Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Koncem příběhu, život nekončí...
Družina
| |||
 | Vítězství Všichni Pod snahami téměř všech zúčastněných monstrum konečně dosáhne limitu, kdy zvládne ještě koordinovat své tělo a hlavy natolik, aby drželo se vzpřímené. K zemi se kácí pomalu, avšak s drtivou neodvratitelností. Mohlo by to celé ještě skončit špatně, naštěstí však když dopadne do mokřad, jsou již všichni mimo nebezpečí. S dopadem těla se nepravidelná hladina mokřad násilně přeruší, bahno a páchnoucí voda zasáhne jak zemi okolo, tak kmeny stromů do několika metrů. Hlavy zamotané, jedna přes druhou, omámené a vzteklé, však stále více bezmocné, válejí se k těch nánosech a jako divoké zvíře zahnané do kouta cvakají zuby po každém, kdo by se snad odvážil přiblížit - stisk čelistí však již postrádá prudkost a sílu, jedná se už o zoufalé výpady bytosti jež ví, že prohrála. Nie FenFang si včas nevšimne, co se vlastně událo vysoko nad ním, do poslední chvíle snaží se přičinit k boji jak zvládne svou šavlí, a pak vznese se do vzduchu akorát včas před dopadem kolosu na zem. Místo přímého letu vzhůru napadne jej pomoci Wei WuXianovi, který takovou možnost úniku před změní hlav postrádá. Nakonec však není třeba testovat, zda by vůbec se svou zbývající spirituální energií a v současném stavu zvládl případné nabídnuté pomoci dostát. Wei Ying akorát rozhodl se zvednout ke rtům svůj Chenqing - ať už se záměrem podpořit konání svého partnera, nebo přispět svou vlastní taktikou - nakonec však nevydal ani jediný tón, přerušený jak nárazem učedníka do jednoho z krků, tak ztrátou rovnováhy monstra. Skoro se zdálo, že sám se vrhne přes kmeny skrze mokřady pod padající tělo, aby jej zkusil zachránit - ze své pozice po boku monstra byl sice nejblíž, jenže postrádal právě tu možnost letu, byl by to tedy hodně nejasný pokus - když se toho úkolu chopil nečekaně někdo jiný. Wei Ying se tedy mimo nebezpečí dostal díky Lan WangJimu, ke kterému se opět připojil na Bichenu, když ten dostatečně klesl. ZeWu Junovi se podařilo utéct s A-Yaem mezi kmeny stromů. Zdálo se, že co zbývalo nyní, bylo monstrum dorazit. Mocné tóny citery držely sedmihlavou příšeru u země, byť snažila se znovu zvednout, její tělo se nedokázalo více bránit. A čím déle Lan WangJi hrál, tím méně začalo být nebezpečné přiblížit se k jednotlivým hlavám, jak ztrácely postupně, byť pomalu, poslední síly vzdorovat. | ||
| |||
 | Záchrana Všichni, A-Yao Přihlížím prvním momentům boje bdělýma očima a bez přímého zapojení pokouším se hodnotit měnící se situaci. Slíbil jsem si, že tasím, bude-li třeba - v duchu jsem přísahal znovu a znovu, již při odchodu z Oblačných zákoutí, kdy bratr mě ujistil nepřímo, že pro cestování nebudu muset, a pak jen před malou chvílí, kdy opět WangJi oddálil pro mě úkon, jež se stal předmětem úzkosti i strachu. Přísahal jsem si a kdyby skutečně bylo třeba takového zásahu z mé strany, doufám, že neváhal bych, přičemž bojím se opaku, ale snažím se věřit, že bych v tu chvíli zvládl konečně konat... Avšak s pěstí pevně zatnutou a očima bystře sledujícíma každý pro mě viditelný krok monstra i všech ostatních oddaluji ten čin dokud jen s čistým svědomím mohu. Naštěstí skutečně nezdá se, že by bylo třeba zásahu Shuoyue. I když nemám šanci spatřit přesný stav kultivátora, který měl by být Nie FenFangem, přestože jeho zachytitelné pohyby zdají se být pomalejší než bych čekal, pokračuje v boji a není tudíž jistě vážně zraněný. Wei Ying seskočí do korun stromů a použije další ze svých talismanů raději, než rovnou by se uchýlil k flétně, a kultivátor, jež snad skutečně byl Li HuiYinem, pár metrů od nás zůstával vzduchu a včas vznesl se výše z dosahu útoku - útoku hlav, při kterém skutečně sevřu jílec meče, avšak WangJi bezchybnými tóny citery protkanými jeho spirituální energií nebezpečí odrazí. Boj pokračuje dál v rychlém sledu a naklání se k naší straně, a tak skutečně je mi zatím umožněno zůstávat na Bichenu mimo jeho dění. Bylo by však nejlepší jej co nejrychleji ukončit a neriskovat - ii když monstrum zpomaluje, jeho běsné pohyby jsou o to více