Strasti společenské
pevnost, společenská místnost

Bylo to skutečně o fous, že zamezil jsem jisté katastrofě, která nemusela dopadnout příjemně.
Příjemně pro mou osobu tedy, neb pád z barové židličky není zrovna příjemným. Naštěstí byl jsem schopný se zachytit a zamezit tak jisté bolavé katastrofě. A byť, o pár vteřin později seděl jsem bezpečně zase jako předtím, nemohu nijak popřít to, že moje srdce vydalo pár spěšných úderů. Nicméně když prvotní šok pominul, musel jsem se lehce pousmát jejím slovům.
"Dalo by se to tak zřejmě nazvat...a ne, víno na tom rozhodně nemá vliv. Jen.. jak jsem řekl, ztratil jsem se ve svých myšlenkách.." odvětil jsem Lexi. Prozatím ale ponechával jsem si pro sebe čeho se ony myšlenky týkali.. maličko upil jsem ze své sklenky, hledíc pak na malou čertici, kterak navazuje kontakty či se baví s kontakty sama osobě. Musel jsem se lehce pousmát tomu, kterak z tohohle pohledu jevilo se to tak snadné..
Když omluví se, že zajde popřát oslavenci, jen kývnul jsem jí. Rozhodně se nemusela obávat o to, že bych tu nebyl až navrátí se.

A zřejmě zase opět, lehce sklouzl jsem do vlastních myšlenek za tu chvilku co byla pryč.
Když pak slyšel jsem jí, jak se zase vrátila už to nebyl takový ´šok´ jako předtím. Vlastně, bylo docela usměvavé, jak šplhala zpátky na židličku. Až musel jsem se tomu lehce pousmát. A když potom spustí ohledně knížek, ještě o něco pousmál jsem se více.
"Přiznávám, že možná byla chyba si jí s sebou nevzít. Některá díla neomrzí nikdy, nehledě na to kolikrát jsem je již přečetl.. nepřestanou mě zkrátka udivovat..." odvětím Lexi s oním lehkým úsměvem.

Dění ve společence nevěnoval jsem příliš pozornost, pokud vyloženě někdo neoslovil mě.. což se vlastně ani nijak nestalo. Tedy kromě Lexi samotné.
Nicméně, co mě potom donutí se otočit a sledovat rozjařenou společnost opodál, bylo to, co začali přítomní mladíci předvádět, asice pojali zřejmě myšlenku toho, že v místnosti je příliš teplo pro oblečení či.. prostě jen začínala se ´zábava´ zvrhávat jistým směrem.. vždycky to začíná nevině.. prvně jen polibky.. nevinné dotyky.. pak přijde předvádění vlastního těla bez oblečení, přinejmenším alespoň částečně..
Jistý.. osten závisti píchl uvnitř mého nitra.. vědíc, že podobného stavu nikdy nemůže dosáhnout.. moje slabé tělo nikdy nebude vypadat podobě jako u nich.. tiše vydechl jsem a odvrátil svůj pohled, snažíc se svoje vlastní pocity utopit v rudém moku ve sklence před sebou.

O další skoro infarkt postará se dále Liška samotná když náhled objeví se u baru, já leknutí skoro vylévajíc zbytek vína z vlastní sklenky.
Snaží se mi vyšší mocnost dnes něco naznačit.. či prostě jen usiluje o to, aby potkala mě skutečně srdeční příhoda...?
"Ehm... dobrý...? Všechno... v pohodě...?" zeptal jsem se nakonec Ryšavé s nepatrnými obavami, když viděl jsem jak odkládala nejenom prázdnou láhev, ale též přihnula si něco ze sklenky.

Tak zpět k baru

Holtgast, společenská místnost

K přání oslavenci se přidávali další tak se postavím trochu stranou. Nějak teď nevím kam se vrhnout. Zpátky k baru se mi už vracet nechce a se svojí účastí na téhle hádací kře jsem na tom pořád stejně. Tak, že ne.
Vyhovuje mi jak se kruh rozpadl na menší skupinky. Nakonec se mi zdá že jsem zůstala docela jediná kdo se nechtěl k točení flaškou přidat, když se přidala dokonce i Mia, o které bych řekla že bude poslední komu se do něčeho takového bude chtít. Co jsem tedy tak napůl ucha pochytila z téhle hry mi nepřišli zase tolik zajímavé. Je to zatím asi tak nastejno s předchozím 'nikdy jsem'. Překvapivé ale přece bylo že Mia neumí na lyžích, nebo že se Eddie narodila v dívčím těle. Zbytek byl docela nezajímaví třeba že Nikolai chtěl být astronaut, nebo že je náš oslavenec pokřtěný.

