Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
The Realm: The Young Lioness of Indir
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Na vlnách osudu Letohradské tržiště Tak nějak všichni v jeden čas se probíráme různými flakónky v krámku prosyceném vůněmi rozličnými. I hovor náš se vine různými směry, a navzájem proplétá. Lady Gloria i lady Niobé trochu nepřesně pochopily můj dotaz, neb zajímalo mne jakou jednou esencí mne symbolizující by šlo doplnit vonnou kompozici pro vévodkyni Vionu, na které už jsme se všichni shodli. A tak obě vybírají celou hotovou toaletní vodu pro mne samého, takovou... jež by mne zcela vystihla. Nu což, i to bude zajímavé.
V tom čase mi vybírá Niobé také vůni, podle toho jak vnímá mne ona sama. Vítám ji. Tu vůni bergamotu, cedru, badyánu, muškátového oříšku, rumu a sečuánského pepře. A když přitom sjede mne hladovým zkoumavým pohledem divoženky z lesních lučin. Když ret svůj zkousne, a jistých mých partií až nestoudně se očima svýma dotkne. Tu chlípné mé nitro, a touha má bezbřehá, v dědictví mi daná. V závodě o vlastní jsoucno v duchu skočí do její náruče i klína jejího, jenž ryšavý jistě je, vlahý a teplý. Rván jsem zde mezi ženou cudnou, a dračicí. Mezi tou, co muže cti a slávy sama sebou ve mne vykutat jistě je schopna, a tou jež vyždímala by mne jako citrón v divokém reji nehasnoucí noci. A dobře, že Niobé zde. Jinak zbaběle prchlo by tělo moje do chřtánu neřesti, do nejbližšího nevěstince, či kamkoliv jinam. Neb čistotu Stříbrné paní mé tělo zkažené vystáti nemůže. Zdá se. To sama ona by mu musela síly dodati. Ale pocítila vůbec ona, jak divoce mnou otřásla? Jak hluboce mým nitrem pronikla, ačkoliv se o to vůbec nesnažila? Nevím. | ||
| |||
 | V zajetí vůní Najít vhodný parfém pro Vionku nakonec nebyl, tak složitý úkol. Svěží vůně pomerančů, protkaná decentním tónem růžových plátků a hravě výrazná koncovka v podobě jasmínu, který ale není nikterak těžký, ale naopak celou kombinaci vůní krásně drží pohromadě a přitom je lehký jako vánek. Lehounce si přičichnu k výherní flakonce. „Co myslíte dámy, jaká vůně ztělesňuje mne? A hodí se vůbec k růži, jasmínu a pomerančovým květům?“ Jaká vůně ztělesňuje drahého Claudia? Za normálních okolností bych to brala jako velmi zábavnou hru mezi mužem a ženami. Ale mezi řádky lze vyčíst i nevtíravý nápad na získání plusových bodů u naší drahé Vionky, přeci jen kdo byl měl sirovi lépe poradit, než její blízké přítelkyně. Navíc oblíbené vůně dokáží o člověku všelicos prozradit a umožní nahlédnout do nitra srdce. Zaposlouchám se do slov Glorie. Kombinace dřevin. Na mě možná až příliš těžká vůně. Ale cedr. Ano takový bílý cedr by nádherně ladil s kombinací, kterou jsme právě vybrali naší budoucí Vévodkyni. Santal, cedr a například vůně mechu po dešti. Ano. Ano. Glorie má pravdu. Jako bych tu vůni cítila linout se po okolí. Parfém, který je definovaný divokostí, nespoutaností a svobodou. Jde vidět, že lady Glorie má vytříbený