nepředvídatelné - a nejednou byl jsem svědkem, že v hrozbě porážky mohou nastat chvíle, kdy zuřivost a pud sebezáchovy propůjčí lidem i nelidem nečekanou sílu. Zdá se, že WangJi i sdílí mou obavu, když změní tóny písně. V tu chvíli jílec Shuoyue konečně mohu pustit a ulevit svému svědomí alespoň trochu, když sáhnu po Liebingu místo něj - s plánem pomoci bratrovi v jeho snažení něčím, co věděl jsem, že mohu zvládnout. Náhle se však v jediném okamžiku vše změní. Hlavy znovu zaútočí. Nejspíše s myšlenkou na přispění k dezorientaci monstra, vrhne se učedník na svém meči vpřed, přímo mezi ně, přímo směrem k místu, kde z těla oněch sedm krků vyrůstalo. Mohlo to být skutečně tím jediným, čím teď mohl přispět snaze ostatních. Mohlo to působit horkokrevně i promyšleně, to by záleželo na úhlu pohledu, avšak - na nic takového skutečně nezbyla ani skulinka času. Jasná energie, jež prsty před sebou v letu začal formovat, zmizí stejně náhle, jako střetnou se směry našich pohledů. A v té vteřině jeden z krků ocitne se přímo v jeho cestě, čepel meče zabodne se hluboko a definitivně a mladý muž do něj neodvratitelně narazí. Ale zároveň monstrum konečně ztratí rovnováhu i koordinaci. WangJi zavolal jeho jméno, ale nemohl reagovat, dokud oba nás nesl na Bichenu. Všichni na zemi sami se ocitli v bezprostředním nebezpečí ne již útoků, avšak klesajícího kolosu. Vlastně jsem však ani nečekal a nesledoval, zda má některý z nich možnost pomoci. Bez mého vlastního uvědomění, podvědomě, číhalo ve mě přesvědčení, že teď není konání ničím jiným, než mou povinností. Ten strach, že nebudu schopen jednat, i když bude třeba - spolu se všemi dalšími myšlenkami a víry emocí, jež mě tolik svazovaly poslední týdny - konečně zmlkly, aby umožnily tělu činit. Místo abych spirituální energií kontroloval a zpomaloval pád, jako tomu bylo obyčejně zvykem, použil jsem ji v nezvykle brutálním stylu k rychlému startu. WangJiho včas upozornila ztráta mé dlaně na rameni na to, co vzápětí jsem učinil - kdybych nad tím však přemýšlel, beztak bych nepochyboval nad tím, že bratr nebude mít problém na Bichenu mé prudké vystartování ustát. Vše další pak už bylo úkony, jež zdály se automatické a utvořily rychlý proces. Druhé odražení od šupinami pokrytého krku, abych mohl se vyhnout vlastní srážce a přetočit se, jednou rukou zachytit osobu padající po krku druhém - prchající tak před rozdrcením, které by však po dopadu na zem bylo beztak nevyhnutelné. Pevný úchop pod rameny a kolem zad, čímž přitiskl jsem jej silně k vlastní hrudi. Pochva Shuoyuenu pod stiskem druhé ruky, nevědomky někdy mezi startem a cílem zbavená svého řádného umístění u pasu. Svist čepele povzbuzené spirituální energií jako starou známou, jež těsně předtím, než oba bychom dopadli do mokřad pod klesající tělo, usadí se jistěji než doma pod našima nohama. Skrčení, do kterého natlačím i mladíka a tím se vyhneme dalšímu z šestice krků. Udržení rovnováhy a balancu při tom rychlém útěku. A pak konečně bezpečí v úrovni korun stromů a několik metrů od monstra, které dopadlo do mokřad. Jediný nádech a jediný výdech mimo nebezpečí. Tak dlouho to trvalo, jeden pouhý okamžik - to byla celá doba, kdy mi mysl umožnila oddech a povolila tělu činit bez svého vměšování. A pak náhle byla zpět a nezdravě rozbušila mé srdce a přitom zakázala mi jakýkoliv další nádech. Donutila mé ruce k třesu, se kterým však stále pevně, snad pevněji než bylo by nutné, svíral jsem u sebe LiHuiYina, jako bychom při povolení stisku měli spadnout oba. Pod náhle křečovitě zaťatými prsty cítil jsem až nesmyslně jasně chladný kov pochvy, jež byla vězením pro Shuoyue takovou dobu. A jakoby snad ten mohl sám pochopit, že byl čas se do něj vrátit, náhle zakolísali jsme ve vzduchu. Přiměl jsem se soustředit. Oproti předchozí bystrosti je teď obrovským kontrastem nevědomost, kdy skutečně netuším a nezjišťuji, kde nachází se ostatní, kdy dovolím víře věřit a místo zjišťování podvolím se nervy drásající nutnosti přistát. Klesnu mezi stromy, kde i proti případnému útoku budeme v bezpečí, a sotva bezpečně se naše nohy ocitnou na zemi, a Shuoyue se vrátí do svého vězení, pustím jeho pochvu a nechám jej dopadnout na zem. A konečně toho schopný si oddechnu a uvolním sevření kolem mladšího muže. Netrvalo to vše tak dlouho, jak zdá se mé znovu se rozbíhající mysli. Vlastně velmi rychlý sled nás dostal od okamžiku, kdy ještě učedník stál na svém meči a já sdílel Bichen s WangJim, až na tento kousek země mezi kmeny stromů. Konečně pohlédnu do tváře, jež si okamžitě vybavím a potvrdím tak učedníkovu identitu - jen nevím náhle, co bych měl říct. A po marném hledání slov nakonec uchýlím se zatím k pragmatismu, když se zeptám: “Jsi zraněný?” | ||
