Lekcie pokračujú na novom mieste

Letohrad, Kryštáľový palác,
Hlavne Maegor, Viona

Rozhodne prikývnem, keď Maegor navrhne rýchlejšie tempo. Popchnem koňa a za pár momentov sa začneme strácať koču z dohľadu za dusotu kopýt. Nedalo sa to porovnať s drakom, ale určite to bolo lepšie ako hrkotať sa v tej krabici na kolesách.

Vyzerá to, že vnímam strýka viac, ako sa pri prvom pohľade na môj pohľad sústredený dopredu môže zdať. Hneď, ako sa ku mne začne približovať na dohľad od paláca, sama pritiahnem opraty a vyjdem mu v ústrety, zarovnajúc svojho koňa po boku s jeho - možno o trošku viac vzadu, aby sa musel vytáčať, ak chcel vidieť a hovoriť na mňa priamo. Sama sa na neho dívam počas tých pár slov, ktoré mi venuje. Sama však žiadnymi v odpovedi neplytvám, Maegorovi bude musieť stačiť malé naklonenie hlavy a podvihnutie kútika.
Až keď začne ďakovať, dostane sa mu verbálnej odpovede.
"Máš za čo."
Slabiky sa mi lynú z úst pomaly, skoro ako keby som si ich vychutnávala. Koňa následne prinútim ukročiť zo dva kroky do strany, aby sme mohli obaja pohodlne zosadnúť. Moja pozornosť je skoro ihneď prenesená na Vionu, ktorú si iba s malým kývnutím ruky k Vione a Artemis odvádzam so sebou, čosi jej hovoriac. Tertius je mimo môjho poľa záujmu.

Kryštáľový palác nás privíta príjemne chladivými chodbami. Hneď, ako sa do nich ponoríme, a vynorí sa pri nás služobníctvo, im rozkážem nasmerovať za mnou Rhaenerys v tom momente, ako priletí do dračích jaskýň - a to nech sa už budem nachádzať v salóniku, alebo v kúpeľoch. Po cestovaní jej určite prídu vhod.
Budú aj dobré prostredie na jeden nie úplne ukončený rozhovor.

Návrh na možné řešení sporu!

Letohradské tržiště, den před Turnajem,
po poledni, jasno a slunečno

Luke, Malaerys, Barden a každý kdo přihlíží...asi

Musím říci, že mne Malaerys poněkud vyvedl z míry tím jeho tvrzením, že s ním lady Indiryon souhlasí, ale ještě víc, když událost mezi ním a bardkou nazval sporem. Než si stačím nějak utřídit myšlenky, do události zasáhne Barden z Nazairu vpravdě nevybíravýmy, ba přímo pobuřujícímy slovy. Luke se vydá hasit požár, využívajíce více svůj takt, šarm a jisté diplomatické nadání než jakýkoliv Ondoryon dnes se zde vyskytující. Nicméně Bardenův příchod byl přínosný v tom smyslu, že se ukázalo, že neznámá bardka není zase až tak neznámá.
"Lady Gloria Stanton ze Stříbrných kopců?"
Zeptám se spíše řečnickou otázkou, než abych si potvrdil její původ, tak se ptám spíše proto, aby Malaerys slyšel, že je bardka šlechtického původu.
"Pak je tato záležitost vskutku choulostivá."
Naváži na Malaerysova vlastní slova.
"Ctěný dračí princi, sám jste označil událost, která se odehrála mezi vámi a zde lady Glorií za spor. Tedy jste přenesl celou věc z roviny obecné do roviny právní. Pokud by zde lady Stanton byla obyčejnou bardkou, měl by jste plné právo v této věci jednat jak uznáte za vhodné. Nicméně, jelikož je lady Stanton šlechtična, cítím se povinen, jako oddaný služebník Trůnu, vám připomenout, že takový spor nemůžete soudit vy, pouze král Lucerys, nechť jeho požehnaná vláda trvá ještě mnoho let, nebo osoby jím k tomu určené."
Upozorním na důležitý právní fakt. Jsem rytíř svého krále a svůj slib beru velmi vážně. Kdo ví, možná je to jediná věc na světě, kterou beru vážně. Zavázal jsem se bránit trůn, Krále a jeho Lid a tudíž i královské právo. Pokud by se tedy Malaerys zachoval v rozporu s právem, což je u mne to stejné jako králova vůle, byla by to situace ve které bych musel jednat. A taky se snažím mysl dračího prince nechat okupovanou touto záležitostí, než aby se věnoval Nazairovým slovům a nedej Andar se pokusil poručit svým kuřbuřtům, aby se jej chopili. Všímám si totiž moc dobře lidí v davu, jejichž oblečení se tomu Bardenovu podobá. Vypadá to, že tu má samozvaný divoch podporu a já bych nerad zlikvidoval toto krásné náměstí nějakou dementní bitkou. Bitkou, ve které by jsme s Lukem museli bránit Zlatého Dicka a to se mi tedy velmi nechce, navrhnu redy řešení. Takové, které uchlácholí Luka a Nazaira avšak zároveň poskytne Malaerysovi pocit zadostiučinění. Obrátím se tedy se svým návrhem na dračího prince.
"Samozřejmě, pokud by jste vše vyřešili bez nutnosti tento spor přednést náležitým institucím, ušetřilo by to všem zúčastněným spoustu starostí, nemluvě o našich milých hostitelích, kteří už tak musejí řešit spoustu věcí spojených s turnajem. Navrhuji proto, aby se lady Glorie pokorně omluvila za urážku, které se dopustila jistě jen z čiré nevědomosti a nerozvážnosti, načež by jste jí dračí princi odpustil a ukázal nám všem velkoryrost, kterou si váš rod získává srdce všech obyvatel Království."
Navrhnu s uctivou úklonou, jakou si Zlatý Drak koneckonců zaslouží a fakt doufám, že to alespoň zváží.

