Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Hlubina propasti
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 | Boj – griffon 2 Druhý griffon roztáhl křídla a po skoku ze skály plachtil směrem k vám. Stejně jako jeho soukmenovec nejprve zakroužil nad vámi a vida zběsilý úprk obřího pavouka a bardky, krátce zaváhal. Nakonec se však rozhodl neopouštět svého kolegu a namířil si to střemhlav přímo na Mikhaila, pravděpodobně zaujat světlem kouzla, kterým se snažil ochránit kouzelníka, či snad upoután větší míru pohybu. | ||
| |||
 | A tak krásné ráno to bylo... Zatrnulo mi. Zaslechla jsem Varadora jak nám oznámil, že máme problém. Zahlédla jsem pohyb jen o chvíli později, ale už bylo pozdě. Z Varadorovi rady mi jenom překvapeně poklesla brada. Ten Gryf na něj útočí stejně jako Yara na svou kořist a on se před ním jen skloní??! „Pryč! Theru, mě na záda! Mikhaile, ochraň Vara!“ Vydechla jsem. A jak jsem padla na kolena, začala jsem se měnit. A ne do zrovna hezkého zvířátka. Těch osm nohou… Fakt velký pavouk… Sklonila jsem se tak, aby se Theru dobře lezlo a byla schopná se alespoň nějak zachytit a udržet, což možná nebude jednoduché, ale bude to muset zvládnout. „Vyznačím vám cestu vláknem, tam kde vlákno není, je to nebezpečné. Vrátím se pro tebe.“ Naposled jsem se otočila za Varadorem. Pokud Theru opravdu nasedne, rozběhnu se po co nejbezpečnější cestě rovnou do lesa. /podržím si akci na útěk //bonus akcí se měním ///pokud možno, cestou pomocí vlákna budu značit kameny, které jsou bezpečné, tam kde to bezpečné není, neznačím nic. | ||
| |||
 | Rozhodování Pozoroval jsem, zpoza vrchního okraje štítu, jak se k nám po obloze řítí ono veliké zvíře. Rychle jsem zvážil svoje možnosti a pak učinil rozhodnutí. *Paní, ochraňuj toho šílence, aby nedošel úhony* Vyslal jsem krátkou modlitbu a amulet zapulzoval, načež se kolem kouzleníka na okamžik zamihotal vzduch v jakési bariéře. Vzápěrtí jsem se víc přikrčil za štít, abych kryl sebe, ale byl jsem připravený vrazit štítem mezi potencionální nepřátele a Theru a nebo Revu. (bonus akce - shield of faith na Varadora, +2 AC. Svojí Hlavní akcí Úhyb. A mám svojí spešl reakci, kdyby něco.) | ||
| |||
 | Boj – Griffoni Ne, že bych byl nějak velký znalec přírody, ale takhle podle mě nevypadá zvíře, co se jen letí podívat, kdo že mu to vlezl na území. „Jo, všiml jsem si...“ ocením Varadorovu připomínku, ale stejně jako Mikhail sundavám ze zad štít a utahuju si jeho řemení kolem předloktí. Do druhé ruky pak uchopím své bojové kladivo a lehce jím protočím pomocí zápěstí jen tak, abych se procvičil. „Hele, nevím, jak vy, ale já se rozhodně neplánuju nechat sežrat.“ prohodím mezi zuby a v duchu už se chystám, že jestli na nás ta první potvora skutečně zaútočí, pošlu jí menší pozdrav. Není to sice nic moc, ale pořád jsem a vždycky jsem byl spíš válečník na krátké vzdálenosti, takže se může dočkat hezkého překvapení až potom... Hod na Guiding bolt > 18 + 6 Dmg > 12 + 4 | ||
| |||
