Letohrad, Přístaviště, Den před turnajem
Iskall Foll, Dorion Andaryon

Setkání před městem

Odpočívadlo -> Letohrad
Den před turnajem, krátce po poledni, jasno
Gloria Stanton, Tercius „Galahad“ + Hugh Stanton

Naše tempo je vysoké, náš cíl je jasný. Míle pod kopyty našich koní rychle utíkají, ale stejně tak utíká čas a chvílemi mě přepadne ta hrozná myšlenka, že bychom snad vůz s mojí sestrou nemuseli dohonit ještě před Letohradem. Nestane se. Vůz je kdo ví kde vzadu na cestě, doufám, zatímco sestřička si sedí v sedle koně a jede ve společnosti čtyř našich rytířů a nějakého neznámého cizáka. To na první pohled nevěstí nic dobrého. Na okamžik mě dokonce napadne, že byl vůz napaden a ostatní členové doprovodu jsou po smrti, ale takové myšlenky raději ihned zavrhnu. Ne jistě existuje i jednoduší vysvětlení…

„I já vás.“ Pozdravím věrného ochránce našeho domu, jež doprovázel moji sestru na cestě. „Co se stalo?“ Nechám se v krátkosti zasvětit, v zásadě mě zajímá jen to, že vše je v pořádku, nic se nestalo a sestřičku jen cesta vozem omrzela a chtěla změnu.

Otázku cla a dalších drobností nechám siru Geoffreymu a sám věnuji pozornost své sestře. „Vypadá to, že jsi měla zajímavou cestu. A v zajímavé společnosti.“ Poznamenám, pohledem si měřím onoho neznámého rytíře, kterého strážní poznají jako Galahada….nevím kolik mi to jméno říká, jen pozvednu obočí.

Dne se v Letohradu bude pařit, faktor pařby je pět, ou jééé!

Letohrad, Přístaviště, Den před turnajem
Iskall Foll, Valiant Andaryon

Opakování téhož, v očekávání jiného výsledku

V palácových zahradách

Šťastné setkání

Letohrad, Přístaviště, Den před turnajem
Iskall Foll, Dorion Andaryon, Valiant Andaryon

Dement, aneb Magor mu říká každej druhej

Dědek se rozhodne mi tleskat, což je něco, co by měli dělat kurva všichni. Má u toho výraz, kterej mi má jako naznačit, že mě tím právě kurva zničil. Do toho začne mlejt opět něco o píchání a včeličkách. Pardon, ale tenhle rozhovor už jsem absolvoval s mým papá a jako skončilo to někde u toho, že zjistil, že jsem včelka, před kterou nejsou v bezpečí ani trubci. Moc snadno to nerozdejchával. Plesnivec mi pak začne vyhrožovat tím, že s ním budu trávit čas, jako kdyby si mě měl dát kurva na vodítko. Což je první reálná hrozba, protože kdo by s ním kurva chtěl trávit čas. Pár vteřin hbitě přemýšlím nad tím, zda mu mám říct, zda má jít do prdele a nebo si z ní rovnou nasrat, ale právě když už se nadechuji, abych ho poslal do píči, mě utne zvuk křídel. A že je to zvuk hlasitý, protože ten drak je kurva obrovskej. Můj další oblíbený strýček, Magor, dorazil. A to jsem si myslel, že má jet lodí či co. Na druhou stranu poslouchám já někoho když něco říká? Zvlášť někoho, kdo je kurva bezvýznamný?

Upřímně jsem byl rád, že děda na chvíli vypadal, že jeho mozek neví, zda se má soustředit na udržení stability nohou nebo na udržení stability močáku. Varlemu se právě před očima hroutí svět, a já si to náramně užívám. Ale upřímně ani nechápu proč je Magor tak nesnášenej týpek. Jakoby je to kurva vrah, a mám z něj respekt, ale upřímně se nechová ani hůř než ostatní. Jakoby co vůbec dělal poslední roky? Staral se o děti? Wow, tak to je kurva arcizmrd. Na toho nemám ani já. Já mám dětí fakt dost, a ani jedno mě vůbec nezajímá. Měly by? zeptám se sám sebe. Možná by měly, je to přeci jenom takový dost nefér pomyslím si. Chci říct, jsou to furt moje děti.

Zmocní se mě jakýsi pocit viny, ale zaženu ho. Upřímně bych svoje děcka vyměnil za prach kdykoliv. Nemají hodnotu, protože co jsou. Míšenci, krysy pomyslím si. Zatímco já jsem do prdele ZLATÝ DRAK!

