Ve spárech dračice

Daelinin sál, Křišťálový palác, Letohrad,
Den před turnajem, podvečer
Visenya

Ukázalo se, že Visenya a Rhaella toho mají společného více, než jsem si kdy uvědomil. Ihned poté, co jsem jí polichotil, mi s výzvou v hlase oznámila, že má lichotka sedí na všechny přítomné dámy s maskou. Nicméně poté, co mě tak dlouho dusila princezna Rhaella, jsem se už nenechal vyvést z míry další Ondoryonkou.
To možná ano, avšak ty za jejich půvab mohou děkovat výhradně svým extravagantním maskám, zatímco vy se za žádnou neschováváte, odpověděl jsem s vědoucím úsměvem, který jen podtrhoval mou upřímnost.
Visenya pak poukázala na ono naprosto zbytečné úsilí švadlen, které se ta dlouho šily s šaty a róbami na dnešní den, jen aby si pár jedinců na pár hodin zahrálo na někoho jiného a pak už to na sebe nikdy nevzali.
Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel..., pronesu se zamyšlenou vráskou mezi obočím.
Musím říci, že příměr s "klecí plnou papoušků" je naprosto trefný, dodám o něco tišeji, aby mne neslyšel někdo, kdo to slyšet neměl.

Nemusel jsem být tím nejlepším pozorovatelem, abych si všiml neklidu, který Visenyí cloumal. Jak se rozhlížela po sále, jako by někoho hledala. To mi trochu bralo vítr z plachet a začal jsem přemýšlet, jak z toho ven. Bohudík Visenya navrhla, že bychom se, podle rady princezny Rhaelly, vydali najít nějaký neotevřený zdroj vína.
Umm, jak bych to jen..., začnu zprvu energicky, ale zarazím se, abych našel onu správnou formulaci slov.
Není třeba držet se zpět. Rozhodně se cítím, že pohár vína potřebuji... nebo i víc než jen jeden pohár, pronesu v dalším momentu s nově nabytou jistotou v hlase a uchechtnu se.
Přítomnost princezny Rhaelly dokáže být... intenzivní, dodám a ušklíbnu se v pobavení, nikoliv nejapně či nepatřičně. Jinými slovy jsem princeznu označil za někoho, kdo se hodně vyptával, což mi nebylo zrovna po chuti.

Bylo na mé společnici vidět, že ji něco trápí a nechce zůstat na jednom místě a tak jsem ji nabídl své rámě, načež jsme vyrazili napříč sálem, pátrajíc po nějakém tom vínu.
Jde vidět, že vás něco trápí. Nebo snad vyhlížíte někoho konkrétního?, zeptám se cestou po sále, když vidím, jak se Visenya rozhlíží.

Maškarní

Letohrad, Křišťálový palác, Daelinin sál
Den před turnajem, podvečer
Přítomné maškary

Na náměstí se to vyvinulo tak, že jsem se vlastně po chvíli sbalil a šel jsem pryč. Dorion si tady vystačí sám a o mě se stejně nikdo nezajímá, takže nemá smysl se tady plést. Opět se ukazuje, že tady ta vyšší třída je něco jiného a těžko mezi sebe pouští takové jako já. Naštěstí já jsem na to zvyknutý. Většinou řeknu, že jsem z Hranice a tam skončila většina zájmu. Pro spoustu lidí na Západě jsme barbaři, takže si zvyknete. Vzal jsem si od stráží meč a vdal se vstříc krásám tohohle města sám o sobě. Je to tak stejně nejlepší, protože k Vám nikdo netáhne pohledy okolí a v oblečení jako mám já spíše zapadnu mezi prosté lidi.

Vymetal jsem taková místa jako byly tmavší uličky, chudší čtvrtě, protože tady člověk pozná reálně jak město vypadá a jací jsou jeho páni. Podle všeho se nijak neliší od západních měst. Všude je to stejné a smrdí to všude stejně. Každopádně jsem se později vrátil do "lepších" čtvrtí a v klidu se najedl. Čas se nachyloval a tak jsem se vydal za svými věcmi a připravil se na večer. Svou masku jsem nijak nepromýšlel. Vzal jsem si jednoduchou tmavě zelenou škrabošku přes oči a ani moje šaty nebyly nějaké extra nákladné, takže předpokládám, že tam někde v tom víru všeho toho luxusu budu vypadat jako chudý příbuzný. No jelikož vlastně jsem chudý příbuzný, tak to aspoň každej rovnou pozná.

Došel jsem do paláce sám bez nějaké noblesy a protáhl se do sálu, abych si vzal něco k pití a trochu bokem si prvně prohlédl celé to hemžení. Na můj vkus tu bylo stejně hodně lidí. Na to nejsem moc zvyklý a ani si na to nezvyknu. Hledám očima nějakou známou tvář, což je tady díky maskám horší, ale masky nemaskují pohyby a podobné věci, takže uvidíme koho uvidíme.