| Boj – Griffoni // Iniciativa: Tváří v tvář okolnostem rozhodl se kouzelník pro zoufalé řešení, protože v situacích jako je tato někdy fungují. Griffon letící směrem ke skupince mávnul mohutnými křídly, která ho nesla stále blíže a blíže až na všechny dopadl jeho temný stín. Jakmile byl přímo nad vámi, nechal vítr, aby ho na okamžik na rozložených křídlech zastavil ve vzduchu a manévrem, který jste už tolikrát mohli pozorovat u Yary, se prudce snesl směrem dolů, přímo k Varadorovi. Kouzelníkovi se hluboko do mysli vryl pohled mohutných tlap s velikými drápy, jež směřovaly přímo na něj. //Griffon byl daleko – letová rychlost je 80 stop/kolo, což je 16 čtverců/kolo. Proto vyměnil svou akci za další pohyb a doletěl přímo k vám. V tomto kole však ještě nestihl zaútočit nebo jinak reagovat (v tuto chvíli nevíte, jak ten manévr skončí), právě kvůli tomu, že akci vypotřeboval na extra pohyb navíc. | ||
| |||
| Důvěřuj, ale...štít, nebo tak nějak... Našlapoval jsem opatrně kupředu, dávajíc pozor, abych následoval Reviny instrukce, nechávajíc hovor mezi Therasií a Alberichem plynout, když najednou relativní poklid vytrhlo Varadorovo varování. Zvedl jsem oči k obloze a nyní i já spatřil plachtící stíny. Náš čaroděj se zdál polekaný a přišel s plánem, který bych považoval za naprosto šílený, kdybych ve Varadora neměl takovou důvěru, jakou si zasloužil. Následoval jsem tedy jeho příkladu a poklekl na jedno koleno. Ale protože nejsem až tak bláhový optimista, sejmul jsem z ramene štít a provlékl ruku popruhy. Nastavil jsem ho tak, abych mohl krýt sebe a případně i ostatní kolem. "Zvážil si i možnost, že jsou prostě vyhládlí a my vypadáme jako žrádlo?!" Houkl jsem na Varadora, zatímco vzduch naplnil tlukot obrovských křídel... | ||
| |||
 | Zobáky a křídla Letmo jsem zaznamenal pohledem, že se Alberich zařadil někam za mě. Snad proto, abych se náhodou někde neloudal, nebo chtěl mít prostě chvíli klidu. Celkově jsem se v našem trpaslíkovi úplně nevyznal. Byl až příliš uzavřený na rozdíl od ostatních, ale neměl jsem mu to za zlé. Těkal jsem očima mezi cestou, kterou nám ukazovala Reva a oblohou, která mi stále nenechávala klidnou mysl. Také jsem zvažoval, jak velká šance, by mohla být, že by náš údajně zesnulý kouzelník opravdu na sebe mohl vzít podobu gryffona. V tu chvíli jsem ještě netušil, že docela záhy dostanu docela jasnou odpověď na svou otázku. V prvním okamžiku se odlepilo cosi od skály a mě přeběhl mráz po zádech. "Do háje." To už mne však upozornila Nisha a já se ohlédl přes rameno, abych viděl další stín. Zlé tušení mne přinutilo vzhlédnout, abych spatřil třetího tvora. "Tři! Jsou tři! Zatraceně!....Fajn jedno je jisté, ten proradný kouzelník to nebude.....dle velikostí jednotlivců spíše zdejší hnízdící rodina." Těkal jsem rychle pohledem po obloze a všech tvorech, kteří se rozhodli se vydat přímo k nám. "Máme problém." Vydechl jsem ale mysl jsem soustředil na hledání adekvátního řešení celé situace. "Jsou tři, jeden z nich je menší, mohla by to být tedy rodina. Rodina znamená, že by měli být alespoň nějakým způsobem inteligentní. Jsme v jejich lovišti, jejich území, ohrožujeme je, taky je klidně možné, že cítí tu věc, kterou sebou neseme. Zatraceně. Co ale s tím vším?......Jsou velcí, létají, nikdo z nás se s nimi v boji nemůže měřit ani s trochou dobré vůle, kdyby přistáli, tak si