| |||
 | Nový zvrat Všichni
Wei Yingu, chtěl jsem říct, že nemusí, když se mi vymanil z náručí a seskočil do korun stromů. Ale protože vím, že je docela schopný si poradit, a že to dělá, abych mohl účinněji bojovat, nezastavím ho. Že v tomto boji bude potřeba každého z nás, je zřejmé. Ačkoliv doufám, že úplně každého ne… Dokud stojíme s bratrem na Bichenu, nemohu k boji použít nic jiného než hudbu. Když monstrum spadne zpět na nohy. Nepřestávám hrát, pouze změním píseň ve snaze zvíře uklidnit a uspat. Sytím tóny svou duchovní silou, než se však může její účinek plně projevit, útoky hlav se opět rozdělí proto několika cílům. Zachovávám chladnou hlavu. Jsme dost vysoko, pokud nestojí, napůl vzpřímeně. Zaregistruji pohyb učedníka Gusu stejně jako náhlý náraz. „Li HuiYine!“ zavolám na mladíka. Jedna z hlav vrazila do druhé a ta do třetí. Chlapcův meč skončil vražen hluboko do masa. I když mi mé smysly jasně řekly, že hoch přežil a sjíždí mezi krky bestie, stvoření konečně přišlo o svoji rovnováhu a převážilo se. Hlavy opět několika hlasně zavřeštěly, ale to nemohlo nic změnit na tvrdém dopadu, jak těla o zem, tak krků jeden o druhý a v takovém případě sotva může skončit jinak, než rozmačkaný. „Wei Yingu!“ zavolám na svého partnera a začnu klesat jeho směrem. Teď zkrátka a jednoduše nemohu přerušit hraní tišící písně. | ||
| |||
 | Zlá, zlá situace Všichni
Periferním viděním jsem zahlédl Bichen, kterak se zastavil nedaleko ode mě. Při takové blízkosti právě těch dvou kultivujících, které jsem z celého světa toužila spatřit nejméně, se o moji mysl pokoušela panika. Probudila se někde vzadu v hlavě a dožadovala se vlády. Naštěstí jsem zvyklý na zachování klidu v těch nejkrizovějších situací a také moji krev dosud žene adrenalin ze souboje. Noční vzduch protnou první tóny guqinu a já vím, že pochází od Lan WangJiho, aniž bych se musel podívat. Fajn, jen jeden člověk hraje na citeru lépe, hodnotím vhodnost postupu zcela mimo svoji kontrolu. Matný pohyb zaznamenaný koutkem oka napovídá, že Wei WuXian seskočil, aby dal HanGuang-Junovi více prostoru a sám se možná více zapojil do boje. Bažiny musejí být plné mrtvých, kdyby použil Přízračnou flétnu, byla by to velká pomoc, napadne mne okamžitě. Ne, že bych z pozice mladíka, jehož roli mi vnutili, mohl takovou strategii navrhnout… ale Patriarchu Yilingu jistě napadne samotného, ne?, ta myšlenka má na jazyku hořkou chuť. Kultivátor Nie dole stále bojuje. Ale co teď? A pak se monstrum postaví „na zadní“ a moje nové srdce vynechá jeden celý úder, když si uvědomím, že jsem zcela opomněl tuto variantu pohyblivosti stvůry a do značné míry tak podcenil její pohyblivost. Na tohle nejsme dost vysoko…! Zcela automaticky vzlétnu ještě výš.
Udělal jsem dobře další talismany a tlakové vlny způsobily, že se hlavy začaly víc kymácet a kdybych zůstal na místě, pravděpodobně by mě shodil do hlubin močálu. Tělo se velmi záhy znovu postaví zpět. Ať už neudrželo rovnováhu z jakýchkoliv důvodů…
HanGuang-Jun stále hraje. Wei WuXian a učedník sekty Nie dole bojují každý svým vlastním způsobem. Hlavy si rozdělili cíle. A mě napadá jen jediná věc, kterou mohu přispět, aniž bych se prozradil. Vrhnu se střemhlav mezi hlavy. Našel jsem zranitelné místo. Všechny její krky vyrůstají ze stejného místa. Čím blíže tomu konkrétnímu bodu budu, tím těžší bude pro potvoru, aby útočila a sama se nezranila. Pokud ji donutím zamotat si krky… To je špatný nápad! Zvládnu to…! To je nejčastější poslední věta před smrtí!!!
