Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
The Realm: The Young Lioness of Indir
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
ico7467.jpg){kind=icon} |
| ||
| |||
5916.jpg){kind=icon} | Královna Večera Viona Daelinin sál, Křišťálový palác, Letohrad Den před turnajem, podvečer Konečně jsem ji uviděl, odpojila se od svého společníka a zamířila ke mě. Její pohled jasně říkal, že mne hledala, tak jako jsem já hledal ji. Hluboce se ji ukloním, protože si to zaslouží a protože dnešní noc patří jen a pouze jí. "Bude mi potěšením, má paní." Odpovím a zdvořile ji nabídnu rámě, aby se mohla zavěsit. "Bude mi potěšením, vás doprovodit má paní." Odpovím ji a počkám až se k nám připojí její gardedámy. "Upřímně, sám budu potěšen, když kolem sebe nebudu mít ani ruch, ani divoké veselí." Odpovím ji a zamířím na terasu. Sám jsem potěšen, že se mohu nadechnout svěžího vzduchu. chvíli přemýšlím, co jí mám říct a přesto, bych ji chtěl dneska večer o něco požádat. "Chtěl bych vám někoho představit, tedy pokud by vám to nevadilo, někoho kdo je pro mě důležitý." Proč musím vždy tak těžce hledat slova, když s ní mluvím. Proč se musím točit kolem vlastního jazyka. "Tedy pokud by vám to nevadilo?" Podívám se na ni čekám na odpověď. | ||
| |||
 | Společenské tanceClaudius, později Lucerys Daelinin sál, Křišťálový palác, Letohrad Den před turnajem, podvečer “Nemám důvody proč bych vás měla soudit. Zatím se na to, abych vůbec měla potřebu tomu tak učinit, tak dobře osobně neznáme, znám vás jen z vyprávění. I Vaší neteři, Melite jsem mnohokrát řekla, že si o Vás chci utvořit svůj vlastní názor, ač ten její mi řekla mnohokráte, a dobře ho znám. Na to jakkoliv Vás soudit, by zatím bylo brzy, nemyslíte? Já navíc věřím ve spravedlivé soudy, a dokonce ani těch není potřeba, dokud není vzneseno obvinění..” Krátce mu pohlédnu do tváře, zahalené maskou, než znovu promluvím. “Z čeho by Vás kdo mohl obvinit? Z toho, že jste člověkem, že žijete svůj život, tak jak nejlépe umíte, a tak jak se vám líbí? Pokud tím nikomu neubližujete, než leda sám sobě a své pověsti, je to jen vaše svobodná volba. Bojíte se, snad, toho že vás odsoudím? A za co bych vás měla odsoudit, za to, že jste se v hodovním sále u tabule prohýbající se pod horami toho nejlahodnějšího jídla neudržel, a ochutnal jste co hrdlo ráčí?” Tanec nás vždy na chvíli svede k sobě, jindy zas oddělí. Není to úplně nejlepší prostředí k rozhovoru. Další lekce, kteoru si z dnešního dne odnáším… “Tohle není žádná bajka, Claudie, a já nejsem žádné orákulum, nebo snad sudička, proto nebojte se mého soudu. I já stojím ve stejné místnosti jako vy, a ani já jsem neodolala pokušení, ochutnat všelicos, co život nabízí. Však se rozhlédněte kolem, kolik se nám nabízí možností, a všechny jsou nadosah ruky… Bylo by mrzuté, jich nevyužít. A víte co by bylo mrzutější? Vyčítat sami sobě, nebo jeden druhému navzájem, že byly využity.” Píseň pomalu spěje ke konci, a já si přeji, abychom měli víc času. Rozhoduji se, masku Satyra v davu dnešního večírku, jistě znovu najít. “Však se rozhlédněte kolem, vidíte kolik tu stojí sluhů a kolik nabízejí vína? Pán Tiberů možná bude