Letohrad, Křišťálový palác, Daelinin sál
Den před turnajem, podvečer
Vaeron Ondoryon

Jakkoliv příjemně jsem strávila své odpoledne, povinnosti se věčně odkládat nedaly. Vévodův příjezd byl důležitou událostí, kterou jsem nemohla přehlédnout… ples zrovna tak. Nemohu si namlouvat, že ten je pouhou zábavou.
Přesto jsem při přípravách na něj byla ještě zdržena poněkud nepříjemným rozhovorem, a tak se ve dveřích sálu objevuji poněkud později, než bych byla ráda. Rozhlížím se jen krátce, abych zjistila, kdo všechno už je přítomen a s kým budu muset a s kým budu chtít mluvit. Toho prvního nacházím rychle, ačkoliv jsem poněkud překvapená, že zde vůbec je.
Mířím k jeho stolu, kde klesám v pukrle, než si sejímám z tváře masku. Věřím, že tenhle muž ocení poněkud přímější přístup bez toho, abychom si museli hrát, že se vzájemně nepoznáváme. „Vaše Výsosti,“ oslovím jej, „jsem překvapená, že vás zde dnes večer vidím, ovšem nesmírně potěšena. Můj bratr se zmínil, že se snad budete nacházet U Lví hlavy? Už jsem litovala, že se k vám nebudu muset připojit… a zdá se, že vy jste se připojil k nám.“ S úsměvem pokývnu k židli vedle něj. „Dovolíte, abych vám dělala na čas společnost?“
Tentokrát jsem ochotná na svolení skutečně počkat, ačkoliv o jeho odpovědi nepochybuji. Ostatně si jsem jistá, že máme téma k hovoru.

Rej Masek

Rej Maškar

Dáma na balkóně

Letohrad, Křišťálový palác, Daelinin sál
Den před turnajem, podvečer
Gloria Stanton

Každý krok směrem k sálu byl těžším a těžším. Jestli jsem se předtím cítila jako jehně jdoucí na porážku a při odchodu s Rhaellou cítila jistou úlevu, tak teď… Teď se vše zdálo zase mnohem horším.
I s tváří skrytou za závoji jsem měla pocit, že otci a bratrovi bude stačit jediný pohled k tomu, aby v ní vyčetli hřích. Jediným rozumným řešením se tedy zdálo vyhnout se jim docela.
Dění v sálu proto pozoruji poněkud zpovzdálí, držím se u stěn, jakkoliv mne třeba hudba svádí k tanci. Občas očima přeci jen k Lukovi zabloudím. Jakpak si asi vede? Není přeci sebemenších pochyb, proč ho sem otec přivedl. A jak si asi vést chce? Skutečně o lady Vionu stojí?
V duchu si slibuji, že si s Lukem do konce večera promluvím, abych to mohla zjistit. Jistě se během večera uvolním a budu se cítit mnohem–
Hbitě využívám příležitosti a chápu se nabízeného poháru vína, který rychle mizí spolu s mou rukou pod vrstvami závojů. Ano, tak to půjde mnohem snáz.
Znovu se rozhlížím. Snadno poznávám Rhaellu, Visenyu i strýčka Maegora. Na chvíli i zvažuji, že půjdu a pozdravím Visenyu, přeci jen jsem ji neviděla už docela dlouho, ale v ten okamžik si mou pozornost získává žena oděná do světlých třpytivých šatů, jež se prožene ven na balkón.
Zdá se mi rozrušená. S pohledem upřeným na dveře balkónu váhám, zda za ní jít, ale starost ani zvědavost mi nakonec nedovolí setrvat na místě. A kdo ví, možná zde potkám i jakousi spřízněnou duši. Vydávám se proto za ní, nejistá, co mám vlastně říct. Pokud se jí něco přihodilo, určitě mi do toho nic není, ale pokud jí budu moci nějak pomoci nebo ulevit…? Těžko mi pak zájem vyčítat.
Našlapuji tiše. Jen na okamžik se zastavuji, abych se nadechla chladného nočního vzduchu, než se rozhlédnu.
Nacházím ji stojící stranou u zábradlí, masku strhnutou z tváře. Je krásná a vsadím se, že měkké světlo měsíce jí prospívá více než světlo svíček uvnitř. Přistoupím blíže, pomalu, abych ji snad nepolekala. „Jste v pořádku?“ oslovím ji ještě cestou. „Nebudete zvracet?“ optám se věcně a rozhodnu se zůstat na pár kroků od ní pro případ, že by se mi dostalo kladné odpovědi. „Zdáte se mi poněkud bledá, má paní…“
Nakonec nacházím své místo vedle ní a opírám se lokty o zábradlí. „Krásná noc… Těžko říct, zda hvězdy září jasněji na obloze nebo zde na plese. Není trochu škoda, že mezi nimi nejste?“

Ples

Letohrad, Daelinin sál
Den před turnajem, podvečer
Secundus