Zdá se, že situace mezi mnou a Varletem se uklidnila, protože je Magorem konsternovanej. Upřímně, okamžitě jsem na odchodu. Magor se tváří, že neexistuju, a je to kurva vtipný. Ani mě jakoby nepozdraví. Ale je to snesitelnější než Varle.
Samozřejmě, čurák k čuráku, ani já mu neřeknu ani bé a je mi to upřímně úplně jedno. Někdo by si snad pomyslel, že Odášek byl z toho dementa Varlete nebo ještě hůř toho obra Dementa rozhozenej, ale každý ví, že zlatý drak není rozhozenej z ničeho. A Odášek rozhodně zlatý drak je. Upřímně ale Dementův drak je ultra hustej. Ale je zlatej? Ne. Odášek ho dožene závratnou rychlostí a pak se Ondoryoni teprve budou divit, co já jsem kurva zač. Nejjasnější hvězda na obloze!

Na to, že mi Varle vyhrožoval, dokonce nepřímo i smrtí, ale jen tak nezapomenu. Taková drzost. Taková neslýchanost. Otec a matka o tom uslyší. Okamžitě jim v nejbližší době o tom napíšu dopis a doufám, že otec proti Varleti jasně zakročí. Ale teď je třeba už odejít z týhle díry.

,,To je myslím si přímo geniální nápad, musím stejně vyřídit nějaké záležitosti pro mého otce" řeknu strýčkovi Dementovi. ,,Navíc to tady dost páchne" dodám vzápětí. Na Varleho nereaguji, nepovažuji to za nutné. ,,Půjdeme tedy?"

Setkání před městem

Sir Geoffrey z družiny Stříbrných sokolů seznamování „sira Gala“ a jeho lady sleduje s nepřestávající ostražitostí. Je až s podivem, že ho to ani na chvilku nepřestalo bavit. Zdá se, že svou povinnost bere skutečně vážně. Galahad si bezesporu všimne i zbývajících Sokolů, kteří vypadají na první pohled úplně v klidu, relaxují a vykonávají různé činnosti, kterými zabíjejí čas. Ve skutečnosti však i oni nepřestávají být ve střehu. Stříbrní sokoli nejsou žádná obyčejná garda…tohle jsou skuteční muži svého slova a ochránci, jež za svého pána, či paní, padnou beze slova a zaváhání.

Nakonec je rozhodnuto a k překvapení všech Geoffrey neodporuje a umožňuje lady Glorii cestu v sedle koně. Jeho pokorné: „Jak si přejete, má paní,“ následuje salva příkazů pro ostatní Sokoly, „Marcus, Henry, Robert. Jedete se mnou a lady. Ostatní doprovodí kočár a zavazadla. Sejdeme se v Letohradu. Do sedel!“ Kupodivu nezmínil to, že s nimi pojede i Gal, ale to nejspíš považoval za samozřejmé. Anebo se ho rozhodl ignorovat. Tak nebo tak, rytíři jsou připraveni k cestě během okamžiku. Sám Geoffrey pomůže lady Glorii do sedla jejího koně a až se ujistí, že vše je správně připevněné a nemůže se jeho paní nic stát, vyhoupne se sám do sedla a skupina může vyrazit na cestu.

Dotaz, či spíše žádost Glorie ohledně cesty mimo cestu Geoffreye překvapila. Chvíli vypadal zamyšleně, a nakonec s trochou dávkou nesouhlasu v hlase svolil. Přesto si neodpustil poznámku: „Bylo by moudré jez v dohledu cesty, má paní. Ať už kvůli bezpečí, tak kvůli siru Hughovi. Nebylo by asi dobré, kdyby nás minul jen proto, že nejsme na cestě, kde jsme měli být.“ Přesto více neprotestuje a skupina jezdců tak sjede na nejbližším příhodném místě mezi pole a louky, které se táhnou až k úpatí masivu obklopujícího Letohrad, kde se mění ve vinice a ovčácké salaše…no a samozřejmě v samotný Letohrad.

Posledních třicet mil k městu ujedete bez problému a bez nepříjemných setkání. Počasí je krásné a lidé, které potkáváte na polích, jsou slušní a mnozí vás zdraví máváním, či hlasitými projevy. Mnozí z nich poznají Tercia, který těmito místy v minulosti projel již mnohokráte a jehož tvář je v Letohradu známá. Pravda je, že většina mužů si všímá spíše krásky v sedle koně než jejího doprovodu. Jakpak by taky ne. Lady Gloria je ne nadarmo známá jako Stříbrná lady, jedna z největších krásek Augaru. A pro prostý lid musí vypadat jako samotná princezna. Její světle blond vlasy ve slunečních paprscích vypadají téměř bíle a záměna je tak klidně možné. Farmáři stejně nikdy žádné princezny neviděli…

Asi pět mil od Letohradu se cesta ze severu a z jihu spojují v jednu a míří přímo ke Lví bráně Letohradské, hlavnímu vstupu do města. Zde se musíte znovu zapojit do hustého provozu, který míří do a z města. A že je to hustý provoz. Díky očekávanému turnaji a zábavě do města míří mnoho farmářů a obchodníků, kteří zde hodlají udat své zboží. Stejně tak do města míří ze svých venkovských vil různí plutokrati a nižší šlechta. Nikdo si nechce nechat ujít slávu, která se v Letohradu chystá.