Do lázní a beze mě... strašné

Letohrad, Letohradské tržiště -> lázně
den před Turnajem, po poledni, jasno a slunečno
Rhaella, Prima, Artemis a okrajovo Viona a Galahad

Postupně pomáhám osazenstvu z kočáru, když mi Prima omluvně tiskne ruku a říká že se třeba uvidíme později. S upřímným a chápajícím úsměvem na tváři si ji prohlédnu. Svou roli v tomto světě znám moc dobře. Jen jeden z mnoha, kteří jsou potřeba jen sem tam a když dojde na nějaké velké věci tak jsou posláni pryč. Mrknu na ní a s povzdechem pomohu poslední dámě z kočáru.

"Nuže dobrá no. Co se dá dělat. Když mě nenajdete někde v paláci, tak večer budu rozhodně U Lví hlavy." Následně se otočím na lady Artemis, které jsem úplně zapomněl odpovědět na její otázku v průběhu cesty na tržiště. "Jinak co se sepisování knihy týče lady Artemis, tak nějaké příběhy Vám jistě povyprávět mohu, ale určitě to bude povídání a následné psaní na mnoho večerů. Ale tak kdo vím třeba ze mě dostaneme i něco publikovatelného." Pobaveně mrknu na rusovlásku, načež za sebou slyším, pro změnu, mužský hlas. Osoba se nejprve ujistí kdo jsem já a než stihne říct další věty, tak udělám co se sluší a patří, což je lehká úklona a pozdrav. "Princi Maegore." poté se narovnám a čekám až se princ vypovídá, není radno skákat šlechtě do řeči.

"Jsem si celkem jistý že v průběhu těchto slavnosti bude spousta příležitostí se setkat a popovídat si a převyprávět si nějaké zážitky z cest. Každopádně vidím že potřebujete probrat něco důležitého zde s lady Artemis a s Primou, takže když mne omluvíte, nehodlám vás zdržovat." Chvíli přemýšlím, ale nakonec se rozhodnu nepřidělávat dámám šediny dřív než je nezbytně nutné a o princi Vaeronovi se kterým budu dnes večer pít U Lví hlavy se nezmíním. Na podobná povyražení bude ještě mnoho času a mnoho příležitostí.