Je to jen okamžik. Při letu shora mířím mezi hlavy, které útočí na meč HanGuang-Juna. Chci zkusit, jestli se srazí! A pak ho uvidím. Muže stojícího za Lan WangJiho zády… ZeWu-Jun… Jeho bych si nikdy nemohl splést. Druhý bratře, co tu děláš?! Pokud předtím mé srdce vynechalo jeden úder, nyní se téměř zcela zastavilo. Mé soustředění na boj je pryč. Talisman se rozplynul nedokončený. Celý vesmír se smrskl do jediného muže v mém zorném poli. Neuhnul jsem včas a vrazil do krku těsně pod hlavou. Zànghónghuāse zabodla a já se o pevnou kůži pokrytou drobnými šupinkami úplně rozmázl. Ne, ne, ne, ne… Protože mě však obě hlavy skutečně následovaly, hrozilo mi rozmáčknutí. NE! V poslední vteřině jsem se spustil po zakrouceném krku. | ||
| |||
| Boj A-Yao, Lan XiChen, Lan WangJi, We WuXian S náhle posíleným týmem protivníků zdá se, že monstrum ztrácí předchozí alespoň nějaké známky rozvážnosti. Znehybněná hlava bezmocně visí na dlouhém těle, brázdní mokřady, povzbuzuje vztek svých sester. Dlouhý ocas hrozí srazit každého, kdo by se přiblížil, proto se od něj Nie FenFang drží dál a své výpady soustřeďuje na hlavy, kdykoliv se některá ocitne dostatečně nízko. Daří se mu šavlí působit monstru zranění, avšak nedaří se mu ani jeden úder, který by některý z krků přeťal nebo zranil dostatečně, jeho síla je již značně vyčerpaná předchozím bojem. Konečně se monstrum, zpomalené účinkem talismanů Jin Guangyaoa a vytočené úderem další neviditelné vlny, tentokrát vyslané Lan WangJim, vytočí. I když se však náhlým vztyčením zvládne dokonce i zbavit talismanů, a všechny zbývající hlavy vztekle a rychle vyrazí proti trojici rozdělené mezi dvěma meči, než se jejich zuby stihnou konečně zanořit do kýženého cíle, pod účinkem nových talismanů, tentokrát Wei WuXianových, se celé tělo monstra zakymácí. Útok šestice hlav ve vzduchu přeruší následně dopad úderů stvořených z Lan WangJiho tónů. Příšera se zapotácí podruhé, nohama zahrabe ve vzduchu, dlouhý ocas stočí a přenese na něj vlastní váhu, aby se stabilizovala. Jenže v tu chvíli se na kořen ocasu otiskne krvavý znak, ten se zacukáním ustane ve svém pohybu a monstrum dopadne nohama zpět na zem. A se zběsilým vztekem vypustí řev procítěnější, než kterýkoliv předtím. Hlavy se však nevzdávají, povzbuzené nyní již bojem o vlastní přežití, vedle zuřivého vzteku. Už musí cítit, že nejde více o ulovení kořisti, a kdyby šlo, pak nebylo dál úplně jasné, která strana zůstala kořistí. Dvě hlavy se znovu pokusí zbavit Lan WangJiho, rozběsněné stále účinky jeho citery a vším, co jiného se jim a jejich tělu dělo. I přes ztrátu své předchozí výšky jsou tak blízko, že i Lan Zhan a ZeWu Jun mohou pocítit puch, který celé monstrum obklopuje. Ani A-Yao nemůže otálet. Najednou je skutečně všude mnoho různých akcí, až by mohlo být pořádně těžké vnímat sled událostí, kdyby tu tedy stál kdokoliv jiný, než právě on. Zůstává však otázkou, nakolik se mohl skutečně soustředit na to, co dělají ostatní - vše se dělo tak rychle! Další dvě hlavy vyrazily jeho směrem se zuřivostí, kterou sdílely se svými sestrami. Čtyři tak zůstaly soustředěné na cíle ve vzduchu. Poslední dvě naopak změnily směr a vyrazily přímo do míst, kde nyní již na zemi stál Wei WuXian a hned poblíž Nie FenFang. Šestero hlav tak zřejmě konečně dospělo k rozdělení cílů, situace se však začala otáčet ve prospěch kultivátorů. Monstrum jednalo stále nebezpečně, ale zároveň bylo znát, že bylo i přes všechnu zuřivost zpomalené a znehybněním ocasu společně s jednou neovladatelnou hlavou také mnohem nemotornější. A i když všechny hlavy dál útočily, jejich pohyby a orientace nebyly tak přesné - dopad, který měly údery stvořené tóny citery byl znatelný, jejich útokům bylo jednodušší se buď vyhnout, nebo je odrazit. | ||
| |||
 | To je náhodička (Wei WuXian) Lan WangJi, Lan XiChen, A-Yao Při odchodu ze strážné věže Lan Zhan nezaváhá ani na moment a já jej po tom jediném slově od ZeWu Juna hned zase následuji. Už se nerozmýšlím nad tou krátkou situací, bez ostychu se chytím nabídnuté dlaně - na druhého z bratrů se neohlédnu, ať se rozhodl jakkoliv, nesoudil bych. Stoupnu si těsně před Wangjiho a ještě přichytím jeho paži, když ovine můj pas - těch pár centrimetrů, které by mezi námi ještě mohlo zůstat abychom se všichni tři vešli, bez milosti smaži a lehce se natisknu zády na jeho hruď. Nechám mu jen prostor na soustředěnou pózu se zvednutou dlaní. Právem je Lan Zhanova síla tak respektovaná v kultivačním světě, jsem si jistý, že i ve třech zvládneme doletět bez problému, navíc na krátkou vzdálenost. Jen přítomnost ZeWu Juna mě zastaví od vyslovení několika pohoršujících, sladkých a bouřlivých lichotek o WangJiho spirituální energii - o jeho síle a samotné jeho slavné osobnosti