Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Hlubina propasti
Družina
| |||
 | Zatracená zamčená krabička Chvíli jsem celé dění pozoroval. Mikhail a Reva zdá se, nějak komunikovali s tím gryfem. Theru koukala kolem sebe a zkoumala mimo jiné očima i krabičku, kterou jsem svíral. "Pokud dělá to, oč jsem se pokusil včera je to asi zbytečné. Víme, co je na ní za aury, ale neumíme je rozklíčovat a použít v konkrétním kouzlu......hmmm co když to opravdu není kouzlo ale jen....klíč..." Dumal jsem a koukal na krabičku. Nemělo smysl trávit více, než 10 minut tím, že se na ní budu dívat magicky. Možná byla pravda mnohem jednodušší a prostší, než jsme si doteď mysleli. Musí mít důvod proč reagovala na zpěv. "Pokud se opravdu otevíral kombinací určitých tónů, pak by toho měl být schopen kdokoli. Pokud je zapotřebí, prodchnout zpěv magií bude to horší." Hodnotil jsem a snažil jsem si vybavit jestli při některých tónech vibrovala krabička více, nebo méně, když Theru zpívala, nebo když jsme zpívali v jeskyni a ona vibrovala poprvé. Nejprve jsem si vše utřídil v hlavě a pak jsem se pokusil si vybavit písničku, která by měla tyto tóny obsaženy, uskládat je a použít. Nešlo mi až tak o dokonalou píseň, jako o to zkusit poskládat dané tóny do správné posloupnosti a zkusit, co to s krabičkou udělá, jestli bude reakce jiná, nebo jestli se třeba otevře. Pozoroval jsem jí také u toho, jestli se na ní případně něco v průběhu bude měnit.(Irl hod k20 = 9+2 pokud počítám zdatnost z umění, bylo by tedy 11) | ||
| |||
 | Lítostivá srdce Nakonec jsme společnými silami vysvobodili gryfici z pasti. A ona nás dokonce ani nenapadla znovu. Vděčně jsem se podívala na Mikhraila, když přes ní přeběhla léčivá vlna, morně jsem kývla. „ Děkuji…“ Znovu jsem obrátila hlavu ke zvířeti, které jsme vytáhli a na chvíli zavřela oči, než jsem zpracovala otázku, kterou mi ukázala. „ Viděla. Zasekl se mezi kameny, Varador,“ Ukázala jsem jeho směrem. „ Kameny poškodil a proud ho odnesl. Udělal to pro to, že tam jsou další tvorové, kteří z něj měli strašný strach, ale také pro to, že by ho tam dost možná proud brzy ubil.“ Dívala jsem se na ní. Zlehka jsem k ní natáhla ruku, jako bych se jí chtěla dotknout, vlastně po tom neuvěřitelně toužím. „ Jméno… to je to, jak ti máme říkat. Brzy ti přestanu rozumět. Možná by mohlo pomoci spojit naše mysli, ale mám obavu, že to nebude fungovat.“ Pozorovala jsem ji. „ Můžeme ti říkat… Vánek?“ To slovo jsem zopakovala i v obecné řeči, aby slyšela, jak to zní, když na ni budou mluvit i ostatní. Pohled jsem od ní nakonec na chvíli odvrátila. „ Přišli jste na něco, Mikhaile?“ Ozvala jsem se mu znovu v myšlenkách. | ||
| |||
 | Otázky a... další otázky Ostražitě jsem gryfa pozoroval, když se zvíře osvobodilo, ale nevypadala, že by se chystala dále zaútočit. Když se do vysvětlování dala Aerie a ještě si svou přisadil trpaslík, unaveně jsem si promnul obličej oběma rukama. "Tak proč mi říkáš věci, které mi nedávají smysl, děvče, když nejsi připravena o nich mluvit?" Odvětil jsem tak nějak oběma a opravdu se snažil neznít podrážděně. "Říkáš, že kolem gryfí samice je nějaká síla, která tam je však přirozeně. A že stejná síla proudí skrz tebe? Chápu tě dobře?" Počkal jsem si na případné potvrzení či zamítnutí, než jsem trpělivě pokračoval. "A že v jejích...bratrech byla vytvořená uměle. Někým? Někdo je přinutil tohle dělat?" Ale pak jsem si vzpomněl na to, co říkala Reva o gryfech. "Ta krabička..." Očima jsem těkal mezi Aerií a Alberichem, to kdyby se k tomu trpaslík chtěl třeba zase vyjádřit. | ||
