Zábava může začít

Ples

Původně jsem vůbec neplánoval, že bych na chystaný ples šel. Proč taky? I když bych pominul maličkosti, jako že nejsem moc dobrý tanečník, že se necítím mezi takovými davy zrovna dvakrát nejlépe a že se - díky své vlastnosti neukazovat na odiv své pohádkové bohatství - nejspíš stanu vítězem ceny nejobyčejněji oblečeného hosta, svou nepřítomností na plese a věnováním ušetřeného času prací bych Indiru vydělal na další dny bezostyšného utrácení, které nadcházející svatba doprovází.
Pozvání je ale pozvání. Nakonec jsem byl i rád. Nějaký ten odpočinek si přece, po tom všem, zasloužím.

Připravený jsem byl docela rychle. Ačkoli mé plány zněly jinak, byl jsem připraven i na tuto eventualitu, jakkoliv nepravděpodobnou. Oblékl jsem se do slavnostního, nasadil si svou nedávno koupenou masku (odkaz) a zamířil jsem vyzvednout svou společnici, které to, jak jsem musel uznat ihned, co jsem ji uviděl, dnes večer náramně slušelo.

Po vstupu do sálu jsem se mírně otřásl. Tolik lidí a hluku mi vážně nedělalo dobře. Rychle jsem se však dal dohromady a zorientoval. V celém mumraji jsem okamžitě zahlédl spoustu známých tváří. A dokonce i pár tváří, které jsem nějakou dobu neviděl.
A právě kvůli nim jsem svou společnici mírně navedl k místům, kde jedna z nich právě postávala a chytala lelky. Dřív než cokoli jiného totiž bylo třeba zajistit, aby nikdo z mé rodiny dnes večer nevyvedl žádné lumpárny.
"Má paní, dříve než vkročíme na taneční parket, bych vám rád představil někoho, o kom jsme dnes mluvili," promluvil jsem ke své společnici a pak se otočil na mladého muže, ke kterému jsme se přiblížili na kontaktní vzdálenost.
"Můj syn, Raffael Tiber. A támhle je..." zahleděl jsem se do davu, kde jsem spatřil další nepřehlédnutelnou postavu, která se mi pomaličku vynořovala v paměti. Pokynul jsem rukou, aby si mě také všimla - přehlédnout mě bylo pro ni vyloučeno - a otevřenou dlaní jsem autoritativně naznačil, aby se k nám připojila, pokud možno ihned.
"Má starší dcera, Lucrecia Tiber."
Počkal jsem, až se obě mé děti shromáždí okolo nás.
"Mládeži," oslovil jsem je otcovsky, "pozdravte Mariu Vesray, zástupkyni Obchodní gildy."

Letohrad, Křišťálový palác, Daelinin sál, balkón
Den před turnajem, podvečer
Rhaenerys Ondoryon

