Někdy jsou bardi opravdu jen na ozdobu

O dřevěných skříňkách toho moc nevím. Sice jsem z ní cítil nějakou zvláštní energii, ale nesetkal jsem se s takovou zatím nikdy dřív, takže to přenechávám zkušenějším z naší skupiny. Přece jen tam máme mágy, druidy a dobře, možná i bardka by k něčemu mohla být. Já se vyznám v šutrech a dolování, takže pokračuji jeskyní dál v naději, že najdu buď něco zajímavého nebo aspoň něco, co mi trochu objasní původ téhle zajímavě tvarované jeskyně.

Tajemství malé skříňky a velké jeskyně

Jádro pudla....teda krabičky

Takovej divnej pocit

Dřevěná kazeta

Přestože umělecká práce se dřevem nebyla zrovna Mikhailova specializace, dobře vyrobený kousek poznal, když jej měl zrovna před očima. Většinou se jednalo o velmi měkká nebo měkká dřeva, která se nijak zvlášť nevymykala stromům, jež v této oblasti rostly – smrk, olše, či vrba. Nejvýraznější barvu však dávalo krabičce dřevo, se kterým se v živoucí podobě dosud nesetkal, nicméně si vzpomněl, že už je viděl na některých předmětech. Byla to temná barva ebenu, která byla v kontrastu nejen se zbytkem použitého materiálu, ale také tím, že se jednalo o jedno z nejtvrdších dřev vyskytující se běžně v přírodě.

Krabička nenesla známky opotřebování, které by vzniklo mechanickým poškozením či neodbornou manipulací. Místy byla zaprášená, kde se z ní prach nestačil otřít do látky batohu. Stáří se nedalo přesně určit, nicméně co se týče metody výroby, zjistil, že vzor nebyl vytvořen vkládáním menších dřevěných částí do hlavní plochy, ale že se jednotlivé části prolínaly a místy přecházely jedna přes druhou, jako by vzor nekonečného uzlu ztvárňovaly nejen obrazně, ale také fakticky. Kdyby měl něco takového vyrobit, ani by nevěděl, kde začít, protože tohle byla skutečně unikátní práce. I kdyby se ukázalo, že na krabičce není nic magického, už samotný proces výroby by byl tajemstvím, pro které by mnozí byli ochotni vraždit.

Ještě než ji nechala kolovat, pořádně si kazetu prohlédla také Therasia. Dweomer, vybavilo se jí v hlavě slovo, které kdysi četla v nějaké knize. Prý se tak říká magické auře, kterou vyzařují začarované předměty. Na tomto žádnou neviděla, ale to ještě nemuselo nic znamenat, spousta kouzelných předmětů údajně vypadá zcela normálně, aby nepřitahovaly pozornost. Na druhou stranu, ošklivé věci, které mají nalákat dychtivce do pasti jsou zdobené tak nějak… více a bohatěji. Aby někdo ocenil tuto krabičku, musel by vědět, v čem je vlastně jedinečná. Čím dál tím více se jí zdálo, že v tom musí být nějaký účel. Co se týče hudbou aktivovaných obran… dostala se touto úvahou do ne zcela probádané oblasti. O bardech nikdy nebylo zrovna známo, že by byli studijní typy, ona byla spíše výjimkou.

Mnohem detailnější vhled do typů magie však měl Varador, který již aktivně pracoval na tom, aby zjistil informace, které Therasia vědět nemohla. Vnitřní zrak mu prozradil, že kazeta vyzařuje jemnou energii v hávu transmutace. Byl to jen jemný nádech, který však kolidoval ještě s něčím dalším, co z krabičky vyzařovalo, nicméně nebylo možné zjistit, co přesně to je, pouze že to nějak ovlivňuje samotnou energii krabičky.

Zatímco Reva pozorovala ostatní, jak si záhadný předmět prohlíží, Alberich se vydal prozkoumat zadní část jeskyně. Pomalu došel nejprve k místu, kde svislý zlom skalní stěny překrýval další směřování chodby. Když nahlédl za něj, uviděl, že cesta pokračuje asi 3 metry velice úzká, nicméně dále se rozšiřuje a vytváří otevřenější jeskyni. Stěny v úzké části po obou stranách měly mírně narušenou strukturu. Zhruba ve výši půl metru nad jeho hlavou na každé z nich vedl horizontální pruh vyhlazeného místa.

//Revo, dostáváš ode mě plus za správné napsání jména zlovolného kouzelníka ;)