Tento příběh se odehrává tři roky po událostech v hlavním příběhu Realmu. Tentokráte se ocitáme v Letohradu, největším přístavišti Království a v jednom z nejstarších měst této části světa vůbec. Překrásný Letohrad se skvostnou architekturou a mramorovými chrámy je domovem rodu Indiryonů, potomků jednoho ze Čtyř bratrů, Indira, a tedy jednoho z nejmocnějších a nejprestižnějších rodů království.

Nynějším vévodou je Maelys Indiryon, jež je typickým Indiryonem ve všech směrech. Války, boje, tažení a občas nějaký ten turnaj během odpočinku, to je život, který si vévoda vyvolil. A právě z jednoho takového tažení si před osmnácti lety přivedl domů miminko, dceru. Předal jí do opatrování chůvám a řekl: “Toto je moje dcera, Viona, postarejte se oni dobře.” Nikomu nesdělil jméno její matky. Takovými podrobnostmi se neobtěžoval. Prostě řekl, že je jeho a není co řešit.

Viona vyrůstala do krásy a s nejlepšími učiteli, kteří ji byli k dispozici, rostla nejen do krásy vnější, ale i vnitřní. V jejich šestnácti letech její otec šokoval jí i celý Letohrad, když ji legitimizoval úřední cestou u koruny a rok na to si za své služby králi vymohl i uznání jejího postu dědičky-vévodkyně a Indirskou pragmatickou sankci. Až Maelys padne v boji (v posteli umřít odmítl), bude dědičkou vévodství Viona a to s tím, že její potomci ponesou její jméno, jméno Indirova rodu. Z mladé bastardky se tak stala ze dne na den jedna z nejmocnějších žen Království a jedna z nejzajímavějších partií.

A jelikož Maelys sám ví, že starý rozhodně neumře, rozhodl se jednat dokud je čas. Jak se říká, kout železo, dokud je žhavé. Mladé lvici bylo právě osmnáct let a tak se vévoda rozhodl obeslat všechny rody Království a pozvat potenciální ženichy do Letohradu, aby se lady Vioně mohli začít dvořit. A to by to nebyl Maelys, kdyby u toho neuspořádal turnaj a k tomu i nějakou tu zábavu pro dámy, prý nějaký ples (ne, že by tomu Maelys rozuměl).

Z celého Království vyrazili rytíři, synové hrabat, baronů a zemanů, s cílem pokusit se získat srdce lady Viony. Pravda, nejednalo se o prvorozené dědice panství svých otců, nikdo takový by do matrilineárního svazku nevstoupil, ale druzí a třetí synové, či muži bočních linií neváhali a do Letohradu zamířili. Když už nezískají srdce krásné dámy, tak alespoň snad zvítezí v turnaji a blýsknou se před vévodou, který by jim poté mohl zajistit prestižní pozice v armádě Království, či v Řádu Gryffina.

Samotná lady Viona je z toho všeho trochu v šoku. Všechno to na ní spadlo z ničeho nic a její otec jí před ničím ani nevaroval (typicky Maelysovské). Přesto, je to silná osoba se silnou vůlí a odvahou zděděnou po otci a vysokou inteligencí (tu zdědila bezesporu po matce). Porve se s tím jako správná mladá lvice. A tak se ve společnosti svých dvorních dam jala do příprav celé slavnosti, neboť nechat to na otci, tak nejspíš nebude připravené vůbec nic.