ať už do síly nebo do vzhledu - které jindy bych vytáhl i přes vážnost situace, jen abych si to později, po boji a unavený, ale o nic méně zamilovaný (a frustrovaný) mohl řádně… mhm, vyžrat, rozumějte vychutnat. Ale mlčím a nepustím Lan Zhanovo předloktí, až dokud před očima nespatříme nečekanou situaci. Mladý kultivátor v pohřebním! S náhlým vzrušením bych snad ztratil i rovnováhu, kdyby mě můj milý tak jistě nejistil. Jak to? Copak by se mohla stát opravdu zrovna takováhle náhoda? Na nečekané situace jsem mohl být mistr, ale zrovna taková věc aby se nám podařila? … Věnoval jsem Lan Zhanovi jeden pohled, snad abych se i ujistil, že přemýšlíme stejně - jenže pak zachytím koutkem oka nelidský pohyb. S oním zatím neznámým máme ten samý nápad a naše talismany důsledně odpálkují hlavu monstra, které spatřím o okamžik později. Je rychlý - napadne mě. Buď, nebo měl již vše připravené, nebo obojí - je určitý limit toho, co se dá v noci zahlédnout a v tak krátkém okamžiku. Navíc není moc času na zkoumání, že. Pohled, který se nám vzápětí naskytne, jen potvrdí co odpudivý řev naznačil - znehybněná hlava nebyla jediná, akorát tedy nečekaně patřily všechny k jednomu tělu. Neznámý tvoří další talismany a pohyb WangJiho za zády mě přiměje vykročit do prázdna. S námi třemi na meči nemohl udělat více, než využít guqin - a k tomu potřeboval prostor. Vykročím, abych vzápětí rozpažil a mohl kontrolovat přistání - vedle země v blízkosti šesti hlav se zdá mnohem lepší variantou koruna stromu, přikrčím se před větvemi a na nejvyšší dostatečně silné se znovu narovnám. Ztratím tak výhled na Wangjiho a ZeWu Juna. Mnohem důležitější je, co se děje pod námi. Spatřím, že hned tři talismany od mladíka monstrum trefily, ale v pohybu ho jen zbrzdily. Hlavy zdají se skutečně rozčílené nenadálým vývojem událostí - a kdo by se divil. Každopádně jsem neztrácel čas nějakým sympatizováním. Přísahal bych, že alespoň jedna hlava si všimla mého nového umístění, ale to se děje již několik věcí - a zatímco kdosi - pravděpodobně Nei FenFang - pode mnou dělá čest svému klanu jak jen zvládne, a nademnou Lan Zhan způsobí monstru další výbuch hněvu, když jej zasáhne silou citery, a zároveň nepochybuji, že pohřební mladík chystá se přispět k boji také, rozkousnu si bříško ukazováku. Jsem připravený, když náhle to dlouhé tělo natáhne se do vzduchu, vysoko i s hlavami, jasně s cílem zbavit se nejprve protivníků nad sebou. Odrazím se od větve stromu a ve výšce akorát proti vztyčenému tělu napnutím paží vyšlu k monstru další talismany, soustředím se právě na vztyčené tělo, zatímco známé tóny nad hlavou prozrazují, že Lan Zhan odráží útoky naštvaných, zbývajících hlav. Jedna, dva tři - talismany jako náhrada za ty spadlé přistanou na odhaleném těle, které zdá se mi konečně zakolísá a ztratí tak kus své výšky. Čtvrtý talisman skončí kdesi v mokřadech, zběsilé hlavy asi skutečně nemá smysl zkoušet trefovat. Přistanu na bahnité zemi bokem od monstra a tentokrát již bez papíru nakreslím do vzduchu špičkami krvavých prstů rudý znak a vyšlu jej na ocas, který zdá se celou tu obludnou věc pomáhá podpírat. Buď hodné monstrum a prostě padni... Ne že bych si neužíval trochu adrenalinu po té vleklé cestě, ale teď se to vůbec nehodí! | ||
| |||
| Boj s Bestií(Lan WangJi) Všichni
Kývl jsem bratrovi, když přijímal moji ruku s vděčným pohledem. Není zač…
V letu nad stromy jsem držel Wei WuXiana kolem pasu a poskytoval mu stabilitu, zatímco druhou ruku jsem držel namířenou k nebi ve výšce očí a udržoval se v naprosté koncentraci. Tedy do chvíle, kdy jsme se přiblížili k místu střetu. Wei Ying sevřel flétnu a věnoval mi pohled plný překvapení. Bratrova ruka na rameni posílila svůj stisk. A to všechno proto, kdo se právě vynořil z příkrovu stromů proti nočnímu nebi. Kde se v této oblasti vzal další kultivující naší sekty je otázka na později. Stejně jako důvod, proč se účastní tohoto boje. Když se proti němu ale vyřítí hadovitá hlava plná ostrých tesáků, až příliš dobře se mi vybaví boj s Xuanvu Masakru tehdy v jeskyni. Ať je to jakkoliv, musíme se do toho vložit! Wei Ying se chopí iniciativy. Stejně jako žák na čepeli před námi vysílá svůj talisman a hlava stvůry klesá k zemi za doprovodu zběsilého chorálu vití od bolestné ztráty. Odněkud zespodu se ozvou údery. Zbraň o pevnou kůži a zuby ostře zazvoní proti výkřikům mohutného stvoření a jeho DALŠÍCH HLAV! Zastavím se ve výšce srovnatelné s žákem Gusu už jen deset metrů od něj. Světlo měsíce a hvězd jej osvětluje. Bez čelenky klanu, v rouchu sekty… Odvrátil se však příliš brzy a z profilu to nemohou říct s jistotou, navíc mladík ještě neřekl jediné slovo, ale myslím, že je tím koho hledáme. Přikývnu svému manželovi. Pravděpodobně je to ON.