nemyslím, že bychom na ně měli. Máme tu jen dva potencionální válečníky, kteří vydrží přímý střet, nehledě na to, že lítaj a většina z nás je nemá, jak efektivně na dálku zasáhnout. A čím více budeme útočit tím naštvanější a agresivnější budou, jako každé zvíře....leč je bych asi ani jako zvířata snad nedefinoval.....nebýt toho, že jsou tak děsiví, řekl bych bych že jsou fascinující. A útěk taky nepřipadá v úvahu, jediná další možná cesta je doufat, že když rozbijeme podloží pod námi nezabijeme se pádem a to moc riskovat nechci." Vír myšlenek se mí rozletěl hlavou, jako zběsilý drak chrlící plameny, abych rychlou logikou zhodnotil naše možnosti. Cítil jsem, jak se Nisha pro jistotu zapustila do mého batohu, aby nelákala pozornost. Ani jsem se jí nedivil, takhle velký "pták" nebyl ani v její kategorii. Zhluboka jsem se nadechl a těkl pohledem po ostatních. "Všichni mě dobře poslouchejte. Jestli je napadneme bude nás to stát krk. Jsme na jejich území, musíme jim ukázat, že nejsme hrozba. Kdyby nás chtěli rovnou napadnout měli dost možností, když jsme nebyli všichni pohromadě určitě nás sledují déle. Bude to znít šíleně, ale nechte zbraně tam kde jsou a poklekněte! Dejme jim najevo náš respekt a úctu. Budete mi teď muset věřit." Pravil jsem k naší skupině rozhodným, jistým a naléhavým hlasem. Poslední větu jsem dodal už jen polohlasně spíše pro sebe. Pak jsem vzhlédl opět k blížícím se stínům a s dalším nádechem jsem se sklonil a poklekl na jedno koleno. A sklonil jsem hlavu. "Doufám, že se nepletu, nebo nás roztrhají na kusy. Snad jsem pobral dost tvé moudrosti Tisharo." Vzhlédl jsem mírně, aby bylo vidět, že projevuji tvorům úctu a jen letmo jsem pohlédl na ostatní jestli následovali mého příkladu. "Nejsme nepřátelé a omlouváme se, že narušujeme váš domov! Prosíme velké strážce hor a údolí o prominutí!" Pravil jsem dostatečně nahlas, aby se má slova donesla až k blížícím se gryfonům. "A teď bohové stůjte při nás." Polkl jsem a snažil jsem se zaplašit strach, který se o mne pokoušel a přijít i na záložní plán, kdyby ten první nevyšel. Při čekání toho co přijde jsem měl husinu po celém těle a tušil jsem, že pokud jsem se zmýlil budu ten první, kdo to pozná. (Hod na iniciativu: 5+2 = 7) | ||
| |||
| V obklíčení Pod opatrným a pečlivým vedením druidky jste urazili několik minut bez obtíží. Terén byl sice namáhavý, ale protože jste si museli dávat pozor, kam šlapete, šli jste pomalu. Varador měl dokonce čas se rozhlížet kolem, takže zatímco Nisha sledovala cestu za ním (a mezi námi, také svůj pohled upírala na Albericha, protože ho měla přímo před očima), kouzelník se mohl soustředit na to, co se děje před ním. //BOJ  | ||
| |||
| Cesta dál Sotva začnu nějaký rozhovor s Aerie, někdo mě vyruší. Prý už nemám chodit dál, že je to tu nebezpečné a mohli bychom se někam propadnout... To mi připadá jako pěkná pitomost, aby někomu, kdo žil v horách desítky let radil někdo z lesa a jen jakýchsi mírných kopečků. Ale co, nebudu se s nima hádat a budu se držet klidně někde vzadu za nimi. Znovu tedy z váčku vytáhnu dýmku, vyčistím zbytky spáleného tabáku a doplním čerstvý, abych ji vzápětí křesadlem podpálil. | ||