vkus. Důkladně si prohlédnu sira Echerona. Od hlavy až k patě. Nijak svůj zkoumavý pohled nezakrývám. Na určitých partiích se můj zrak pozastaví, na pár milisekund, a následně pokračuje dál, až se zastaví u očí. Zamyšleně se do nich zadívám, jako bych se snažila najít všechna sirova tajemství. Drobně skousnu vlastní ret. Jako bych se v jeho očích utápěla celé dny a přitom to bylo sotva pár sekund. Drobně se pousměju. „Hmm… Já bych Vám nabídla něco poněkud odlišného, sire Echerone, ač dřevitá kompozice je určitě sázka na jistotu. Vůně vykreslená lady Glorií musí být úchvatná. Ale nebyla by to zábavná hra, kdybych jen zopakovala to, co tato umělkyně dokonale vykreslila.“ Věnuji úsměv plný uznání Glorii. Ohlédnu se k lahvičkám s parfémy. Očima přejedu po několika řadách až najdu tu lahvičku, která by se perfektně hodila k mé myšlence parfému pro Claudia. Do rukou uchopím křišťálovou lahvičku s barvou stmívání, zdobenou stříbrem připomínající hvězdy na nočním nebi. „Představte si vůni, která je v prvních vteřinách citrusově svěží, ale ne nikterak obyčejně, žádné citrony, mandarinky, či něco podobného nám všem dobře známého. Cítíte bergamot. Vůně bergamotu příjemně štípe na kraji nosu. Aby bergamot mohl opravdu dobře vyniknout, zkombinovala bych ho se sečuánským pepřem, badyánem a muškátovým oříškem. Všechny tři koření jsou stejně neobyčejné jako bergamot. Vůně sečuánského pepře rozproudí krev a vsadím se, že jakékoliv ženě ve Vašem okolí vžene červánky do tváří. Badyán a muškátový ořech už jen zvýrazní kořeněné srdce parfému. A čím všechny tyto vůně provázat? Nemůžu se zbavit dojmu, že by se k Vám perfektně hodila snítka levandule. Jen lehounce, aby nepřehlušila ten výrazný zbytek.“ Odložím lahvičku opět na poličku stánku a ustoupím. Než se stihnu zasnít nad dalšími kombinace vůní. Případně si vybrat i jednu lahvičku pro sebe. Lady Glorie i snoubenec milé Melinky upozorní na fakt, že se již připozdívá a neměli bychom zbytečně otálet. „Ach, ani jsem si neuvědomila, jak ten den letí. A navíc bychom neměli nechávat Vionku, tak dlouho osamotě. Přeci jen bude potřebovat veškerou naši pomoc při přípravách na dnešní večer.“ Mrknu na Melite. | ||
| |||
 | Zloděj a divoženka Hostinec -> Komnaty budoucí vévodkyně Indirské „Opravdu?“ Opáčím čtverácky a klouby štíhlých prstíků zkusmo zaťukám na dřevěnou desku našeho stolu. „Snad něco vydrží...“ Nadhodím mnohoznačně s více než lákavou představou, při které mi hned nezbedně zacuká v koutcích. Chm. O kolik by asi stoupla má reputace tentokrát…? Uchichtnu se a pak odmlčím, abych mu dopřála čas a prostor k vyprávění. Dechberoucí příběh dvou znepřátelených kapitánů zanechá v mé mysli spoustu otázek, nahlas ovšem položím pouze jednu a dostanu na ni na první pohled možná nic neříkající, avšak na ten druhý naprosto vše říkající odpověď. Chápavě přikývnu a v ten samý moment rovněž celou záležitost uklidím do šuplíku až později. „Teď už ale opravdu pokoušíte mou zvědavost.