyšlo. Přeci jen bude mít zde větší pravděbodobnost uspět, když bude mít jistotu, že případný neúspěch nemusí být definitivní, no ne? Navíc jej skutečně považuji za přítele a přátelé si pomáhají, alespoň to mne učili, takže se jej přirozeně takto snažím zbavit nervů. "A také, pokud na Hranici potřebujete pomoci, prosím, neváhejte se na mne obrátit. Sice nemám tolik vlivu, nicméně udělám vše, co bude v mé moci, abych vám pomohl. Hranice by měla být prioritou, bohužel tomu tak není. Neblahý důsledek klidného období a důvěry v draky, obávám se. Možná, kdyby jste sepsal zprávu ohledně situace s náměty na její zlepšení? Osobně bych takovou zprávu předal svému otci, Maršálovi Království a ten by zajisté konal v této věci." Navrhnu. Situace na Hranici mne skutečně zajímá, neboť se jedná o záležitost bezpečnosti Království a hlavně jeho lidu a pokud sir Iskall tvrdí, že je situace nedobrá, pak nemám důvod mu nepomoci. | ||
| |||
 | Nová příchozí Daelinin sál, Křišťálový palác, Letohrad, Viona ještě ani nestihne odpovědět a máme tu nově příchozí. Dle barvy vlasů a vzhledu bych tipoval sestru lady Artemis, Niobe pokud se nepletu. S úsměvem se dáme ukloním a trochu se posunu aby bylo v našem malém kroužku místo pro další krasavici které budu moct dělat křoví. "S ohledem na to komu je zde potřeba dělat křoví si dovolím tvrdit že zas tak okouzlující být nemusí, protože se stejně všechna pozornost upne na scénu před křovím, což je dle mého skromného názoru zcela pochopitelné." Koutky úst mi pobaveně cukají a plynulým pohybem ukořistím od jednoho z procházejících sluhů číši vína, kterou podám nově příchozí, přeci jen nikdo by neměl být nasuchu. "A jak si zatím užíváte ples? Někdo už vás protočil? Nebo je tu snad někdo koho bych měl... řekněme... vyvést?" Pokrčím rameny a přejíždím pohledem z jedné dámy na druhou, čekajíc na jejich odpovědi. | ||