| |||
 | Záchranná operace „Umělá...“ Aerie se mračí, když přemýšlí, jakým způsobem to vysvětlit. „Umělá ve smyslu záměrně vytvořená, něco, co nevzniklo samo o sobě přirozenou cestou. Na samici nic takového není.“ | ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Lítostivá srdce Zvedla jsem oči od Gryfice, když jsem zaslechla známí hlas. Zamrkala jsem a chvíli jsem se pokoušela pochopit, co to vlastně Mikhail chce, než mi došlo, že nám nerozumí. Krátce jsem si navlhčila rty a pohlédla jsem majestátnímu zvířeti do očí. „ Chce ti pomoc, říká, že se o to pokusí a že sebou nemáš házet. Pokud nechceš, aby to dělal, řekni to. Ale má dost velkou sílu na to, aby nám mohl pomoci.“ Dívala jsem se na ní. „ Budu v dosahu, kdyby ti chtěl ublížit, budu na tvé straně. Nedovolím jim, aby ti ještě ublížili, pokud je sama nenapadneš.“ Krátce jsem se ohlédla na Varadora. Byl daleko, na to, abych mu myšlenkou mohla říct, co jsem zjistila. Seděl tam s krabičkou v ruce. Ta jejich zatracená magická hračka… Jen nás přivedla do potíží a přinutila zabít nevinného tvora a druhého možná utopit! Čelo se mi zkrabatilo, jak jsem se jeho směrem zamračila a v očích jsem měla cosi bolestného. Pohled mi sklouzl k Mikhailovi a Theře. Rty jsem ale měla pevně semknuté, nejen proto, že jsem potřebovala všechny svoje síly k tomu, abych vůbec mohla Gryfovi pomoc. Ale asi jsem ani nechtěla normálně mluvit. Ne teď. Přesto jsem se na Mikhaila mírně pousmála, když se pokusil Gryfici vyléčit. „ Jak ti říkají?“ Promluvila jsem k tvorovi, kterého jsme se pokoušeli dostat z pasti. Na chvíli jsem se zadívala na Mikhaila a přerušila jsem své pouto s Varadorem, stejně byl daleko. „ Mikhaile, je to ta krabička. Její bratři … Její bratři tím byli ovlivnění. Když vyrazili do deště, šíleně opakovali: Je to pryč! Je to pryč! A pořád dokola… Je to naše vina…“ Promluvila jsem mu do myšlenek, zkroušeně, smutně. | ||
| |||
| Tajemné střípky V duchu jsem zaúpěl když najednou všichni kromě trpaslíka začali opět mé rady ignorovat. Skoro jsem měl pocit, jakoby vždy mí společníci dělali pravý opak toho, co se jim snažím říci. Řeknete jim, neútočte a zaútočili, řeknete jim, nepřibližujte se všichni a příblíží se všichni. Snad z toho tentokrát nebude takový průser, jako posledně. Pomalu jsem se dlouze nadechl. Nishina srst mi byla útěchou. Zůstal jsem klečet vedle trpaslíka a pozoroval ostatní, stejně, jako svůj pootevřený batoh před sebou a krabičku, která mi padla do oka. Zamračil jsem se na ní. "Jo, na tom není nic zase tak těžkého, ale chce to čas a tolik ho asi nemáme. Potřeboval bych minimálně 10 minut klidu." Odvětil jsem Mikhailovi a lehce jsem se dotkl krabičky. "Hele ale myslím si, že náš moje tušení se potvrzuje náš problém je ta krabička, nebo spíše její obsah. Stíní jí to, takže nevím, jaká magie se ukrývá v ni, ale hádám, že stejnou magií jsou ti gryfové připoutání k té krabičce. Možná jí mají chránit, získat, nenechat odejít z hor, co já vím. Ale nejspíše je to něco, co je nutí činit, to co činí." Zamračil jsem se na krabičku, kterou jsem znovu vytáhl a zadíval se na ní. "A reaguje s Theřiným zpěvem, lehce vibruje. Nevím proč.....ale možná....možná je zamčená třeba nějakým zpěvavým kouzlem, nebo tak něco. Třeba jsou určité tóny klíčem k jejímu otevření, nebo něčemu podobnému." Nechal jsem plynout myšlenky na rty, tak jak se zrovna objevily. Nebyl jsem si však jistý, co učinit. Mohl bych zkusit krabičku rozbít, ale nepřišlo mi to, jako úplně vhodné řešení. | ||
