Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Hlubina propasti
Družina
| |||
 | Nebezpečné myšlenky "Díky, každý hold vynikáme v trošku jiných koutech magie." Usmál jsem se přátelsky na Albericha. Pozoroval jsem jej, když mi vysvětloval, proč nás zastavil. Krátce jsem se zamyslel a nakonec mírně přikývl. "Na tom, že je ta jeskyně zlá se více, než shodneme. Dobře, takže krabičku zkusíme otevřít, až budeme z dosahu tohoto místa? Nemyslím si totiž, že bylo rozumné se tam vracet a zkoušet tohle místo....napravit? Zničit? Řekl bych, že na výsledku moc nesejde." Stočil jsem své oči zpátky na Mikhaila, který vypadal zmatenější, než jsem očekával. "Ale no tak Mikhaile klídek. Nejsem žádný zjevení ani duch. Jen existují kouzlíčka, které jsem Vám ještě neukázal. Určitě poznáváš můj hlas." Ubezpečil jsem ho myšlenkou a věnoval mu přátelský úsměv, pokud se podíval mým směrem. "Ohohóóó! Panečku to jako vážně? Ty o tom nevíš? Nepamatuješ si kým jsi? Sákryš tak to je mrzuté. Jeden by řekl, že si toho jsi vědom, když jsi tady na nás pořvával v Nebeštině. Nebylo jednoduché si ten jazyk zařadit ale k tvému štěstí a snad i smůle jsem na něj již před časem narazil a něco málo si zapamatoval." Objasnil jsem mu další myšlenkou, leč jsem věřil, že jsem vyvolal spíše více otázek, než odpovědí. Jak se zdá. Budu si muset trochu s Mikhailem promluvit, tou nebo onou cestou. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Zpět v první místnosti Když odtáhnu Mikhaila zpátky do „bezpečí“, povolím trochu uzly, aby s tím ostatní neměli tolik práce až se probere, ale zároveň aby ho lano stále zpomalovalo, pokud by se probral jako někdo jiný. Nebylo by to poprvé, co jsem se s něčím takovým setkal a nebo si aspoň potvrdil své vědomosti získané z knih. „Byl to dobrý způsob.“ odpovím Varadorovi a z malé kožené brašny na opasku vylovím svou jednoduchou hliněnou dýmku „Má magie nic takového neumí, takže jsem to musel zkoušet postaru...“ dodám na vysvětlenou proč já jeho vědomí neuspal. Když si dýmku nacpu, vytáhnu z ohniště malou větvičku, tabák zapálím a párkrát potáhnu, abych dýmku pořádně roztáhl. | ||
| |||
| Zpátky v bezpečí ohně Na okamžik jsem se začínal obávat, že se Nisha neodtrhne a bude pokračovat do hlubin té jeskyně. Docela mě to znepokojilo, ale vzápětí přišla úleva, když se odtrhla a proťapkala kolem mě. Usmál jsem se na ní a pohladil jí po zádech, když procházela. "Hodná holka." Usmál jsem se na ní a v podřepu následoval ostatní zpátky k ohništi. Bylo nesmírně fajn se moci opět narovnat a pak si následně i sednout. Nisha se mi uvelebila na kolenou, což je další příjemný fakt. Pohledem jsem zalétl k Mikhailovi, který byl ještě v limbu. "Jestli počítám správně, tak se za chvilku probudí. To kouzlo zase tak dlouho netrvá. Omlouvám se, byl to jediný způsob, který mě napadl, jak vás z toho dostat." Pokrčil jsem rameny. Tak nějak jsem nelitoval svého rozhodnutí. V danou chvíli jsem to vyhodnotil, jako nejlepší možné účinné řešení, které neohrozí životy družiny. Samozřejmě raději bych přišel s lepším, ale nebyl k tomu dostatek času ani možností. Jako na zavolanou se Mikhail probudil. Vysloužil si můj pozorný pohled, když začal vykřikovat v cizím jazyce. Nejprve mne to zaskočilo, ale pak jsem zpozorněl a zaposlouchal se. Zjistil jsem, že slovům rozumím. Nejspíše jsem již obdobná četl, nebo, že by jim rozuměla Tishara a ukázala mi to ve snu? Možná. Nebyl jsem si jistý, zato jsem si byl jistý tím, co jsem slyšel. "Tak nebeština. Hmmm zdá se Mikhaile, že jsi zajímavějším mužem, než jsem si myslel." Zavzpomínal jsem, co jsem kdysi četl o těch, kteří tímto jazykem hovoří. Ještě chvíli jsem si Mikhaila zaujatě prohlížel. "Že by jsi byl ve skutečnosti.....hmmm to by leccos vysvětlovalo." Kývl jsem na Theru, že jej může rozvázat. "Je v pořádku." Ubezpečil jsem ostatní ale nespustil jsem z našeho společníka oči. Poslouchal jsem, co nám vyprávěl mimo vykřiknutá slova v nebeštině. "Pověz Mikhaile jakpak jsi přišel o svá křídla? Můžeš odpovědět v myšlenkách. Tvé tajemství neprozradím." Naklonil jsem mírně hlavu ke straně a lehce jsem se usmál, když jsem poprvé za naše putování vyslal myšlenku k někomu jinému, než k Revě. Můj hlas se ozval čistě a nijak hlasitě v Mikhailově mysli, aniž bych pohnul rty. Zároveň jsem mu ponechal možnost se mnou takto zatím komunikovat. Bude-li chtít. "Jinak souhlasím, že to co se dělo v té hoře je špatné Mikhaile, ale