“ Připustím, když mi ke všemu navrch odmítne sdělit jméno své lodi. „A ta je příliš velká, než abych dokázala…,“ či vůbec měla v úmyslu, „…vaší výzvě odolat.“ Koneckonců návštěva jeho lodě byla přece jen původně můj návrh, a proto nemám sebemenší důvod začít kličkovat. Potěším hrdlo menším douškem medoviny, načež pohlédnu směrem, kam Barden náhle stočí svůj zájem. A vida. Chůvám zkrátka nikdo neuteče na dlouho… Škoda. Pokrčím rameny, vyčkám, až se ke mně obrátí a po jeho slovech znovu rozšířím úsměv. Nebývale opovážlivý zloděj schová nakrátko mou ruku do své, vpije se mi do očí, nahne se blíž a jemně mne políbí. Sklopím víčka a vyjdu mu vstříc, přičemž ho konečky prstů druhé ruky slabounce pohladím po zádech, dolů a zase nahoru. Překvapivě něžný polibek, jeho blízkost a příjemná vůně mi na okamžik dočista zamotají hlavu a rozjitří smysly, a tak než se narovná, chytím ho ještě za paži a přidržím u sebe. „A já nejsem jen dvorní dáma budoucí vévodkyně, ale i Letohradská divoženka.“ Zašeptám a horkými rty se zlehka dotknu kůže pod jeho ouškem. „Nebudu se dožadovat pouze návratu. Budu chtít i odškodné.“ Vdechnu mu na krk, zatímco se má volná ruka sebevědomě vydá k jeho stehnu a drze po něm sklouzne. „Na shledanou na plese, Bardene.“ Však si tě už najdu. Anebo ty mě? Kdoví. Vyprovodím ho pohledem, a když se mi ztratí z očí, protáhnu se jako kočka a zvědavě rozhlédnu kolem sebe. Chm. Nechal mě tu trčet jako kůl v plotě.... „Buran.“ Odfrknu pobaveně, zakroutím hlavou a sama pro sebe se tiše zasměji. Dopiji pohár lahodné medoviny, a jelikož čas zatím opět notně pokročil, omluvím se za nás za oba hostinskému a s dobrou náladou se svižným krokem odeberu zpět ke Křišťálovému paláci, přímo ke komnatám naší Vionky. | ||
| |||
 | U stánku Melite, Glorie, Niobe, Claudius
Tak sir Echeron má rád zemitou vůni. To bych do něj neřekl. Nechám jej být, zdá se, že hlavní prioritou dobrého sira jsou dámy. Ani se mu nedivím, když jde o krasavice jako jsou lady Gloria a Niobe. Při pomyšlení na druhou slečnu mi v hlavě bleskne pár...příjemných vzpomínek. Rusé vlasy spadající na moji hruď, plné rty odříkávající modlitbu k bohu rozkoše...v duchu si povzdechnu, neboť to je již hudba dávné minulosti. Vrátím se raději do přítomnosti. "Rád bych do té vůně přidal i kus sebe. Abych byl Doúkisse stále nablízku. Aby mne poznala, jakmile se setkáme." Uslyším z úst sira Echerona a přiznám se, kdyby jsme ještě stále popíjeli medovinu, asi by ze mě právě vystřelila jako mládenec z dívky, když se domů vrátí její otec. "Samozřejmě, jak jsem mohl zapomenout?" Bleskne mi hlavou. V přítomnosti Melite a ostatních se cítím tak dobře a uvolněně, že jsem zapomněl, proč tu všichni ti vzácní hosté z Andaru, z Dračí Citadely a Indir ví ještě odkud vlastně jsou. Počínání sira Echerona hned dostane další dimenzi. Samozřejmě, že se přijel dvořit lady Vioně. Trochu s ním soucítím, nebude to mít lehké v konkurenci ostatních ctitelů naší překrásné Mladé Lvice. Navíc, když