Nepřeslechnu Erdenův až podezřele přesný přehled o tom kdo se nachází v jaké části pevnosti. Opravdu se tím nabízí otázka jak přesně dokáže určit že mají na toaletách krizi.
A kolik soukromí tak tady vlastně mám. Protože jestli dokáže vědět kde jsou i co se dělají tak ho moc nebude.
Musím tiše souhlasit s Lakshmi, taková schopnost je opravdu děsivá. Než se rozhoupu abych se na to zeptala dál tak odchází. A otázky se jenom hromadily se slovy o dimenzích, které přišlo i z druhé strany.

Emilovi se zatím zřejmě nelíbí jak večer probíhá a chce aby se to tu rozjelo víc. A Kristoff se toho hned chytá a svlíká si tílko. Načež se k němu oslavenec rovnou přidává a zbavuje se...no tak nějak všeho co má na sobě.
Nevím co přesně jsem mohla čekat tím jeho rozjížděním, ale tohle to nebylo. Úplně nesdílím nadšení a podporu jiných. Tihle jsou poslední které bych toužila vidět nahoře bez. Na tohle budu potřebovat víc alkoholu abych vůbec přežila. Na mě je to trochu moc.

Rúna to asi vidí stejně když se rázem přemístí do bezpečí baru. Bez váhání následuji jejího příkladu a posadím se vedle Alex. Jen jestli by nebylo lepší se vypařit dřív než se to zvrtne...víc. Možná by i bylo, nejdřív bych se ale ještě něčeho napila. Obrátím se tak na barmana. "Ludwigu mohl by jsi připravit nějaký drink?" klidně bych zůstala jen u whisky, ale když tvrdil že předtím pracoval jako barman, proč ho nevyužít k něčemu složitějšímu než jen prostému nalévání. A protože v drincích nejsem zase tak znalá nechám se překvapit s čím přijde.

Jiná podívaná

společenka, pevnost Holtgast, 12. listopad

“Aha,” podivila jsem se teď zase já. “U nás si něco podobného uměl. Věděl jsi o pozici všech. Žádný Prastarý s námi nebyl,” zamyšleně jsem dodala. A jestli Erden tušil víc? Nesvěřil se mi. Neříkal mi všechno, ne hned.
Když si Erden spojil Richarda a můj stesk na poslední párty, zavrtěla jsem hlavou a chtěla jsem odporovat. Tak jsem to přeci nemyslela.
Jenže situace kolem nás se měnila a já se ohlédla, jak Kristoff požádal o zesílení hudby a začal se vrtět. Pobaveně jsem se uculila. Na tohle se asi ráda podívám? Vždycky jsem byla spíš ostýchavá, ale první a jediný vážný vztah mě trochu změnil.
Erden měl ale nejspíš jiný názor, protože nějak rychle se loučil.
“Tak nezapomeň i na spánek,” pousmála jsem. Některé věci zněly ode mě až příliš familiárně, ale nedokázala jsem tomu zabránit. Vypadlo to ze mě naprosto přirozeně.

S Erdenem odcházel i Dragostan, kterému jsem krátce mávla. Dojedla jsem poslední kousek dortu a zase se věnovala sklence s vínem. A také podívané. Kristoff nechal nějaký prostor fantazii, Emil příliš ne, ale tak nějak mi to k němu sedělo.
I když to nebyla přesně písnička podle mého vkusu, neubránila jsem se a vrtěla jsem se do rytmu aspoň takto v sedě. Možná bych se i přidala, ale … Tohle je Emilova oslava a možná se chce spíš předvést…?

Na moment jsem pohledem přelétla osazenstvo v kruhu. Někteří nejspíš neskousli změnu programu a Oren s Oscarem vypadali úplně mimo. Co se Orenovi stalo? Na chvíli jsem ustala ve svých pohybech. Zaváhala jsem, zda něco neudělat. Ale možná by má pozornost jen víc pohledů nasměrovala jeho směrem a o to nejspíš nestál.
A tak jsem se opět soustředila na tanečníky, kdy jsem trochu okatě upřednostňovala Kristoffa, na kterého jsem se usmívala, zatímco jsem si užívala písničku.