Žák pokreslil a vyslal další talismany. Stvůra se kroutí a svíjí. Jedna hlava spí, další se vřeští. Vytáhnu svou citeru a vyšlu první melodickou tlakovou vlnu proti tomu stvoření. Výkřik po úderu je silný, jakoby mohl rozervat zem. Nie FenFang dále útočí a uskakuje. Hlavy, jakoby nevěděly, kterému z nepřátel se věnovat dřív…
A pak se bestie naštve a na svých stonožkovitých nohách se vzepne. Nezdá se úplně stabilní, ale ne až tak vratká, aby spadla. Najednou má hlavy výš připravené zaútočit na oba cíle ve vzduchu. Li HuiYinovy talismany z jejího těla povážlivě spadnou. Vyšlu další tóny, abych její hlavy odrazil a snad i narušil stabilitu zvířete. | ||
| |||
| Nečekaní spojenci Všichni
Jedna z hlav vyrazila mým směrem, avšak neměla šanci dosáhnout mých výšin. Takže mě vidíš, že? Ušklíbnul jsem se. Ano, je dobré mít pravdu, i když bych raději, aby toto tělo neodráželo každou moji myšlenku tak zrcadlově. Co nejrychleji jsem mohl, jsem použil své talismany. Zasáhl však jen jeden z nich. Ne, trefily dva! Akorát, že ten druhý nebyl můj… Tak mě směr, ze kterého přišel, vyvedl z míry, že jsem se ohlédl. Vzduchem se k nám blížil meč se třemi osobami. A kdyby ten první, nebyl znovuzrozený Patriarcha Yilingu ptal bych se sám sebe, jak si myslí, že nám pomohou, pokud ani nemohou létat bez asistence? Ve „světle“ této skutečnosti se však veškerý obsah vznikajících myšlenek rozplyne v mlžný opar. Myslím, že už tak dost bledá tvář tohoto těla právě ztratila ještě další odstín barvy života. Wei WuXian… To znamená, že také Hanguang-Jun… Třetího nevidím, ale ani si nejsem jist, že ho chci vidět… Ne, když se dole kultivátor sekty Nie pokouší o svůj výpad na popud mého plánu. Budu se s nimi muset zaobírat, vím to, ale až později... Útočit na hlavy nemá smysl. Musíme zneškodnit tělo. Vytáhnu další nepopsané a rychle je načrtnu. Krev je proto ideální. Říznu se a načmárám správné znaky pomocí duchovní síly. Jeden, druhý, třetí…, na víc nemám čas! Jeden vyšlu těsně za všechny krky. Druhý téměř k ocasu. Třetí pak do středu mohutného plazovitého těla. I když trefí, na položení tak velkého tvory to ale zkrátka evidentně nestačí. | ||
| |||
| Pojďme Lan WanjgJi, Wei WuXian, A-Yao Noc nás dožene dříve, než staneme před prahem strážné věže uložené ve vysokých korunách stromů, ale tyčící se vysoko nad ně. Hned si neuvědomím, že něco je na tom místě zvláštního – i když naděje z nalezení čerstvých stop zvládla probrat všechny zbytky energie, které mé tělo dokázalo nabídnout, a hnala mě tak vpřed na cestě mezi posledním městem a tímto místem s větším elánem než celý zbytek dne, vědomí mám znovu zastřené, pomalé v interakcích s okolním světem. To Wangji ihned zaznamená nesoulad v počtu kultivátorů a je to jeho náhlý rychlý krok, který mě přiměje soustředit se – poznám vzápětí, o co se jedná. A již s bdělým překvapením shlédnu na Wei Yinga, který ocitne se náhle po mém boku, přestože poslední pozornost jsem mu věnoval ještě když stál pár o pár metrů dál. Neocitneme se však v nebezpečí. Poznám dokonce i Tse RongWua, vybavím si jeho tvář z Oblačných zákoutí, teď však plnou nejistoty. Pozdravím jej pouze zdvořilým pokývnutím a i všechna další slova nechám na svých společnících - projdu dovnitř jako poslední a postavím se po straně místnosti. Dříve bylo by pro mě přirozené pokusit se mladého muže uklidnit – i kdyby jen povzbudit pokývnutím či úsměvem – teď však nepřijde mi na mysl nic takového a mohu mu nabídnout jen trpělivost, když začne vysvětlovat, jak se ocitl ve své současné situaci. Trpělivosti však není třeba tolik, když Wei WuXian snaží se uspíšit jeho výpovědi. Probraný o něco čekám, až přijde řada na Li HuiYina, i když zarazím se lehce nad nešťastnou shodou okolností, která ho zde ponechala samotného - dozvěděli se snad o monstru až poté, co předchozí dvojice odešla? Bylo nebezpečné vyslat pouze jediného člověka proti neznámému cíli. Samozřejmě, často bylo dle slov vesničanů i to “nejděsivější monstrum” jen obyčejným, jednoduchým případem, ale přesto - zadoufal jsem, že minimálně osamocený kultivátor je starší a zkušenější, než mladík před