Klesnem v úklone pred Lady Indyrion a jej spoločníkom kráľovskej krvi. Mladíkovi venujem i žiarivý úsmev, z ktorého sála úprimná hrejivosť, a trochu sa rozžiarim, ako keď spoza temného mračna vykukne slniečko.
“Máte pravdu, Vaša Milosť. Nie som tunajšia. Chcela som spoznať pravú Indyrskú kultúru a podeliť sa o tú svoju,” prehovorím tichým, pokojným hlasom k urodzenej dáme, ktorá sa ma snaží poslať preč. Bohužiaľ, útek neprichádza do úvahy. Akýsi šiesty zmysel mi našepkáva, že keby som sa pokúsila čo len trochu pohnúť, tá zlatá jašterka so zlým pohľadom v krutých očiach by mohla zaútočiť.
“Och,” trochu našpúlim pery v prekvapení, “pravda. Máme podobný zvyk. Hneď to napravím.” Zrakom vyhľadám muzikanta v tóge, čo obohatil moje rozprávanie hrou na rebecu. S vrelým úsmevom sa k nemu otočím a jemne skloním hlavu na znak uznania. “Hrali ste výborne. Ďakujem vám, že ste sa ku mne pridali i za to, že ste mi poskytli trochu času. Toto vám snáď vynahradí ušlý zisk,” siahnem do záhybu plášťa, odkiaľ vytiahnem kožený mešec. Pár zlatých a trošku väčšie množstvo strieborných mincí o seba zaštrngá, keď v elegantnom oblúčiku letí mešec priamu k bardovej hybkej ruke. Boli to skoro všetky peniaze, ktoré som si so sebou vzala so zámerom kúpiť si niečo pekné, možno pravú indyrskú hodvábnu šatku alebo exotický parfém. Niečo pekné už však mám a monety skončili na tom najlepšom mieste.
To už sa k našej skupine pridáva kavaléria a Lady Indyrion nikoho nenecháva na pochybách o koho sa jedná. Klesnem v purkle pred princom Ondoryonom. Našťastie je plne zaujatý budúcou Vojvodkyňou, čo mi poskytne čas na prezretie si okolia. Za skupinou na koňoch sa objaví i Sir Galahad v sprievode dvoch dám.
Ladne sa ukloním tej trojici, ale prehovorím až keď na mne spočinie zrak rusovlásky, ktorá sa ma snaží niekam zaradiť.
“Lady Stanton,” láskavo jej napoviem s prívetivo zdvihnútymi kútikmi perí.
Sotva to dorieknem, zamedzí mi výhľad koň. Vlasy svetlejšie než tie moje a zvláštna farba očí - krásna jazdkyňa nemôže byť nik iný ako princezná Rhaella Ondoryon. Ďalšie purkle. Že som tou ženou úplne prehliadaná mi nevadí. Hlavne preto, že moju pozornosť upútala známa tvár. Sesternica Melité. Radosť, že ju vidím zaženie chlad, čo pociťujem z prítomnosti princa Malaerysa. Najradšej by som sa za ňou hneď rozbehla a zanechala túto nabubrelú spoločnosť za sebou.
Výsosti i Indyrská nobylita sa dali pomaly do pohybu, podobne ako prívalová vlna, prišli znenazdania a znenazdania miznú, hlavne princeznin kôň, takže sa mi naskytáva pohľad na mladú tmavovlásku v sprievode niekoho urodzeného.

Oči sa mi rozšíria nemým úžasom.
Hrozne nepríjemná situácia sa v okamihu zmení na neskutočnú, keď sa pred nami zhmotní mohutný, tmavovlasý muž, ktorý ani nevyzerá akoby bol z tohto sveta. Takto nejak by mohol vyzerať bájny hrdina.
Vlk čo si to namieril medzi ovečky.
Ten muž prevyšoval všetkých prítomných a priťahol pohľad svojím výzorom, divokým a predsa ušľachtilým. Niečím mi pripomína nespútanú prírodu nášho kraja. Zlatý drak a novopríchodzí sú ako dve strany jednej mince. Jeden je krásny ako deň, s jemnými, skoro ženskými črtami a ten druhý je ako noc, temný, záhadný, oplývajúci mužnosťou.
Jeho slová zapália iskričky radosti v mojom pohľade, o ktorých som si myslela, že boli celkom udusené Dračím princiatkom. Obdarím ho vľúdnym úsmevom a ledne zdvihnem pravú ruku dlaňou nadol.
“Lady Gloria Stanton.”