Náhlá změna programu

společenka, pevnost Holtgast, 12. listopadu

Mlčky jsem přikývla na Siegfriedovo překvapení a znovu jsem upila.
“Neptej se mě na žádné poučky, jediné, co jsem pochopila, že to možná souvisí s Výbojem,” věcně jsem dodala, ale nakonec jsem se trochu pobaveně ušklíbla. Opravdu bych nebyla schopná vysvětlit ani Newtonovy zákony…
Jeho vtip s knírkem jsem nepochopila, a tak jsem to přešla. I tak jsem se ale trochu ošila.
“Nechci mluvit o nich, zeptej se přímo jich. Ani nevím podrobnosti, ale řekla bych, že těžké je to pro obě strany. Týká se to…,” trochu hrubě jsem si odkašlala, jak se mi opět usadil knedlík v krku, “Dragostana, Lily, Lakshmi, Lei. A Thadeus, ale ten je upřímně celý úplně… Jiný,” pokrčila jsem rameny a zavrtěla hlavou. Jsem jen puberťák, ne? A do některých věcí fakt vrtat nebudu…

Program se změnil… O sto osmdesát stupňů. Někteří se raději zdekovali a já věnovala něco jako omluvný úsměv Dragostanovi. Vážila jsem si jeho odpuštění a mrzelo mě, jak jsem celou situaci nezvládla. Asi fakt dospívám…
Teď se tu ale vrtěl polonahý Kristoff a zadek natřepával sám oslavenec. O bože… Já nechtěla jít ještě spát! Dnes bych se měla opít, ne?
“No… Možná?” trochu nervózně jsem se pousmála na Siegfrieda. “Já většinou srabácky zalezu, třeba teď to vidím na rozhodně nutnou cestu k baru.”
Má sklenice byla už víceméně prázdná.

Chvíli jsem sledovala Siegfriedovu reakci. Nechtěla jsem ho nutit, ale kdyby se jen zeptal, zda se může zase přidat, souhlasila bych. Jenže třeba se bude chtít dívat. Třeba ho to baví. Možná jsem byla jen ukrácení času v neznámé společnosti, ale teď už své preference rozloží jinak… Naprázdno jsem polkla a ještě chvíli posečkala.
Kdyby ale žádná taková reakce nepřišla, zvedla bych se a k baru opravdu zamířila. Další pivo jsem nutně potřebovala.

Jsou oslavy a... Oslavy

Pevnost Triskelion

Jak to tak vypadá, hra se mnou končí, když se do chodu oslavy vkládá sám oslavenec, který má velmi zvláštní představy o tom, jak "oživit atmosféru". V první chvíli tak trochu nevěřícně sleduji, jak se Kristoff na jeho přání zvedá - a Emil s ním. Ve stejnou chvíli se vytrácí z místnosti další triskelionští a já záhy ten strategický ústup pochopím.
Slovy se nedá popsat, jak moc trapně a rozpačitě si sama sobě připadám už jen po chvíli sledování těch dvou. Možná jsem jen málo opilá, možná prostě jen nejsem vhodná cílová skupina pro tuhle zábavu nebo zkrátka nejsem stavěná na to vidět, jak se Emilův nahý zadek tře o jiného chlapa, každopádně...

... vytáhnu se na nohy, tentokrát bez dalších nehod. Do jedné ruky beru vlastní sklenku s medovinou a do druhé láhev, kterou Kristoff přinesl a v další chvíli se bez většího přemýšlení přemístím k baru. Doslova (10).

Během mžiku oka se tak zhmotním vedle neznámého nováčka, čímž tedy trochu polekám i sama sebe, ale... Ne, u baru se teď cítím více v bezpečí, navíc tu je i Callum s Alex. Na všechny přítomné se tak trochu omluvně pousměji, ale to už odkládám láhev na bar a rychle do sebe obracím zbytek medoviny ve sklence.

Jde se na to

Holtgast, společenská místnost

Super, takže Kristoff jde do toho. To jsem opravdu rád, každopádně opravdu nehodlám, aby si všechnu pozornost urval jen pro sebe, proto téže vstoupím do středu kruhu, když to celé začne.
Z počátku kopíruji jeho pohyby, ale když letí dolu košile, tak tam se od něj již oddělím, jelikož místo košile mám nádherné tričko od Orena a stylově jej roztrhnout opravdu nehodlám. Trochu opatrněji jej proto sundám a hodím pod sebe.