"Princi, dámy. Užijte si lázeň," Trochu závistivě se na budovu podívám, taky bych se potřeboval opláchnout, "a uvidíme se když ne dnes tak zítra časně zrána se určitě nějakou branou do paláce dostanu." S tím se znovu ukloním princi a dámám a vydám se svou cestou. Je načase zkontrolovat kolbiště a objevit všechna tajemná zákoutí kde by se mohl skrývat někdo kdo by nemusel mít úplně čisté úmysly.

Tržiště

Letohradské tržiště, den před Turnajem,
po poledni, jasno a slunečno
Malaerys, Dorion, Gloria, Barden...

Lehce se usměji na Doriona, který se teprve až teď rozhodl vstoupit do situace, která byla už ta dost zajímavá. "Někdo to má štěstí." Odpovím Dorionovi s lehkým úsměvem. "Rád tě vidím strýčku." I když by ses teď mohl propadnout do pekla ty, Malaerys, Maegor, Rhaella a možná ještě pár dalších lidí a rýsoval se tak příjemný den. Můj pohled se obrátí zpět na Malaeryse. Zhluboka se nadechnu a musím se dost bránit, abych mu jednu nevrazil. Jen se na něj lehce usměji. "Pokud je to tak jak říkáte, pak tato bardka možná nemá takt, ale má dost zdravého rozumu a i to byste můj princi uměl ocenit. V každém případě je nedůstojné Pravého Draka aby věnoval tolik pozornosti obyčejné bardce. Nechte si své schopnosti pro někoho, kdo jich bude hoden. Pro skutečné nepřítele se kterými se dá bojovat." Odpovím mu a přemýšlím, koho napadlo nechat ho znovu bez dozoru. Pro jednou mu nebudu ustupovat. Ta bardka mne stala společnost Lady Indirion, tak už to tady dobojuji do konce. Lehce se usměji na Doriona. "je na čase můj princi, abychom vás s Dorionem doprovodili do paláce. Jste unavený, potřebujete si viditelně odpočinout." Než napácháte ještě víc zla a už i tak bylo toho divadla víc než dost. Nebylo, dojde mi, když se otočím za silným hlasem, který se právě rozhodl vstoupit do diskuze. Vysoký je dost a nevidí si do huby, ani v nejmenším. "Ten kdo by vám nadával do divochů by byl nejen nezdvořilý, ale i lhář Můj Pane. Ti praví divoši jsme my. Sekáme hlavy, pálíme celá města Dračím ohněm a strháváme králům koruny z hlav pro své potěšení. Vy jste ovšem jen nebyl informovaný o podstatě sporu mezi mým příbuzným a touto bardkou." Odpovím černovlasému obrovi. Vážně jsem ochoten bránit toho zlatého čukáka?! Vážně!!! Je ale rodina, sice je odpad ale je rodina a je vnukem krále a to něco znamená. Tedy pro mne. "Jsem Lucerys Ondoryon, syn Prince Vareona Ondoryna a toto je Princ Malaerys Ondoryon, syn Korunního Prince Aemona Ondoryona. Vy jste nás nechtěl urazit, jen jste se chtěl prostě informovat a my vám velice rádi vyhovíme. Zaplatím vám skleničku a rád si poslechnu dobrou námořnickou historku Můj Pane z Nazairu. Váš rod jich zná spoustu a váš pan bratranec Hrabě Theodor se ve Falmaaru už dlouho nezastavil." Odpovím mu a přidám lehkou zdvořilou úklonu.

S dovolením projdu

Letohradské tržiště
Den před turnajem, odpoledne, jasno
Viona, Barden, Dorion, Lucerys, Gloria, Malaerys
Okrajově též: Julia, Iskall, Raffael, Melite, Rhaella, Maegor, Artemis, Prima, Tertius

Tělo se mi napne jako struna loutny, kterou svým hlasem, jedinou letmo prohozenou větou rozehraje. Suše polknu, když mi jeho dech na kratičký okamžik dopadne na šíji, přimhouřím oči a beze slova, ale s neskrývaným zájmem pozoruji, jak si ten menší obr sebejistým krokem pomalu klestí cestu tržištěm přímo do jámy lvové, tam, kam Viona povolá i mne.