si uvědomím, kdo všechno sedí v Indirionské Radě...je to jen můj předpoklad, ale obávám se, že nápadník z řad nižší šlechty nebude vnímám moc přívětivě. Jedinou nadějí pro něj je, že uchvátí nejenom srdce, ale i vášnivé touhy lady Viony do takové míry, že si Lvice postaví hlavu a bude si jej chít vzít Radě navzdory. To není zrovna malý úkol. "No nic, držím vám pěsti Claudie, vydejte ze sebe to nejlepší!" Popřeji siru Echeronovi v duchu. Než se stihnu na výzvu lady Niobe zapojit do vybírání vhodné vůně pro lady Vionu, je již rozhodnuto. Chtěl jsem navrhnout kombinaci orchidej-lotos-mango, nicméně nejsem znalec a tak se omezím na pouhé schválení vůně, kterou vyberou ostatní. Všimnu si, že když lady Glorie konstatuje, že vybraná vůně lady Vionu určitě potěší, tak mi věnuje úsměv. Vím, že lady Glorie je největší kráska široko daleko, ale její úsměv je jak z jiného světa, až se mi zatají dech. Který rytíř by pro tento pohled nedal všanc svůj život? Ký kavalír by dopustil, aby tento úsměv nezdobil tvář lady Glorie neustále? Vážně si musím při tomto pohledu připomínat, že jsem nejenom zasnoubený, ale že moje snoubenka je hned vedle mě. A nutno dodat, že do teď se mnou ani zadek lady Niobe moc nedělal, neb jsem měl oči pro Melite a lady Glorii stačil jediný úsměv...krása té ženy je nebezpečná. Než se však stačím znovu zatoulat do říše fantazie, zasáhne Mel. Niobe s Glorií začnou hádat oblíbenou vůni sira Echerona. A já s Melite vybíráme vůni pro moji sestru. "Co myslíte? Která by se jí zamlouvala?" Zeptá se má snoubenka. První co mne napadne je ocet. Ale raději mlčím, neboť cokoliv řeknu, může být použito proti mně. Mel nakonec jednu vhodnou vůni najde a podá mi ji k přezkoumání a schválení. "Sice si myslím, že má drahá sestra v těchto dnech tíhne spíše k mořským vůním, ale tahle myslím splní její vysoké nároky." Odsouhlasím Melitin výběr. Pak k mému překvapení následuje vybírání parfému pro Melite. S roztomilou nevinností si má snoubenka nanese dvě různé vůně na levou a pravou stranu své šíje. "A jedná se vůbec o roztomilou nevinnost? Nebo mne zde Melite bohapustě svádí?" Musím se v duchu ptát, když ke mně Melite přistoupí blíže, abych si mohl přivonět, čímž se mi odhalí bližší pohled na její hrudník a její dvě ducaté partie. Ano, ty partie, které má rád každý muž, pán, či chlapec a mezi které bych rád zabořil hlavu a udělal takové to "brrrrrr!". "Jaká se vám líbí více?" Zeptá se má snad budoucí žena a nakloní hlavu na stranu. "Líbí se mi obě." Odpovím v duchu a nemyslím tím vůně. Nahlas to ale říci nemohu, abych neuvedl svoji milou do rozpaků, které stejně přijdou velmi záhy, když Melite zrůžoví a poplašeně ode mne odstoupí. Jak to vidím já, asi si neuvědomila, co dělá a tahle reakce je něco na způsob. "Ach, promiňte sire, já vážně nejsem taková svůdnice, jak by se z mého dosavadního chování mohlo zdát." Její nesmělý pohled oplatím svým upřímným a vřelým. "Ale drahá Melite, jistě že jsi." Udělám krok k