námi. Brzy se ukáže, že naděje na nové stopy byla nakonec marná. Ale než vůbec dopoví svá slova, spatřím ze své pozice z okna jasnou záři. Vím, co tvář bestie na obloze znamená - všichni to víme. Cokoliv, na co Nie FenFang narazil, mu způsobilo dostatečné trápení, aby zavolal o pomoc jediného kultivátora ve strážní věži. Kdo ví, na co narazil - možná tragicky přecenil své síly, nebo snad původně chtěl jen prověřit situaci, ale ne vše šlo podle jeho plánu… nehledě na to, jak se do něj dostal, byl nyní v nebezpečí, které jsme nemohli přejít. Nenapadlo mě ani ve skrytých myšlenkách, že bychom neměli ten signál vyslyšet. Jen… světlice znamenala, že jsme museli pospíchat. Ještě než tvář na obloze pohasne, uvědomím si, jaké budou naše další kroky - a rozechvělou dlaň položím na jílec Shuoyue. Nebylo možné k místu pouze běžet, ne v tak urgentní situaci. Na samém kraji místnosti, zatímco jako z dálky slyšel jsem jak mladý pan Wei dává rozkaz o Malém jablíčku, strnule jsem se pokoušel v tom nemožně krátkém čase, v těch pouhých vteřinách, najít v sobě rovnováhu a smířit se s tím, co musí být. Nevytasil jsem meč od toho večera před třemi měsíci… Wei WuXian se zastavil. Bylo i těch několik vteřin moc dlouhých, nebo jsem snad stál zde ještě déle? “Pojďme.” Ta slova zněla mi samotnému cizí. Mohl jsem ještě být tím mužem? Tím, kdo šel by bez zaváhání a nezastavil se - tím, který tasil Shuoyue ještě před pár měsíci s jistotou, jako by nepoužíval nic víc než třetí paži - tím, kdo vedl ostatní a byl jim příkladem. Mohl jsem z toho muže dostat na povrch víc, než to jediné slovo? Být takový alespoň jednu noc, uzamknout v sobě vše… a vyrazit? Zatlačením palce proti pochvě odhalím na centimetr mistrovské čepele. Nemohla se reálně zablesknout, však zdá se mi, jakoby vrazila do mých očí karmírovým světlem, přestože takovou barvu ani neměla. S pohledem upřeným na ten malý kousek odhaleného kovu zatnu nehty do jemné kůže na volné dlani. Cítím napětí, jež zakousne se ostře do všech mých svalů, s náhlou nevolností se pokusím bojovat stisknem zubů… je to vše jen v mé mysli, a přesto tak reálné - nedostatek vzduchu, pískání v uších, závrať… “Unesu vás oba.” Wangji… Mohu si dovolit ještě jednou… dokud nebudeme v přímém nebezpečí… využít bratrovi laskavosti a porozumění? Přestože přijímal jsem je už ty předchozí dny, přestože nezastavil jsem jej, i když žádal dva pokoje a ukládal se ke spánku ve stejném, jako já… přestože sobecky jsem jej nechal sedět po mém boku a neposlal jej za Wei Yingem, ani jsem nevyslovil nahlas žádná ze slov, která by vedla k rozhovoru, na který nebyl jsem připravený. Mohl jsem… snad alespoň ještě teď…? Kdybych jen věděl jak v mrknutí oka probrat toho muže k životu. Toho, který řekl jedno slovo - pojďme - ale skryl se, nechal mě se s tím poprat… a já… nemohu. Omlouvám se. Až bude třeba, vytasím jej. Však zatím… Wangji, děkuji… Když upevním Shuoyue zpět v jeho pochvě, země pod nohama se opět ustálí a ustane i pískot v mých uších. Přijmu nabídnutou ruku beze slov, snad není jich třeba, snad jako tolikrát předtím i nyní bratr pozná, co nevyslovím nahlas. Zůstanu za jeho zády, dlaní položenou na jeho rameni se jistím proti pádu, když vyrazíme do míst, kde před okamžikem jasně žhnula bestie proti temnému nebi. Skutečně není to nijak daleko od věže, ale když se dostatečně přiblížíme, překvapením stisknu pevněji bratrovo rameno. Nezachytím pohled, se kterým se Wei Ying ohlédne na bratra a do dlaně chytí svou flétnu. Samotnému mi vezme myšlenky osoba, která akorát jak se blížíme k místu náhle vystoupá nad koruny stromů. Měsíc a hvězdy poskytují dostatek svitu na rozeznání základních aspektů - bez problémů umožní nám poznat, že osoba není oděná do tmavých barev klanu Nie, nýbrž její oděv vypadá tak podobný těm, na které jsem zvyklý sám. Jistě je bílý. Co by ale někdo z klanu Lan dělal zde, jak se dostal do společnosti kultivátora, jemuž letíme na pomoc a… mohl by to snad být… Než se nám podaří vidět, proti čemu muž - a pravděpodobně také Nie FenFang, byť skrytý našemu pohledu - vlastně stojí, na muže v bílém zespodu zaútočí hlava. Skutečně, hlava s rozevřenou tlamou nasazená na začátek dlouhého krku, do kterého vzápětí narazí dva talismany. Od toho muže a od Wei Yinga, zahlédnu, že ten ve známém gestu před sebou drží paži. A zatímco hlava bestie bezvládně spadne níž, rezonující řev prozradí, že nebude tak snadno po všem. | ||