Uctivě pozdravím všechny přítomné a, tak jak káže etiketa, předvedu jim několik takřka předpisových pukrlat.
„Ano, spolehni se. Vše zařídím.“ Odkývnu instrukce své nejlepší přítelkyni a věnuji jí krátký, povzbudivý úsměv.
Zpět do palácových zdí. Chudák Via… Zbývá jí sotva zrnko času sama pro sebe a ani to jí není přáno. Ještě před malou chvilkou se tu s námi bavila a smála, tancovala, byla veselá, šťastná. A teď? Teď ji zavřou a asi znovu zahrnou povinnostmi, radami a vlastními ambicemi. Naštěstí má ale svůj vlastní rozum a k tomu i možnost svobodné volby. V konečném důsledku - kdyby bylo nejhůř, tak nejspíš postačí jeden dlouhý, upřímný rozhovor otce s dcerou a vše špatné se jako kouzlem v dobré obrátí.

Pootočím se a šibalsky mrknu na svůj doprovod, který se galantně postavil za má záda, ačkoliv jak se zdá celkem zbytečně, protože většina těch nejvyšších mou přítomnost vůbec nezaregistrovala. Naštěstí. Připouštím, že někdy je výhoda být ve vší té záplavě bílého stříbra neviditelná. Tedy skoro. Koutkem oka si povšimnu pohledu prince Maegora a bez sebemenšího zaváhání nepatrně rozšířím úsměv. Protože proč ne? Je přece Ondoryon a k tomu navíc přitažlivý.

Viona odchází se sirem Terciem, Artemis a Primou, které též oplatím letmý úsměv a na její pobavené zavrtění hlavy jen rozverně pokrčím rameny. No co. Staly se už horší věci! A vyjmenovat je by člověku zabralo minimálně týden. Anebo i dva.
Vznešená společnost tedy postupně odjíždí a mou pozornost nakrátko upoutá onen evidentně stále ještě nedořešený konflikt. Znechuceně se ušklíbnu. Rozmary nejvyšších. Princ Malaerys, jak se rychle ukazuje krásný pouze navenek, Zlatý drak, co dostal chuť poobědvat… Koho vlastně? Bardku?
Zkoumavě si ji prohlédnu. Ani bych neřekla. I přes prostý šat na mě působí urozeně, je krásná a velmi křehká. Jako nějaká víla na louce plné drobného kvítí.
Můj doprovod vykročí směrem k siru Lucerysovi a zajímá se, co se zde stalo. Překvapeně nakrčím obočí, když ho nazve synovcem, ale to se již princ Malaerys pouští do vskutku podrobného vysvětlování celé situace. Pochopitelně ze svého úhlu pohledu.
Lady Viona že souhlasí s čím, dračí princi?! Trestem pro bardku? V očích mi rozčileně bleskne a při slovech o možném jednání v rozporu s vůlí Lady Indiryon dokonce i zostra syknu.

Mám na jazyku zrovna tisíc a jednu urážku naprosto nevhodnou dvorní dámy budoucí Vévodkyně, ale všechny hořce spolknu. Zabloudím očima k muži, nebezpečnému pro každou ženu s dobrým vkusem a zrakem, a pohled těch dvou temných, žhavých uhlíků se mi propálí do duše. Žádné neuváženosti, krásko… To řekl a já se, ač silně, ale doopravdy silně nerada, rozhodnu vzít si jeho radu k srdci a přenechat řešení konfliktu těm, jichž se bezprostředně týká a to sice z prostého důvodu – nehodlám věci komplikovat, když ochranu zde potřebuje především ona bardka. A že zachránců tu myslím má hned několik.

Poodejdu tedy kousek stranou, přesto však ještě zaslechnu poslední slova od Seveřana, která mi přece jen o něco zvednou náladu. Barden Nazair… Uznale pokývu hlavou a při jeho demonstrativním pohledu ke slunci mi pobaveně zacuká v koutcích. Zrychlím proto krok a už v dostatečně bezpečné vzdálenosti se upřímně a od srdce rozesměji.
Tak to bychom měli. A co dál? Rozhlédnu se po náměstí, ve snaze najít Melite s Raffaelem a ano, samozřejmě stánek s ošatkami. Protože ty jsou pro mne teď asi ta nejdůležitější věc na celičkém světě.