radě spílat, kolik za něj utratila, nebo neutratila, ale v tomto jsem s Primou i Artemis zajedno… Pokud se víno vypije do poslední kapky, byla každá mince vynaložená na jeho nákup, dobře použitou, když se moji hosté v můj důležitý den dobře baví a nemají žízeň. A to samé chci i pro sebe, moci pít dosyta, a nemít žízeň… a rozhodně nemám v plánu tomu, kdo bude to víno popíjet se mnou, vyčítat byť jen jediný doušek, který snad vypil dříve, než já pít začala.” Na poslední taneční kroky této písně se odmlčuji, a nechávám Claudiovi čas, to moře slov, které jsem vychrlila, v klidu zpracovat, i na ně odpovědět. Když hudebníci dohrají, ukloním se a poděkuji mu za tanec, a když se obracíme směrem od taneční plochy, od přicházejícího sluhy, vezmu dvě číše s ovocným vínem, jednu rovnou Claudiovi nabídnu. Ze všeho toho mluvení mi vyschlo v krku, a v sále plném lidí, není zrovna nejchladněji. Zrovna přemýšlím, zda by bylo nezdvořilé, se Melitčina strýčka zeptat, zda-li by byl schopen najít Melite, a zda bychom se nešli spolu s mými dámami na chvíli nadýchat čerstvého vzduchu na balkon, když v tom v davu zahlédnu další tvář, kterou jsem dříve večer hledala. Vypadá, že také někoho hledá…Hledáme se snad navzájem? Nebo si jen něco domýšlím? “Nuže, na všechny doušky vína, které jsme kdy vypili, vypijeme a vypít chceme. Doufám, že tento není poslední společný,” promluvím, když pozvedám číši do vzduchu, přenášejíc svou pozornost znovu na Claudia, se kterým si doufám připijeme. “Nyní mne ale omluvte, nebylo by ode mne zdvořilé, si vás usurpovat na úkor ostatních dam tohoto sálu. Třeba nás taneční figury dnešního večera svedou dohromady, do té doby, Vám popřeji příjemnou zábavu. A kdyby jste se potkal s Melite, nebo jinou mojí dámou, pošlete je za mnou prosím na balkon..” Na to s posledním úsměvem opustím Claudia na parketu, a otáčejíc se k němu zády, sleduji šmouhu světlých vlasů a masku, kterou jsem sama vybírala. “Konečně na sebe narážíme, pane Slunce.” pozdravím ho, když k němu přijdu a nonšalantně se mu zavěsím do ramene. “Mohla bych si Vás na chvíli ukrást? Co by jste řekl na procházku, na troše čerstvého vzduchu? Nabídla bych Vám tanec, ale tančila jsem až doposud, a je mi horko k zalknutí, doufám, že to nevadí…” Hned jak k němu domluvím, rozhlížím se po nějaké ze svých gardedam, a na tu která bude nejblíže mávnu, aby nás následovala na terasu. | ||
| |||
| Konec Pokaženého Večera Daelinin sál, Křišťálový palác, Letohrad Den před turnajem, podvečer Ne neměl bych přemýšlet do čeho jsem se to navezl. Co všechno se stalo a co všechno se zbořilo. Jakou by to mělo cenu, brčet nad světem který se rozpadl na hromádku střepů. Přemýšlím a pomalu mířím zpět do sálu. Co tohle všechno znamená. Hloupá otázka pořád a pořád dokola. Krok za krokem mířím zpět za zvuky hudby, tam kde se lidé baví a hrají ty své hry, které jsou mi pro tuto chvíli ukradené. Vstoupím dovnitř a očima hledám tu se kterou potřebuji mluvit ze všeho nejvíce. Královnu, která je vinna za alespoň polovinu mého utrpení. Snad s ní budu moci mluvit a snad s ní budu moci tančit a snad budu moci pro jednu krátkou chvíli odložit starosti někam bokem. | ||