ní, jemně uchopím ručku své snoubenky a galantně ji políbím, druhou rukou ji obejmu v pase a přiblížím svůj obličej k jejímu, jako kdybych chtěl Melite políbit. Místo toho lehce otřu svůj nos o její v něžném gestu nákonnosti. "Mohu?" Zeptám se a poté, co dostanu svolení, přiblížím hlavu k Melitině šíji, jak zleva, tak zprava a vždy krátce přičichnu. Ke cti mi myslím slouží i fakt, že celou dobu mám ruku opravdu kolem Melitina pasu i když se mi chce pohladit a zmáčnout její zadeček (což není všechno,co bych s touto částí jejího těla rád dělal). Jamile skončím, znovu se zadívám na Melite, v očích veselé jiskřičky. "Nuže, má paní. Obě vůně jsou skvělé, báječně se k vám hodí, osobně preferuji vůni na pravé straně vaší šíje." Vyřknu svůj verdikt. "Nicméně, cítím povinnost konstatovat, že na to, aby se mi zatočila hlava žádnou vůni nepotřebujete, má paní." "Úplně stačí vaše prs....ty." Samozřejmě, za vůně pro moji sestru i moji snoubenku zaplatím. Lady Glorie nám oznámí, že je na odchodu. Zkoumavě se na ni podívám. "Máte pravdu, lady Glorie. Už se připozdívá, navíc se do města již vrátil Vévoda, je již čas se pomalu vrátit a připravovat se na večerní hostinu.." Obrátím se k ostatním. "Není-liž pravda?" Zeptám se. Faktem je, že večerní slavnost s maskami a hlavní událost dne, lov na Vionu, se již blíží. Jsem si jist, že sir Echeron by nerad propásl tuto příležitost, takže... "Sire Echerone, lady Glorie. Poblíž náměstí má naše skupina dva kočáry, kterýmy jsme sem přijeli. Bylo by nám tedy ctí, nabídnout vám odvoz a milou společnost." Nabídnu Claudiovi a Glorii, že je odvezeme do paláce první třídou, zejména aby se Claudius stihl připravit na to, co by se nejspíše dalo bez velkého přehánění označit jako večer jeho života, ale též lady Glorie si jistě musí připravit večerní garderobu. Tyhle večírky jsou jako stvořené pro nalezení budoucího manžela, či manželky. Tou milou společností pro sira Echerona myslím samozřejmě lady Glorii a Niobe (u které tak nějak automaticky předpokládám, že pojede s námi, neb je Vionina dáma a ty kočáry patří právě Mladé Lvici). Nějak si neumím představit, že by moje společnost dobrého sira Claudia nějak zvláště nadchla, narozdíl od obou zmíněných slečen. | ||
| |||
ico7467.jpg){kind=icon} |
Letohradské tržiště Skúmavo pozorujem sesternicinho snúbenca, ako by som jasnými očami dokázala nahliadnuť až do najvzdialenejších hlbín jeho duše. Vyzerá úprimne a Meli po jeho boku žiari šťastím. Že v jej srdci vzkíčila k nemu láska podobná ruži, o tom nemám najmenších pochýb. No on… je príliš pekný, a istotne si to uvedomuje. Koľkým ženám za súmraku vábivým, hlbokým hlasom sľuboval nekonečnú oddanosť? Koľko zlomených srdcí pošľapal na svojej ceste životom? Vlastne to radšej nechcem vedieť. Po oficiálnom potvrdení dávnych zásnub snáď zanechal svoju minulosť za sebou. Pochovanú. Veľmi, veľmi hlboko.
Zdvihnem kútik perí v jemnom poloúsmeve venovanom sirovi Tiberovi. “Verím, že to lady Indiryon poteší.”