Pak už se jen nechávám unášet hudbou. Občas tedy očkem hodím i po druhém tanečníkovy, jelikož je na něj opravdu dost pěkný pohled, ale kdyby jsem si chtěl užívat Kristoffa pro sebe, tak bych měl soukromý tanec, který by se minimálně z mojí strany mohl trochu zvrhnout.
Tahle se mohu držet na uzdě a mohou si jej užít všichni přítomní.
Dokonce tentokrát nejdu do naha, i když mám tedy joksy, takže minimálně zadek vidět je. Mám sice jedny jediné, takže chci, aby mi vydrželi co nejdéle, ale kdy jindy je mít na sobě, než na svých narozeninách.

Změna

Společenka

Rúna zdá se být nakonec v pořádku, její křeč v noze přenechám na starost Laře a Kristoffovi, oni si očividně vědí rady lépe, než já.

Lara ještě pobaveně reaguje na propíchnutí uší a já se zašklebím. „Úplně zbytečné by to bylo, dírky by mi stejně zase zarostly..“
Chvíli po očku pozoruji Erdena, který se dal s Lakshmi do řeči.. jsem ráda, že se začal bavit.. poslední dobou je hrozný morous..

Rozruch okolo Richarda nabírá nových obrátek, tentokrát už tam jde i Nik… že by nějaká „porozchodová deprese“?

Jo, tomu já nemůžu rozumět, vztahy mě všeobecně tak nějak… minuli.

Přisedává si k nám nový soused a hned vedle něj Mia, blonďák se ptá na pravidla.
„No..“ nestihnu vlastně ani doříct větu a hned se do toho vrhá Mia, jakoby měla strach, že jí ho přeberu, či co. Uchytnu si nad tím a dál to neřeším… Je hezké vidět někoho zamilovaného..

Co se týče hry, tak Na Lotti piju, dřív než odchází na záchod, James mě dostal, ale hned mizí na pokoj pro hlousle, aby mohl předvést ukázku, že Blag nepracoval taky neveřím, Emil by pokřtěný být mohl, Niky nechtěl být astronautem, to mi k němu nesedí a měla jsem pravdu, Oscar a tři starší bratři je dost reálné a mám pravdu, Lara a číst s ruky mi nesedí, Eddie se v dívčím těle podle mě narodila a nemýlím se, Dragostan se možná němý narodil, ale to byla lež. Mia nikdy nelyžovala, tak to máme společné, znovu Drag, tentokrát práce v čajovně a to mi přišlo dost reálné. Že Rúna neviděla modrou oblohu, to mě překvapilo. Flaška sice končí u Oscara, ale Emil má už jiné plány a tak jsem zvědavá, co to spolu s Kristoffem kujou..

Když mi Raz oplatí oslovení, zakřením se. Moje prohlášení se mu nejspíš líbilo zdá se a dokonce jej prohlašuje za moudré, což bych o sobě nikdy sama neřekla. „Máš pravdu, když se budeš jen utápět v depresích, život stojí za prd…“ Potvrdila jsem jeho teorii, než se na mě s jiskrou v oku podíval a přesunul se za mě…
Co to dělá..?
Ubezpečuje mě, že o dnešku má stejnou představu, s úsměvem na křivo.

Tohle je.. zvláštní..
Pomalu se mi probírá mezi vlasy a já chvíli překvapeně čekám, co bude dál. Při jeho slovech o mé vůni a prvním dotyku na mých zádech se malinko za chvěji.

„O děkuji..“ odpovím mu s úsměvem.

Tohle už není jen flirt…

„No, to zní jako úžasný začátek večera..“ Mrknu na něj, než se jeho prsty dotknou mé kůže a já ucítím jeho dech za krkem. Razovo doteky jsou tak příjemné, až mám chvílemi strach, že i zavrním nahlas. Ani si nevzpomínám, kdy mě někdo masíroval…

takový můj opečovávatel byl vždycky Nik, ale to je kamarád a oplácím mu to, jak můžu..

Raz se mnou až donedávna prohodil občas jen pár slov. Na druhou stranu, tenhle kluk ve mně probouzí zvědavost…
jaké by to asi bylo?..

„Hm, tohle ti fakt jde…“ řeknu blaženě. „O kariéře maséra jsi nikdy neuvažoval?“ zakřením se a nakloním se drobet dozadu, abych mu viděla do obličeje.
„Protože kdyby jo, hlásím se jako pravidelný zákazník.“ Zasměji se.