Vaší skupince naštěstí všichni uskakují z cesty. Geoffroyovi v čele a Sokolům po stranách skupinky nikdo v cestě ani stát nechce. Do oceli zakutý rytíř na válečném koni budí ve farmářích a prostém lidu bázeň boží, a tak to samozřejmě má také být. Přesto je postup zpomalen nutností vyhýbat se povozům a davu lidí. Mimo cesty bylo skutečně lépe. Ale to tak už bývá, když vstupujete do civilizace.

Nejspíš právě díky tomuto zpomalení a nutnosti se, alespoň částečně, táhnout s davem, jste po pár mílích uslyšeli za zády Stantonský roh. Sir Geoffrey se v sedle otočil, stejně jako zbývající Sokoli, a na tvářích se jim objevily úsměvy. Roh totiž patřil jednomu z dalších rytířů Stříbrných Sokolů. Čtveřice rytířů v jejichž čele jel dědic Stantonského panství, Hugh Stanton, bratr lady Glorie.
„Můj pane,“ pozdravil Geoffrey, který mu vyjel pár metrů vstříc, „rád Vás opět vidím. Už jsme se báli, že nás před Letohradem nedostihnete, nebo že nás minete.“

Následuje samozřejme dojemné setkání a poté zbytek cesty, poslední míle, do Letohradu. Nakonec se před vámi objeví Terciovi velmi dobře známá Lví brána. Mohutná legendární stavba v podobě lví hlavy, umně vytesané a zpodobněné, která byla postavena prý v dobách, kdy ještě o Indirovi a jeho bratrech nikdo ani nevěděl. Skrz lví chřtán, kterým dokáže najednou projet až dvanáct jezdců vedle sebe, se dere dav ven i dovnitř a Městská stráž se snaží vše korigovat a organizovat. Což není vůbec lehké. Každý musí projít kontrolou, nikoho nevyjímaje. Bezpečnost města lorda Indiryona musí být zaručena. Zvláště nyní v době slavností.

Kapitán stráží na první pohled pozná šlechtice a tak se vůči vám chová rozhodně mnohem lépe než vůči prostému lidu, přesto je to očividně poctivá duše, která se snaží vykonávat svou povinnost s důsledností hodné Indirského vojáka.
"Vítejte v Letohradu, má paní, moji pánové. Něco k proclení?", pozdraví vás a prohlédne si jednotlivé tváře. Rytíře Stříbrného sokola nejspíš na první pohled nepoznal, stejně tak mu určitě nic neříkají tváře Hugha a Glorie, i když u její tváře se na nějaký čas zastaví. Čí tvář ho však upoutá a na které se rozhodně pozastaví, to je tvář Tercia.

"Sire Galahade! Vítejte zpátky v Letohradu. Už jsme si s parťáky říkali, jestli se vrátíte na turnaj to všem natřít a nebo jestli si to necháte ujít," rozveselil se jinak vážný kapitán. Není pochyb o tom, že Galahad je v Letohradu skutečně populární. Jakpak by taky ne. Indiryon, co se chová jako rytíř, je charismatický, čestný a přátelský a ještě k tomu rád pomůže kde může? Prostý lid ho miluje.
"Nenechte se zdržovat sire, vy i vaši přátelé pokračujte dál. Nevěřím, že zrovna vy byste do města pašoval cokoliv nezákonného," dodal kapitán a mávl na strážné za sebou, aby vašemu průvodu nebránili ve vstupu do města, "a hodně štěstí na turnaji."

Stretnutie na ceste

Chvíľu na sira Gala zarazene pozerám s pocitom, že netuším, čo presne mieni svojou odpoveďou, než sa mi rozšíria oči podozrením a líca sa mi sfarbia doružova rumencom.
“Zaiste tým myslíte, že má skvelý výcvik a jeho temperament nespôsobí žiadne problémy,” neisto sa usmejem. Určite to bude tak.
Žrebce nie sú tak podajné ako valachy či kobylky, a jazda na nich môže byť pozoruhodným zážitkom. Len ďalšia položka na dlhom zozname zakázaných činností.
Zdá sa, že na koni sa rytier cíti pohodlnejšie a spokojnejšie než na zemi. Pravdepodobne preto, že často cestuje.

“Sir Geoffrey, je tak krásne. Čo keby sme išli mimo cestu, ktorá bude zaisto upchatá povozmi? Rada by som videla miestnu krajinu. Prosím.” Som si vedomá, že kapitán sa bude viac riadiť príkazmi starého otca a môjho brata, ktoré zneli dopraviť ma v poriadku do Letohradu, chrániť ma ako oko v hlave, než mojimi.

Setkání na cestě

Odpočívadlo, Třicet mil před Letohradem
Den před turnajem, krátce po poledni, jasno
Gloria Stanton, Tercius „Galahad“