Drak prichádza

Letohrad, Letohradské tržiště -> lázně
den před Turnajem, po poledni, jasno a slunečno
Rhaella, Prima, Artemis a okrajovo Viona a Galahad

Na jednání s princem

Tržní náměstí, nádvoří Křišťálového paláce, lázně
Den před turnajem, odpoledne, jasno a slunečno
hlavně Artemis, Prima, Tertius, Maegor, Rhaella, Viona

Dlužíš mi snídani. Ani se nesnažím skrýt pobavení ve své tváři, když ta slova vyřkne. „Skutečně? Nebo to bylo naopak?“ prohodím jen, než mou pozornost získá Rhaella v hovoru se sirem Lucerysem. Musím dát Maegorovi za pravdu, prohlášení o tom, že je přesně tam, kde si ho jeho otec přeje, není příliš… romantické, ale musím ocenit jeho upřímnost. Asi se dá očekávat: neslyšela jsem na něj nikdy nic než chválu, zdá se být skutečně čestným mladým mužem. A pokud z řečí oplývá tolika vynikajícími vlastnostmi, proč by nemohl být dobrým rádcem i své ženě a držet její rozhodnutí v úctě? To jistě není tak těžkým úkolem. Krom toho je třeba myslet na to, že je synem Maelysova přítele prince Vaerona. O kolik větší šanci mu to dává? Pokud by si ho Viona vybrala, podpořil by ji, nebo by i přes letité přátelství dospěl k názoru, že Ondoryoni představují pro vévodství více problémů než užitku?
Všechen hněv mne již přešel, a tak mu jen věnuji shovívavý úsměv. Jako bych to přeslechla. Alespoň do chvíle, kdy by mohlo být důležité to slyšet.
A tak se, když Viona i Rhaella souhlasí s mým návrhem a Viona promlouvá k Lucrezii, se všemi loučím. Lucrezii věnuji ještě lehký úsměv a trochu, teď už částečně pobaveně, zavrtím hlavou. Vracím se ke kočáru, do kterého nám pomáhá Tertius. „Děkuji.“ S úsměvem mu tisknu ruku a pak se usazuji vedle Viony. Trvá jen okamžik, než vyjíždíme zpět k paláci s mým bratrem v čele a s Ondoryony po boku.
S tichým povzdychem se k Vioně otáčím. „Co vás to napadlo? Zrovna dnes? Jako byste nemohly jít včera… Co se to tam vůbec dělo?“ zajímám se. „S tou hezkou bardkou myslím… A tuším, že nám můžeš něco povědět i o siru Lucerysovi.“
Nechávám hovořit ji i Artemis. A pak jí velmi stručně připomínám, aby dbala názoru princezny Rhaelly. Není třeba říkat víc, Viona sama dobře ví, co je to za ženu.

Zastavujeme na nádvoří. Vystupuji z kočáru a obracím se k našim váženým hostům. „Vítejte zpátky v Křišťálovém paláci!“ zvolám vesele, než si k sobě přivolám služebné, jedny aby se postarali o koně a další aby mi pověděli, jak jsme na tom s přípravami a případně doprovodili princeznu s Vionou.
„Má paní,“ oslovuji Rhaellu už méně formálně, „je vám zcela k dispozici Salónek vévodkyně Erien. Slibuji, že vás tam nebude nikdo rušit. A pokud bude cokoliv třeba…“ Pohlížím na Vionu. Vím, že se postará o jakýkoliv rozmar, se kterým by mohla přijít.
Nato se obracím k ostatním. „Princi Maegore, z vašeho listu jsem pochopila, že si se mnou přejete hovořit v soukromí. A pokud jste rozšířil pozvání na lady Artemis…“ S omluvným výrazem přesouvám pohled ke svému bratrovi. „Bojím se, že se jedná o záležitost rady nebo něco neméně důležitého.“ Jemně mu tisknu paži a vyhledávám ještě Maegorův souhlas. Mezi obočím se mi rýsuje starostlivá vráska. „Omluv nás, prosím.“ Usmívám se na něj: on si s tím hlavu dělat nemusí. „Kdybych tě potřebovala, najdu tě u tebe či později U Lví hlavy, že?“ nadhodím ještě o něco veseleji, než se s ním i s princeznou Rhaellou a Vionou rozloučíme.

Artemis naštěstí zařídila, že je soukromá část lázní na náš příchod již připravená. Dovedu si k hovoru o politice představit mnohem horší místo i společnost. Přistupuji k Artemis, odhrnuji jí vlasy stranou a jmu se toho, abych jí pomohla z šatů. Přes její rameno pak pozoruji Maegora. „Inu? Mám pomoct snad i vám?“

Burani ve městě?

A ven z Kočáru!

Letohradské tržiště
Den před turnajem, po poledni, jasno a slunečno

Všichni na tržišti

What the hell is going on!?

Letohradské tržiště
Den před turnajem, po poledni, jasno a slunečno
Artemis, Prima, Tertius - Maegor a Rhaella + Lucerys, Malaerys, Viona a Gloria

Sjezd sjetých

Mezi hovnami lidskými a možná i doslovnými

Ty vole kdo já kurva vím kdo tam kurva je, hlavně asi Kokot Lukáš, Vít Bárta, Šukézní stepségra, Smrdutá blondýna, Strejda Dement, ctihodná lady Viona Indiryon, úctyhodná lady Prima Indiryon, obdivuhodná lady Artemis Aldarin a nějaký další vošousti a přísahám Bohu, jestli přijde někdo další, tak mu naplácám.