„No a, jak bude večer pokračovat? Možná by to chtělo další pití?“ podívám se na svojí sklenici, kde už zbývá spíš po dně. „Můžu tam dojít, chceš taky něco přinést?“

Určitě mi neunikne, když se náš viking začíná vlnit na parketu a že... je opravdu na co se dívat. Odvrátím na okamžik pohled, než začnu slintat, pak ho ale vesele povzbudím. "Jen do toho! ukaž, co je v tobě!"

Fascinující

Holtgast, společenská místnost

"Z jiné reality? Jako... multisvěty a paralelní dimenze?" překvapeně na Miu pohlédnu.
"To fakt existuje... wow," vypadne ze mě překvapeně.

"Kdo takový tu je? A čím se liší od vašich? U nikoho nevidím padouchovský knírek," pokusím se zažertovat... ale sám bych netipoval, že tu je moc Star Trek fanoušků.

Mia to zřejmě nevidí zase tak moc nadšeně... posmutněle klopí zrak. "To... musí být těžké," uvědomím si zaraženě pak, že pro mě je to sci-fi fenomén, pro ni nejspíš bolavá realita, podle slz.
Měla někoho, kdo je tu 'vyměněný' ráda natolik... až k slzám?
Ta představa... se mi nelíbí. Vlastně ani trochu.

"Erm... tohle tu probíhá taky často?" prohodím pak docela překvapeně na rozjíždějící se show, která tak nějak uťala hru, ze které jsme toho moc nedali.

Změna zábavy

Holtgast, společenská místnost

Usměju se, když broukne svoje 'Děkuju', a pevně tisknu, zatímco se mi probírá ve vlasech. Je to moc milé.
Trvá to chvíli... než se Emil pouští a dočkává herního polibku od Rúny, a pak ponouká Kristoffa opakovat tanec jako minule.

Zamyšleně se na oba dívám, Eddie dává víc hudbu, Kristoff se začíná vlnit do rytmu brzo do půl pasu... a jindy bych si tu podívanou asi užíval.
Jindy není teď.
Poklepání na rameno mě překvapí, vzhlédnu... a Oscar.
Zaváhám. Nevím... co si mám myslet. Co cítit.
Na jednu stranu se... zlobím. Mrzí mě, že většina mých přátel si vybrala radši Richarda. Na druhou to chápu. Já jsem ten problém.
Když mě Oscar obejme, tak se na chvíli zarazím, ve směsici touhy ho odstrčit a přitisknout k sobě neudělám nakonec ani jedno.

A když z něj vypadne tiché, provinilé 'promiň'... tak už si slzy poručit nedají. Tiše, bezhlesně utíkají po tvářích, zatímco nejistě obejmu Oscara nazpět.

Vývoj situace

Holtgast, společenská místnost

"Můj radar?" pousměju se překvapeně. "Tady nemá s mou vlastní telepatií tak moc společného, je to práce Alasthera. Jako síť... nebo spíš bublina, chránící vnitřní prostory základny. Jemu nicméně nezávidím, zatímco já se můžu kdykoliv 'připojit' či 'odpojit', on je v nich zapletený příliš, vnímá mnohé, i když je zrovna mimo zdi pevnosti," vysvětlím zběžně a vážně.
A já ani nechci pomyslet, jakému zoufalství bych musel propadat, kdybych měl všechny zdejší 'nastěhované v hlavě' neustále.

"Věřím, že ano. A i kdyby ne, Richard možná postrádá rozvážnost, ale neřekl bych, že je z těch, kteří kolem rozhazují kontrolou bezmyšlenkovitě," odpovím pak klidně Lakshmi na obavy ohledně feromonů.

"Možná to je dobře," pousměju se v odpověď na Lakshmino křenění. Kontakt nebyl nikdy mojí silnou stránkou.
"A nejspíš ještě budou," pozvednu pak obočí, když se do zábavy vkládá sám oslavenec a polibkovo-poznávací hru zahazuje kvůli nejspíš striptýzu, ke kterému vyzývá dalšího. Kristoff, i když sám docela opilý, to rozjíždí směle a zkušeně - a pro mě je to signál se zvednout.

"Dobře se bavte. Já mám ještě něco na práci," prohodím k tmavovláskám neutrálně, sotva dorazím sklenku vodky.
Nejsem sám, zdá se - se mnou se zvedá ještě Dragostan s tvářemi povážlivě růžovějícími.

"Dobrou noc," přetlumočím ostatním jeho rozpačité znakování, než oba odcházíme ze společenky na pokoje.