Laureen so mnou ísť nechcela, preto som ju zdrapol za vlasy, ona spadla na zem a ťahal som ju cez celú ulicu. Všetci sa jej smiali a mne gratulovali, že som si ulovil peknú samicu.

Laureen neodpovedala, len na mňa nechápavo civela. A tak som jej povedal.
"Poď so mnou do môjho teepee, dáme si spolu bambuchu a potom budeme robiť šaka laka bum bum bum."

Vyšiel som z obchodu, doniesol som Laureen čokoládu a povedal som.
"Tak jak to jde, bejbe?"

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Obchod a ulice

Prodavač se znechuceně odvrátí nad tvým cenovým návrhem, ale očka mu zajiskří. "Chceš mě ožebračit?" Zahromuje, ale ještě jednou se ke šperkům skloní.
"Dám ti zlaťák. A věř, že lepší nabídku tady od nikoho nedostaneš!"

Ajaj. Jak hypnotizuju dveře, vůbec jsem si nevšimla, že ke mě někdo jde. Už jsem ve městě dlouho nebyla, budu si zase muset začít dávat větší pozor. Usměju se na příchozího, snažíc se o milý tón i výraz.
"Je mi to líto, zrovna tu na někoho čekám." Nervózně se rozhlédnu po případných spojencích a ustoupím trochu víc k procházejícím davům lidí na ulici. "Můžeme se sejít třeba zítra, někde na pivo, co říkáš? Doporučíš nějaký podnik?"
Taktika prostě to co nejvíc zdržovat, než se Keo vrátí, by teoreticky mohla zabrat.

Obchod a ulice.

Pozerám na toho predavača a až sa mi kútik úst pohne, keď sa mi chce smiať z jeho ponuky. U nás v meste mi nikto nedával takéto smiešne ponuky, lebo vedeli že sa význam v cenách. Kradol som a predával dosť, preto ma takýto pajác za pultom nemôže prekvapiť.
Usmejem sa naňho a poviem hlasom, ktorým jasné dávam najavo, že sa nenechám osrať.
"Vidím že okrem súcitu máš aj zmysel pre humor. Čo keby sme preskočili všetky tie podcenové ponuky a začali reálne jednať. Alebo mám ísť niekde inde?"
Zdvihol som naňho obočie a vystrelil som sumu, ktorá je podľa mňa o niečo vyššia ako reálna cena šperkov.
"5 zlaťákov"



Vonku sa odtrhne jeden chlapík od skupiny stojacej na rohu ulice a vydá sa istým krokom priamo k Laureen. Pri tom ako sa približuje neodtrhne z nej oči. Pristúpi bližšie k nej a povie.
"Čav. Tak sme si hovorili s kamošmi, že by sme si dali pivo a že by si nám ho mohla zaplatiť. A za to budeme tvoja ochranka vieš, aby sa ti tu niečo nestalo. Veľmi ľahko ti tu niekto môže ublížiť."

Obchod a ulice

Protočím oči. "No jasně, kam bych chodila? Budu tu." Ujistím ho před tím, než zmizí v obchodě.
Najednou, když tu jsem sama, si připadám jako pěst na oko. Strčím ruce do kapes a snažím se tvářit jakože sem přesně patřím. Určitě mě tu někdo pozná. I když je to nesmysl. Co by tu dělali vojáci z Vraosu. A nikdo jiný mě přece poznat nemůže.
Když si všimnu skupinky chlápků, hned zase odvrátím pohled. Jenom nějací pitomci z ulice. Nepoznali mě, určitě ne.
Nic nepodnikám a jenom se modlím aby se Keo vrátil co nejdřív. Prodat pár šperků přece není na dlouho, žejo.


Plešatý muž opětuje tvůj pohled a očividně tě hodnotí a odhaduje. Až pak sklopí zrak ke šperkům. Dokonce si na to přinese lupu. Zaškaredí se.
"Je to poškrábanej starej šunt. Za to ti nikdo nic moc nedá." Ještě chvilku na to kouká. "Dám ti pět stříbrňáků, ale jenom proto, že mám soucit kvůli tvojí bábi."
Odloží lupu a nesmlouvavě na tebe kouká.