Ten materiál, který mi dal zdejší kupec, byl nakonec lepší, než jsem předpokládal. Zdálo se mi - a nepochybně asi jen zdálo, protože to přeci není kurva možné - že tady během asi 5 minut prošla praktická veškerá nobilita co tady má nějaký slovo, a teď se měla zase k odchodu. Než jsem dokázal hbitě odpovědět Auťákronovi, proč by měl držet kurva hubu, než mu do ní vrazím botu nebo svýho čůráka (samozřejmě zaobaleně do veškeré zdvořilé etikety, která je na našem dvoře tak důležitá), přijedou na scénu i lidé, které - vyjma ctěné lady Viony - musím brát jakžtakž v potaz. Těmi jsou hlavně můj příbuzný Dement, a šukézní sestra Rhaella, která si to přede mě nasere i s koněm jak královna. Musím říci, že přichází právě vhod, protože se zdá, že asi Idiotyse odvedou někam do prdele. Milé. Zdá se, že Rhaella už pochopila, kdože je druhej na řadě po panu Jsemnaprostodokonalýkromtohožepíchámsvojíségruamámsnídítě aka drahému bratříčkovi, a zdá se, že si připravuje půdičku na přesedlání. No, nedivím se, čekal jsem, kdy dostane rozum. Vyjma ní se ale objevuje i taková lady Prima Indiryon a její souputníci, včetně půvabné lady Artemis. A to už mi přátelé maják rozsvěcí světlo, aby ho namířil na jejich lodě. Tak to se musím chovat slušně, a spořádaně dámy pozdravím.
,,Vaše Milosti" pokynu poté taktně lady Vioně, když srovná tu čubu na její místo. Nádhérné. Normálně se mi tady z toho všeho probudil drak. Vše zdá se do sebe zapadá jako meč do pochvy, a zdá se, že tu blonďatou čubku už nic nezachrání. Nasránovhlavěrys je zaměstnán a jako vždy se u toho potí jako prase a vypadá jako naprostej retard kokot a čůrák. V tu chvíli ale dorazí i ten další kokůtek...Nejspíš ho znám, ale jakoby taky si nedovedu vzpomenout na jméno. Je z té části retardů Vaeronců, ale není ani Ondoryon. Nejspíš si taky přišel hrát na hrdinu. Měl by jít radši zase tančit. To mu docela šlo, byť se u toho vrtěl trochu jako kurtizána. Tady by mohl přijít k úrazu.

A zhruba v tu dobu zároveň mizí všichni ti, jejíchž oči tu už dále nejsou potřeba.
,,Ctěný příbuzný!" řeknu mu vřelým tónem s přátelským úsměvem, zrovna tak jako předtím Tragikomixovi.
,,Pánové musím říci, že Vás rád vidím, je dobře, když je vybraná společnost pohromadě" řeknu přátelsky. ,,Zde přítomný ctěný sir, chrabrý rytíř, se mě ptal co mám s touto zde přítomnou - jak on sám říká, zjevně urozenou bardkou, jejímuž přednesu nebylo co vytknout..." dám si na tyhle slova zvlášť záležet, protože bych mu za ně tak nejraději nakopal prdel. ,,...za spor. A já mu rád odpovím, i když její Milost lady Indiryon již rozhodla v této věci. Tato dáma odmítla mé peníze za svůj přednes a mou nabídku soukromého školitele, který by zlepšil její umění s mimořádnou drzostí, a jakoby to nestačilo jako urážka, urazila mě ještě více svou absencí jakéhokoliv taktu. I nyní se mi pokouší utéct, pod tíhou své viny, místo toho, aby se mnou jednala čestně, pakliže jde skutečně o ženu vznešeného stavu. Což není vůbec jisté, ctěný příbuzný, protože doteď neznám ani její jméno a rozhodně tak ani za píď nevypadá. Nevím jaká města navštěvujete, ale u nás doma se šlechta na zemi neválí a nezpívá jako žebrák" mluvím hbitě a svižně, jako kdybych byl rodinný právník. ,,Lady Indiryon se mnou souhlasí, a v jejím jednání vidí urážku, tudíž byste se neměl s touto záležitosti dále zaobírat. Je na mě, jak jí vyřešit. Jakékoliv jednání v rozporu s touto věcí by bylo tedy proti vůli lady Indiryon. A vy to víte. " pokračuji dále. Otočím se na toho černovlasého. ,,Odpusťte můj pane, že jste byl takto zatažen do tohoto dramatu. Ale sám vidíte, že jde o záležitost choulostivou, která si žádá rychlé vyřešení, aby nenarušovala příjemnou atmosféru dnešních oslav. Jistě pochopíte, když vás požádám, abyste mého ctěného příbuzného doprovodil do sídla za lady Indiryon, která více ocení jeho rytířské chování, nežli já"

Rozruch na náměstí

Den před Turnajem, po poledni, jasno a slunečno

Všichni na náměstí