Ztracený kouzelník

Od jedné záhady k druhé

Když to jinak nejde

Kudy, kam?
Alberich, Mikhail, Reva, Thera, Varador

„Jaký tón?“ nenechá se Aerie odradit. Založí si ruce v bok a podupává si jednou průsvitnou nohou, dokud Mikhail nedojde k závěru, že jsou vlastně podráždění všichni. Na jeho úvahy jen pokrčí rameny.

„Já byla poslední dobou v jeskyni, o světe venku vím jen to, co platilo, když jsem ještě žila. A tehdy se děti strašily bájnými legendami o létajících městech dávno ztracené civilizace, jejíž říše zasahovala až sem a od po níž nesou tyto hory název. Prý uměli věci, které my už dávno neumíme, výtvory mimo naši představivost.“

Ve chvíli, kdy přestal Varador zpívat, se krabička vrátila do původního stavu, což viděla Thera svým magickým pohled a cítil to také kouzelník, protože záhadná kazeta přestala vibrovat. Postup, který zvolil, byl správný a pravděpodobně by skutečně vedl k otevření krabičky, což se však pro tuto chvíli rozhodli moudře odložit.

Pozornost všech se obrátila k druidce, která mezitím pokračovala ve své debatě s Harrgrah.
Griffonka naklonila hlavu ke straně, jak se snažila pochopit, co jí Reva říká.

„Nemáš plán? Ale umíš měnit podobu?“ Zeptala se, jako by si nebyla jistá, zda rozumí.
„Jeden bratr starší, jeden bratr mladší,“ odpoví na přetlumočenou otázku.
„O krabičce nic nevím. Na zádech tě nést nemůžu a pokud se dolů nemůžeš dostat ty, jak se tam mám dostat já? Co přesně máme dělat?“ Nespokojeně zahrabe jedním pařátem v kamení.

Lítostivá srdce

Nelehká přemítání

A já snad ano?!

Zkoumáme dále
Alberich, Mikhail, Reva, Thera, Varador[/b]

„Nejsem vševědoucí, bojovníku,“ odsekne Mikhailovi trochu uraženě Aerie.

„Vidím to poprvé v životě, můžu ti říct, jak mi to připadá, ale já to nevytvořila, tak jak to mám vědět?“ Téměř vykřikne, leč vzápětí se zarazí nad tím, co vlastně řekla, a rozchechtá se.

„Hah! Vlastně poprvé ve smrti.“ Na vteřinu se zadívá nahoru do hor, ale pokračuje ve vysvětlování s rukama založenýma v bok a zamyšleným výrazem.

„Ne,“ zakroutí hlavou. „Říkám, že to, co je na těch dvou griffonech, není na samici. Samice je normální. Oni dva nebyli. Byla na nich známka nějaké manipulace, která není přirozená. To něco cítím i ze sebe a ty mi říkáš, že ze mě vidíš jak lidskou, tedy pozemskou, tak božskou magii. Tak ať to něco divného vytvořilo cokoli, byla to, hádám, nějaká magie… otázka je, jaká."


„Takže žije?“ Revě se v mysli objeví záblesk naděje a griffonka opět natočí hlavu směrem k místu, kudy se Varador a její bratr propadli do země.
„Vánek,“ zopakuje po Revě, i když v jejím podání to zní jako hrdelní vrčení, které může druidka poskládat do několika slabik: Harrgrah.
„Víš, jak ho zachránit? Když mi pomůžeš ho zachránit, já pomůžu tobě,“ nabídne jí obchod.


Co si ty dvě spolu říkají, zůstávalo pro tuto chvíli Theře záhadou, ale magickým pohledem na griffonce neviděla nic zvláštního. Je to prostě obyčejné zvíře. Na jejím mrtvém bratrovi však spatřila pozůstatek pozemské magie. Ale… bylo to divné. Nebyl očarovaný, neměl na sobě známky dweomer, kterou očarované předměty nebo osoby nesou. Nebyl tedy vystaven přímému působení magie, ale ta ho i přesto nějak proměnila. Je to hluboko v něm, vetkané do materie, z níž je stvořen a vystupuje to z každé jeho částečky.
Tohle tedy vidím… proběhlo jí hlavou.

Ale jak to zapadá do toho, co vím? Nenechala se odradit a držela se své právě stanovené metody sledující cestu k cíli.
Pokud by to byla bytost s magickými schopnostmi, její kouzlo by ji neodhalilo jako magií ovlivněnou – což je důvod, proč v jejím magickém pohledu nezáří například Mikhail, Alberich, Reva, Varador a bráno do důsledku, proč sama sebe neoslňuje vlastní magickou září. Ale zároveň to není aktivní kouzlo nebo očarování, protože to by poznala stejně, jako viděla Mikhailův amulet, energii krabičky, Revin prsten… a Aerii. Protože ta magie těmto věcem nebyla imanentní, ale pouze propůjčená, aby plnila určitý účel. Leč amuletu, krabičce a prstenu jiným způsobem, než griffonovi a Aerii.

Zatímco si Thera skládá informace dohromady, z úvah ji vyruší kouzelníkův zpěv. Sice sebou trošku škubne, když mu sem tam nějaký tón ujede, ale co by bard nevydržel, když to povede k cíli? Píseň přivolá také Albericha, který Theře nakukuje přes rameno, tedy spíše kolem pasu, a netrvá dlouho, a jejich trpělivost je odměněna.

Krabička se chvěje Varadorovi v rukou čím dál tím více a části tvořené měkčím dřevem se začnou pomaličku prohýbat.

Zobrazit SPOILER