| |||
| Nečekaná pomoc A-Yao, Wei WuXian, Lan WangJi, Lan XiChen Mladý kultivátor, jehož spolubojovníkem se A-Yao stal tou souhrou náhod, možná byl příliš horkokrevný, nezdvořilý a snad skutečně ne tolik chytrý, ale jak se ukázalo, nebyl bez ctností díky kterým tolik obyčejných lidí na kultivátory spoléhalo. Ne, skutečně nemohli odejít a nechat bestii, aby svůj vztek obrátila proti vesnici. Tváří v tvář plné velikosti monstra a po té chvíli, kdy v dostatečné vzdálenosti mezi stromy mohli nabrat dech, mladý kultivátor zdálo se navíc ztratil něco ze své prostořekosti a prudkosti. Minimálně již nekřičel, naopak vyslechl Jin Guangyaova slova, zatímco bestie se stále neodhodlala protáhnout své tělo mezi stromy a pokračovat ve své snaze o jejich rozcupování, ale dál vztekle řvala a s jistotou vyrážela střídavě hlavami skrze stromy jejich směrem. Ať byl důvod jakýkoliv, přesně věděla, kde se oba muži nacházejí. Když učedník Lan klanu vedle něj představil svůj plán, FenFang rázně kývl a pevně stiskl jílec své šavle, připravený vyrazit jakmile bude vhodná chvíle. Neřekl už druhému muži nic, přestal nadávat a přijal jeho pomoc, protože skutečně už chápal, že neměl sám šanci. Nezbývalo než sklapnout a pomoc přijmout. Jenže sotva se A-Yao odlepil od země, jedna z hlav hned následovala jeho pohyb a potvrdila tím jeho myšlenky - čich jistě nemohl být tak citlivý a přesný, ani vibrace ze země by monstru neřekly, že vzletěl. Muselo tedy jít o tepelné stopy nebo jiný druh takového vidění, protože hlava za ním vyrazila s přesností rozzuřeného dravce. Naštěstí však byl dostatečně daleko na to, aby mohla vzdálenost mezi nimi překonat, nejspíše kdyby vzletěl přímo vedle monstra, pocítil by na vlastní kůži sílu řady ostrých zubů - ale několik pozemních metrů dalo mu větší výhodu ve vzdušné vzdálenosti. Brzy byl v bezpečí nad korunami stromů. Monstrum se dalo znovu do pohybu. Zacouvalo zpět od kmenů, mezi kterými stále se skrýval Nie FenFang, všechny hlavy jakoby rozhodovaly se, které z kořistí věnovat pozornost, ani jedna teď nebyla dosažitelná… Jediná z hlav, ta, která původně sledovala A-Yaův pohyb, v tu chvíli vystřelila vzhůru - přeci se pokoušela tu vzdušnou vzdálenost překonat, nečekaně však celé tělo monstra v tu chvíli podpořilo její snažení. Zřejmě velice silným ocasem se zapřelo o rozbahněnou zemi a zvedlo přední tělo několik metrů do vzduchu, zatímco zbytek hlav zůstalo skloněných - chránily tak odhalenou spodní část těla. A-Yao měl však momentálně výhodu. Vysoko ve vzduchu měl možnost rychle připravit talismany a vyslat je proti jednotlivým hlavám. Jen když se monstrum tak vzpřímilo, téměř všechny hlavy se dostaly do jiných pozic - kromě té jedné, která urputně se snažila jej dostihnout. Jeho talisman však nebyl jediný, který hlavu zasáhl. Dva talismany jako jeden způsobily, že hlava ustala ve svém pohybu, její krk se nejprve napnul, než ztuhle a bezvládně se zřítil - celé tělo monstra znovu padlo na zem a zbývajících šest hlav zařvalo, jakoby samy cítily porážku své kolegyně. A-Yao mohl zahlédnout dvě věci, v závislosti na tom, kam upřel svůj pohled. Mohl vidět temnou postavu Nie FenFanga, kterak vystřelila skrze kmeny a pokusila se vzít chvíli vzteku ostatních hlav za jejich výhodu - po jedné silně sekl, než stáhl se se stejnou rychlostí z dosahu jiné. Mimo zemi, ve vzduchu, zase mohl zahlédnout trojici sdílející jediný meč, jak ve značné rychlosti míří k němu nad korunami stromů. A opravdu, noc nebyla tak tmavá, aby nerozeznal prvního v řadě - ten, který stále měl nataženou paži, jak hodil talisman na krk monstra, celý v černém, nebyl nikdo jiný než Yiling Patriarch, Wei WuXian. Nemělo by být nijak těžké domýšlet si, kdo jistě musí být jeden z dalších dvou nových příletivších, i když totožnost třetího neměl už šanci rozeznat. | ||