vracet se mi tam zrovna dvakrát nechce. Pokud jsou v této skále lapeny duše těch, které pohltila, nerad bych se k nim přidal. Sotva jsme přežili průchod horou. Myslím si, že není úplně v našich silách toto místo zničit. Budeš-li ale klidněji spát až si odpočineme mohu se podívat, co za magii proudí těmito zdmi. Což mě přivádí na otázku...." Stočil jsem svůj pohled na trpaslíka. "Alberichu proč jsi chtěl, ať s Revou přestaneme zkoumat ten artefakt? Otevření té skřínky by mohl být klíč k lecčemu. Co se dělo, když jsme se jí snažili otevřít, tam u vás?" Tázavě jsem se podíval na svého společníka. Nebyl jsem si jistý, jestli ještě někdo další rozuměl tomu, co Mikhail říkal, ale něco v Theřině pohledu mě přivádělo na myšlenku, že ona možná také něčemu rozumněla. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | // Malé doplnění - než bylo řečeno to, co bylo řečeno ve spoileru, tak se Mikhail od té podivné bytosti dozvěděl ještě tyhle 4 věci: „Oni nás potřebují, víš?“ „A stejně jako oni nás, potřebujeme bohy i my“ „V jednom ohledu bylo toto místo, jakkoli je otřesné, vytvořeno správně,“ „Lidé potřebují mezní situace, v nichž se rozhodnou, v co vlastně věří a čemu jsou oddáni…“ Tak vám to sem s jeho souhlasem píšu, abyste měli celý obrázek. | ||
| |||
| Zakřičme si na zeď jazykem, kterýmu nikdo nerozumí "SELÛNE!" Výkřik zarozonoval celou jeskyní, ještě předtím, než jsem byl plně při vědomí. Thera, která se nademnou skláněla a držela mi ruku na čele, tak měla jako jediná výhled na můj doteď spící obličej, který se zkřivil do výrazu, který by se dal nejlépe popsat jako zatvrzelá zuřivost. A když jsem náhle otevřel oči, modř duhovek byla v mihotavém šeru jasná a výrazná - možná až moc. Vzápětí jsem se vypjal téměř do oblouku proti provazům a začal mluvit jazykem, který jsem se však nikdy neučil... "Hoc maleum est! Hoc esse non debet! Hoc esse non debet! Hoc delenda est! HOC MALEUM EST!!" Nezemský jazyk, který drnčel energií a stříbrně zvonil v mojí lebce se mi vyvalil z úst v rozhořčeném proudu, zatímco jsem se prudce posadil a křičel svou nevoli vůči temnému tunelu. "Je to zlé a ty to víš...skutečná víra přeci nevychází ze strachu," dodal jsem nakonec tiše, ochraptěle a svým vlastním jazykem, načež jsem trochu zmateně zkusil vstát a málem upadl, protože jsem byl spoutaný. Rozhlédl jsem se po ostatních, zamrkal a zase si sedl. A protože jsem na tvářích všech viděl, že tomu nerozumí, požádal jsem Theru, aby mě odvázala, ujistil jí, že jsem v pořádku a pak vypověděl, co mi řekl posel. Postupně jsem se podíval po všech, ale nejdéle na Albericha, který byl také následovníkem některého z bohů. //Můžete si přečíst ten spoiler. | ||
| |||
| Zpět u ohně „Mňaaaaau!“ Dá Nisha hlasitě najevo svou nespokojenost, přesto však příkazu svého pána uposlechne a prosmýkne se kolem vás tak rychle, že si sotva všimnete jejího ocásku, když zmizí za skalním zlomem, který odděluje chodbu od vstupní jeskyně. Mikhail Zobrazit SPOILER  // Nyní máte chvíli, kdy si můžete vzájemně říct, co potřebujete. Dejte prosím vědět, jestli chcete zůstat v jeskyni, případně zda plánujete během noci držet hlídky. | ||
| |||
 | Zrádná ulička Moje nabídka, že bych Alberichovi pomohla odtáhnout bezvládné tělo našeho společníka, byla přejita bez nějakých větších poznámek. Všimla jsem si, že Nisha se chová trošku zvláštně, dívala jsem se chvíli za ní, ale nakonec jsem se znovu podívala, za Varadorem a vydala jsem se po čtyřech k němu. Musíme vypadnout a takhle zavazím Alberichovi s Mikhailovým tělem. „ Nisho, musíme jít.“ Zavolala jsem na kočku naléhavě, ale přesto jsem lezla postupně zpět k průchodu do jeskyně. Tohle místo je nebezpečné a zdržovat se tady, nemuselo by to pro nikoho z nás dopadnout dobře. | ||
| |||
| Všichni polehávají a trpaslík aby makal... Sotva se mi podaří svázat omámeného Mikhaila, všimnu si, že i kočka...No dobře...kočka se chová nějak divně. No, divně... Spíš jako kočka než magické stvoření, kterým pravděpodobně je. „Nechci vám do toho zase vstupovat, ale měli bychom vypadnout.“ prohodím tak nějak obecně když si lano přehodím přes rameno. Varador se snaží zavolat kočku zpátky a Thera se válí na kolenou. Sice pořád netuším, co s nimi je, ale vkládám naděje do toho, že když se dostaneme odtud, bude to pro všechny lepší. Na nic nečekám a táhnu svázaného Mikhaila za sebou směrem k východu. S ostatními si nějak poradíme později... | ||