Ktorá z vôní by sa hodila ku mne? Snáď… Moju pozornosť upúta priesvitná nádobka zdobená bielymi akantovými listami a zlatým ornamentom. Fľaštička s úzkym bielym hrdlom a uzáverom v tvare krištáľového púčiku. * * * “Meli, rada by som ešte zostala s Vami na trhoch, no musím sa vrátiť do Paláca. Nechcem pridávať Hughovi starosti. Bola som preč príliš dlho-” krátke zaváhanie bolo skoro nepostrhnuteľné, rovnako ako smútok v pohľade, rýchlo zahnaný úprimným, širokým, roztopašným úsmevom raráška. | ||
| |||
 | Dárečky pro radost Letohradské tržiště Při pohledu na rošťácký úsměv ve tváři mého snoubence mi hravě zajiskří v zelenkavých očích. „Ach, tuze vám děkuji, udatný rytíři! Převelice si vážím vašich slov a jsem neskonale vděčna, že jste odhodlán mi sloužit po celé dlouhé dny, jakožto i hluboké noci….“ Odvětím škádlivě, načež se vesele zasměji a na kratičký okamžik vnořím svůj zrak do oněch dvou lákavých, blankytných studánek. Mou líc současně opanuje sladká něha při vzpomínce na jemné políbení, bezelstně pozvednu drobnou ruku a bříšky prstů se slabounce, jako letní vánek, dotknu svých měkkých rtů, snad jako bych toužila ujistit sebe samu, že jsem si onu dokonalost předešlého okamžiku pouze nevysnila… Z mlčenlivého rozjímání mne však náhle, jako pramen chladné vody, probudí otázka mé milé sestřenice. „Ach ano, našla. A i ty se porozhlédni, Glorie! Třeba se ti též některý z parfémů zalíbí…“ S těmito slovy se přičinlivě nakloním, abych si přivoněla k dalšímu z mnoha flakónků, nanesu si na pravé zápěstí jednu příjemnou, květinovou vůni a souhlasně přikývnu. „To je báječný nápad, že Niobe? Koupíme parfém i pro naší Vionku, když už tu s námi nemohla zůstat a vybrat si jej osobně….“ Avšak který by ji potěšil? Je jich tu tolik! Vůně květinové, ovocné, exotické, aromatické, kořeněné, dřevité…. Beru do rukou jednu lahvičku za druhou, ke každé z nich krátce, přesto důsledně přivoním a ihned je podávám Glorii s Niobe, aby též posoudily, která vůně by pro Vionku mohla být tou pravou. Poletuji mezi nimi jako maličký, neposedný motýlek a zvídavě naslouchám všem užitečným radám. „Máte pravdu. Vionka má nejraději citrusové, s příměsí jasmínu…“ Vzpomenu si a zkusím další vůni, se svěžím pomerančovým aroma a zlehoučka si ji natřu na kůži na svém levém zápěstí. „Strýčku, co myslíš?“ Tázavě k němu přiblížím svou ruku, aby k ní, bude-li chtít, mohl zlehka přivonět a pomoci nám při výběru. „Stále se mi zdá, že tomu něco málo schází….“ Ano, Niobe se nemýlí, nejvhodnější volbou by byla více výrazná vůně, avšak nevtíravá… Zamyšleně se rozhlédnu, když mne v novém hledání na chvilku zastaví strýčkova slova, jež mi vykouzlí, mírný, šibalský úsměv na rty. „Domnívám se, že u vůně pro naší drahou Vionku se shodneme všichni. Ale jakou bys, právě ty strýčku, zvolil pro mou sestřenici Glorii a mou přítelkyni Niobe?“ Uličnicky naň zamrkám a po jeho další otázce se srdečně rozesměji. „Tebe? Ale to je přece snadné! Máš rád…“ Pro tentokrát je má myšlenka hbitější, než jazyk, proto včas umlknu a potutelně se obrátím k přítomným dámám. „Niobe, Glorie… Nebylo by ode mne správné prozradit, jaká vůně nejlépe ztělesňuje mého strýčka. Zkusíte ji uhodnout vy samy?“ Více do jejich rozhovoru nezasahuji a pootočím se zpět ke svému snoubenci. „A my dva, Raffaeli, bychom mohli zatím vybrat vůni i pro Lucrezii. Co myslíte? Která by se jí zamlouvala?