Rhae… to bude istotne skrátená verzia jej mena. Celé by mohlo byť Rhaenerys. Sesternica korunného princa-
“Ktorá z tých možností by Vám vyhovovala najviac, lady Rhae?” pravidelný úsmev sa na okamih, sotva postrehnuteľný, zmení v šibalský úškrn, s povitiahnutým kútikom perí a jednou trochu hlbšou jamkou na líci. Utajiť identitu je zhola nemožné, no hneď sa predstaviť je fádne. Možno dá lady predomnou prednosť drobnému rozptýleniu v podobe hádania?
Chladný, podvečerný vánok mi skutočne pomohol, zmiernil bolesť i odvial napätie.
“Nepochybujem, že pritiahne pohľady všetkých prítomných.” Koľko je tu takých, čo by ju najradšej uchopili a strhli z oblohy?
Na dnešný večer som sa tešila celé mesiace. Samozrejme, že sa chcem vrátiť do tanečnej sály! Musím Hugha vytiahnuť na parket a vyhľadať Meli. Ešte sme nemali možnosť k rozhovoru. “Nakoniec,” odpoviem so zamysleným tónom, ktorý sa po krátkej pauze zľahka pretaví do pobaveného šepotu, “Nebola by však škoda ukončiť kochanie sa výhľadom v tak milej spoločnosti?”Odtrhnem pohľad od jej očí a znovu zrakom zablúdim k striebornému kotúču mesiaca na tmavnúcej oblohe. “Moji priatelia ma istotne ešte nepostrádajú.”
S odpoveďou si dám trochu načas, opriem sa lakťami o studený kameň, podopriem si bradu dlhými prstami a zahľadím sa do diaľky, kamsi za horizont.
“Obyvatelia tohto kraja sú veľmi príjemní a srdeční,” s úsmevom si zaspomínam na osviežujúcu jazdu popri vinohradoch a poliach. “Krajina je tu však celkom odlišná od sviežich lesov môjho domova. I vzduch je tu iný…ťažší. Farby sú tu jasnejšie, žiarivejšie a živšie.” S privretými očami si vychutnávam vánok čechrajúci uvoľnené svetlé pramienky.
Pootočím tvár k prítomnej lady. “Tento palác je právom nazývaný Divom sveta. Už len tieto sochy… pozrite na tie prepracované detaily a proporcie! Všimnite si hru svetla a tieňa, ktorá im vdychuje život počas každej minúty, čo tu stoja.”
Či ma niekto zaujal?
“Stretla som tu pestrú paletu osobností,” pokračujem uvoľneným srdečným tónom. “Ľudového hrdinu, nehanebného veveričieho rytiera,” unikne mi pobavené uchechtnutie, naznačujúce, že sa jedná len o drobné žartovné zveličenie, nie skutočnú urážku. “Videla som budúcu Vojvodkyňu a strávila som príjemnú chvíľu s jej dámami.”
Zvlažím si pery sladkým jablčným muštom a chvíľku pozorujem odlesky brúseného skla, mlčky držiac skleničku vo výške očí. “Niekto ma predsa len na krátky okamih zaujal, veľmi priamy šľachtic z Ostrovov,” pohľad naňho mi vzal dych, ten mi však rýchlo vrátilo trpké, smutné sklamanie, “tak oddielny od Vašich príbuzných,” zakončím svoje rozprávanie a pokúsim sa znovu usmiať. Kedy som vlastne tak zvážnela?
Zaklipkám mihalnicami a prikryjem ju ústa dlaňou, trochu vyvalím oči, líca mi zaleje rumenec.
“Ach! Vy ste mysleli tu na plese? A ja-” zahabkám trochu zahanbene. S nádychom sa však upokojím, trochu sa uvoľním a s ospravedlňujúcim úsmevom na perách sa obrátim k lady Rhae. “Dúfam, že Vás moje rozprávanie veľmi neobťažovalo.” Mala by som jej rýchlo dať správnu odpoveď. “Bohužiaľ, sa mi zatočila hlava krátko po vstupe do sály, takže som nemala možnosť nikoho stretnúť.” Zablúdim pohľadom k skleneným dverám a započúvam sa. Hudba na chvíľu stíchla, no potom znovu ožila v ešte rezkejšom tempe.
“Prepáčte,” poviem prívetivo, “hovorila som priveľa a vôbec som Vám nedala možnosť ani len pípnuť. Istotne máte pravdu, že zábava je len kulisou pre celkom inú hru. Myslím, že sa tentoraz nezapojím,” zamyslene cinknem nechtom o sklo, “Matka mi vydobyla možnosť voľby. Napriek tomu, že toto je najlepšia príležitosť ako spoznať nových ľudí-” odvrátim sa, než si všimne smútku v mojich očiach, ktorý naozaj nedokážem ani za úsmev schovať. “Mali Ste viacej šťastia? Našli Ste niekoho, kto Vás zaujal?” rýchlo zmením tému a s nepredstieraným záujmom zatlačím ľútosť klíčiacu v mojom srdci i mysli.
“Staviť sa? Obávam sa, že tu nebudem až si Indirská levica zvolí nastávajúceho. Kto si myslíte, že získa jej srdce? S Vaším bratom tvorila pozoruhodný pár, no ja by som šťastie prijala sirovi Echeronovi.” Tak-tak, bol veľmi milý a príjemný. Myslím, že by si to zaslúžil. No sir Ondoryon… má nepopierateľné kvality.
V prítomnosti milej, mĺvkejšej dámy som sa nechala trochu uniesť. Snáď som ju neunudila k smrti. Nie každý má pochopenie pre obdivovanie prírody a architektúry.