| |||
| Pozdě, ale přece Koutkem oka jsem zachytil obrys Aerie a tiše si odfrkl. "Budeš muset být trochu konkrétnější, duchu. Co tím myslíš, umělá? Jakou sílu? Na tobě visí síla bohů, ale i otisk jiné magie..." Potřásl jsem hlavou a sklouzl pohledem mezi Theru a Varadorem, kteří včera zkoumali krabičku. "Umíte někdo z vás vidět a odhalovat magii?" Ale pak drobná, štíhlá Reva začala přelézat kamení a natahovat se po uvězněném zvířeti - bylo téměř jasné, o co se pokouší. "Řekni jí, že se jí pokusím pomoct, ať sebou nehází..." A sám jsem se pokusil najít lepší pozici, případně lehce odsunul Theru na bezpečnou půdu kus za mnou a pokud gryf "svolil" a nebo sebou aspoň neházel, chtěl jsem ho chytit na přední spáry, zapřít se nohama do země a s Revinou pomocí ho vysvobodit. Přitom jsem do něj přelil zbytek své hojivé moci bohyně, spíš jako gesto dobré vůle, než co jiného. (lay on hands 5) | ||
| |||
| Lítostivá srdce Sevřelo se mi bolestně srdce, když zmínila své bratry. Zůstala jsem stát, skoro jako opařená, do očí mi vhrkly slzy. *** „ Revo… Revo dívej se… tam…“ Drobná ruka mne tahala za rukáv, nadšeně šeptala a ukazovala prstíkem do tmy. „ Buď tiše, Meldone, vyplašíš je.“ Položila jsem malému bráškovi na rty prst a zadívala jsem se do tmy. Jehličí pod námi bylo pichlavé, nepříjemné, Meldon se neustále vrtěl. Bylo to skoro k nevydržení. Najednou křupla větev, přímo pod ním. „ Pšššt!“ Zavrčela jsem podrážděně, krátce jsem k němu otočila hlavu od houfu laní, které poplašeně začaly utíkat… Najednou poblíž zašustilo prudce listí. Než jsem se vůbec stihla zareagovat a otočit se, ozvalo se zachroptění. Zděšeně jsem sebou cukla, a začala jsem křičet… *** Vzpomínka zmizela, ovšem ta bolest v srdci zůstala. Se slzami v očích jsem se podívala na gryfa. „ Zřím tvou ztrátu, jako svou vlastní.“ Šeptla jsem tiše. „Nedokážu to napravit. Ale mohu ti pomoct, minimálně vysvobodit se.“ Theru hrála, zatím co se gryfice pokoušela dostat ze smrtelné pasti. Vydechla jsem a došla jsem až k ní, co nejblíže to šlo. „ Musíme tě dostat rychle ven. Nedokážu ti rozumět moc dlouho a mám strach, že nemáme moc času… Dole pod tebou je ledová voda, neznámí, nemyslím, že nebezpeční, tvorové a ostré kameny. Nedá se tam moc dobře pohybovat po nohou.“ Rozhlédla jsem se dobře po bezpečných kamenech, kam se kolem ní dá ještě šlápnout a opatrně jsem se k ní natáhla. | ||
| |||
| Setkání s dravcem Úpěnlivá Theřina píseň se opět propletla s vánkem prolétávajícím údolím a na bardku se znovu upřel hluboký pohled griffonních očí. Dravec se zapřel vůči kamenům v další snaze osvobodit se (11 = druhý úspěch, bardic inspiration si pošetří na další pokus, protože potřebuje tři úspěšné) a podaří se mu povytáhnout křídlo úplně z hromady kamení, přestože je nohama stále ještě uvězněný. Jeden z předních pařátů pomalu natáhne směrem k bardce, ale zastaví jej kousek před ní, aniž by se dotkli. Reva Zobrazit SPOILER  | ||