“ Jsem si jista, že si má marnivá přítelkyně potrpí spíše na těžší, omamné, orientální vůně, kupříkladu s příměsí černého rybízu, či santalového dřeva, nebo sladké vanilky… Jednu takovou poměrně brzy naleznu, zkoumavě k ní přivoním a následně vybídnu k posouzení Raffaela. „A teď vás poprosím, zda byste mohl poradit vy mně. Mám velice ráda svěží, květinové vůně, jako by na křehké, okvětní lístky spadaly první kapky ranní rosy… Snad růže, či fialky?“ Hned jednu takovou naleznu a opatrně si ji nanesu na pravou stranu své šíje. „Anebo vůně padající, křišťálové vody, čisté, svěží, s příměsí lotosu, lilie, či leknínu…?“ Vyhledám tu, jež se nejvíce blíží mým představám, a věnuji jí místečko na levé straně své šíje. Přistoupím k Raffaelovi o trošku blíže a bezděčně nakloním hlavu na jednu stranu, aby si mohl přivonět. „Jaká se vám líbí více?“ Nakloním hlavu zase na druhou stranu a v tom náhle, s jistým uvědoměním a zřejmým úlekem ustrnu, srdce se mi prudce rozbuší a líce mi zrůžoví jako červánky na večerní obloze. Učiním dva spěšné krůčky zpět, poplašeně zamrkám dlouhými řasami a celá zardělá, se mu nesměle zahledím do očí. | ||
| |||
(1)9209.jpg){kind=icon} | Kde jeden příběh končí možná další začíná Hostinec Opravdu si se mnou hraje jako kočka s myší. Ale je pravda že role myši mi nikdy moc nešla. Znovu si celou dívku zhodnotím rychlým pohledem s úsměvem na rtech, "Kdyby jste tančila na stole tak by se mohlo stát že zdejší stoly zažijí jaké je to nést dvě osoby." Pronesu s dalším necvičeným upřímným úsměvem dvojsmyslně. Vidím že mé slova se dostávají k uším kterým se to nejspíše i pozdává. Tak možná tady nebudou všichni takoví suchaři. Při pochvale svého hlasu lehce kývnu, nebudu přeci vyprávět že já jsem ten kdo vypráví příběhy za dlouhých večerů, ten co vždy sedával s bardy a snažil se pochytit něco z jejich umění. Poté co domluvím a zhluboka se napiju medoviny lehkým odkašláním pročistím hrdlo a nyní znovu svým vlastní hlasem, nikoliv hlasem vypravěče odpovím na jednoduchou a zároveň tak opovážlivou otázku. "To nejspíše zůstane mým tajemstvím, jediné co Vám můžu prozradit je že jednou za rok navštívím ono místo a zanechám tam malou úctu zemřelým." Poté lehce znovu nakloním hlavu. "Nikdy jsem ten příběh neviděl jako zradu, pouze jako ukázku jak je pro někoho důležitá rodina, jak vezme loajalitu k ní blíže k srdci než své vlastní city." Poslední větu však nehodlám ani v nejmenším rozpitvávat. Místo toho dopiju medovinu která stála přede mnou. "Jméno mé lodi? Vy jste mne vyzvala k příběhu, já Vás tedy vyzvu k tomu aby jste se o jméně mé lodi přesvědčila sama jak se patří, na její palubě." Tvá opovážlivost opravdu nezná mezí Bardene, neskutečné Tiše se zasměju a pak zůstanu na malý moment bez jediného pohybu. Co vidím za oknem se mi nelíbí ani trochu, Olaf mávající na mé já ukazující že je mě třeba. "Dát na osobní pocity je vždy výhra, má paní. V tom případě by jste měla vědět že nejsem jen válečník ale i nebývale opovážlivý zloděj." Poslední slova povím o něco tišeji a na malý moment skryju malou ruku do své. Při pohledu do očí se v nečekaný moment nahnu a tu krásnou dívku políbím, překvapivě jemně ale ne příliš dlouze. Ihned poté s úsměvem lišky pomalu vstanu. "A budu doufat že tuhle krádež nenecháte jen tak a budete se dožadovat návratu na večerním plese, bohužel mě povinnosti v tuhle chvíli drží jinde." Dodám tiše šeptem u ucha a konečně se narovnám, na stůl položím několik mincí za medovinu a nejspíše i za jídlo a pomalým krokem odkráčím ven, do přístavu, ke své lodi kde, jak mi bude za chvíli řečeno musíme dodržet úděsnou byrokracii a poplatky. | ||