Jednadvacáté století! No není báječné? Umíme sebrat vzorky z Marsu a prozkoumáváme hluboký oceán! Dokonce jsem našli i černou díru! (Přestaň se chechtat, tohle je vážný!)
Ale cosi zvláštního je ve státě Dánském a kdyby jen v tom Dánském, tak bychom se na to mohli kolektivně všichni vykašlat. Ale ono to přesahuje hranice, jak státní, tak hranice chápání.
Začalo to nevině, když první delfín začal mluvit. No a pak se na nebi objevily symboly a ...
Jak to říct, ať se nevyděsíte? Bohové jsou mezi námi. A kdyby jen ti! Taky spousta mýtických zvířat! A takových věcí, které ani neumíme kategorizovat!
Doporučuje se, aby všichni zůstali ostražití a za žádných okolností nesahejte na nic, co se náhle objeví před vámi, ano? Dobře. Už jsme ztratili dost lidí.
----
To bylo před dvaceti lety. Dnes se zapomnělo na fiasko, které tehdy nastalo. Světem zpráva prolétla jako mor, ale pak se přišlo na to, že jde pouze o halucinace jakožto vedlejší účinek jakéhosi Koronaviru.

Hubená bledá tvář se roztáhla v úsměvu. V tenkých prstech se objevila koruna ze zlata a drahých kamenů, kterou si neznámý položil na zlaté vlasy. "Korona, jak příhodné," zahihňal se zlověstně. "Skrývat se těm blbejm smrtelníkům pod nosem je daleko větší prdel."
Z velikého akvária na něj řval sprostá slova velice nespokojený delfín.