KRÁLOVSTVÍ ZA OVOCNÝ KOŠÍČEK A PANNU K TOMU

* * *

Možná je to ode mne vůči Valiantovi kruté, ale svým způsobem mne baví ho vyvádět z míry, sledovat všechny ty emoce přelévající se v jeho tváři, zatímco se snaží, aby vlastně nic z toho nevyplulo na povrch. Vlastně mě i trochu překvapí, když bez většího zaváhání přistoupí na návrh, který jsem přednesla, člověk by od muže jeho postavení i zkušeností čekal mnohé, ovšem tohle dost možná ne. Nicméně, železo se má kout, dokud je žhavé - v tomhle případě dokud si to Valiant nerozmyslí. Kde by pak byla zábava, no ne?

"Hmmm," protáhnu rádoby zamyšleně a upiju vína, které mi klouže hrdlem dost možná rychleji, než by bylo záhodno. "Opravdu? Jsi si jistý, že bych měla začít jako první?" povytáhnu drobně levé obočí a do ztišeného hlasu mi pronikne ta trocha varovné zlovolnosti, zatímco se koutky rtů roztáhnou do tolik známého úsměvu vyhrazeného v tuhle chvíli jen pro něj.

Snad bych dodala ještě něco, kdyby moji pozornost v tu samou chvíli neupoutalo něco zcela jiného. To drobné zachvění klouzající od zátylku po vlnce páteře až dolů ke kříži, které se během chvíle promění v něco zcela jiného. Přes záda se převalí vlna šimravého tepla, když se Daemon jako drzý zloděj překročí pomyslnou hranici hájemství mého osobního prostoru a stane za mnou tak nemístně blízko. O ucho se mi otře jeho hlas nesoucí se zpoza masky a mé smysly na okamžik uchvátí ta tolik známá příjemná vůně, kterou okamžitě poznávám.

Pootočím hlavu směrem k němu až se bělostná kůže na hrdle napne a pramen stříbřitých vlasů mi vyklouzne zpoza zajetí ucha před tvář.
"A ty si snad myslíš, že by mi někdo cokoliv jiného uvěřil, Daemone?" bezostyšně mu hledím z té bezprostřední blízkosti přímo do očí shlížejících na mě z masky, zatímco v těch v mých planou fialkové ohníčky podbarvené jemnými tóny červeného vína mizícího vydatně po celý večer z mé číše.

Ani na okamžik nepochybuji o tom, kdo se pod kápí ukrývá, když s tou vyzývavou drzostí vyslovuji jeho jméno.

Na plese

Daelinin sál, Křišťálový palác, Letohrad
Den před turnajem, podvečer
Visenya, všichni ostatní

Úkol pro statečného rytíře

Daelinin sál, Křišťálový palác, Letohrad
Den před turnajem, podvečer
Prima, Maegor, Tertius, Niobe, Gideon

Na rtech se mi krátce mihne pobavený úsměv. Vyhledám Tertiův pohled, jako bych se chtěla zeptat, zda to, o čem sir Gideon hovoří, skutečně zná. Tak co, bratříčku, chápeš jeho pohnutky? Nemám mladší sourozence ani sestru, ale osobně je chápu moc dobře.
Co ovšem nechápu je to, že někdo skutečně pojmenuje dítě Petůlie. Ubohé, ubohé dítě. Snad je dobře, že můj otec nebyl příliš kreativní…
Sire Gideon přede mnou padá na koleno a odhaluje svou hruď, což je rozhodně nejzvláštnější pozdrav dnešního dne, ale asi ne ten nejhorší, kterého se mi za ta léta dostalo. Své překvapení skrýt nedokáži, ale dovedu jej přetvořit v něco víc. „A přinesl jste to psaní sem!“ zvolám. „I když vám ho už netřeba. Nosíte ho u srdce?“ zajímám se hned. „To je tak pozorné! Vidím, že si mého pozvání skutečně vážíte. I můj bratr to musí vidět: je tedy jasné, že si své místo tady zasloužíte. A s lady Niobe si nedělejte sebemenší starosti.“ Vesele se zazubím. „Pokud si s vámi chce dát ovocný košíček, neexistuje žádná pozemská síla, která by ji mohla zastavit, natožpak můj bratr. Je moudřejší, než aby se stavěl ženám z rodu Aldarin do cesty.“
Začíná nám vyprávět o svých úspěších, aby alespoň sám sebe přesvědčil, že jeho přítomnost omyl není. Vyměňuji si krátký pohled s Niobe, než ho přesouvám k Maegorovi, který vyhodnocuje situaci a shledává ji vhodnou k tomu vytratit se s Tertiem. Kdo by mu to mohl vyčítat? Jen kývnutím hlavy dávám najevo, že vnímám i jeho slova, a spolu s Niobe Gideona doprovázím k občerstvení.
„Smrdojemský masakr, sektáři a neobjasněná řada úmrtí? Začínám se myslet, že dobrodružstvím, která jste zažil, se nemůže rovnat ani můj bratr. Snad ani všichni tři dohromady! Jednou o tom musíte Tertiovi vyprávět – jsem si jistá, že když jste studoval k tak vznešenému poslání, jistě ocení váš vhled do celé záležitosti, zrovna dnes mi totiž vypravoval, jak se potýkal s jakousi dívkou obžalovanou z čarodějnictví…“ Jednou. V případě, že budu snad mít pocit, že se Tertius zdržel příliš dlouho a budu chtít, aby z Letohradu utekl, nebo ho budu chtít za něco strašlivě potrestat.
Niobe zaplavuje sire Gideona otázkami zrovna tak, daří se nám ho tedy držet v jakémsi stavu rozptýlení, než se dostáváme do většího soukromí. I já si od služebného beru číši vína. Upíjím a chvíli do něj mlčky hledím, jako bych nad něčím hluboce přemýšlela. „Když nám tak vyprávíte, skoro se bojím, že vás můj úkol urazí, ale věřte, že je velmi důležitý pro budoucnost celého Indiru a pro dobro všech zúčastněných.“
Sama si pomůžu k jednomu z těch báječných ovocných košíčků a pokývnu hlavou směrem ke dveřím na terasu. „Možná jste si povšiml páru na terase, když jsme procházeli kolem. Jednou jeho polovinou je snad ta nejkrásnější žena království, lady Glorie. Tou druhou je sir Gawain Augaryon, který se, tuším, přijel dvořit lady Vioně. Vidíte, v čem je problém? Nejenže lady Glorie ohrožuje svou pověst, ale ještě na sebe svádí pozornost muže z jednoho z nejbohatších a nejmocnějších rodů, a tak i hněv ostatních, snad pro sira Gawaina vhodnějších dam, než je ona sama. Samozřejmě by mě těšilo, kdyby se sir Gawain věnoval té, na jejíž počest zde dnes jsme, ale nutit jej k tomu nemůžu. Myslím, že s vaší pomocí bych ale mohla zachránit lady Glorii… inu, od lady Glorie a jejích… ne zcela čistým impulzům.“ S očekáváním pohlédnu na sira Gideona pohlédnu. „Samozřejmě pochopím, když odmítnete. Je to těžký úkol a vyžaduje jistou delikátnost, ale myslím, že lady Niobe bude souhlasit, že si s dámami vedete dobře. A třeba najdete i společnou řeč, lady Gloria je také z menšího rodu…“ Dobrá, ne tak malého, ale... Menšího. A prohlásila se za bastarda. Tak co na tom sejde?

Indir

Daelinin sál, Křišťálový palác, Letohrad
Den před turnajem, podvečer
Maegor a Galahad
okrajovo možno Gideon, Prima, Niobe, Viona